Recenzovaná verze: PlayStation 4

Star Wars je nesmírně bohaté univerzum obsahující desítky zajímavých příběhů a postav. Možná i proto je škoda, že se vývojáři z DICE rozhodli soustředit pouze na multiplayerovou část, a jakýkoliv příběh hned na začátku vývoje vyškrtli. Žádnou příběhovou kampaň tedy nečekejte, jako tomu bylo v posledních Battlefield hrách, což je určitě škoda, potenciál vytvořit něco alespoň trochu zajímavého tu byl, a ne zrovna malý. Star Wars: Battlefront obsahuje jen několik tutoriálových misí, v nichž se naučíte hru ovládat, což ale není nic těžkého, něco hlubšího zde představují jednak mise, v nichž bojujete proti umělé inteligenci v několika režimech, případně si můžete dát survival režim proti vlnám nepřátel. Tyto dva režimy je možné hrát ve dvou hráčích, takže můžete přizvat kamaráda. Ve dvou je hraní zábavnější, zvláště na vyšší obtížnosti, kdy musíte více taktizovat, ale je vidět, že tyto části jsou jen do počtu, jako takové vedlejší rozptýlení, určitě plnohodnotně nenahraní klasickou kampaň. Slouží třeba dobře jako ukázka pro návštěvy, ostatně Star Wars: Battlefront se dobře prezentuje i díky svému vypiplanému audiovizuálu, o němž se ještě rozepíši níže. Každopádně mise moc velkou trvanlivost nemají, v jednom jsou spíše nudné, a jak je jednou přejdete s kamarádem, už nemáte důvod se k nim vracet, zvláště když neodemykají nic do multiplayeru.

Když byl Star Wars: Battlefront poprvé oznámen před více jak dvěma lety, mnozí fanoušci měli strach, aby nešlo jen o přeskinovaný Battlefield, zvláště když vývojáři z DICE prakticky nic jiného zatím neudělali. Musím hned na začátku říci, že nakonec tomu tak není, Battlefront si jde svoji vlastní cestičkou, na druhou stranu takovou, která nemusí chutnat mnohým fanouškům akčního žánru, kteří každý den drtí nějakou tu multiplayerovku. Je tedy otázkou, jestli vývojáři neudělali spíše chybu, že se chtěli co nejvíce odlišit od Battlefieldu. Vývojáři z DICE se totiž rozhodli, že Star Wars: Battlefront zpřístupní co největšímu okruhu fanoušků předlohy, i těm, kteří třeba multiplayerové hry nehrají. Výsledkem je tedy spíše hodně casualní akce s nenáročným arkádovým systémem střelby a herními mechanismy, která pro zkušené hráče nepředstavuje větší výzvu, jde jen o střílení, u něhož se mají odreagovat, zatímco následně se vrátí do daleko propracovanějších akcí jako Battlefield, Call of Duty nebo Destiny. To sváteční hráči budou zase rádi z toho, že bez větších vědomostí mohou popadnout nějakou tu známou zbraň ze Star Wars univerza, a pustit se do mnohých epických bitev.

A že Battlefront epických bitev nabízí opravdu hodně a jsou naprosto parádně ztvárněny, hlavně ve velkých režimech Walker Assault a Supremacy, k nimž se ještě dostanu. Už od první minuty budete jistě obdivovat nádherný design map na zalesněném Endoru, písečném Tatooine, zasněžené Hothu nebo lávou a kameny pokrytém Sullustu. Zvláště pokud patříte mezi fanoušky předlohy, budete v sedmém nebi, protože takto parádně ztvárněné lokace zatím nenabídla v minulosti žádná Star Wars hra, na nichž se navíc neustále něco děje. Průběh bitev, zvláště pokud hrajete režimy pro čtyřicet hráčů, má správnou atmosféru předlohy a vše, co si může fanoušek Star Wars přát, od parádně ztvárněných zbraní, po nejrůznější stroje a hrdiny či padouchy. Prostě splněný sen každého fanouška, na který se čekalo několik desítek let, až ho technologie dovolí realizovat. Nepochybuji, že mnozí při pohledu na tuto nádheru budou mít opravdu slzy na krajíčku.

Jak ovšem budete hrát, začnou se objevovat i menší či větší nedostatky, které následně hru táhnou dolů a dělají z ní záležitost, která ohromí, ale je výborná jen v prvních několika hodinách. Začnu rovnou u map, které mají nádherný design, ale pohyb po nich není tak plynulý, jak bych si představoval, postavy mají tendenci se zasekávat o kdejaký kámen nebo menší překážku, což samozřejmě kolikrát bude pořádně vadit. Stejně tak počet map mohl být větší, prakticky tu jsou jen čtyři lokace po třech mapách (mapy jsou si hodně podobné), pokud nepočítám Jakku, která se teprve do hry dostane začátkem prosince, je ovšem nutné dodat, že zcela zdarma. U map musím zmínit i nepříliš povedený systém respawnů. Vývojáři chtěli, aby hra neměla hluchá místa, proto jste neustále vraceni jen několik metrů před souboje, nebo přímo do soubojů. To má ovšem i za následek to, že není problém takto umírat, a to i několikrát po sobě. Několikrát se mi třeba stalo, že jsem se respawnoval přímo na granát nebo na čepel Darth Vadera, a to by se určitě dít nemělo. Pak jsem měl hodně smrtí, zatímco protivník díky tomuto systému značně vydělal, což pochopitelně spravedlivé moc není.

Jak už jsem zmínil výše, hratelnost a pocit ze střelby je čistě arkádový, nějaký zpětný ráz od zbraní nečekejte. Hratelnost je ostatně hodně zjednodušena, aby do hry mohl skočit naprosto každý. Před každou hrou si vždy navolíte zbraň, kterých je tu docela dost, od pistolí po samopaly nebo brokovnice, s níž se pustíte do hraní, a některé karty, které zde slouží jako granáty, štíty či další power-upy, které můžete během bitev používat, a dělají tak hratelnost o něco rozmanitější. Ačkoliv jsem byl nejprve proti systému karet, nakonec se mi docela líbil, hlavně jsem se mohl spolehnout, že třeba granáty se mi po určitém čase zase doplní a nemusím je hledat po mapě. Navíc si můžete navolit tyto bonusy takové, které vám vyhovují a mít je u sebe po celou dobu.

Vývojáři z DICE připravili hned devět herních režimů, do nichž se můžete hned od první minuty pustit. Ačkoliv výběr režimů je nadstandardní, brzy zjistíte, že na delší hraní jsou dva maximálně tři. Za hlavní dva režimy se dá považovat už zmíněné duo Walker Assault a Supremacy. V prvním musí Rebelové zabírat na mapě vždy dva body, aby získali bombardéry, které následně budou útočit na procházející kolosy AT-AT, zatímco hráči za Impérium v tomto musí pochopitelně zabránit. V druhém režimu Supremacy se pak dvě strany přetahují o pět bodů na mapě, přičemž vyhrává ten tým, který zabere všechny body nebo má nejvíce bodů při skončení vyhrazeného času. Tyto dva režimy jsou opravdu zábavné v počátečních hodinách, protože přinášejí tu pravou Star Wars atmosféru velkých bitev, čemuž dopomáhá i fakt, že na mapách běhá čtyřicet hráčů.

V těchto dvou režimech je navíc možné jako v jediných využívat nějakou tu techniku. Vozidla či nejrůznější stroje, ať už pozemní nebo létací, nejsou na mapách klasicky rozmístěny, jako je tomu v Battlefieldu, ale sbírají se za pomoci speciálních modrých bublin. Když je seberete, můžete se pak přepnout do nějakého toho stroje a pořádně zatopit protivníkům, protože je jasné, že v kovové potvoře více vydržíte a nepřátelé budou pod salvou střel padat daleko rychleji. Stejně jako vozidla je možné sbírat i lepší zbraně, případně kulometné věže, které v boji určitě hodně pomáhají a vyplatí se tedy je nepřecházet.

Stejným způsobem je pak možné sebrat speciální bublinu a stát se slavným hrdinou nebo padouchem. Pokud hrajete za Rebely, najdete hrdiny jako Luke Skywalker, který pro boj využívá velkou sílu a svůj meč, tak princeznu Leiau se silným štítem, případně Hana Soloa. Za vojáky Impéria se můžete stát obávaným Darth Vaderem, Palpatinem s blesky nebo Boba Fettem, který využívá rakety a rychlý pohyb po mapě. Najít tyto speciální power-upy, abyste se stali padouchem nebo hrdinou na bojišti, není vůbec jednoduché, zvláště když máte velkou konkurenci, která je chce pochopitelně také. Já třeba tyto silné postavy získal jen dvakrát za několik desítek her, a to úplnou náhodou. Pokud si za ně chcete zahrát častěji, musíte se spolehnout na režimy Hero Hunt nebo Heroes vs. Villains. Ty ovšem nemají velkou znovuhratelnost a jsou jen takovým menším bonusem, stejně jako ostatní. Každopádně ovládání hrdinů by mohlo být méně krkolomné, protože občas jsem bojoval s ne příliš přesným ovládáním, než s protivníky.

Mezi dalšími režimy pak už vyniká jen Blast, což je ale klasický TDM, kde vyhrává tým s nejvíce killy. Ten je zábavný a i díky své přímočarosti přístupný naprosto každému, kdo si chce jen tak zastřílet bez nějaké té taktiky. On ostatně celý Battlefront je ve výsledku ve všech režimech jen o hektických přestřelkách, kde hráči běhají jako smyslů zbavení a chtějí zabíjet, než nějak přehnaně taktizovat. Ano, na začátku je to každému jedno, ale po pár hodinách tento systém nemůže obstát a hra začne lehce nudit. Každopádně mezi dalšími zajímavějšími režimy je Droid Run, v němž musíte zabírat roboty, kteří se ovšem pohybují po mapě, takže je nemůžete bránit zakempení, ale musíte je následovat. Jako poslední režim zmíním Fighter Squadron, v němž boje probíhají ve vzduchu, ale popravdě, ze všech mi přišel nejméně zábavný a určitě se mu do budoucna spíše vyhnu. Vzdušné bitvy mně rozhodně nezaujaly, i třeba díky svému krkolomnému ovládání.

Star Wars: Battlefront by se dal označit jako hra, která na začátku ohromí a hlavně fanoušci budou v sedmém nebi, ale po zhruba deseti hodinách se začne opakovat a hráč prakticky ani nemá motivaci pokračovat v hraní, protože chybí jakákoliv hloubka a větší propracovanost. Navíc se hraje i po dvaceti hodinách naprosto stejně, chybí jakýkoliv progres a vývoj postavy, za níž hrajete. Hra sice nabízí levelovací systém, ale ten tu je jen proto, aby se neřeklo. Za levelování si odemykáte jen nové zbraně, které se liší prakticky jen svým designem, nějakou velkou výhodu na bojišti nepřidávají, to samé se dá říci o postavách. Ano, pokud chcete se trochu odlišit a mít pěkného hrdinu, musíte to dotáhnout na padesátý level, ale to je jediná motivace. I třeba karty, které jsou asi to nejpodstatnější, co si můžete odemknout a má vliv na hratelnost, se vám odemknou všechny prakticky po pár hodinách hraní. Systém levelování a odemykání odměn tedy prakticky nemotivuje a je na něm jen vidět, že Star Wars: Battlefront je dělán tak, aby si byli rovni všichni hráči, ať už do hry naskočili poprvé nebo ji hrají padesát hodin.

V čem Star Wars: Battlefront naprosto boduje, je vizuální stránka. Jednotlivé planety vypadají naprosto fenomenálně, jsou pokryty texturami ve vysokém rozlišení a pomáhá jim i výborné nasvícení, detailní jsou i všechny postavy a vývojáři nešetří ani úchvatnými efekty, které berou dech. S vizuální prezentací si vývojáři opravdu pohráli, Star Wars: Battlefront je jednoznačně nejhezčí akční hrou současnosti, navíc její velkou devízou je i samotná optimalizace na konzolích současné generace. Hra neustále jede v 60fps a ani v těch největších vřavách framerate neklesá. Ukázková optimalizace, z níž by se mohli učit mnozí jiní vývojáři. Skvělý je pochopitelně i hudební doprovod, navozující výbornou atmosféru, o níž se ostatně stará i úchvatné ozvučení, na němž si dali vývojáři z DICE rovněž hodně záležet. Pokud jsem výše psal, že hezčí akční hru v současnosti nenajdete, tak to samé prakticky platí i o ozvučení. Audiovizuální stránka Star Wars: Battlefront jen těžko najde v dohledné době nějakou konkurenci.

Star Wars: Battlefront je určitě slušná akční hra s dech beroucím zpracováním a povedenou atmosférou, díky níž vás hraní bude na začátku hodně bavit, a užijí si ji hlavně velcí fanoušci předlohy. Nadšení ovšem brzy vyprchá a vy zjistíte, že se jedná o jednoduchou casuální akci s nulovým vývojem, která fanoušky žánru nedokáže uspokojit a navíc nemá v následujících týdnech co nabídnout, pokud si nekoupíte značně předražený season pass. To je pochopitelně pro čistě multiplayerovou hru velký problém, zvláště když za ní chce EA plnou cenu.