Recenzovaná verze: PlayStation 5

Tvůrci na to šli rafinovaně a nechtěli pokračovat dále v dobrodružstvích Alex Chen nebo chraň bůh v příbězích bratrů Diazových, které byly dle mého názoru velmi slabé. Rozhodli se na scénu opět přivést mezi fanoušky velmi oblíbenou hrdinku Max Caulfield. Ačkoliv se mohlo zdát, že konečně najde klid, opak je nakonec pravdou. Max potkáváme o pěkných pár let později. Veškeré události z Arcadia Bay a vzpomínky na kamarádku Chloe přežívají už jen díky krabici vzpomínek, kterou si hlavní hrdinka vzala do svého nového působiště. Aktuálně totiž působí jako fotografka na prestižní univerzitě Caledon. Má tu nové přátele a novou nejlepší kamarádku Safi. Tu však jednoho večera najde ve sněhu mrtvou, což jí přivodí emoční vypětí takového rázu, že se vše zatraceně zkomplikuje.

Příběh nové série je vyprávěn velice dobře, nechybí mu ani zajímavé zvraty a přiznám se, že například koncem druhé epizody mě v první moment autoři vcelku dostali. Z pochopitelných důvodů ale ani nenaznačím, o co se jedná, abyste sami byli překvapeni. Bohužel později do děje zasahuje několik prapodivných událostí a sem tam bych řekl, že i mírně hapruje logika. I tak jde ale dle mého názoru o velmi dobře napsanou sérii, která přináší do světa Life is Strange nové prvky, a hlavně dává hráčům možnost si užít nové dobrodružství Max. Pravdou ovšem také je, že rozuzlení příběhu možná bude pro mnohé fanoušky poněkud slabší, než dříve, což má také svůj důvod.

Osobně mě trochu zklamalo na hře a vlastně příběhu, je to, že tvůrci jedou až příliš na jistotu. Většina zásadních zvratů, a i hlavní motivace naší hrdinky, jsou naprosto totožné tomu, co jsme prožili v první sérii. Troufnu si ale říct, že to některým hráčům tolik vadit nebude a přijde mi fajn, že děj je napsaný tak, aby vás netlačil ke znalosti prvního Life is Strange. Já osobně ale doporučuji si ho před Life is Strange: Double Exposure zahrát, ostatně existuje v solidním remasteru.

Ve chvíli, kdy Max najde svou kamarádku mrtvou, tak se u ní probudí dávné schopnosti, které už roky nemusela využít. Max se po letech pokusí vrátit čas, což se jí nakonec nepovede a otevře se tak hráčům zcela nová herní mechanika v podobě nové schopnosti. Tentokrát totiž místo ovládání času vznikne paralelní časová osa. V té je její kamarádka živá i nadále, ale je dost pravděpodobné, že nebezpečí jí hrozí i tak. Max se proto v obou časových rovinách musí zorientovat a najít klíčové stopy k tomu, kdo by mohl být vrahem a jak této události případně předejít.

Life is Strange: Double Exposure zůstává věrné původnímu adventurnímu stylu a nesnaží se přinášet nějaké výrazné novoty. S Max tak navštěvujete jednotlivé lokace v příběhovém pořadí. Zde můžete prozkoumávat jednotlivé dokumenty, prvky, trávit chvilky klidu na předem připravených místech se skvělou hudbou v pozadí (soundtrack je opět fantastický) a samozřejmě klábosit s ostatními postavami. Musím říct, že i po letech je Life is Strange neuvěřitelně uklidňující záležitostí. Je to přesně ten typ hry, kde si užíváte příběh a kocháte se okolním prostředím.

Čeká vás poměrně hodně konverzací, které jsou ale skvěle napsané a většinu dialogů jsem si docela užíval. Ostatně při prvním hraní nemáte možnost dialogy přeskočit. Zde opět citelně chybí to, co jsem vyčítal už předchozí sérii. Díky velké oblibě této značky se marně snažím najít důvod, proč hry nemají oficiální českou lokalizaci, protože by si zatraceně zasloužily. Max bude na své cestě číst také hromady různých dokumentů a vodítek. Kromě toho bude hledat vhodné příležitosti k použití svého fotoaparátu, aby mohla zachytit zajímavé okamžiky, a nechybí ani tradiční collectibles, které jsou zde v podobě různě rozházených fotografií z polaroidu.

Nejčastěji se však v jednotlivých scénách setkáte s tím, že Max se například potřebuje dostat k notebooku, který je však zaheslovaný. Na specifických místech se Max může přesunout do druhé časové roviny. Nahoře se vám za pomoci jednoduchého Alive/Dead ukáže, ve které časové ose právě jste, no a pak můžete za pomoci tohoto přepínání vyřešit předkládané hádanky. Je i hodně zajímavé sledovat, jak se v každé ose rapidně mění chování studentů a okolí reaguje na to, že Safi je mrtvá nebo naopak na to, že se chystá velká oslava v motivu Krampus. V každé rovině tak jednotlivé postavy reagují jinak a máte s nimi malinko jiný vztah.

Nezmínil jsem ještě jednu podstatnou věc. Life is Strange vždy využívalo mechaniky rozhodnutí, která zásadně proměnila věci budoucí. Poprvé v sérii jsem však měl dojem, jako kdyby má rozhodnutí neměla žádný výrazný dopad. V každém z předchozích titulů jsem určité rozhodnutí nějak pocítil a povětšinou za to nějakým způsobem zaplatil. Jenže v Double Exposure, jako kdyby si tento pocit vytratil. Příběh se sice větví, ale vy tak nějak ani nepoznáte, zda toto konkrétní rozhodnutí mělo nějaký větší dopad v onom celku.

Pokud jste tedy od nové série čekali něco převratného, tak toho se nedočkáte. Vše ostatní až na drobné příběhové nelogičnosti ovšem šlape dobře a celé dobrodružství si budete užívat po dobu 10 hodin. Každá z 5 epizod vám vydrží přibližně na 2 hodiny herního času. Znovuhratelnost tu je z hlediska rozhodnutí, kdy se pokusíte změnit některé události, a pak jsou ty samozřejmě zapomenuté fotografie.

Na nový Life is Strange je radost pohledět. Hra vypadá opravdu krásně, a to i díky své jedinečné zvolené stylizaci. Má kvalitní a detailní charaktery a prostředí je rovněž zpracováno slušně. Pochopitelně právě tato hra je vůbec tou vizuálně nejhezčí z celé série, jakou jsme zatím mohli hrát, a může za to režim kvality. Ten totiž hru drží okolo 30 snímků, ale je v tomto režimu doslova nádherná. Jakmile se rozhodnete pro režim výkonu, vizuální stránka se znatelně zhorší. Hra se sice hýbe o to přirozeněji, ale ostrý tu zůstává snad jen model Max, vše ostatní je jakési rozostřené a chybí tomu vyšší míra detailů. V tomto případě osobně doporučuji celou hru odehrát v režimu kvality.

Technický stav hry je slušný. Deck Nine odvedli dobrou práci a potíže jsem zaznamenal pouze ve dvou případech, kdy postavy zapomněli při dialogu používat rty a povídali se zavřenou pusou. Nejde o nic, co by budoucí patche neopravily. Trochu mě ale překvapilo, že zatím hra musí při přechodu mezi lokacemi využívat rušivých loadingů. Rozhodně bych se nezlobil, pokud by do budoucna byly odstraněny úplně. Zvukově hře nemám co vytknout. Jen jsem se musel chvilku sžít s projevem Max, který mi k jejímu věku trochu neseděl. Znovu ji však dabuje Hannah Telle.

Life is Strange: Double Exposure je povedená adventura a důstojné pokračování prvního dílu. Dobrý odpočinkový titul na podzimní večery, který vás zaujme svým příběhem a nepustí. Jde o plnohodnotný návrat do dobře známého prostředí a musím říct, že i díky Max je to občas pěkně nostalgická záležitost. Ne každému se ale bude líbit vyústění příběhu a některé logické lapsy, které v průběhu hry nastanou. A také zamrzí, že se autoři nesnažili jít více svou cestou a spíše tak trochu recyklují to, co už jsme v Life is Strange kdysi viděli. Jsem si ale jist, že fanoušci budou s hrou určitě spokojeni.