Until Dawn (PS5)
Recenzovaná verze: PlayStation 5
Filmové zpracování Until Dawn mi vzhledem k současné strategii PlayStationu dává určitě smysl. To s remakem jsem si nebyl po oznámení úplně jist. Může za to hlavně skutečnost, že původní verze, ačkoliv je už devět let stará, vypadá pořád velmi dobře, a díky zpětné kompatibilitě konzole PlayStation 5 je docela lehké se k ní dostat a zahrát si ji. Každopádně s novou verzí je jasně vidět snaha oslovit hlavně nové hráče, pro které je PlayStation 5 jejich první konzolí nebo mají doma PC, na který se remake také dostává. Za zmínku určitě stojí, že za vývojem stojí studio Ballistic Moon, v němž pracuje řada vývojářů původní verze, kteří před lety odešli ze Supermassive Games.
Until Dawn se točí kolem skupinky osmi dospívajících, kteří se sejdou na horské chatě v malebném Blackwood Pines, kde chtějí zavzpomínat na incident z minulého roku, během něhož záhadně zemřeli jejich přátelé, dvojčata Beth a Hannah. Tak trochu i jejich vinou, protože z na první pohled neškodného žertu se vyklubala obrovská katastrofa, která je značně ovlivnila. Právě začátek hry byl v remaku rozšířen, aby se hráč více seznámil se zmíněnými dvojčaty, takže jejich následný odchod z tohoto světa má na něj větší emocionální dopad. Nejde ale jen o přepracovaný začátek. Vývojáři upravili některé dialogy pro lepší tempo, ale také aby vyhovovaly více modernímu publiku. To už se asi zarytým fanouškům líbit nebude. Přidali i některé nové interakce, které dávají více kontextu, a nechybí ani zcela nový totem o šesti dílcích, který nedává nahlédnout do potencionální budoucnosti, ale minulosti. Už během vydání se začalo diskutovat o nové scéně v po titulcích, odehrávající se několik let po konci hry, která možná teaseruje věci budoucí, ale kdo ví. Jestli tomu tak je, na to si musíme v současnosti počkat. No a v tomto dravci ještě zmíním, že zahrnuto v remaku je i DLC za předobjednávku původní hry, které přidávalo zhruba desetiminutovou pasáž s Mattem a Emily.
Vývojáři příběh drobně doplnili, upravili některé rozhovory, jak už jsem zmínil, ale jinak do něj zásadně nezasahovali. A to je určitě dobře, protože i dnes dokáže zaujmout. Má výbornou atmosféru, řadu zvratů i silné momenty, které hráče nenechají v klidu. A to i přes skutečnost, že jde o klasického zástupce slasheru, kam spadají třeba filmy Pátek třináctého nebo Halloween. Tedy podžánr hororu, který funguje na relativně plochém a jednotvárném principu, v němž hraje prim psychopatický masový vrah, jehož často jedinou náplní práce je rozsekat nebo rozřezat vše, co se v jeho okolí hne.
Příběh hry Until Dawn má pořád takovou sílu i díky výborným výkonům jednotlivých herců, díky nimž jejich postavy neskutečným způsobem přímo ožily na televizní obrazovce. V remaku se pořád objevuje charismatická Hayden Panettiere jako Sam, která i po letech patří k mým oblíbencům, Meaghan Martin jako Jess, Brett Dalton jako lamač dívčích srdcí Mike, Nichole Sakura jako sebestředná Emily nebo výborný Peter Stormare jako Dr. Hill. Ten mimochodem tuto postavu ztvární i v připravovaném filmovém zpracování, na což se moc těším. Nechybí ani Rami Malek jako Joshua, který byl tehdy známý jen z vedlejších rolí různých seriálů, ale dnes už jde o velkou filmovou hvězdu, která si dokonce došla pro Oscara. Skvělé výkony mají vliv na to, že o každou postavu si oblíbíte a následně o ní máte strach, takže se snažíte, aby se dožila úsvitu a dostala se z noční můry pryč. Ne vždy se to bohužel povede a o to pak smrt je děsivější a má mnohem silnější dopad na samotného hráče.
Pokud jste původní Until Dawn nehráli, případně jste nepřišli do styku s jinými interaktivními dramaty od Supermassive Games, možná si nyní říkáte, že spoileruji. Není to ale pravda, protože kdo přežije a kdo zemře, to máte jen ve svých rukou. Můžete přijít o všechny hlavní protagonisty, kteří zemřou brutální a opravdu krvavou smrtí, ale také se je můžete pokusit správnými rozhodnutími a dobrými reakcemi zachránit. Until Dawn. Hra je totiž bytostně spjata s motýlím efektem. Ten znamená, že každé rozhodnutí, vyřešená situace nebo čin může znatelně ovlivnit následný děj, jednotlivce i celou skupinu hlavních postav. Nikdy dopředu nevíte, co se stane, co má na co vliv, takže i když se budete snažit hrát od začátku opatrně, sbírat každý totem s menší nápovědou a náhledem do budoucna, nemusí se vám povést všechny zachránit. Navíc je vysoce pravděpodobné, že takový styl hraní jen povede k ještě větší katastrově a nepěknému masakru. Until Dawn využívá mechaniku motýlího efektu na maximum, a proto je i docela dost pravděpodobné, že na každé hraní budete mít odlišný zážitek a příběh se bude znatelně lišit, takže znovuhratelnost je více než solidní.
Until Dawn je interaktivní drama, v němž většinu času sledujete herní animace, sem tam musíte učinit zásadní rozhodnutí, ale také se občas dostanete přímo k ovládání některé z osmi postav. Tyto herní pasáže byly v remaku upraveny, protože už nemají po většinu času statickou kameru. Ta je nově umístěna za jednotlivými hrdiny jako v klasické adventuře ze třetí osoby, což musím říci, že se mi líbí a hře přidává na atmosféře a lepší ovladatelnosti, díky čemuž se tolik nezasekáváte o různé překážky. Statickou kameru některé scény pořád mají, ale je jich naprosté minimum. Zatímco změna kamery se mi líbí, moc nechápu, proč se vývojáři rozhodli odstranit tlačítko pro běh. Výsledkem je, že postavy se doslova plouží, což má negativní vliv během průzkumu jednotlivých úrovní. Běhají jen v pár určených místech automaticky. Co je také škoda, je minimální využití DualSense gamepadu. Dokážu si představit, že by třeba výraznější haptika dokázala hráče lépe vtáhnout do světa hry a prodat mu některé scény ještě lépe. Tohle je dost nevyužitý potenciál.
Původní verze Until Dawn běžela na enginu Decima, který do té doby využívalo pouze studia Guerrilla Games pro svoji sérii Killzone, ale později se stal mnohem oblíbenější a byly na jeho dalších verzích postaveny hry jako Horizon Zero Dawn, Death Stranding nebo Horizon Forbidden West. Pro remake se vývojáři rozhodli, že od tohoto enginu z nějakého důvodu upustí a postaví ho na poslední verzi Unreal Enginu 5. Začínám schválně vizuálním zpracováním, protože to je asi ta největší na první pohled změna, kterou remake přináší oproti originálu. A musím říci, že hra nyní vypadá opravdu znatelně lépe, ať už jde o modely postav, ale hlavně samotné prostředí, v němž jsou daleko detailnější textury, až vypadá prakticky fotorealisticky. Nesmím zapomenout zmínit ani nové dynamické nasvícení, které přidává na už tak děsivé, napínavé a temné atmosféře, která by se dala v mnoha momentech doslova krájet. K vizuálnímu zpracování nemám moc výtek, protože remake Until Dawn vypadá opravdu krásně a jde o jednu z nejhezčích her, jakou jsem si tuto generaci zahrál.
Zatímco vizuál na první pohled zaujme, během následného hraní jsem si začal všímat i několik neduhů, které mohli vývojáři v rámci práce na remaku opravit. Tím hlavním je mimika a vůbec animace postav. Vývojáři očividně použili původní kód, takže mimika není v některých momentech tak dobrá, jako jsme u současné videoherní produkce zvyklí, a to se týká i trochu celkových topornějších animací. Chápu, že by museli vývojáři vše nahrát znovu, ale když už remake připravili a Sony si za něj žádá plnou cenu, mohli to udělat. Dále jsem si během hraní všiml i několik grafických glitchů, no a samostatnou kapitolou je framerate.
Vývojáři se rozhodli o co nejpohlednější vizuální zpracování, proto framerate uzamkli na 30 snímcích, ačkoliv sem tam dojde i k menšímu propadu. Pokud chcete plynulejší zážitek na úkol vizuální stránky, máte smůlu, žádná alternativa tu není. U takto pomalého interaktivního dramatu, v němž většinu času sledujete hlavně filmečky, mi 30 snímků moc nevadí, ale chápu, že někdo s tím může mít mnohem větší problém. Sice jsem zmínil, že hráči, kteří chtějí plynulejší zážitek, nemají alternativu. Tohle ale není tak úplně pravda. Je tu původní verze z PlayStationu 4, která měla odemknutý framerate. Ten se na konzolích PlayStation 4 pohyboval kolem 30 snímků, někdy i méně. Na konzoli PlayStation 5 pak ale hra dosahuje v některých scénách na 60 snímků, ale většinou běží někde mezi 50-60 snímky.
Pro původní verzi Until Dawn složil soundtrack uznávaný skladatel Jason Graves, který je podepsán i za mnohými dalšími oblíbenými hrami jako The Order: 1886, Dead Space nebo Far Cry Primal. Pro remake se vývojáři rozhodli, že nahrají kompletně nový soundtrack, navíc vyměnili i skladbu "O Death" v rámci úvodních titulků. Tu nahradila skladba „Out of the Shadows.“ To je škoda, ale na druhou stranu musím říci, že tato skladba není špatná a vlastně se ke hře i hodí. S čím už ovšem mám problém, je nový soundtrack, za nímž nyní stojí kanadský hudební skladatel Mark Korven. Původní mi přišel výraznější a celkově lepší, ale možná je to jen tím, že ho mám naposlouchaný a s hrou spojený.
U her od PlayStationu jsme si v posledních letech zvykli, že většinou obsahují českou lokalizaci formou titulků. Until Dawn bohužel takovou podporu nemá, což je vážně škoda, protože jde o příběhovou adventuru s velkým množstvím rozhovorů a důležitých rozhodnutí. Pokud vůbec neumíte anglicky, hru si tak prakticky neužijete, a potencionální okruh hráčů se tímto značně snižuje.
Until Dawn je pořád dobrý slasher s kvalitně napsanou zápletkou, který nabízí napínavé momenty, řadu zvratů, zajímavé postavy a skvělou atmosféru. Remake je ovšem bohužel dost rozpačitý. Na jednu stranu musím pochválit vizuální zpracování. To je opravdu parádní, až jsem si kolikrát připadal, že sleduji spíše film než hraji hru. Líbí se mi i rozšířený začátek či nová kamera. Jenomže vývojáři udělali i pár viditelných přešlapů, ať už jde o nemožnost hrát v režimu výkonu, nový soundtrack, který svoji kvalitou na ten původní nedosahuje, nebo pomalý pohyb kvůli chybějícímu tlačítku pro běh, což má dopad nejen na průzkum, ale i tempo samotné hry. Také nepotěší některé technické problémy. I proto je docela těžké nákup doporučit, zvláště za plnou cenu, kterou si remake nedokáže za žádných okolností obhájit.
Komentáře