Na začátek opět něco málo k zápletce - Dr. Eggman si postavil vlastní zábavní park, čímž kryje svůj sběr mrňavých mimozemských organismů, které v sobě ukrývají neskutečné schopnosti. A jak už to v pohádkách bývá milé děti, pan Sonic, společně se svým věrným ''chvostíkem'' Tailsem, se z ničeho nic objevuje přímo na místě činu, aby plánu mohl zabránit. Jestli opět zvítězí dobro nad zlem, to samozřejmě musíte zjistit sami. Prozradíme ale, že jde snad o vůbec první hru se Sonicem, ve které nás příběh dokázal zaujmout. Už na první pohled je jasné, že hra staví na, bohužel mizerném, Sonic Unleashed. Ovšem i zde platí, že první pohled může být matoucí.. a platí to hned několikanásobně. Určitě nejmarkantnější změnou jsou kompletně odstraněné ''ježkodlačí'' levely, které v Unleashed byly opravdu.. no, špatné, nehratelné, příšerné. Zbývá tak klasická podoba Sonica, tedy extrémně rychlý, přidrzlý ježek v botách. Tedy, není v tom tak úplně sám. Krom zmíněného Tailse mu pomáhají již zmínění mimozemšťánci, přesněji Wisps. Právě oni nejspíše dali vzniknout názvu Colours - dělí se dle několika barviček. Jde o prcky z jiného světa, které zkrátka v průběhu levelů sbíráte a kteří vám nabízejí velmi zajímavé a užitečné dovednosti. Například základní zrychlení, vrtačku, raketku nebo fialové hovado, které se zkrátka prokouše vším. Celý koncept power-upů funguje překvapivě dobře a nepředstavitelně oživuje hratelnost. Troufáme si říct, že bez nich by hra opět skončila někde v propadlišti dějin, stejně jako Unleashed. I když, zase tak špatné by to asi nebylo... Levely jsou rozdělené do klasičtějších 2D a moderních 3D částí, dále jsou rozčleněné do několika planet (malinko to tu zasmrádlo italským instalatérem, nemyslíte..?) po sedmi levelech, z nichž právě ten sedmý je bitka s bossem. Planetky jsou tématicky odlišné, postupně v nich odemykáte nové power-upy a následně si starší levely můžete zahrát znovu s novými schopnostmi, protože v nich již bude možné je najít a pomocí nich tak objevit další cesty k dokončení úrovně, třeba v lepším čase a za lepší známku. Což je nakonec dost důležité, protože základní herní doba je poměrně krátká. Vše má ovšem své mouchy ve hratelnosti, nejinak tomu je tady. Shrnuto jedním slovem - frustrace. Ta vychází z několika banálních chyb, jako je například samotné skákání. To je vyřešeno tak, že při podržení tlačítka Sonic ještě trošku ''nadskočí'', což logicky může být ze začátku lehce matoucí a adaptace je nezbytná. To ale není takový kámen úrazu, jako místy vyskytující se nesmyslná obtížnost. Bohužel, těchto míst je hned několik a bohužel velmi kazí celkový dojem ze hry. Zda to dokážete přejít se vztyčenou hlavou nebo se těmto krušným chvilkám dokonce dokážete vyhnout, to už je na vás. Nám to ovšem alespoň trošičku vadilo. Hra navíc obsahuje jakýsi multiplayer, tomu se ale raději vyhněte. Jde o bonusové levely, odehrávají se na jednobarevném pozadí, které by samy o sobě nebyly tak špatné, ale ve více hráčích je to opravdu až příliš chaotické, zvláštně při sonické rychlosti gameplaye. Zkrátka a výstižně, nedoporučujeme. Současná konzolička od Nintenda, tedy Wii, je proslulá mnoha fakty, ne však svým grafickým výkonem. Existuje ale několik velmi pěkných her, například tehdejší Sonicův konkurent s velkým M na čepici má nejednu krásnou hru. Co by to ale bylo za ježka, kdyby si něco takového nechal líbit. Ždímal Wii tak dlouho, až vnikla okouzlující grafická podoba Sonic Colours. Ne, nestává se často, že bychom se u Wii rozplývali při pohledu na grafiku, ale tentokrát ano... a rádi. Vysoce detailní pozadí kombinované s efektním uměleckým stylem, na poměry Wii skvělé modely a textury, to prostě funguje. Je zkrátka vidět, že nejen Nintendo si umí poradit s '' tím prckem vzadu''. A samozřejmě hudba, na tu nesmíme zapomenout. No, někdy bychom asi mohli, ale tentokrát vážně nesmíme. Jen málo her má hudbu, která by se bez ztráty požitku dala poslouchat právě bez samotné hry. Tahle ano. Neskutečně chytlavé, až taneční melodie, jsou zkrátka všude a celou hru baví. Každý svět má své hlavní téma a toho se každý level drží, leč jde o docela jinou skladbu. Tenhle systém funguje skvěle, melodie se rychle vryjí do paměti a jen těžko se z ní dostávají. Pokud by vás hra jako taková neoslovila, určitě doporučujeme si tříhodinovou placku sehnat. Nebudeme lhát, Sonic Colours na nás hodně zapůsobil. Má téměř všechno, co by moderní plošinovka měla mít. Inovativní systém power-upů, stará dobrá Sonic hratelnost, skvělá grafika, ještě lepší hudba a vlastně i slušný scénář s několika humornými momenty. Fanoušci Sonica by v žádném případě neměli nad koupí váhat, tohle je must-have jak má být a dle našeho názoru je daleko, daleko před Sonic The Hedgehog 4. To samé platí pro příznivce plošinovek.. a majitele Wii.. a.. No, asi není nikdo, komu bychom hru nemohli doporučit, snad jen zarytým haterům barevných zvířátek. No dost keců, dneska je to za celkem zasloužených 9 hvězdiček.