Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Hlavní hry ze série Pokémon se nikdy nesnažily nabídnout nějaký originální příběh. Ten se vždy točil kolem sběratelství krásných tvorů v různých regionech do posledního detailu promyšleného světa Pokémonů i soutěžení s ostatními trenéry, no a nově vydaný díl Pokémon Scarlet/Violet je na tom dosti podobně. Jste začínající student na prestižní škole v regionu Paldea, do něhož jste se nedávno přestěhovali. Protože ale klasické učení není pro zdejší mládež tak dobré jako pro nás, jste záhy vysláni na dobrodružství, jehož cílem je stát se trenérským šampionem. Na rozdíl od předchozích dílů to ovšem není jediný cíl cesty nové hlavní hrdinky/hrdiny, protože hlavní příběh sleduje ještě další dvě linky. Ty se točí kolem padouchů z týmu Star a zkoumání záhadných rostlin spojených s obřími titánskými Pokémony.

Ačkoliv příběh jede pořád podle dobře známé šablony, alespoň ve svém základu, dokáže překvapit, navíc vývojářům se povedlo přivést na scénu řadu zábavných i snadno zapamatovatelných postav, které jsem si během svého dobrodružství oblíbil. Celkově bych řekl, že zápletka je dobře napsaná, rozhodně ji řadím k těm nejlepším a i nejzajímavějším v rámci série. Jediné snad, co bych ji vytkl, tak je přespříliš pomalý začátek, který je navíc umocněn tím, že hra neobsahuje dabing, takže všechny rozhovory čtete. První dvě hodiny se toho zase tak moc neděje, jen chodíte po menším plácku, případně ve škole, a nasáváte informace, které se ale následně budou dost hodit.

Dalo by se říci, že vývojáři ze studia Game Freak už s posledními díly zkoušeli, jak by se Pokémoni hráli v kompletně otevřeném světě, v němž by měl hráč svobodu a nebyl rušen nahrávacími obrazovkami. Nikdy ale o úplný open-world nešlo, maximálně jsme se dostávali do větších lokací, kde se Pokémoni volně pohybovali a žili svým vlastním životem. Kompletně otevřený svět přichází až nyní s hrou  Pokémon Scarlet/Violet, a musím říci, že ji hodně sluší a od první minuty je vidět, že tady je budoucnost celé značky. Otevřený svět je obrovská evoluce značky a největší novinka, s níž nový díl přichází. Region Paldea je navíc nádherným a tajemným místem s řadou rozmanitých lokací, který doslova láká ke svému prozkoumávání a odhalování řady tajemství. Zatímco na začátku se budete potulovat po cestičkách a loukách okolo obrovské školy, dostanete se i do lesů, hor, pouští či různých jeskyní, no a nechybí ani menší vesničky nebo městečka s centry Pokémonů, ale také obyvateli. Navíc se mi líbí, že Pokémoni se liší dle lokací, ale také dle denní doby. Na světu hry je vidět, že vývojáři si s ním dali hodně velkou práci, aby působil živě a uvěřitelně, a hráči nabídl prakticky jeho druhý domov, do něhož se bude rád vracet a vydávat se na další dobrodružství.

Region Paldea, inspirovaný očividně Pyrenejským poloostrovem, je vám od začátku téměř celý otevřen, takže můžete jít, kamkoliv chcete, a vlastně je možné i zadané úkoly plnit v libovolném pořadí. Jste limitováni jen tím, že region je tvořen různými oblastmi, v nichž mají Pokémoni svůj jasně stanovený level. Můžete se tak dostat už na začátku do oblasti, kde jsou Pokémoni na levelu, který značně převyšuje level vašich Pokémonů, což je signál, že byste se měli vrátit a prozkoumávat jiné části světa a v něm plnit hlavní úkoly i další aktivity. Naprostá volnost je v tomto případě trochu iluzorní, je určitě doporučené pořadí, jak hlavní úkoly plnit a kam se přednostně vydat, ale na druhou stranu, pokud si někde nalevelujete Pokémony, je možné si takto větší volnost vytvořit. Při tomto je ale nutné počítat s tím, že úkoly mají pevně stanovenou úroveň, takže není asi moc dobré se pak vracet k těm na menším levelu, protože budou příliš lehké a tím se bude vytrácet napínavost i zábava.

Zatím jsem jen nakousl, že hra sleduje nyní hned tři hlavní linky, které se od sebe docela dost liší, a proto určitě neuškodí, když se o nich více rozepíšu. V první nazvané Victory Road musíte porazit osm leaderů tělocvičen, ovládající Pokémony různých elementů. Tato linka je asi nejvíce věrná tomu, co můžete znát z předchozích dílů. Aby bylo možné se s leaderem tělocvičny utkat, je nutné nejprve splnit úkoly. Problém trochu je, že tyto úkoly jsou až primitivně jednoduché a nejsou ani moc zajímavé, propracované a bohužel ani zábavné. Jednou jsem musel být detektivem a správně uhádnout pokrm, což byl asi nejzajímavější úkol, ale jindy jen musíte mačkat QTE případně se účastnit naprosto primitivního a nezáživného závodu, který nejde prohrát. Je docela škoda, že si vývojáři s těmito úkoly nedali více práce, protože si dokážu představit, že by krásně doplnily hlavní část, která se zaměřuje na souboje s trenéry a jejich Pokémony. Stejně jako v předchozích hrách, když dokončíte všech osm tělocvičen, můžete vyzvat Elite 4, přičemž tyto souboje jsou nejlepší z celé hry a každý jsem si náramně užil.

Vývojáři ze studia Game Freak si zřejmě řekli, že nemůže mít hra velký otevřený svět bez dobývání základen. Proto připravili příběhovou linku Starfall Street. V rámci ní budete muset dobýt pět základen padouchů z týmu Star. Není to ale tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, přičemž tato linka zakomponovala i jednu zcela novou mechaniku hry. Když prozkoumáváte svět, je možné stisknutím R vyslat svého Pokémona, aby sbíral předměty, případně bez arénového souboje porazil jiného Pokémona. Vypadá to pěkně a navíc je to i dobrý způsob, jak jednoduše sbírat předměty a získávat slušné množství XPček, za které Pokémoni levelují. No a v úkolech Starfall Street tuto novinku využijete. Nejprve totiž musíte v táboru zlikvidovat v časovém limitu 30 Pokémonů. Ti jsou různě těžcí, přičemž při likvidaci si musíte dávat pozor, abyste byli nejen rychlí, ale také aby vaši Pokémoni měli dostatek života a nebyli eliminováni. Život je naštěstí možné si doplňovat u automatů, které se nachází v táborech. Když příslušný počet Pokémonů eliminujete, nastane vždy souboj s hlavním padouchem. Tyto bossovské souboje jsou dobře navržené, hodně napínavé a vyžadují maximální soustředění a připravenost.

Třetí příběhová linka se jmenuje Path of Legends, v níž se musíte postavit několika opravdu obřím Pokémonům, kteří byli spatřeni v regionu Paldea. Tyto souboje trochu připomínají souboje s obrovskými Pokémony z letošního spin-offu Pokémon Legends: Arceus, kde mi ale přišly o něco zajímavější a lépe zpracované. Přesto tato linka potěší, má dobré příběhové pozadí a souboje s opravdu gigantickými Pokémony, ačkoliv nejsou tak náročné, jak by asi každý očekával, jsou zábavné a dobře hru obohacují.

To by byly hlavní tři linky, ale jinak toho Paldea nabízí více. Hlavní jsou střety s Pokémony, kteří se volně pohybují po světě. Je ale možné prozkoumávat Paldeu s kamarády či jinými hráči v rámci kooperace, případně se účastnit speciálních Raid bitev, buď sami, nebo s dalšími třemi hráči, v nichž čelíte nějakému tomu silnému Pokémonovi, který navíc využívá novou Tera formu, takže vypadá jako krystal, umožňující mu posílit defenzivní i útočné statistiky, případně změní jeho typ. Tera formy Pokémonů jsou docela pěkným oživením, hlavně během soubojů s šéfy tělocvičen, ale také ve zmíněných raidech. Navíc je nevyužívají jen Pokémoni na opačné straně, ale můžete je využívat i vy ve svůj prospěch. Raid bitvy jsou dobrým způsobem, jak přijít k novým Pokémonům, ale také materiálům, protože vývojáři do hry přidali možnost vytvářet si nové útoky pro chycené Pokémony skrze TM přístroj. Jde o docela pěkné oživení a další příjemnou vrstvu. Ta sice na začátku není tak důležitá, ale dává docela velkou volnost, jak si vyladit Pokémony k obrazu svému a do velkých bitev.

Paldea je obrovský svět, a aby bylo rychlejší a příjemnější jeho prozkoumávání, přidali vývojáři do hry možnost řídit speciálního legendárního Pokémona. Ten se liší v závislosti na verzi hry. Zatímco v Pokémon Scarlet je Koraidon, ve Violet je Miraidon. Obě verze se pak liší i v několika dalších drobnostech, takže musíte dobře zvažovat, jakou vybrat. I když tedy věřím, že ti největší fanoušci si koupí obě verze. Každopádně já měl k dispozici verzi Violet a Miraidon vypadá parádně a je radost s ním svět prozkoumávat. Postupně jde navíc vylepšovat, což je spojeno s příběhovou linkou Path of Legends. Zatímco na začátku jen umí jezdit, následně se naučí plachtit, plavat nebo skákat do vysoké výšky, což přidá možnost dostat se do dříve nedostupných míst i usnadní pohyb po světě.

Hra Pokémon Legends: Arceus začátkem letošního roku obsahovala několik zajímavých novinek do chytání Pokémonů a soubojů s nimi, což se mi hodně líbilo, jak jsem ostatně zmínil ve své recenzi. Je proto docela škoda, že v Pokémon Scarlet/Violet se vývojáři vracejí k tradičnějšímu systému, který byl začátkem roku překonán a nepůsobí tak svěže a moderně. I tak ale mohu říci, že tahové souboje jsou pořád zábavné, mají správnou taktickou hloubku, navíc nyní je nutné více než kdy dříve mít správně sestavený tým Pokémonů a na důležité bitvy se více připravit. A že je z čeho vybírat. Pokémonů je několik stovek, jako vždy jsou správně roztomilí, mají pěkný design, povedené animace a je radost odhalovat, co vlastně umí a jak je využít v bitvách. Vývojáři připravili i několik zcela nových Pokémonů, kteří dobře zapadají do už tak rozsáhlého seznamu, takže pak je radost kompletovat s nimi Pokédex, což je práce klidně i na několik stovek hodin. Hraní dokončením hlavních příběhových linek rozhodně nekončí. Zvláště když je tu přítomen docela robustní endgame obsah, spojený s novým navštěvováním už dokončených tělocvičen, ale více prozrazovat nebudu, abych vás nepřipravil o překvapení.

Dostávám se k vizuálnímu zpracování. Po většinu času jsem hrál v handheldovém režimu, v němž hra Pokémon Scarlet/Violet vypadá celkem obstojně. Hlavně kreslené postavy s pěknými animacemi jsou fajn, a pochválit musím i detailní Pokémony, kteří jsou opět hlavními hvězdami hry. Prostředí je už bohužel chudší, má textury v nízkém rozlišení, což vynikne nejvíce hlavně při hraní na velké televizi, kde si i všimnete absenci jakéhokoliv vyhlazování. Přesto si myslím, že vizuální zpracování ve výsledku nikoho vyloženě nezklame, ačkoliv i na konzoli Nintendo Switch jsou určitě hezčí hry (dle mého i Pokémon Legends: Arceus vypadal o chlup lépe).

Co je ovšem obrovským zklamáním, je technická stránka hry, která ji neskutečně ubližuje a táhne dolů. Když jedete po světě, neustále vidíte dočítající se objekty, problikávající textury, NPCčka i Pokémony, kteří se vám třeba dokreslí jen metr před vámi, přičemž ty malé tak snadno přehlédnete a prostě do nich vrazíte. Kromě šíleného doskakování objektů je obrovský problém i framerate. Asi nikdo nečekal, že hra poběží v 60 snímcích, ale ta nedokáže držet ani 30 snímků, a to po většinu času. Těžko říci, jestli je to leností vývojářů, použitým enginem, který vývojáři využívají už spoustu let a není stavěný pro hry s otevřeným světem, nebo prostě je hra až tak ambiciózní, což v mnoha ohledech vlastně i je, že narazila na limity hardwaru konzole Nintendo Switch. Myslím si, že je to ovlivněno všemi faktory, protože se mi během hraní i stávalo, že mi hra vyloženě spadla, což se mi na konzoli Nintendo Switch moc při hraní jiných her nestalo.

Přechod na open-world byl správný krok ze strany vývojářů, protože průzkum světa, získávání nových Pokémonů a plnění hlavních úkolů i vedlejších aktivit je zábavnější než kdy dříve. Výhrady mám jen snad k ne moc povedeným úkolům před utkáním se s leadery tělocvičen, případně k vrácení se k původnímu systému chytání a soubojů s Pokémony. Co ale nejvíce hře škodí, je její současný technický stav, který ji podráží obě nohy. Doskakování objektů je otravné, nepotěší ani nejrůznější bugy, pády hry nebo špatný framerate. I proto nakonec musím udělit nižší známku, než jsem původně zamýšlel. A je to vlastně docela škoda, že si vývojáři nedali s optimalizací více záležet, protože když si tyto neduhy odmyslím, máme tu kvalitní hru s Pokémony, ukazující budoucnost celé značky.