Budu upřímný: neexistuje žádný argument, který mě donutí být objektivní u Xenoblade Chronicles 3: Future Redeemed. Opravdu, objektivita je stejně vadná již ze samotné její definice, protože k ní nemáme ustanovené žádné nezávislé měřítko, kterým bychom objektivitu mohli zjišťovat. Poznání je vždy zprostředkováno nějakým člověkem — není bez předpokladů. Proto si zde drze nárokuji právo prohlašovat, že je nemožné zredukovat jakákoli média pouze na čísla a fakta. Kdo tvrdí opak, klame sám sebe. A obzvláště hloupé by bylo se o to pokoušet se sérií Xenoblade Chronicles. Tyto hry jsou v jejich hlavní podstatě o lidskosti; o komunitách, které tvoříme, o důležitosti našich zkušeností, vlastních perspektivách na život, o různých filozofických směrech jemně flirtujících s různými mytologiemi či náboženstvími a samozřejmě taky o naději v lepší zítřky. A tyto motivy jsou již od nepaměti zcela závislé na subjektivním posouzení každého jednotlivce, zvlášť. Proto, jestli ode mě nyní očekáváte, že budu tuhle expanzi hodnotit strohými frázemi, zaměřujících se jen na to, co ve hře je, není, nebo by mohlo být, budete zklamaní. Pro ty ostatní jsem si připravil recenzi, která vás, jak pevně doufám, nakazí mým entuziasmem pro tuhle tetralogii.