Recenzovaná verze: PlayStation 5

Loňská kampaň Call of Duty se vážně nepovedla a dokonce bych ji označil i za jednu z nejhorších v rámci celé série. Kampaň v letošním Call of Duty: Black Ops 6 si vzali na starost vývojáři ze studia Raven Software, kteří mají se sérií obrovské zkušenosti. Jednak spolupracovali v minulosti na Warzone, ale i na starších dílech, mimochodem připravili i solidní kampaň pro Call of Duty: Black Ops Cold War, ačkoliv jim nikdy nebyly připisovány takové zásluhy jako jiným studiím. Série Black Ops byla svým pojetím a zasazením vůbec vždy značně odlišná od ostatních dílů série Call of Duty. Nešlo nikdy o zobrazení války v obrovském rozsahu, ale spíše komornější špionážní thriller, točící se hodně kolem politiky a nově vznikajících hrozeb, a možná i proto si tato podsérie získala mezi fanoušky takovou oblibu. Nový díl pak volně navazuje na předchozí části, rozhodně se nemusíte bát, že byste nebyli v obraze, pokud jste je nehráli nebo jste už zapomněli, co se přesně v nich odehrálo. Ostatně moc se na ně neodkazuje a největším pojítkem jsou někteří oblíbení hrdinové jako Adler nebo Woods, kteří se vracejí a nově musí spojit s novými kolegy, aby v roce 1991 bojovali proti nové hrozbě. Tou je Pantheon, který má zájem o vývoj biologických zbraní.

Ačkoliv základ zápletky se může zdát jednoduchý, vývojářům se povedlo připravit naprosto strhující špionážní thriller, který si mě svým příběhem dokázal udržet po celou dobu hraní. Výborně napsané postavy jsou doplněny nečekanými zvraty, některými emotivními momenty, řadou skvělých scén a opravdu dobrou prezentací, na níž je vidět, že tentokrát se na kampani za žádných okolností nešetřilo. Ostatně ani není zrovna krátká, protože na střední obtížnost jsem ji dohrál za nějakých devět hodin, což na sérii Call of Duty je hodně velký nadstandard. I proto bych kampaň v Black Ops 6 označil za jednu z nejlepších, jaká se kdy v rámci série Call of Duty objevila.

Nejde ale jen o kvalitu příběhu a celkovou velmi dobrou prezentaci, s níž nové Call of Duty: Black Ops 6 přichází, ale i o samotnou náplň kampaně. Byl jsem docela překvapen, že vývojáři připravili neuvěřitelně kvalitně navržené a hlavně rozmanité mise, které se od sebe značně liší a servírují hráči neustále něco nového, aby střílení nepřešlo do stereotypu, ale ve výsledku jde o jeden parádní a dobře šlapající celek, který jsem si maximálně užil. Kampaň obsahuje klasické filmové lineární akční pasáže, kdy budete svádět přestřelky s různými nepřáteli, ať už jde o teroristy nebo Iráčany pod vedením Saddáma Husajna, ale dojde i na úprky nebo jízdu v různých vozidlech a honičky v nich. Přítomny jsou i výborné stealt mise, kdy je lepší se plížit a likvidovat protivníky potichu, následně zažijete spíše halucinogenní misi ve stylu Controlu, jemuž se i podobná atmosféru, v níž se představí zombie i s nápaditými bossy.

Hodně diskutovanou misí je nyní i ta, která se odehrává ve zhruba polovině hry v Iráku a předkládá otevřený plácek, v němž je možné plnit nejen hlavní úkoly, ale i vedlejší, za což jste odměňováni penězi a dalšími bonusy. Sice jsou tyto vedlejší úkoly klasickou náplní open-worldů, takže v nich musíte jen vystřílet základnu nebo něco zničit, ale hodně jsem si i tyto úkoly užil. Uznávám ale, že zrovna tato mise nemusí sednout naprosto všem, protože jde o něco naprosto odlišného, než na co jsou fanoušci zvyklí. Trochu dává vzpomenout na loňský Modern Warfare 3, který se pokusil o něco podobného. Na rozdíl od Modern Warfare 3 je ale tato mise v Black Ops 6 mnohem zábavnější a vůbec lépe navržená a zpracovaná. A i proto mně vyloženě sedla a myslím si, že dobře doplňuje celou kampaň.

Multiplayerová část série Call of Duty je už mnoho let o progresu a nyní se něco podobného dostalo i do kampaně. Sice si neodemykáte v kampani zbraně ani příslušenství pro ně, ale můžete si odemknout řadu bonusů na třech stolech, které je nutné nejprve zakoupit. Bonusy jsou spojeny s výdrží, ovladatelností zbraní i třeba jejich sílou, a samozřejmě se vše točí i kolem vybavení. Vše si nakupujete za našetřené peníze, které získáváte za mise, ale můžete je i nacházet průzkumem, takže kolikrát se nevyplatí jen běžet k cíli, ale trochu se i porozhlédnout, jestli se někde nenachází trezor, pro který je nutné najít kód, nebo jen tak pohozené peníze. Vyšší zdraví, rychlejší přebíjení nebo i možnost unést více předmětů se vždy hodí.

RPG prvky jsou docela pěkným doplňkem jinak klasické akční hratelnosti, opět stavějící na parádním gunplay systému, které se ke zvolené struktuře kampaně hodí. Navíc vývojáři provedli několik vítaných vylepšení, ať už je to lepší pohyb v podobě nového systému Omnimovement, nad nímž má nyní hráč větší kontrolu a může uskakovat do všech směrů, ale také různě odolné protivníky se štíty a těžkým brněním, kteří vydrží o něco více než klasičtí. Díky tomu jsou střety s protivníky ještě hektičtější a napínavější, zvláště při hraní na vyšší obtížnosti. Když už jsem zmínil zbraně, tak jen dodám, že už během kampaně jich vyzkoušíte opravdu velké množství, od pistolí po pušky, brokovnice a dojde i na RPGčko a kulomety. Protože jsem hlavně na začátku často trpěl tím, že mi došly náboje, musel jsem zbraně docela často měnit, což samozřejmě hratelnosti také prospívá.  

Jak už jste pochopili z předchozích řádků, kampaň v Call of Duty: Black Ops 6 se vývojářům z Raven Software a dalších týmů mimořádně povedla a přesně takhle si představuji, že by měla vypadat kampaň v sérii Call of Duty. Nabízí zábavné střety s protivníky, výborný gunplay, dobře navržené a rozmanité mise podpořené silným příběhem a dobrou prezentací. Ano, jsou některé věci, které dokážou naštvat. Třeba stále ne úplně přesvědčivá umělá inteligence nepřátel, kteří chtějí zatopit spíše svým počtem, případně někdy prapodivné odrazy granátů nebo menší grafické glitche. Vše jsou ale ve výsledku jen drobnosti, které nijak nesnižují velmi dobrý pocit, který z letošní kampaně Call of Duty mám.

Arkádový hektický multiplayer bez chvilky na odpočinek

Ačkoliv se Activision každý rok tváří, že jsou pro něj stejně důležité všechny části Call of Duty a všem věnuje maximální péči, je jasné, že tím hlavním je multiplayer. Ten ani v minulém roce nebyl vyloženě špatný a vlastně mě docela bavil, ačkoliv jsem měl problém s několika rozhodnutími vývojářů i třeba skutečnosti, že přišel pouze s remastery dobře známých map. S Call of Duty: Black Ops 6 se vývojáři nepokoušejí přijít s nějakou velkou revolucí, ale prakticky nabízejí hráčům to, co od Call of Duty multiplayeru očekávají, a to arkádověji pojatou rychlou akci v dobře známých herních režimech, která nově využívá pohybový systém Omnimovement. Ten právě v multiplayeru vynikne asi nejvíce a má na hratelnost slušný dopad, protože najednou musíte počítat s tím, že na vás hráč nevyběhne zpoza rohu, ale vyskočí vám do záběru jako Max Payne ve své nejlepší formě. To samozřejmě můžete dělat i vy, ale třeba míření během skoku mi přišlo na gamepadu méně přesné a trochu krkolomnější než u klasického skluzu. Omnimovement je ale určitě krok správným směrem.

Vývojáři ze studií Raven Software a Treyarch připravili na launch hned 16 nových map. Některé jsou inspirované kampaní, jiné vás zavedou do zcela nových a neviděných lokací. Dvanáct map je připraveno pro klasické přestřelky v režimech 6v6 jako Team Deathmach, Domination, Kill Confirmed, Control nebo Search and Destroy, nechybí přitom ani Free-For-All, kde jsou všichni proti všem. Oproti posledním ročníkům jsou mapy mnohem menší a nenabízejí okna a další místa pro kempování. Vycházejí přístupem k designu spíše z map z klasických dílů Call of Duty, což se mi určitě líbí. Sem tam jsem sice na nějakého kempera narazil, ale jeho taktika nikdy nemůže vést k úspěchu, protože mapy pro tento styl hraní nejsou vůbec navrženy, stejně tak dávají menší prostor pro snipery. Ano, na několik dobrých hráčů s puškou jsem narazil, hlavně na otevřenějších mapách, ale rozhodně jich není tolik jako v minulosti. Mapy jsou jinak přehledné, dají se rychle naučit a některé jako Skyline, Payback nebo Derelict jsem si celkem oblíbil.

Pokud bych měl něco mapám vyčíst, je skutečnost, že jsou mnohé pro hraní 6v6 možná až příliš malé (nejvíce je to patrné na mapách Babylon a Subsonic), a proto pak dochází k velkým problémům s respawny. Hra je totiž kolikrát naprosto bezradná v tom, kam hráče umisťovat, když všude je nebezpečí, takže je umisťuje vám do zad, v tom lepším případě pak před hlavně vašich zbraní, abyste si mohli nastřílet scorestreak. Občas se mi stalo, že jsem zabil s týmem 6 hráčů a následně chodili další a další, jako kdyby to byl nekonečný zástup botů, protože hra si usmyslela, že bude nejlepší dát respawn hned za roh. To by se dít nemělo, protože to dost kazí hru a může docházet k frustraci a bezradnosti. Vývojáři už uznali, že respawny nejsou ideální a za situaci se omluvili. Snad je v brzké době opraví, protože takovou divočinu u Call of Duty dlouho nepamatuju, a to problémy s respawny měly prakticky všechny díly. Ovšem nikoliv v takovém rozsahu.

Dále hra nabízí čtyři Strike mapy, které můžete hrát také v režimu 6v6 v různých herních módech, ale protože jsou hodně malé, mnohem menší než ty klasické, jde o pořádná jatka, v nichž většinou dokážete přežít do té doby, než vám dojdou v zásobníku náboje. Více se ale tyto mapy hodí pro taktičtější 2v2 Gunfight, což je režim, kterému jsem popravdě moc na chuť do dnešních dnů nepřišel, ale zřejmě se těší větší oblibě, když s ním vývojáři pořád počítají. Výše jsem zmínil, že hra obsahuje řadu klasických herních režimů v normálním i hardcore playlistu. Zcela nový režim vývojáři připravili pouze jeden - Kill Order. Jde prakticky o Team Deathmach, jen s tím rozdílem, že jeden hráč je určen jako cíl s vysokou hodnotou, za jehož zabití dostanete více bodů. Nic extra světoborného, a vlastně je tento režim asi i ve výsledku zbytečný. I vzhledem k tomu, že hráči svého VIP nebrání a hrají tento režim jako klasický Team Deathmach. Některým hráčům může vadit, že letos není zastoupen Ground War pro 64 hráčů nebo nějaký obdobný režim, jenž by se snažil nabídnout co, co hráčům servíruje konkurenční série Battlefield. Osobně mi to ale nevadí, protože do pojetí Black Ops by se takový režim ani nehodil.

V Call of Duty: Black Ops 6 multiplayeru nechybí velké množství zbraní, které si můžete postupně odemknout v různých kategoriích. Ty zkušenější hráče nepřekvapí, protože jsou přítomny útočné pušky, SMGčka, brokovnice, pušky nebo kulomety, přičemž já si zatím asi nejvíce oblíbil základní XM4, která s příslušenstvím je solidním přesným zabijákem na kratší, střední i delší vzdálenost. Jde ale o mojí preferenci, protože jsem si nevšiml, že by se hráči drželi jen jednoho typu zbraně, ale používají i pušky a SMGčka. Zbraně je možné upravovat opět o příslušenství i kosmetické doplňky, v tomto se nic oproti předchozím dílům nezměnilo. Přítomny jsou i scorestreaky, kdy si můžete za zabíjení přivolat podporu v podobě silného vrtulníku, případně odhalit pozice protivníků skrze UAV. Novinkou je raketomet Archangel. Po výstřelu rakety ji v první osobě následně navádíte na cíl, přičemž jsem byl během hraní několikrát svědky toho, jak moji kolegové vystřelili raketu v místnosti, což nebyl dobrý nápad, protože se tím akorát oddělali. Pak je přítomno i RC autíčko s výbušninou nebo turety, bombardování a tak dále, prostě taková Call of Duty klasika.

Zombie režim se vrací ke kořenům a do formy

S prvním Call of Duty: Black Ops přišlo studio Treyarch se zábavným kooperativním režimem, v němž hlavními protivníky byly zombie a další podobní neřádi. Režim byl postaven na kolech, postupném odemykání mapy, plnění úkolů, odhalování různých tajemství a samozřejmě i kolikrát vypjatých střetech s nemrtvými, kteří se valili ze všech stran. Není divu, že si ho hráči hodně oblíbili a stal se neodmyslitelným doplňkem Black Ops a později i dalších dílů. V posledních letech mi ale přišlo, že tento režim ztratil svoji identitu, protože se vývojáři přiklonili k open-world pojetí, které mu neslušelo a nebylo ani ve výsledku moc zábavné. Vše vyvrcholilo v loňském roce u Modern Warfare 3, přičemž po velké kritice si vývojáři zřejmě řekli, že tudy cesta rozhodně nevede. Díky bohu za to. Výsledkem je, že v Call of Duty: Black Ops 6 se oblíbený Zombie režim vrací ke svým kořenům, a já už mohu prozradit, že to bylo správné rozhodnutí. Bavil jsem se u něho po celou dobu hraní, protože přinesl přesně to, co od tohoto režimu očekávám, a nejen já.

Že si vývojáři chtěli letos vyžehlit u hráčů předchozí nezdary, ukazuje už skutečnost, že na launch připravili dvě mapy, které je možné hrát sólo nebo v týmu s dalšími až třemi kamarády. Já rozhodně doporučuji tu druhou možnost. Sólo je Zombie režim hratelný, ale až v kooperaci s kamarády, s nimiž můžete komunikovat, ukazuje svůj potenciál a skutečnou zábavu. První mapou je Terminus, což je bývalé vězeňské zařízení, z něhož se stala biolaboratoř. A jak asi tušíte, vše se dost nepěkně zvrtlo. Mapa je temná, obsahuje nejen různé opuštěné bloky, které připomínají původní účel zařízení, ale i laboratoře, jeskyně a další místa. Vůbec jde o docela dobře navržené bludiště, v němž je možné se i ztratit (nedoporučuji to). Pravým opakem je mapa Liberty Falls. Prosluněné malé městečko v Západní Virginii, které má ovšem to nejlepší za sebou a nyní byste v něm nenašli živáčka. Zato se v něm hemží zombie, ale i pavoukovité potvory (pokud trpíte arachnofóbií, vývojáři dávají možnost těmto protivníkům odstranit nohy, aby hraní pro vás nebylo nepříjemné). Příběhově Zombie režim navazuje na události z Call of Duty: Black Ops Cold War, ale popravdě já už spíše zapomněl, co se tehdy událo. I proto jsem neměl některé souvislosti, na druhou stranu mi to na zážitku neubralo.

Obě mapy se svým designem a pojetím značně liší, přičemž obsahují řadu úkolů, které musíte sami nebo s týmem splnit, abyste se dostali k finálnímu střetu. Zatímco u Liberty Falls mi přišlo, že finále je slabší, ačkoliv samotnou mapu mám asi raději, u mapy Terminus mi bylo vše vynahrazeno soubojem s velkým bossem, který připomíná legendární monstrum Cthulhu. Úkoly jsou dobře navržené, vývojáři nevedou za ručičku, takže je nutné nad nimi i trochu přemýšlet a následně prozkoumávat jednotlivé lokace, a odhalovat v nich jejich zákoutí a různá tajemství. Do toho se samozřejmě vrací postupné odemykání mapy (vývojáři moc neženou hráče do bránění určitých úseků, ale spíše k průzkumu a pohybování se po celé mapě, což se mi líbí), možnost nakupovat různé bonusy, vylepšovat zbraně či nakupovat nové, takže přesně to, co od Zombie režimu očekáváte. Navíc i zde je možné využívat nový pohybový systém Omnimovement, díky němuž je o něco jednodušší před hladovými neřády utíkat a vyhýbat se jim, ačkoliv sem tam se mi prostě stalo, že mě zahnali do kouta a jednoduše rozcupovali na kusy. S tím se ale musí počítat. Celkově mám ale ze Zombie režimu letos opravdu jen pozitivní pocity a hodně jsem se u něj bavil a ještě určitě budu.

Co celkově dobrý dojem z letošního Call of Duty: Black Ops 6 vylepšuje, je pohledné vizuální zpracování, o které se postarala poslední verze enginu od Infinity Ward, na němž jsou nyní už stavěny všechny hry ze série Call of Duty. Ten zvládá detailní postavy s krásnými animacemi, pěkná prostředí se zničitelnými objekty i líbivé nasvícení. Navíc engine odvádí i velmi dobrou práci, co se ozvučení týče, díky němuž si můžete naplno užít nejrůznější výbuchy a nejrůznější zvukové efekty. Zatímco v kampani a Zombie režimu jsem ocenil 60 fps a působivé vizuální zpracování, v multiplayerové části jsem dával přednost přepnout do 120 fps. Výsledkem je mnohem plynulejší zážitek, díky němuž je možné rychleji reagovat na nastalé situace. Musím říci, že právě přidání tohoto režimu je asi tou největší novinkou, s jakou Call of Duty na současné generaci konzolí PlayStation 5 a Xbox Series X přišlo a nemohu si ji vynachválit ani po několika dílech. Obraz je sice mírně rozmazaný a ne tolik detailní, ale hra pořád vypadá velmi dobře. Celkově jsem s vizuálním zpracováním spokojen, jde o pěknou podívanou, ačkoliv sem tam se objeví nějaký ten grafický glitch nebo nedostatek, ale nad tím jde mávnout rukou. Nemá vliv na hratelnost. 

Activision už několik let používá pro sérii Call of Duty speciální launcher Call of Duty HQ, pod nímž máte nově nejen Black Ops 6, ale také Warzone, Modern Warfare III nebo II. Na papíře může znít sjednocení všech Call of Duty her do jednoho launcheru dobře, ale bohužel nejde o správnou cestu. Jednak je vše pomalé, neohrabané a vyžaduje stále obrovské množství místa v konzoli. Sice je možné nyní data lépe spravovat a zvolit si, co chcete mít nainstalované, což je určitě fajn, ale jsem si jist, že méně zdatní uživatelé nakonec stejně stáhnou vše a následně se budou divit, proč nemají v konzoli místo. Navíc launcher má i vliv na to, že třeba na konzoli PlayStation 5 hra Call of Duty: Black Ops 6 nemá jako Call of Duty: Modern Warfare III platinovou trofej, protože je vedená jako rozšíření.

Po loňském značně rozpačitém díle jsem rád, že série Call of Duty s Black Ops 6 opět nabrala formu a přináší nám v rámci své kampaně strhující špionážní thriller se spoustou zvratů, dobře napsaných postav či rozmanitou a zábavnou hratelností. Zábavný je i multiplayer, který nyní vsadil všechny karty na nový pohybový systém, což je cesta správným směrem. Jen zamrzí některé neduhy, spojené hlavně s respawny, které snad vývojáři v brzké době vyřeší. Poslední částí balíčku jsou Zombie, které se vracejí ke svým kořenům a po delší době přináší hodně uspokojivý zážitek pro sólo i kooperativní hraní. Call of Duty s Black Ops 6 se vývojářům opravdu povedlo, a snad i Activision s Microsoftem si po tomto úspěchu uvědomí, že se delší vývoj kladně podepisuje na celkové kvalitě.