Recenzovaná verze: PlayStation 5

Když jsem poprvé hru TopSpin 2K25 zapnul, spustil se automaticky zápas mezi Andy Murraym a Rogerem Federerem. Já se chopil švýcarské legendy, přičemž jsem očekával, i vzhledem k tomu, že jsem hrál předchozí díly, že brzy budu slavit první výhru. Opak byl ale pravdou, protože jsem dostal slušný nářez, až jsem se začal sebe ptát, co se vlastně děje. Je hra tak obtížná? Přišel jsem snad o svoje reflexy (tady bych i odpověď znal), nebo je snad hra rozbitá? TopSpin 2K25 je ale takto nastavený schválně, protože nováčky i fanoušky předchozích dílů vývojáři nutí, aby si nejprve prošli obsáhlou výuku, kterou provází sám legendární John McEnroe. Sice jde o docela nudného trenéra, který si mě moc svoji osobností nezískal, ale dokonale vysvětlí vše, co potřebujete, aby se z vás stala tenisová hvězda. Od úderů, po správné načasování, postoj a tak dále. Výuku rozhodně doporučuji projít, protože už během ní bude jasně patrné, jak se vám hra dostává do prstů a následně při ostrých zápasech nebudete totálně ztraceni, ale budete vědět, co a jak dělat. TopSpin 2K25 totiž není ani náhodou arkádovou záležitostí, která by se hrála sama, jakou je třeba Mario Tennis, ale docela slušným simulátorem, který na začátku dokáže trochu potrápit, ale s učením se neskutečně odměňuje velmi dobrou a kvalitní zábavou.

Začal jsem hratelností a ještě u ní chvilku zůstanu, protože patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co TopSpin 2K25 nabízí. Sice na začátku může chvilku trvat, než se naučíte všechny mechaniky a raketu dokonale ovládat, ale následně oceníte velkou komplexnost a hlavně svobodu, kterou vám vývojáři do ruky dávají. Nad raketou máte naprostou kontrolu a je tak možné míček udeřit během podání i klasické výměny několika údery stisknutím akčních tlačítek, ale také silou jejich podržením, což ale vyžaduje i perfektní načasování spojené s dobrým umístěním. Jinak totiž riskujete, že míček skončí mimo kurt a bod získá soupeř. Stejně tak je důležitý i pohyb po kurtu. Sice hra v tréninku radí, abyste se vždy vrátili do základní pozice na čáru, ale sem tam není ke škodě zariskovat a jít třeba na síť, čímž dostanete soupeře pod velký tlak. Na druhou stranu jste takto i dost zranitelní. Díky velké rozmanitosti a komplexnosti jsem si výměny se soupeřem vždy maximálně užíval, navíc vypadají hodně realisticky a dobře se sledují i z pozice diváka. Vlastně zápasy kolikrát připomínají normální televizní přenos, což je umocněno zpracováním, realistickými animacemi i umělou inteligencí soupeřů, kteří se také snaží hrát agresivněji a nejen bránit, takže pak vznikne spousta skvělých momentů a situací.

U umělé inteligence se mi líbí, že je možné si ji nastavit. Na lehkou obtížnost dokáže předvést několik pěkných výměn, ale na některé údery reagovat neumí a docela i dost chybuje, takže pošle i snadný míček do sítě nebo autu. Na druhou stranu, i mě se tohle několikrát povedlo. Na vyšší obtížnosti už je ale obstojným soupeřem, jenž chybuje málokdy a dokáže uhrát i velmi dlouhé výměny, při nichž už pak rozhoduje i únava, vaše psychika a vůbec um dostat se i ze složitých a kolikrát jen těžko řešitelných situací.

Od hratelnosti k obsahu. Menu hry je jednoduché a přehledné, rozdělené na lokální a online režimy. Bohužel režimů moc není. Pokud se rozhodnete hrát sami, musíte si vystačit se zmíněnou výukovou částí TopSpin Academy, exhibicemi proti reálným tenistům a celkem velkou kariérou MyCareer, kolem níž se celá hra točí, a záhy se k ní dostanu. Samostatné turnaje či sezóny hra bohužel nenabízí, což vážně nechápu a jde o velkou chybu. Pochvalu si ale vývojáři zaslouží za počet stadionů. Těch je ve hře 48 a zahrajete si postupně na trávě, antuce i tvrdém povrchu. Mnohé stadiony jsou opravdu pěkné, jiné už tolik detailní a zajímavé nejsou, ale tak tomu je i ve skutečnosti. Nás ale může těšit, že si můžeme zahrát i v Praze.

Než se dostanu ke kariéře, nejprve se podívám na seznam reálných tenistů, kteří jsou ve hře přítomni. Vývojářům se povedl dát dohromady docela slušný seznam, v němž nechybí současné hvězdy ani legendy tohoto sportu. Mezi nimi je třeba Roger Federer, Serena Williams, John McEnroe, Caroline Wozniacki, Andy Murray nebo Maria Sharapova. Nechybí ani světová ženská jednička Iga Świątek, ale na druhou stranu třeba Novak Djokovič přítomen není, stejně tak chybí i Rafael Nadal a další. Jejich absence určitě zamrzí, přičemž vliv to má i na samotnou hru a velké turnaje v kariéře jako US Open, kde kvůli omezenějšímu seznamu narážíte na pořád stejná jména. Rozšiřování seznamu hráčů bude do budoucna klíčové. Vývojáři už slíbili, že budou nové hráče do hry přinášet, stejně jako nové stadiony a další novinky. Veškerý tento obsah má být navíc pro všechny hráče zdarma skrze updaty. Co se mi u tenistů líbí, je skutečnost, že každý má unikátní animace, ale hlavně i herní styly, takže ke každému je nutné přistupovat trochu jinak a upravovat podle nich svoji strategii.

Nyní se dostávám ke středobodu hry, kterým je zmíněná kariéra MyCareer. U ní jsem se na začátku trochu bál toho, že nebude mít patřičnou hloubku a bude jen složena z hraní náhodných turnajů. Nakonec mohu říci, že kariéra zase tak prostá a jednoduchá není, ačkoliv komplexnost a prezentace jiných sportovních her ji chybí. Každopádně na začátku si musíte vybrat, jestli budete hrát za mužského nebo ženského tenistu, kterého je následně možné vizuálně upravit k obrazu svému skrze celkem propracovaný editor. V něm je možné měnit vlasy, oči, nos a další atributy, ale také oblečení. To je na začátku značně omezené, ale k dalšímu není problém se dostat skrze herní měnu, kterou postupně získáváte hraním. Ta je bohužel spojena s mikrotransakcemi, takže jí moc během hraní nezískáváte, ani za výhru ve velkých turnajích nejste odměněni, a vývojáři trochu nutí k tomu, abyste sem tam otevřeli svoji peněženku a herní měnu si koupili za reálné peníze. Přítomen je i dnes už asi nepostradatelný Battle Pass (Center Court Pass) s dalšími kosmetickými doplňky a výhodami. Pokud jsou mikrotransakce daní za to, že bude výše zmíněný nový obsah zdarma, nemám s nimi zase tak velký problém. Zvláště když jde jen o kosmetiku, bez níž se každý obejde, a navíc i na tu se dá hraním vydělat. 

Po vytvoření tenisty začínáte prakticky jako nikdo a je jen na vás, jak dlouho vám bude trvat dostat se mezi nejlepší hráče a stát se opravdovou legendou tohoto sportu. Hra je rozdělena na měsíce, kdy každý měsíc se můžete zúčastnit kratšího tréninku, ale také nějaké speciální akce, během níž je nutné nejen vyhrát proti soupeři, ale do toho splnit i nějakou jednoduchou výzvu. Na konci každého měsíce je pak přítomen i ATP turnaj, kde je možné vyhrát nějaký ten pěkný pohár a zároveň skrze něj dostat body a posunout se žebříčkem. S hraním zápasů a cestováním na turnaje se pojí energie hráče. Každé cestování nebo odehraný zápas bere hráči energii. To se neprojeví přímo na kurtu, ale pokud má hráč nízkou energii, hrozí nejprve lehké zranění, následně ale i docela velké, které ho může vyřadit ze hry i na několik měsíců. Sem tam je dobré si proto nějaký měsíc oddechnout a energii doplnit. Během hraní jsem byl hned dvakrát zraněn, jednou lehce (natažený sval v rameni) a jednou vážně (přetržená achilovka), přičemž mi zranění bylo vždy nahlášeno až po skončení zápasu. Nikdy se mi nestalo, že bych se zranil při hraní a musel třeba ze zápasu odstoupit, což vypadá trochu zvláštně. Přitom s těžkým zraněním bych nemohl moc chodit, natož po kurtu běhat.  

Jak jsem hrál zápasy, postupně jsem se posouval žebříčkem a ve druhém roce se mi povedlo dostat do první patnáctky, což si myslím, je pěkný výkon. I přes toto umístění v žebříčku mi bylo znemožněno hrát na velkém grandslamovém turnaji, což je pro každého tenistu určitě sen. Za to může druhý a trochu dle mého názoru zbytečný systém hodnocení. V kariéře se musíte starat nejen o body v žebříčku, ale také o plnění výzev. Většinou jde o počet nahraných turnajů různých skupin či tréninků, jejichž obtížnost se postupně navyšuje. Pokud tyto výzvy nesplníte z nějakého důvodu, můžete na účast třeba na Wimbledonu či US Open zapomenout. Myslím si, že tohle šlo vyřešit mnohem lépe. Co ale mohu pochválit, jsou rozmanité turnaje, akce a další eventy, kterou jsou navíc hodně zábavné a jejich hraním kariéra odměňuje nejen výše zmíněnou virtuální měnou, ale také odemykáním si kosmetik nebo stadionů pro exhibice. Kariéra sice postrádá nějakou velkou hloubku, nemá žádný příběh a tak dále, co mají ostatní sportovní hry, ale na druhou stranu dokáže zabavit svoji hratelností a rozmanitými turnaji a akcemi. A to je přece hlavní, nebo ne?

Ještě jsem nezmínil, že vytvořený tenista postupně leveluje a získává speciální body dovedností, které je možné vždy investovat do několika atributů. Ve hře máte přednastavené styly a podle toho můžete do atributů investovat, nebo si můžete nalézt svůj styl a body si přidělovat dle svých potřeb. Investovat je možné do síly, rychlosti, reflexů, podání nebo forhendu, takže v tomto hra nabízí docela slušnou volnost, jak si virtuálního tenistu nebo tenistku upravit. Jde o pěknou vrstvu, která dobře funguje nejen v rámci kariéry, protože s vytvořeným tenistou je možné hrát i online zápasy proti ostatním hráčům, kde teprve prověříte všechny své dovednosti.

Pro jednoho hráče vývojáři připravili prakticky jen kariéru, protože rychlé hry proti reálným tenistům jsou sice zajímavé, ale rychle omrzí. Navíc se proti nim postavíte i během kariéry. Když si hru dostatečně osvojíte, můžete se pustit do online nabídky, kde naleznete tři položky - Online Exhibition, World Tour a 2K Tour. Online tedy nabízí hodnocené i nehodnocené zápasy, ale také turnaje, kde je možné hrát se svým vytvořeným hráčem v rámci kariéry MyCareer. Já jsem zatím odehrál pár zápasů online. Většina proběhla hladce, ale jeden zápas mi opravdu hodně lagoval a soupeře bylo proto prakticky nemožné porazit. To by se dít nemělo, ale tady platí, že hodně záleží hlavně na připojení, ať už vašem nebo soupeře. U online části určitě oceňuji, že od prvního dne podporuje cross-play, takže je možné hrát i s hráči na ostatních platformách, což by mělo mít vliv i na kratší čekací doby během vyhledávání. Co ovšem nemohu pochopit, je nemožnost zvát kamarády a hrát s nimi. Opomenutí této základní a nesmírně důležité funkce nechápu. Vývojáři už slíbili, že ji přidají do konce května skrze update, ale jsem toho názoru, že měla být už v základu. Také trochu zamrzí absence čtyřher v online režimu, ale vzhledem k absenci zvát kamarády to dává smysl, a možná se jí dočkáme později.

Vizuálně hra TopSpin 2K25 vypadá docela solidně, ačkoliv sem tam je možné si všimnout horších modelů tenistů, případně méně detailů na stadionech. Diváci také nevypadají tak dobře jako v jiných sportovních hrách. Vizuálně hra neohromí, ale jsem toho názoru, že ani neurazí. Pořád je nutné mít na paměti to, že vznikala i pro konzole staré generace. Co se mi ale líbilo, je optimalizace. Načítání je relativně rychlé a hra běží na konzoli PlayStation 5 plynule v šedesáti snímcích. Po celou dobu testování jsem si nevšiml, že by došlo k nějakému zpomalení nebo jinému technickému problému. Navíc jsem se mohl do hraní ponořit díky dobře využité haptice v DualSense gamepadu, za kterou musím vývojáře pochválit. 

V posledních dnech jsem se většinou pohyboval na virtuálních tenisových kurtech a musím říci, že šlo o dobře strávený čas, protože jsem se po většinu času velmi dobře bavil. Hratelnost hry TopSpin 2K25 je zábavná a líbí se mi větší důraz na simulaci, protože je nutné se učit všechny komplexní mechaniky a vůbec trénovat jako skutečný tenista, abyste mohli reagovat co nejlépe na všechny možné situace. To na druhou stranu ovšem může odradit občasné hráče, kteří si chtějí sem tam jen zahrát nějaký ten zápas, protože pro ně TopSpin 2K25 rozhodně není. Co ale musím zkritizovat, je zatím menší seznam skutečných tenistů, chybí i řada velkých hvězd, případně omezený obsah nebo ne úplně dotažené prvky v kampani. Pokud ale máte více času a tenis milujete, mohu vám nákup TopSpin 2K25 jednoznačně doporučit. Zvláště když řadu nedostatků hodlají vývojáři v následujících týdnech opravit, ale i kdyby se tak nestalo, budete se bavit desítky hodin jako já.