Na rozdíl třeba od Call of Duty série je Titanfall čistě multiplayerová hra, v níž klasická singleplayerová kampaň s příběhem a několika misemi chybí. Vývojáři se zřejmě podívali na statistiky ze série Call of Duty a usoudili, že hráčům jde hlavně o multiplayer. Ostatně kampaň v Call of Duty sérii každým rokem dohrává stále méně hráčů. Sami si můžete dát jen tutoriál, o němž se ještě zmíním, jinak jste odkázáni pouze na online hraní s hráči z celého světa. Vývojáři z Respawn Entertainment se alespoň pokusili o jakousi online kampaň, v níž postupně plníte s dalšími hráči zhruba tři režimy, ale jde pochopitelně jen o takovou přípravu na to hlavní, ostatně kampaň sama jako taková není moc dlouhá, i když si ji můžete dát poté i za druhou stranu, a opravdu jen slouží jako základní seznámení se s herními režimy a několika mapami. Každopádně Titanfall se odehrává v celkem zajímavém univerzu, v němž proti sobě stojí frakce Interstellar Manufacturing Corporation (IMC) a The Militia. Každá má samozřejmě trochu jiný problém s tou druhou, a to je asi vše, co potřebujete vědět. Hra moc nejde do hloubky, během kampaně možná ani nebudete vnímat, co se vlastně děje, protože děj je podán mizerně, vše je samozřejmě jen klasická omáčka, abyste mohli vyběhnout na bojiště. Vzhledem ale k tomu, že je vše součástí obrovského konfliktu někde na pozadí, je navozena dobrá atmosféra všech bojů, hlavně díky hlášení z vysílačky, kterých se budete účastnit. Kampaň se rozhodně vyplatí alespoň jednou projít, protože získáte jednak nějaké ty zkušenosti, ale odemknete si i nové vybavení, tedy speciální titány, kteří nejsou jinak dostupní hraním pouze klasického online režimu. To je možná i škoda, že vývojáři nutí hráče takto hrát kampaň. Ze všech možných informací, které se v posledních měsících objevily, by si mohl někdo myslet, že Titanfall musí být revoluční akcí, která nastolí nějaký nový standart pro všechny ostatní. Tak to ale není, na druhou stranu to není na škodu. Vývojáři vzali osvědčený koncept z Call of Duty série, kterou ostatně vytvořili, přidali spoustu zajímavých novinek, které mají hráči rádi z ostatních her, a vznikl z toho právě Titanfall. V základu je to opět velmi zběsilá akce, která míchá rychlý pohyb po mapě, přestřelky v obrovských titánech a parkourové běhání přes překážky nebo přes stěny, což je umožněno i díky dobře ovladatelnému jetpacku, který přináší spoustu nových možností pohybu, třeba dvojskoky. Navíc plynulejší pohyb a jeho pojetí dává i spoustu nových možností pro boj na blízko, jak zjistíte v prvních několika hodinách. Úder na krátkou vzdálenost se tak nesmrskne jen na úder pažbou, seknutí nožem a tak dále, jak je to v jiných akčních hrách. Velkou devízou je, že vše je naprosto mistrně namícháno, navíc všechny boje mají výbornou atmosféru. Až budete běhat po bojišti a vedle vás budou bojovat dva obří Titáni, budete si připadat jako ve filmu Transformers. Nejvíce se mi líbila možnost za Pilota na Titána vyskočit a následně ho dodělat, což vyjde jen občas, protože protihráč má řadu možností, jak se bránit, pokud tedy přijde na to, že mu poskakujete po hlavě. Ovládání Titána je snadné, a i za něj máte několik možností útoku, ale i obrany. Ačkoliv nabízí Titanfall spoustu možností, vývojáři naprosto perfektně vyladili ovládání, které je jednoduché a velmi intuitivní, stejně jako třeba v sérii Call of Duty. Po pár minutách tak není problém ovládat obrovské Titány, skákat po budovách nebo využívat možností parkourového pohybu po mapě. Aby vývojáři hraní co nejvíce usnadnili, přidali i celkem rozsáhlý tutoriál, který seznámí se všemi ovládacími prvky, aby bylo možné si hru následně jen a jen užívat. Úvodní tutoriál proto doporučuji všem projít. Jak už bylo zmíněno výše, na bojištích se procházejí Piloti, kteří si z oběžné dráhy mohou jednou za čas přivolat velkého kovového mazlíčka, kterým se říká Titáni. Vývojáři nám připravili tři třídy, které asi v ničem nepřekvapí, liší se každá svými zbraněmi (jsou tu samopaly, brokovnice, pušky nebo speciální těžké zbraně určené na Titány) i možnostmi na bojišti. Klasický je tu i systém upgradů a vylepšování. Jak levelujete nebo plníte speciální výzvy, kterých je zhruba tisícovka, odemykají se vám nejen nové zbraně, případně příslušenství, ale i další možnosti, dokonce i speciální Burn karty, které přidávají jednorázové Perky, které můžete během hraní využívat. Karet je docela dost, takže se s jejich používáním nemusí šetřit, přičemž vám přidávají nejen větší rychlost, ale i třeba odolnost pro Titána, která se vždy hodí. K odemknutí vývojáři připravili opravdu hromadu věcí pro Piloty i Titány, každého si postupem času můžete upravit k obrazu svému. Jen tady dodám, že střelba ze zbraní je spíše arkádová, jako třeba u série Call of Duty, takže nečekejte něco realističtějšího, co třeba servíruje Battlefield. Tady vývojáři tak trochu ukazují, na jaké hráče cílí, a jen se potvrzují slova EA, že s Titanfallem rozhodně nejde proti Battlefieldu. Titanfall nabízí ve svém základu pět herních režimů, což může být pro někoho menším zklamáním, zvláště když počet srovná s Call of Duty. Faktem ovšem je, že zatímco v konkurenční sérii se vždy vykrystalizují dva nebo tři režimy, které se následně hrají a na ostatní se kašle, Titanfall má všechny maximálně vyladěny a zábavné i po hodinách hraní. Jen tak se prostě neohrají, což je největším kladem. Vývojáři vsadili spíše na kvalitu než kvantitu, a vyplatilo se. Jen bych si možná rýpnul do faktu, že vývojáři nepřišli s ničím novým, ale jen recyklují osvědčené režimy. Nějaký nový režim, který jsem ještě v žádné jiné hře neviděl, by byl jistě tou pomyslnou třešničkou na sladkém dortu. Každopádně první režim je Attrition, což je prakticky Team Deathmatch, jen s několika vlastními upravenými pravidly. Vzhledem k novince využívání obrovských titánů je ale pořád zábavný a ze všech režimů nejméně svázaný taktikou, takže je nejhektičtější a nejrychlejší. Revoluce se nedostavila, ale na tu kašle i Riley. Titanfall je totiž sakra zábavná multiplayerová akce, která neomrzí ani po několika dnech. Docela dlouho jsem přehlížel režim Last Titan Standing, protože z popisu mi nepřišel zrovna zajímavý, ale opak byl nakonec pravdou. V tomto režimu začínají všichni jako Titáni, přičemž vyhrává ten tým, jemuž zbude minimálně jeden Titán. Tým, jemuž jsou Titáni zničeni, prohrává. Režim je spíše rychlejší, ale na druhou stranu hodně zábavný a navíc se v něm dá nahrát hromada bodů bez nějaké větší snahy. Stačí mít trochu lepší mušku. Bodů za zničené Titány je hromada, takže ideální režim pro ty, kteří chtějí rychle poskočit v levelování. Do budoucna asi nehranějším režimem bude Hardpoint, což je něco na způsob Conquestu. Prostě máte na mapě tři speciální stanoviště, která musíte zabírat. Zvláště když se sejdou hráči, kteří mají zájem spolupracovat, jde o hodně velkou zábavu. Čtvrtým režimem je klasický Capture the Flag, kde bojují dva týmy o své vlajky, v tomto případě spíše speciální tyče. Pátým a posledním režimem je pak Pilot Hunter, který je jen o lovu pilotů, za které získáváte body. Ničit boty můžete taky, získáváte za ně klasické XP body, ale do celkového výsledku, který je potřeba k výhře, se nepočítají. Všechny výše vypsané režim si můžete zahrát na patnácti mapách. Počet rozhodně slušný, navíc jistě potěší fakt, že každá z map je jiná a nabízí jiné možnosti pro boj. Mapy jsou většinou zasažené do rozpadlých městeček, pouští, oáz nebo džunglí, ale nechybí ani vesmírné stanice a další zajímavá prostředí. Co do rozmanitosti map, nemůžu si na nic stěžovat. Ani na jejich velikost. Mapy jsou většinou středně velké, uzpůsobené pro hraní ve dvanácti a rychlé přestřelky. Na velikosti map je asi nejvíce vidět, že vývojáři opravdu od začátku počítali jen s dvanácti hráči. Každopádně mapy nabízí spoustu prostoru jak pro Piloty, kteří se většinou schovávají v rozpadlých budovách nebo v nějakém tom porostu, tak i otevřenější místečka pro boj obrovských kolosů. Je vidět, že vývojáři nad designem map přemýšleli, výsledkem čehož je velmi dobrý design, s nímž hravě překonávají nyní už svoji konkurenci od Activisionu. Jediné, co bych vytknul, je nemožnost si volit mapu v lobby, vždy před vás hra hází mapy náhodně. I třeba nějaké hlasování by bylo jistě vítané, takto nemáte výběr možnost ovlivnit, což je škoda, ale vývojáři toto zřejmě vyřeší nějakým tím updatem. Ať už budete hrát jakýkoliv režim, hra nekončí po dosažení daného cíle. Vývojáři přidali do každého klání speciální konec, který se liší podle toho, jestli prohrajete nebo vyhrajete. Pokud prohrajete, musíte se dát na útěk a dostat se k raketoplánu, který pro vás přiletí. Druhý tým se samozřejmě snaží v úniku zabránit, navíc může i záchranný modul zničit, takže je nutné ho i bránit. Tato část dobře každou hru doplňuje a je vždy příjemným bonusem. I když je Titanfall hra pro maximálně dvanáct živých hráčů, na bojišti se pohybují ještě další jednotky, a že jich není málo. Aby bylo prostě vidět, o jak velký konflikt se jedná. Za jejich zabíjení dostáváte také body do celkového hodnocení, ale ne tolik, abyste mohli pomýšlet na vítězství. Vždy je důležité zabíjet hlavně živé hráče. Umělá inteligence jednotek je každopádně docela žalostná, pohybují se po bojišti většinou bez většího zájmu, a ačkoliv se Microsoft chlubil, že je pohání cloud a bůh ví jaké další technologie, není to vůbec vidět. Dokázal bych si představit, že počítačem ovládaná jednotka bude důstojným soupeřem, ale když na vás kolikrát jen zírá, a to i z blízkosti, není to prostě dobře a trochu to narušuje atmosféru a jinak dobrý zážitek. Pokud by byli do války vysílání vojáci s takovými schopnostmi, pánbůh s námi. Umělá inteligence jednotek na bojišti je možná největším škraloupem na této jinak kvalitní hře, a vývojáři tak mají do budoucna co vylepšovat, ať už skrze updaty nebo ve druhém dílu, který zcela jistě někdy vznikne. Vývojáři vsadili trochu překvapivě na Source engine od Valve, který už má něco za sebou a jeho stáří je na Titanfallu vidět. Na ty nejhezčí střílečky nedosahuje, ale i tak neurazí, protože pořád je na hru pěkný pohled, zvláště při té velké řežbě, která na bojištích neustále panuje, a dokonce možná i potěší některé grafické efekty výbuchů. Co bych ale vytkl, je nulová fyzika. Nic nejde zničit a svět není vůbec interaktivní. Zvláště když Souce engine jistě podporuje v tomto nejrůznější vychytávky, je nepřítomnost fyziky menším zklamáním. Na druhou stranu se Titanfallu dobře hýbe. Několik hodin jsem mohl testovat Xbox One verzi, která jela stabilně mezi 40-60fps, jen při těch největších řežbách bylo pocítit větší zpomalení. Na odstranění propadu frameratu ale nyní vývojáři pracují, dokonce by se měli hráči na Xbox One dočkat většího rozlišení, které by Titanfallu určitě prospělo, protože zatím obsahuje dost zoubků a není tak jemný, jak bych očekával od hry nové generace. Možná ale za to může i fakt, že Titanfall pro next-gen konzole nebyl vůbec v plánu. Na kvalitní úrovni je hudební doprovod, obsahující několik kvalitních skladeb, které se k podobné akci hodí, přímo vynikající je pak ozvučení. Pokud máte kvalitní domácí kino, užijete si Titanfall na maximum. Možná byste se až divili, jak moc zvuk ovlivňuje celkovou atmosféru a následný zážitek. Titanfall je dobře hratelná multiplayerová řežba, která přejímá fungující prvky z Call of Duty série, přidává řadu novinek a tím vše posouvá na zcela novou úroveň. Jestli jde o revoluci v multiplayerových hrách, nedokážu říci, ale přinejmenším jde o oživení v posledních letech trochu stagnujícím žánru. Do příště by měli jen vývojáři vychytat menší i větší chyby, které sem tam trochu kazí celkový zážitek. Nic ale nemění na tom, že Titanfall by si měl zahrát každý fanoušek akčních her, navíc jen tak neomrzí, takže si dokážu představit, že se k němu budete vracet i v následujících týdnech a měsících, jako budu ostatně i já.