Recenzovaná verze: PlayStation 4 (obrázky u textu vytvořené za pomoci SHARE tlačítka) Představovat dnes někomu akční survival hru The Last of Us, by bylo asi zbytečné. Každý zná cestu postaršího Joela a křehké dívky Ellie napříč Spojenými státy, které už jen lehce připomínají kdysi onu světovou velmoc s moderními městy. Za vše pochopitelně může nebezpečný virus Cordyceps, který proměňuje lidi na ohavné houbovité hladové tvory, které už svým děsivým zvukem nahání pořádnou hrůzu. Města jsou téměř zničena a venku je to každodenní boj o život. The Last of Us staví především na výborně napsaném příběhu s chytrými dialogy, se spoustou zajímavých postav a několika velkých zvratech, které se hráči vryjí do paměti na hodně dlouho. Vývojáři z Naughty Dogu ale pochopitelně nezapomněli ani na hratelnost, která moc nepřipomíná moderní akční hry, ale jde si svoji pomalejší a vlastní cestou se spoustou možností, která hře jen svědčí. Zde bych se samozřejmě mohl znovu více rozepsat, v čem tkví ona krása The Last of Us, ale raději vás odkážu na recenzi z minulého roku - http://konzolista.tiscali.cz/articles/onearticle?link=the-last-of-us-174737 , protože pořád jde o stejnou hru, zde se budu věnovat jen onomu portu pro PlayStation 4. Když už jsem u něj, tak samozřejmě musím zmínit, že v jeho základu dostanete za cenu něco málo přes tisícovku i singleplayerové rozšíření The Last of Us: Left Behind, odehrávající se před původní hrou. Rozšíření sleduje především cestu Ellie a její kamarádky Riley, které si chtějí užít noc ve zdánlivě prázdném obchodním středisku, nabízející nejen kolotoče, ale i další věci na vyblbnutí. Na rozšíření jsem vám přinesl rovněž samostatnou recenzi, kterou si můžete tedy přečíst - http://konzolista.tiscali.cz/articles/onearticle?link=the-last-of-us-left-behind-178550 . Pokud budete hrát The Last of Us vůbec poprvé, určitě si rozšíření zapněte až po dohrání původní hry, protože obsahuje několik spoilerů. Po obsahové stránce je The Last of Us i rozšíření The Last of Us: Left Behind stejné, takže nečekejte žádné novinky v podobě nových úrovní, zbraní nebo nepřátel, ale ono to ani moc nevadí, protože se už tak jedná o skvělou hru, kterou si mnozí jistě dají s chutí znovu, třeba i na větší obtížnost Grounded, která představuje docela velkou výzvu, a musím říci, že je nad moje schopnosti, a raději jsem ji vzdal, jinak bych prohodil ovladač televizí. Každopádně vývojáři alespoň trochu pozměnili ovládání, a to k lepšímu, navíc ono už to, že hru hrajete na novém DualShocku 4, je o dost příjemnější. Nyní zaměřujete za pomocí triggerů, tedy L2 zaměříte a R2 vystřelíte, případně stisknutím pouze R2 hlavní hrdina zbraň nabije. Repráček u DualShocku 4 vydává jen zvuk zapnutí a vypnutí baterky, případně zvuk jejího poklepání, když přestane svítit. Lightbar je pak využit jako ukazatel zdraví, ale jde opravdu jen o takový bonus, kterého jsem si moc nevšímal. Poslední změnou je vyvolání menu s tvorbou předmětů pomocí touchpadu. Toho se stačí jen dotknout. Stejně jako PlayStation 3 vydání, i The Last of Us: Remastered na PlayStationu 4 obsahuje české titulky, jak si ostatně můžete všimnout na přiložených obrázcích. The Last of Us samozřejmě není je příběhová část, ale obsahuje i velmi povedený multiplayer 4 vs. 4 - Frakce, který je i po roce mezi hráči oblíbený a rozhodně stojí za zahrání. Hned po zapnutí si musíte vybrat, za jakou frakci budete hrát. Na výběr jsou Světlonoši, kteří hledají lék na záhadný virus, navíc chtějí nastolit mír a bojují za něj. Na druhé straně jsou Lovci, kteří mají zájem jen o chaos a starají se o vlastní přežití. Ostatní je nezajímají. Když si vybere jednu z frakcí, ocitnete se v jakémsi virtuálním táboře, v němž máte obyvatele, a musíte se o ně starat vyhráváním zápasů a získáváním zásob. Pokud si vedete v multiplayeru špatně, což je hlavně na začátku pravděpodobné, vaši obyvatelé se nakazí a následně zemřou, takže následuje konec. Každý zápas představuje prakticky jeden den ve hře, přičemž cílem je, dovést svůj klan do dvanáctého týdne. Zajímavostí je, že obyvatele klanu můžete pojmenovat reálnými jmény kamarádů z facebooku, stačí hru s touto sociální sítí propojit. Pak třeba budete informováni, že Play Tri Man nebo Martin Charouzek staví zátarasy nebo šli na lov ryb. Určitě zajímavé zpestření. Následně se můžete vydat tři herní režimy. Počet nijak velký, ale jak následně zjistíte, kvalita převyšuje kvantitu, protože se jen tak neohrají a jsou zábavné i po desítkách hodin. Boj o zásoby je Team Deathmatch, v němž vyhrává ten tým, který zlikviduje určitý počet protivníků. Režim Přeživší je pak podobný, jen s tím rozdílem, že máte jen jeden život na jedno kolo, pokud vás nepřítel sejme, musíte čekat na další část. Posledním třetím režimem je Výslech, v němž nejprve musíte učinit několik výslechů protivníků, když je máte, objeví se vám na mapě sejf, který můžete pro výhru v kole odemknout. Když skočíte do hry, možná bude chvilku trvat, než se zorientujete. The Last of Us totiž nenabízí klasické akční vyžití, v němž byste se rozběhli na nepřátele a pokusili se je vystřílet. Tento Rambo nebo Call of Duty styl vždy vede jedině do záhuby. The Last of Us je o dost pomalejší hrou, v níž musíte postupovat pěkně pomalu, takticky, nejlépe s dalšími členy týmu jako za časů Counter Striku, a pokoušet se hlavně přežít, a při troše štěstí plnit i zadané úkoly, které postupem hraní získáváte. Hratelnost je tedy hodně podobná příběhové části, a tím se i dost odlišuje od ostatní moderní multiplayerové konkurence, která hraje hlavně na efekt, a to je vlastně dobře. I v části více hráčů se vám navíc nedoplňuje automaticky život, ale musíte sbírat zásoby a vytvářet si lékárničky a další předměty. Jak samozřejmě hrajete, odemykají se vám nové zbraně, brnění, kosmetické doplňky a další možnosti, takže se budete stávat lepším, hezčím a o něco odolnějším bojovníkem, ale i tak samozřejmě je nutné si dávat pořád pozor, protože kolikrát stačí jedna rána a končíte na čtyřech a čekáte na záchranu nebo dodělání od protivníka. Styl hraní se pak i hodně liší od toho, jakou třídu postavy si vyberete, je jich tu hned několik, ale samozřejmě je možné si vytvořit svoji vlastní postavu, s níž následně budete bojovat. V The Last of Us je zajímavý i systém vylepšování zbraní skrze nahrané body během zápasu. Za ně si kupujete nejen vylepšení pro zbraně, které zrovna nesete, ale i náboje a je možné si i zlepšit brnění. Co se týče multiplayeru, tak musím zmínit, že PlayStation 4 verze má nejen všechen původní obsah, ale rovněž balíčky Abandoned Territories a Reclaimed Territories, obsahující nové mapy. Map je tedy už na disku rovných patnáct, což je pro takovou hru jistě pěkný počet, mapy navíc mají velmi povedený design, plně dostačující na měsíce dobré zábavy. Na druhou stranu, z čeho jsem byl překvapen, tak bonusové kosmetické doplňky, které byly za peníze na PS3, jsou stále za peníze. Na PS4 je tedy zdarma nenajdete. Co ovšem bude někoho mrzet více je, že tu není podpora pro Cross-play, takže nemohou hrát hráči na PlayStationu 4 a PlayStationu 3 společně. Proč se Naughty Dog o tuto možnost nepokusil, nevíme, ale možná je fakt, že hráči na nové konzoli by byli zvýhodněni lepším frameratem. 60fps je hodně znát, vše je rychlejší a hráč může být i přesnější, takže určitě krok správným směrem, navíc vývojáři ani u multiplayeru nezapomněli na vylepšení grafiky. K multiplayeru ještě doplním, že opět je trochu zcenzurován v evropské verzi, takže finální zakončovací údery nejsou tak brutální. Na hratelnost ale cenzura vliv pochopitelně nemá. Než přejdu k technickému stavu, ještě zmíním první update, který už je online a stáhne se vám po zapnutí hry. Ten přináší jednak dokument Grounded: The making of The Last of Us, který vás provede v hodině a půl tvorbou této hry, a rovněž přidává i zajímavý Photo režim. Ten je dost podobný tomu, který se objevil v inFamous: Second Son, jeho používání je jednoduché, stačí během hraní stisknout L3 (tlačítko musíte nejprve v menu povolit), a dají se lehce vytvářet zajímavé screenshoty, které následně můžete sdílet kamarádům na sociálních sítích. V editoru si můžete scénu různě natáčet, volit různé filtry i nasvícení, možností je opravdu hodně a je jen na vás, jaký bude finální výsledek. Photo režim je určitě fajn, a je škoda, že ho obsahují zatím jen dvě hry. Pokud by byl v každé, bylo by to fajn. Snad časem. Na disku vám The Last of Us: Remastered zabere 48GB. Než hru budete moci spustit, musíte si počkat 50 vteřin, přičemž první zapnutí trvá o něco déle kvůli instalaci na pozadí. Druhé spuštění už trvá jen několik vteřin, než se dostanete do hlavního menu. Obsah je samozřejmě fajn, stejně jako některé menší či větší novinky. Před vydáním se v souvislosti s The Last of Us: Remastered mluvilo především o vizuální stránce. Tedy, jestli ji vývojáři z Naughty Dogu dokážou ještě nějak vylepšit. Musím říci, že už po zapnutí je na první pohled vidět, že ve hře jsou textury v daleko vyšším rozlišení, vše je navíc takové učesanější a vyhlazenější, navíc přímo parádně vypadají modely postav, které jsou stejně detailní během hraní, jako ve filmečcích, což samozřejmě v minulém roce na PlayStationu 3 tak nebylo. Velkou pochvalu si vývojáři zaslouží i za nové osvětlení, které se i možná stará po vizuální stránce o tu největší změnu k lepšímu. PlayStation 4 verze The Last of Us vypadá jednoznačně parádně, a možná bych i řekl, že se směle může rovnat těm nejhezčím hrám na nových konzolích, v některých detailech je i možná předčí. Před vydáním se hodně řešil i framerate. Vývojáři se rozhodli, že hru předělají do 60fps, což byla docela výzva, ale nakonec se povedlo. Hra toto číslo drží po většinu času, jen v několika okamžicích bylo vidět snížení, ale tyto okamžiky bych napočítal za celou dobu hraní na prstech jedné ruky. Vyšší framerate má samozřejmě vliv hlavně během gameplaye na větší plynulost a rychlost, která hře dle mého názoru pomáhá, a ne málo. Je tu sice možnost si hru zamknout na 30fps, ale po několika minutách v 60fps bylo přepnutí do nižšího frameratu sakra cítit, a to negativně na celkový zážitek, takže jsem si ponechal vývojáři preferované nastavení. Kdo jednou vyzkouší The Last of Us: Remastered v 1080p, s lepšími detaily a v 60fps, jen těžko se někdy bude vracet k PlayStation 3 verzi. Ještě se tu vyjádřím ke včerejší informaci o horších stínech v 60fps. Je pravda, že ve 30fps jsou po prvním updatu o něco hezčí, vývojáři využili zbylý výkon, ale během hraní jde těžko postřehnout viditelný rozdíl. Většinou stíny nejsou úplně hladké jen na některých objektech, kde to zase tolik nevadí, ale jinak stíny postav případně prostředí jsou po většinu času ostré, takže v tom nevidím zase tak moc velký problém. Rovněž přikládám i jeden srovnávací obrázek – 30fps ( http://farm6.staticflickr.com/5581/14574630717_420f4a85e6_o.jpg ) a 60fps ( http://farm3.staticflickr.com/2922/14574631497_9cb9669306_o.jpg ). Když jsem v minulém roce psal recenzi na The Last of Us, prohlásil jsem, že jde o nejlepší hru předchozí konzolové generace a možná i všech dob. Za ten rok se nic nezměnilo, The Last of Us je pořád tou výbornou hrou, na níž se jen těžko zapomíná, navíc nyní přichází s vylepšenou grafikou a se všemi rozšířeními na jednom disku. Za cenu něco přes tisícovku tak dostanete jednu z nejlepších her videoherní historie v parádní formě, která ukazuje sílu PlayStationu. Pro nováčky povinnost, ale ani ostatní neudělají koupí chybu, už jenom kvůli multiplayeru, který se bude určitě v následujících měsících hrát.