Recenzovaná verze: Xbox One X

První hru ze série The Dark Pictures Anthology jsem si i přes některé připomínky docela užil. Hlavně z toho důvodu, že se mi vývojáři perfektně trefili do vkusu. Mám rád podobné Bčkové hororové příběhy s různými záhadami, ať už jde o hry, seriály nebo filmy, a i proto jsem se nemohl dočkat dalšího dílu. Ten se tentokrát neodehrává na záhadné ztracené lodi, ale v menším městečku Little Hope, které má své zkušenosti s čarodějnictvím a dalšími nepěknými událostmi. Začátek hry dokáže pořádně navnadit, protože je děsivý, zajímavý a láká na pořádný hororový zážitek. Nechci zbytečně spoilerovat, ale tentokrát jsou hlavními hrdiny čtyři středoškoláci a jejich učitel, kteří se po nehodě autobusu ocitnou ve zmíněném městečku. V něm hledají pomoc, ale jak záhy zjistí, z hledání pomoci stane boj o vlastní život, navíc jsou s městečkem hodně spjati.

Na začátku jsem měl trochu strach, jestli si k postavám udělám nějaký vztah, protože mi nepřišly zase tak zajímavé, ale to se naštěstí nepotvrdilo. Každá postava je slušně napsaná, podává dobré herecké výkony, má dobrý dabing a působí uvěřitelně, takže už po desítkách minut prostě nechcete, aby zařvala nepěknou smrtí. Ty jsou kolikrát opravdu brutální a za některé fatality by se nestyděl ani Mortal Kombat. Rozhodně jsem hrdinům fandil, ale už nyní musím přiznat, že ne každý se dožil konce.

Co je trochu škoda, tak skutečnost, že už zhruba po hodině tušíte, co že se to tu vlastně děje, takže následná odhalení nemají takový dopad, protože je docela dlouho předvídáte. To je dáno i skutečností, že vývojáři vykrádají řadu žánrové konkurence a očividná je inspirace Silent Hillem. S ním má The Dark Pictures Anthology: Little Hope hodně společného i řadu charakteristických prvků, až jsem si chvilkami říkal, že hraji jeho nový díl případně jednoduchý remake. I když příběh postupně ztrácí na napínavosti, tak co musím pochválit, je skvělá atmosféra. Ta se táhne hrou po celou dobu, navíc vývojáři přicházejí s citlivě rozmístěnými lekačkami, takže jsem kolikrát při sledování událostí pořádně nadskočil. I proto doporučuji jako každou podobnou hru hrát v noci a s headsetem na hlavě. Je trochu škoda, že hra je často přerušována kurátorem, který hodnotí váš dosavadní postup. To si mohli vývojáři odpustit, protože hra díky tomu ztrácí tempo a vždy jsem se snažil tyto pasáže přeskočit. Bohužel to nejde.

Stejně jako předchozí díl je The Dark Pictures Anthology: Little Hope prakticky interaktivní hororový film, kde po většinu času sledujete slušně zrežírované filmečky a posloucháte rozhovory, během nichž máte sem tam na výběr nějakou odpověď. Pokud jste hráli předchozí část nebo skvělý Until Dawn, tak už víte, že na každé odpovědi hodně záleží a řada z nich má velký dopad na vztahy mezi postavami i následné události, stejně jako některá důležitá rozhodnutí. A to je vlastně i velké kouzlo těchto her, že nikdy na první průchod nevíte, co je správné a co ne, takže pak když vaší vinou někdo zemře, jste pořádně v šoku. Každopádně, když nesledujete filmové pasáže, tak prozkoumáváte prostředí a hledáte další vodítka, případně cestu dál. Musím ale říci, že tyto pasáže jsou asi nejslabší částí hry, navíc jim moc nepomáhá ani kamera, která někdy zabere scénu z ne zrovna ideálního úhlu. A jako poslední tu jsou QTE sekvence, které jsou popravdě docela jednoduché a moc nehrozí, že by během nich postava zemřela. Hra vám totiž dostatečně předem dává vědět, jaké tlačítko bude nutné stisknout. Pro příště bych si určitě dokázal představit daleko lépe zpracované akční pasáže.

The Dark Pictures Anthology: Little Hope není problém dohrát za nějakých pět až šest hodin. Znovuhratelnost je spíše střední. Osobně hry jako je tato nikdy neopakuji, protože chci vzpomínat na první průchod. Každopádně možnost pokusit se všechny zachránit tu je, navíc při opakovaném hraní můžete vysbírat i všechny sběratelské předměty, které jste minuli. Stejně jako první díl i Little Hope obsahuje místní a online multiplayer, takže se o zážitek z hraní můžete podělit s kamarády nebo rodinou. Multiplayerová část je zajímavé zpestření, ale jsem toho názoru, že nejlépe si hru užijete pěkně sami doma v temné místnosti.

V čem hra The Dark Pictures Anthology: Little Hope jednoznačně boduje, tak je vizuální zpracování. To ale není zase takové překvapení, u filmové hry se jednoznačně očekává, protože má obrovský dopad na celkový zážitek. Postavy mají spoustu detailů, jsou dobře zahrané a mají uvěřitelné animace. A velmi dobře je na tom i prostředí, v němž se budete po celou dobu hraní pohybovat. K vizuálnímu zpracování opravdu nemohu mít námitek. Jen snad občasný tearing či pokles frameratu trochu zamrzí a na tomto mohli vývojáři více zapracovat. Nejde ale o něco, co by vyloženě kazilo zážitek z hraní, zvláště, když tyto neduhy tak časté nejsou. Co je slušné, tak je ozvučení i hudební doprovod.

The Dark Pictures Anthology: Little Hope je solidní hororová filmová hra na jeden nebo dva večery, s níž fanoušci určitě nebudou mít problém. Děsivé menší městečko s nepěknou historií je velkým lákadlem, jen do budoucna by to chtělo u dalších dílů méně předvídatelnou zápletku a odstranit několik dalších nedostatků, ať už jde o kameru nebo příliš jednoduché akční pasáže formou QTE.