Recenzovaná verze: PlayStation 5

První hra přinesla velký a drsný konflikt krysího království s odpornými žábami. Hrdina Redgi nakonec porazil žabího vládce a nastolil v jižních krajinách mír. Nyní však na severu povstává zcela nová hrozba, kterou je nutné řešit. Jsou jí odporné zástupy netopýrů zvaných jako Dark Wings a jejich krutý hrabě. Ten se neštítí toho, aby vyvraždil a zničil velkou část pevnosti Winter's Edge. Dokáže nový hrdina Arlo odolat okřídleným monstrům a ochránit království před úplnou zkázou? O tom rozhodnete pouze vy. Vyberete si jednu ze tří dostupných obtížností a vydáte se na cestu za pomstou, která bude trvat nějakých pět nebo šest hodin. Pokud se rozhodnete udělat rovnou platinovou trofej jako já, počítejte s deseti až jedenácti hodinami.

Arlo to na začátku nebude mít jednoduché. Celá pevnost totiž po nečekaném útoku netopýrů zůstává v polorozpadlém stavu a je třeba začít s její obnovou. První příběhové úkoly se tak točí okolo získání správných spolubojovníků/pracovníků. Je tedy třeba sehnat kuchaře, stavaře, kováře a tak dále, kteří následně budou s hlavním úkolem pomáhat, k čemuž se během své recenze ještě dostanu. Jak je vidět na okolních materiálech, Tails of Iron je vizuálně působivá 2D záležitost, která jednotlivé zvířecí biomy přetváří v nádherné scenérie. Pohybovat se tak můžete do stran a pak pochopitelně i vertikálně. Jednotlivé lokace nabízí i různá vyvýšená místa nebo naopak jeskyně a mnohdy i velmi hluboké a spletité, v nichž je možné se ztratit.

Ve své podstatě by šlo o poměrně hezkou pohádkovou adventuru, ale autoři tomu tak nechtěli. Čeká vás spíše temná krvavá dobrodružná záležitost a spousta bojování, které mnozí přirovnávají k Souls hrám. Osobně tu vidím jen mírnou inspiraci, zvláště když chybí některé charakteristické prvky tohoto žánru. Souboje podpořené návykovým a dobře navrženým systémem jsou na jednu stranu určitě náročnější, než je tomu v jiných adventurách, ale jde hlavně o správnou výbavu a načasování. Během toulek najdete nepřeberné množství zbraní a zbrojí. Důrazně doporučuji v podstatě každou chvilku točit jednotlivé zbraně a zbroje podle jejich síly a dovedností. Navíc každý z nepřátel vyžaduje jiný postup útoku a může být imunní například vůči jedu, mrazu, ohni nebo bleskům. Zejména u náročnějších nepřátel budete muset volit dle jeho charakteristik v bestiáři, co na něj bude nejvhodnější. Tím si ale hra udržuje pozornost a nehrozí, že by sklouzla do stereotypu.

Oproti prvnímu dílu má Arlo výhodu oproti Redgimu, že může využít sílu prastarých božstev, což je jedna z velkých novinek hratelnosti a soubojového systému. U speciálních oltářů tak dostane možnost postupně na nepřátele sesílat oheň, mráz, jed nebo blesky. V pokročilejší fázi, proto můžete kromě útoků konvenčními zbraněmi a lukem, využít také těchto speciálních dovedností, které mohou významně zvýšit vaše šance na vítězství v boji. Souboje jsou ale díky tomu i mnohem rozmanitější a zajímavější.

Do cesty se vám postupně nepostaví pouze netopýři. Ostatně na ty si budete muset nějakou dobu počkat. Čekají na vás také ptáci, sovy, červy, pavouci, hadi, housenky, žáby a dokonce i nemrtví. Řadoví protivníci jsou rozmanití, vývojáři je slušně dávkují, ale neliší se moc od toho, co je možné vidět v jiných podobných hrách. Zatímco souboje s řadovými protivníky jsou fajn a zábavné, souboje s bossy jsou pak ještě úplně jiné kafe. Těch je ve hře poměrně dost, jsou skvěle navržení a každý vyžaduje znatelně jiný přístup. Nicméně po pár pokusech zjistíte jak na ně a nelze upřímně říct, že by nějak významně měnili své bojové fáze. Občas ale dojdete do bodu, kdy zkrátka na nepřítele nebudete stačit.

V této situaci se budete nacházet zejména ve chvíli, kdy pojedete čistě po hlavní příběhové linii, což by dle mého názoru byla docela škoda. Po pár úkolech vás zastaví větší boss a vy na něj nebudete stačit. Vždy je tedy ideální se zabývat i vedlejšími úkoly (vedlejšího obsahu je slušné množství), za které jste odměňováni a zlepšujete se. Povětšinou spočívají v tom, že máte někoho nebo něco najít. Mnohdy také budete muset zlikvidovat určitou příšeru nebo splnit nějaký ten speciální požadavek. Vyděláte si tím na živobytí a získáte i cenné suroviny pro výrobu zbraní a zbrojí, ale trochu mě na tom iritovalo, že jsem často běhal po mapě sem a tam a vracel se do míst, odkud jste právě vylezl. Speciálním úkolem je zde pro sběratele trofejí nalezení všech sběratelských kartiček.

Vaší základnou je Winter's Edge. Pevnost dáváte krok po kroku opět dohromady a zajišťujete klíčové obyvatele. U kováře můžete vyrobit nebo vylepšit své vybavení. Kuchař vám zase umožní při dodání ingrediencí vylepšit a rozšířit své zdraví. U obchodníků pak seženete kvalitní suroviny jak do kuchyně, tak na výrobu vybavení. Postupem času po světě odemknete cestovatelské ukazatele a znatelně si tak ulehčíte průchod celou hrou. Navíc možnost uložení skrze jednotlivé lavičky je zde poměrně častá.

Postupně se podíváte i do zasněžených oblastí, lesa, spousty jeskyní, starých ruin a mnoha dalších lokacích, o nichž se nechci zmiňovat i z hlediska příběhu, neboť je tu pár překvapení pro fanoušky prvního dílu. Veškerá prostředí mají nádherně zpracované interiéry i exteriéry, takže je radost je prozkoumávat. Může za to až neuvěřitelně detailní a hlavně krásná grafická stránka. Úchvatná ruční malba dodává Tails of Iron 2 tu pravou špetku unikátnosti. Vše běží naprosto čistě ve 4K rozlišení při 60 snímcích za sekundu. Za celou dobu, co jsem hru recenzoval, jsem zaznamenal pouze jednu chybu, kdy si hra usmyslela, že nespustí interakci s jinou postavou, čemuž pomohlo vypnutí a zapnutí aktuální herní relace.

Hře dodává atmosféru i nádherná hudba, ať už je to podkres k jednotlivým soubojům, ambientní hudba při průchodu lokacemi nebo třeba tvorba tamních umělců na tržišti. Brilantní je v tomto ohledu i hlas vypravěče, který popisuje veškeré události ve hře. Už v prvním díle tvůrci využili osvědčený hlas. Tím je Doug Cockle (Geralt ze série Zaklínač), který odvedl opět velmi dobrou práci a má velký vliv na to, že u celkem jinak banální zápletky dokáže udržet pozornost hráče až do samotného závěru.

Tails of Iron 2: Whiskers of Winter nepřináší oproti prvnímu dílu až tak významné změny, ale takzvaně dobrušuje už tak skvělou ryzí hratelnost. Tohle krysí dobrodružství vás od první minuty strhne a nepustí svojí atmosférou, takže pokud se vám líbil první díl, určitě si ho nemůžete nechat ujít. Arlova pouť je skvěle podaná v nádherně ztvárněném světě a rozhodně si užijete drsné souboje s řadovými protivníky i skvěle navrženými bossy, kteří vám hlavně na začátku dají pořádně zabrat. S ohledem na velmi příjemnou cenovku je tohle jasný herní favorit pro začátek letošního roku.