Recenzovaná verze: PlayStation 5

Rozšíření Worldslayer přichází se zcela novou kampaní, odehrávající se po konci původní hry. Velká bouře, označována jako Anomálie, stále zuří na planetě Enoch, vlastně je stále silnější, takže hrozí, že brzy přestane lidstvo existovat. I proto se musíte sami nebo se svým týmem vydat za nepřátelské linie, abyste zjistili, proč se tak děje. Cesta ale není jednoduchá, protože se záhy objeví Ereshkigal, velitelka nepřátelské frakce, která by byla vlastně docela ráda, aby se bouře přehnala přes celou planetu. Oceňuji, že vývojáři na rozdíl od původního příběhu přidali celkem silného charismatického padoucha se zajímavými schopnostmi. Na druhou stranu jsem čekal, že příběh bude o něco zajímavější a více obohacovat univerzum Outriders, což se bohužel neděje. A to i přesto, že sem tam otevírá některá na první pohled velká témata. Ve výsledku je tak zápletka s ne moc dobře napsanými postavami a ve výsledku i dialogy jen záminkou, abyste mohli popadnout zbraně a vydat se do doposud neprozkoumaných lokací, kde už čekají zástupy protivníků. Tato cesta navíc není nějak extra dlouhá, protože celou kampaň lze dohrát za nějaké čtyři hodiny. Pokud si dobře vzpomínám, vývojáři před vydáním slibovali dvojnásobné číslo.

I když příběh a samotná zápletka moc neohromí, tady mají vývojáři z People Can Fly ještě docela velké mezery, tak jsem jinak s kampaní docela spokojen. Odehrává se ve zcela nových lokacích s dobrým designem, krásnými výhledy a scenériemi, a sem tam servíruje i nové protivníky, které je nutné likvidovat. Jako takové lehké rozkoukání po roce funguje více než dobře. Nemá hluchá místa, a může se pochlubit i kvalitně navrženými střety s protivníky. Vzhledem k tomu, že hra nabízí zábavný gunplay a využívání schopností mého Pyromancera je stále neskutečně uspokojující, neměl jsem problém, že vlastně dostávám prakticky to samé jako minule, jen v nových pěkných neokoukaných kulisách. Jenom o kampani ale rozšíření není, protože vývojáři se zaměřili hodně na endgame, aby měli hráči důvod hru hrát i po několik následujících týdnů a rychle ji neodložili.

U původního Outriders se mi hrozně líbilo, že i po dohrání hlavní kampaně šlo zvedat World Tiery. To způsobilo to, že se zvedala obtížnost, ale zároveň bylo tak možné se dostat ke stále lepšímu a silnějšímu vybavení. Jsem moc rád, že rozšíření Worldslayer o tuto zajímavou a dobře fungující mechaniku nepřišlo. Jen World Tiery tu jsou nahrazeny novými Apocalypse Tiery, které se ovšem liší prakticky jen v názvu. Postupně zvyšují level protivníkům, a tím jsou tedy silnější a pro hráče nebezpečnější, na druhou stranu i hráč po zvednutí můžete vždy vylepšit maximální level zbraně či jiného vybavení a posunout se zase o trochu dále.

Protože jsou protivníci silnější a přišlo mi, že v rozšíření daleko více běhají na krátkou vzdálenost, přidali vývojáři ještě nový menší strom s dalšími pasivními dovednostmi, který si postupně odemykáte skrze Pax body, ale také speciální levelování, které dává Ascension body. Ty můžete následně vkládat do několika atributů a zmenšovat si třeba Cooldown na schopnosti, zvyšovat poškození, bonus pro Anomaly sílu nebo životy a tak dále. Jeden bod atribut zvedne vždy jen 0.5%, 0,1% a podobně, ale pokud jste někdy podobnou hru někdy hráli, tak víte, že malá čísla s jinými malými čísly dělají velká, no a zde to platí dvojnásob. Určitě se tak vyplatí trochu přemýšlet nad tím, kam nahrané body ukládáte. Toto levelování hodně připomíná třeba Paragon systém z Diabla, vlastně má více méně podobnou funkci. Pěkně doplňuje vylepšování postavy v rámci endgamu.

Pokud jste hráli původní Outriders, určitě víte, že byl hodně založený na lootu. Vývojáři připravili desítky nádherných zlatých zbraní, které byla radost používat díky jejich vzhledu i jedinečným funkcím, navíc šlo Outridera vybavit i krásným brněním. To navíc poskytovalo jako v jiných podobných hrách řadu jedinečných bonusů. Loot je samozřejmě hlavní i v rozšíření Worldslayer. Vývojáři připravili desítky nových zbraní i nová brnění, takže zase je za čím se hnát. Navíc jsou přítomny i nové perky, díky nimž je možné zkoušet postavit zase trochu jiné buildy, které budou silné v rámci endgamu. Tohle se mi hodně líbilo už na původním Outriders, protože buildů šlo postavit opravdu hodně. Neexistoval jeden správný, ale šlo krásně experimentovat a vyladit si postavu k obrazu svému, aby reflektovala váš herní styl. No a nyní se možnosti ještě rozrostly, a vliv na to má i nová kategorie vybavení, která se jmenuje Apocalypse. Ta má třetí slod s módem, který nelze měnit a je tak na štěstí, jaký vám padne. Když ovšem padne zbraň nebo brnění s tím správným módem do vašeho buildu, je to vždy obrovská radost, protože na bojišti se to hned neskutečně projeví. Dalo by se proto říci, že staré vybavení je po vydání rozšíření Worldslayer prakticky k ničemu a můžete ho postupně rozebrat, abyste získali módy pro úpravu nového vybavení.

Zatím jsem zmínil hlavní příběhovou kampaň rozšíření Worldslayer i některé herní novinky a změny, ale určitě se ptáte, jak je na tom endgame. Původní hra nabízela v rámci endgamu pouze speciální Expedice, které nebyly špatné, a hlavně při hraní s kamarády jsem si je docela dlouho užíval. Ani mi proto nevadilo, že se trochu postupně opakují, protože výborný gunplay s vidinou lepšího lootu byla velkou motivací pokračovat v hraní. Když dohrajete kampaň Worldslayer, odemkne se zcela nový endgame režim The Trial of Tarya Gratar, který je jedním velkým dungeonem. Na ten jsem se popravdě docela těšil, a musím říci, že svoji roli plní dobře.

V rámci dungeonu The Trial of Tarya Gratar se buď sami, s kamarády nebo náhodnými hráči (matchmaking nechybí) dostanete do zcela nové lokace, z níž se cesta sem tam větví, takže si můžete vybrat, v jakém pořadí jednotlivé místnosti splníte. Ty existují v několika verzích. Většinou jde jen o střety s hordami nabíhajících nepřátel, do čehož sem tam musíte třeba stát v kruhu, aby se něco odemklo. Za splnění/vystřílení místnosti jste vždy odměněni truhlou, z níž padá hromada lootu. Kromě těchto klasičtějších místností nechybí ani souboje s bossy. U bossů, ačkoliv souboje vypadají kolikrát hodně epicky, mi trochu vadí, že to jsou jen houbami, které požerou hromadu nábojů. Až na jednoho nemají žádnou alespoň trochu zajímavou mechaniku, což je opravdu škoda, protože jsem přesvědčen, že by souboje hned získaly na atraktivitě, zajímavosti a větší znovuhratelnosti. Tady mají vývojáři ještě mezery, a moc bych si přál, aby se do budoucna podívali, jak bossové vypadají v jiných podobných hrách, třeba v Destiny od Bungie.

I když mám trochu problém s bossy, tak celkově se mi koncept dungeonu The Trial of Tarya Gratar líbí a určitě ho budu ještě nějakou dobu hrát, abych získal lepší vybavení. Určitě jde o zajímavější režim než dřívější Expedice, které jsou nyní trochu upozadněny. Některé jsem nyní zkoušel, ale vzhledem k tomu, že mi v nich nic nového nepadlo, slouží zřejmě pouze na získání snadného materiálu. Je každopádně otázkou, na jak dlouho dungeon The Trial of Tarya Gratar vydrží, protože jde v současnosti o jedinou pořádnou endgame aktivitu, která samozřejmě nevydrží věčně. Budoucí podpora je zatím trochu ve hvězdách, protože vývojáři i samotná hra by určitě potřebovala, aby mezi hráči uspěla, konečně se zaplatila a začala generovat zisky, za které se bude moci dělat nový obsah.

Vývojáři dlouhé týdny prohlašovali, že rozšíření Worldslayer bude pro Outriders úplně novým startem. Fanoušci si i proto mysleli, že bude mít na hru stejný vliv, jako třeba fantastické rozšíření The Taken King pro Destiny. Bohužel se tak nakonec nestalo. I tak tu ale máme před sebou poctivé rozšíření, které fanouškům udělá radost. Solidní kampaň sice mohla být delší, ale po jejím dohrání je možné se pustit do zajímavého endgame režimu, který nějakou chvíli vydrží, zvláště když vývojáři přidali hromadu nového vybavení, nové levelovací mechaniky a další novinky, díky nimž je možné si skládat nové velmi silné buildy. Fanouškům Outriders mohu nákup doporučit. A pro fanoušky akčních her je vlastně rozšíření Worldslayer docela dobrým důvodem, proč dát hře šanci.