Asi málokdo ví, že původní verze hry vyšla již v roce 2010 na Nintendo DS (u nás bohužel ne) a nevedla si vůbec špatně. Verze pro PlayStation 3 je však graficky a hratelnostně mnohem vyspělejší, nežli její předchůdce. Už jen to, že vizuální prezentaci obstaralo Studio Ghibli, tedy vysoce hodnocené studio, které se podílelo na úspěšných japonských animovaných filmech typu „Spirited Away“ či „The Cat Returns“ , ukazuje, jak velký je rozdíl mezi oběma verzemi hry. Po příběhové stránce však zůstal zachován původní koncept, jenž je stylizován jako prvotřídní animovaný film pro celou rodinu, který obsahuje nejen zábavu a okouzlující postavy a svět s velkou hloubkou, ale i zamyšlení nad základními lidskými city, mezi kterými hraje prim láska k milované osobě. Samozřejmě nemůže chybět ani tolik profláknutý japonský smysl pro předurčenost cesty hlavního hrdiny, bez které by žádné pořádné japonské RPG ani nemohlo existovat. Ni No Kuni je RPG ze staré školy, které se ani nesnaží přinést něco nového. Namísto toho představuje promyšlený recyklát všech osvědčených prvků z minulých dvou dekád, které servíruje s pozoruhodnou jednoduchostí a lehkostí, takže je hra přístupná i nováčkům, které k Ni No Kuni přiláká okouzlující prezentace. I zkušení hráči si ale přijdou na své, protože je možné si zvolit ze dvou obtížností, mezi kterými je skutečně podstatný rozdíl, a to zejména v mnohem těžších bojích. Hra by se dala rozdělit na dvě dimenze, a to prezentaci a hratelnost. Jestliže začneme prezentací, tak je nutné hned na úvod říci, že je zcela zbytečné jí hodnotit, jelikož je profesionální a netrpí téměř žádnými nedostatky, které by bránily udělit Ni No Kuni nálepku „nejkrásnější hra na PlayStation 3“ . Vše se odehrává v našem světě. Konkrétně v jistém americkém městečku zvaném Motorville v dobách zlatých 50. let, kdy žili lidé bezstarostný a klidný život. Hlavní postavou je mladý chlapec Oliver, který žije se svou matkou v malebném domečku, chodí denně do školy a prožívá běžné klukovské sny. Jeho bezstarostné dětství ale končí v okamžiku, kdy svou vinou zaviní smrt své matky, čímž ztrácí jedinou bytost, kterou miloval, a o které věděl, že miluje jeho. Po mamince zůstane Oliverovi pouze smutek a hračka, kterou od ní kdysi dostal. Až do této chvíle to vypadá na příběh, který jako by napsal život sám, jenže Oliver brzy zjistí, že jeho hračka je ve skutečnosti zakletá ukecaná víla jménem Drippy, která Oliverovi vysvětlí, že existuje ještě jeden svět, kde má každá žijící postava ve skutečném světě svou paralelní osobnost. To znamená, že i Oliverova matka musí žít ve druhém světě, čímž se otevírá možnost pro její záchranu. Oliver proto neváhá a vydává se do jiného světa, kde však není vše v pořádku, neboť zlá čarodějnice a její temný spojenec Shadar terorizují zdejší svět a zdá se, že kradou lidem srdce, čímž z nich dělají pouhé loutky bez duše. Kvalita příběhu je patrná už od prvních minut a nenechá nikoho na pochybách, že je sepsán jako prvotřídní filmový scénář, který, pokud by Ni No Kuni jako hra nikdy nevznikla, jistě posloužil pánům ze Studio Ghibli k dalšímu animovanému filmu, jenž by si získal srdce milionů diváků ze všech koutů světa. Navíc je z velké části vyprávěn pomocí překrásných animovaných filmečků a dabovaných cutscén. Celá hra je vůbec pojata jako interaktivní animovaný film, kdy si budete na mnoha místech dokonce říkat, že byste se chtěli raději dívat a ne hrát. Design lokací a postav je obdivuhodný a zasluhuje nejvyšší možné uznání. Je to pastva pro oči a důkaz toho, že když pustíte Japonce k tvorbě hry v podobném animovaném stylu, tak to může dopadnout jedině na výbornou. Tím naše vychvalování do nebe nekončí, protože Ni No Kuni má profesionální a vkusný dabing (lze si zvolit anglický nebo japonský), což u japonských RPG nikdy nebývalo zvykem. K tomu všemu máme co dočinění s krásným a emocemi sálajícím soundtrackem, který skvěle podbarvuje příběh. Brnkat na city Japonci umí a v tomto případě to platí dvojnásob, protože je Ni No Kuni velmi plynulá co se týče hratelnosti, takže budete neustále konfrontováni s příběhovými kotrmelci. Jenom pohádkově laděná prezentace by samozřejmě nestačila k tomu, aby Ni No Kuni okouzlila desítky recenzentů, kteří hře neváhali udělit vysoké známky, jež japonská RPG v poslední době dostávají jen ve zcela výjimečných případech. Hratelnost u RPG her tradičně stojí a padá s tím, jak se tvůrcům podaří vypořádat s bojovým systémem a vylepšováním postav. V Ni No Kuni se boje odehrávají v reálném čase a nabízejí velkou volnost v pohybu i ve výběru povelů a možností. Na rozdíl od mnoha jiných zástupců žánrů zde hlavní úloha připadá ochočeným potvorám, které si ve stylu Pokémonů chytíte a vytrénujete, přičemž se v bojích řídí pokyny svých pánů. Kromě Olivera jsou hratelnými postavami ještě milá dívka Esther a postarší trhanec Swaine, kteří se k hlavnímu hrdinovi přidají během jeho dlouhé cesty. Každá z postav může mít tři z těchto potvor, které se příznačně nazývají „Familiars“ . Jejich získání a vylepšování je kapitola sama pro sebe, protože Ni No Kuni je v tomto ohledu tak propracovaná, že nad vývojem svých monster a jejich pánů lze strávit desítky hodin. Do boje můžou zasáhnout i postavy samotné, ale mají spíše podpůrnou úlohu. I když jsou lokace lineární a dokonce i světová mapa není příliš rozsáhlá, je hráčům vše kompenzováno propracovaným soubojovým systémem a vývojem postav, který umožňuje zjednodušit si postup hrou. Nikde totiž není psáno, kterým monstrům byste měli dát přednost, a protože má každé zcela jiné schopnosti a v bojích se chová rozdílně, můžete při troše přemýšlení a péče věnované jejich vývoji porážet i mnohem silnější nepřátele. Nebo naopak můžete zatuhnout jen proto, že monstra, která vlastníte, nejsou vhodná pro boj s bossy, a to i přesto, že mohou mít vysoký LV a silnější vybavení. Boje není těžké si zamilovat, obzvláště ne, když v Ni No Kuni nejsou souboje náhodné, lze se jim snadno vyhnout – k čemuž napomáhá i fakt, že slabší nepřátele před Vámi raději utečou – a hlavně se správným výběrem monster představují svižné a zábavné zpestření. Slouží ke chvále tvůrcům, že i když se může jejich hra pochlubit vynikající prezentací a chytlavým bojovým systémem, zaměřili se také na hratelnost, do které přidali mnohé adventurní prvky, které zvláštním způsobem pracují s příběhovou tématikou. Asi překvapí, že mezi oběma světy lze libovolně přecházet, protože Oliver disponuje pěknou řádkou kouzel, které může používat k tomu, aby utvářel prostředí k obrazu svému a pomáhal lidem v obou světech. Protože má každá postava svůj žijící ekvivalent i ve druhém světě, tak je někdy nezbytné, abyste se pro záchranu některých lidí vydali do druhého světa. Cestování mezi světy není jediné kouzlo, které bude Oliver používat. Postupem hry budete totiž získávat stále větší počet kouzel, se kterými se stanete skutečným hrdinou a vyvoleným, který přišel svět zachránit od jeho mizérie. Nejvýznamnějším kouzlem, kterým Oliver disponuje už na začátku, je schopnost napravovat lidem jejich „zlomená srdce“. Někteří lidé totiž nedobrovolně přišli o část svého srdce, takže jim chybí například odvaha nebo laskavost, a proto je nutné, aby Oliver vyhledal někoho, kdo má naopak těchto vlastností nadbytek. Pomocí magie následně dokáže Oliver získat tuto charakterovou vlastnost z jeho srdce a předat jí tomu, kdo jí skutečně potřebuje. Je to jedna z ukázek toho, že se hratelnost neomezuje pouze na tradiční RPG prvky, ale naopak se snaží pojmout svět jako složitý mechanismus, do kterého lze zasahovat, a tak utvářet jeho podobu. Většinou se jedná o nepovinné questy, které nemají na příběh větší vliv, ale je dobré se jim věnovat, protože hráči přinesou nejen odměnu, ale také pocit dobře vykonané práce. Ni No Kuni nenabízí jen tyto questy, ale také úkoly, které dobře známé, jako například lov monster nebo získávání vzácných předmětů, ze kterých lze později vytvořit lepší zbraně a vybavení. Celkově je hratelnost propracovaná, bohatá a až překvapivě zábavná. Je vidět, že se Level 5 tentokrát mnohem více věnoval zpětné vazbě a hra prošla důkladným testováním, protože jen těžko nalezneme nějaký aspekt hry, který by neobstál v zátěžovém testu během téměř 40 hodin prvotřídní zábavy, kterou Ni No Kuni nabízí. Neznamená to však, že by hra byla bez chyb. Některé se skutečně podařilo nalézt. Tak předně se po celou dobu hry až příliš často odvíjí dění ve hře prostřednictvím psaného textu, což umenšuje jinak po všech stránkách dobrý dojem. Dále je pravda, že ne všichni hráči překousnou, že se v bojích dává přednost cvičeným monstrům, kdežto postavy samotné zde ustupují do pozadí. Neškodila by ani větší variabilita vedlejších úkolů, které se bohužel z větší části točí kolem toho, aby Oliver někomu napravil zcizené srdce. To jsou aspekty, díky kterým jsem na chvíli uvažoval, že hře dám o bod nižší známku, ale nakonec v rozhodování sehrál roli pocit, který po dohrání hry převládá, a to je celková spokojenost a vděk, že i v dnešní době si můžeme zahrát hru pohádkově krásnou a zábavnou, a to rozhodně málo není. O Ni No Kuni bychom mohli mluvit ještě několik dalších stránek, ale myslím si, že je to v tomto případě zbytečné, protože se nejedná o nic, co bychom tu ještě neměli. Naopak je to mix starých a prověřených nápadů se snahou předat hráčům i něco z okouzlujícího stylu japonských animovaných filmů, které mají fanoušky po celém světě. Nikdy bych si nepomyslel, že jedno z posledních velkých japonských RPG na PlayStation 3 bude zároveň i jedním z nejlepších, které na konzoli od SONY od roku 2006 vyšly. Žánr se tedy loučí opravdu ve velkém stylu…