Díly nové generace byly vždycky dle slov vývojářů něčím naprosto novým, případně se jednalo o návrat ke kořenům, bohužel nebylo poznat ke kterým kořenům. Proto se upustilo od otevřených ulic velkoměsta a všichni závodníci se nahrnuli na uzavřené závodní tratě, kde si vyměňovali názory v mnohdy rušných situacích. Proto můžete zapomenout na otevřené brázdění ulic, ale čistě pohyb po opravdu nesnesitelně nepřehledném menu, které funguje jako grafity. Jakmile vyhrajete závodní den, celá původně průhledná ikona se tak přebarví na žluto. Váš domov tak bude tvořit vlastně pouze garáž, kterou můžete přecpat nakoupenými vozy, kterých je ve hře opravdu mnoho. Příběh není nijak zvláště složitý, už za ním nestojí žádná silná zápletka, což je na jednu stranu dobře, ale zároveň je to také chyba. Když už nic, tak alespoň hráče udržel u hry pseudo-příběh. Vaším jediným úkolem je vyhrát všechny závody každého druhu a porazit tak krále konkrétního oboru, kteří jsou celkem čtyři, abyste se poté mohli vrhnout vůdce všech. Během budování kariéry tak budete postupovat a odhalovat nové a nové závody, v různých režimech, jako okruhové závody, ve kterých jde o to, vyvinout co největší možnou rychlost, driftování a závody na půl a čtvrt míle, ve kterých byste měli pokud možno co nejpečlivěji řadit a bedlivě sledovat cestu před sebou. A to je prakticky vše, co lze ke hře dodat. Bohužel se po nějakém tom odehraném čase dostavuje ponorková nemoc. Pokud chcete ze hry získat maximum, budete potřebovat trpělivost. Závodů je opravdu spousta. Tedy spíše několik závodních dnů, které se odehrávají na určitém místě. Každý závodní den je tak rozdělen na několik podzávodů, které sice nemusíte povinně vyhrát všechny, ale pokud chcete vyhrát, případně ještě lépe dominovat celému dni, měli byste se hodně snažit. Za každý závod totiž získáváte body za předjíždění, bourání, ale také vítězství. Většinou tak závodíte jednak proti ostatním závodníkům, ale také proti času, který není zase tak hrozný, jak se může na první pohled zdát. Pokud je na zelené úrovni, získáváte kladné body, pokud spadne do červené úrovně, čeká vás odečítání. Většinou ale budete mít problémy se s vozem udržet na trati, zejména během Speed Challenge závodů, při kterých se až nesmyslně klepe obraz, což do vás vpouští obrovskou dávku nejistoty. Stačí totiž jen nepatrně ťuknout do tlačítka a jdete z trati, což znamená v lepším případě poničení auta, v tom horším pak totální destrukci. Opravit si jej můžete za své těžce vydřené peníze, případně žetonem, který si také můžete koupit, nebo vyhrát na konci každého závodního dne. Občas se tak dostáváte do začarovaného kruhu. Koupíte si našlapané auto, které ale obejmete kolem každého sloupu, který na trati je. Na konci závodu zjišťujete, že částka, kterou musíte zaplatit, velice silně přesahuje vaše kapesné, které máte momentálně na kontě. Cena vozu také stoupá s jeho postupnou úpravou. Můžete se zaměřit jak na design vozu, spíše však doporučuji koukat na výkonnostní část, bez které toho v budoucnu moc nedokážete. Na každý druh závodu byste si tak měli opatřit odpovídající vozidlo, hlavně co se pohonu týká. Pokud jste ale líní a sáhnete tak po čemkoli, chybu neuděláte, akorát si zbytečně zkomplikujete život. Co je vskutku netradiční, je fakt, že zakoupené vozidlo lze použít pouze na jeden typ závodů. V garáži tak musíte vlastnit alespoň čtyři vozy jiného druhu. Po několika vyhraných závodních dnech jste tak pozváni na Showdown, kde dostanete do ruky vypůjčená závodní auta, a závodíte tak proti soupeřům se stejnými kočáry. Pokud se na to podíváte z té lepší strany, za bourání nemusíte platit, což vám dává volnost i v oblasti prasáren a různých nekalostí. A pokud budete opravdu dobří, tak přijde i kouzelník! Ba ne, kouzelník to sice nebude, ale bude to boss. Aut je ve hře opravdu mnoho. Co si budeme namlouvat, doby, kdy sérii Need for Speed vévodily naleštěné supersporty, jsou dávno pryč, přesto lze očekávat přítomnost alespoň těch nejznámějších automobilek. Vozy se dělí do třech kategorií, podle výkonu (Tier 1-3), přičemž je odemykáte postupem v kariéře a vítězením ve zmiňovaných Showdownech. Jejich cena samozřejmě stoupá s odpovídajícím výkonem, ale ne vždy znamená rychlejší, lepší. Upravování vozů je asi tou nejdůležitější částí této hry, u které se zasekne nejeden hráč třeba na celé odpoledne. Způsob, jakým si můžete na auta naplácat hromady zbytečností, sice není tak dotažený nebo rozsáhlý jako v Undergroundu, ovšem potěší zejména věc, že si můžete jednotlivé části karoserie různě upravovat. Zmizela ale možnost dokupování zvlášť jednotlivých částí karoserie, jako jsou prahy a nárazníky, nýbrž si musíte (pokud na tom trváte) zakoupit celý body kit. Což je rozhodně škoda, jelikož si série získala nejednoho příznivce právě díky tomuto systému úprav. Co však doznalo patřičných změn oproti dílům z let minulých, je systém lepení nálepek a výběru laku na vůz. Zvolíte si oblast, kam chcete co nalepit, poté si můžete samotný tvar designu vytvarovat a umístit, kam je vám libo. Hračičky si tak najdou opravdu mnoho možností jak vyjádřit své pocity skrze auto. Ale i to dosti rychle omrzí. Přítomnost online režimu také zajisté potěší mnoho hráčů, jelikož nabízí takřka stejné možnosti jako kariérní režim, můžete si však své závodní dny sami tvořit. Bohužel funkčnost onlinu není zcela zaručena. V arkádových vodách působí Need for Speed jako starý kapr. Je na první pohled patrné, že hra funguje jako výplň mezi dvěma hrami. ProStreet sice nepatří k nejpovedenějším hrám na trhu, ale pro nenáročné hráče a fanoušky aut je to celkem dobrá volba. Ve srovnání s hrami jako Burnout sice nemá šanci, ale jako chvilkové zpestření funguje celkem slušně. Bohužel nenabízí pranic nového, spíš se jedná o malý krůček vzad.