Komornější, ale zajímavý příběh
Jestli jste hráli třetí díl God of War, jistě víte, že na jeho konec není zase tak jednoduché navázat, ačkoliv ani tomu se zřejmě v budoucnu vývojáři nevyhnou. Na to jde až o moc silnou a důležitou značku pro Sony, kterou v šuplíku rozhodně válet nenechá. Pro nejnovější díl Ascension se vývojáři ze SCE Santa Monica rozhodli, že se vrátí do minulosti hlavního hrdiny Kratose, což je mimochodem celkem zajímavá část jeho života, ačkoliv by se to nemuselo na první pohled zdát, i když tedy není tak epická, jako tomu bylo v minulosti. Kratos samozřejmě ještě nešel přímo po bozích, ale i tak mu znepříjemňovali život, hlavně Áres, kterému se upsal, což vyústilo v obrovskou tragédii, kterou vám jistě nemusím připomínat. Pokud něco mohu v Ascension hned na začátku vypíchnout, je to rozhodně propracovaný příběh, s dost možná nejlepším podáním v celé sérii. Scénář neustále překvapuje, hází jeden zvrat za druhým a nenechává Kratose a samozřejmě ani vás vydechnout, navíc ho vyobrazuje v daleko lidštější podobě. Vývojáři se navíc rozhodli, že tentokrát celou hru postaví na skoky mezi současností a minulostí, což funguje velmi dobře. Těžko si na scénář stěžovat, protože se vývojářům povedl, takže se budete bavit až do samotného přímo dech beroucího finále, na které budete vzpomínat dost možná po celý život. Když byl Ascension oznámen, fanoušci měli obavu, aby nebyl krátký, protože se vývojáři rozhodli zakomponovat dost nezvykle, alespoň na God of War sérii i multiplayerovou část, k níž se dostanu později. Naštěstí jakékoliv obavy nebyly na místě, protože v délce vás rozhodně Ascension nezklame. Má kolem třiceti kapitol, které mi na střední obtížnost zabraly nějakých devět hodin, to je v mém případě o něco více, jak třetí díl. Když poprvé hru dohrajete, můžete si ji dát znovu na super těžkou obtížnost, která se vám odemkne, také je tu poté zpřístupněna možnost New Game+. Devět hodin je samozřejmě slušná délka, ale nebylo by to nic platné, pokud by nebyl kvalitní obsah, starající se z velké části i o znovuhratelnost. To naštěstí u God of War série nehrozí, protože má slušný základ, který vývojáři od prvního dílu neustále vylepšují a přicházejí s novými nápady, a jinak tomu není ani zde. Během své cesty Kratos navštíví několik míst v Řecku, s jejichž designem si vývojáři opět maximálně vyhráli. Monumentální levely s nádhernými záběry díky statické kameře (ta ovšem několikrát zazlobí) jsou zpět, a opět budete nad nimi žasnout, jako v předchozích dílech. Kolikrát vám spadne z nádherných záběrů čelist. Kratos samozřejmě pořád seká nabíhající nepřátele, mnohdy je sprovodí ze světa neuvěřitelně ošklivým způsobem. Při soubojích si určitě všimnete jedné sice pro hratelnost nepodstatné věci. Ascension je o dost krvavější, takže nyní krev cáká na všechny strany, navíc vysekané vnitřnosti nebo proražené hlavy, to není nic neobvyklého. Tomu dopomáhá i novinka v podobě rage ukazovatele. Ten když se naplní, stává se z Kratose nekompromisní vraždící mašina. Soubojový systém jinak zůstal více méně stejný, takže poznáte stará dobrá, léty osvědčená komba, k nimž byly přidány některé nové kousky. Větším přepracováním ovšem prošly finální údery u silnějších protivníků. Ty totiž už nevyžadují pouze mačkání jednoho tlačítka, abyste nebohou stvůru rozsekali na několik kousků, ale musíte se i vyhýbat útokům. Minihra je najednou interaktivnější a tím i zábavnější. Rozhodně posun dobrým směrem. Nepřátel je ve hře celá řada, narazíte nejen na medusy, kyklopy nebo kentaury, ale i další mytologická monstra, s nimiž změříte síly. Samozřejmě tu jsou i tři hlavní ženští záporáci Furies sloužící bohu podsvětí Hádovi, kteří mnohokrát pořádně zatopí. Je ale zase nutné přiznat, že bojovat proti nim postrádá epičnost, jakou měl souboj s Diem či Áreem. Ono jít proti téměř neznámým démonům, které znají jen velcí fanoušci řecké mytologie, nebo proti vládci bohů, je sakra velký rozdíl. Na rozdíl od předchozích dílů Kratos nesbírá během hry zbraně s různou silou, ale vše se nyní zaměřuje na jeho čepele Blades of Chaos. Na Herkulovy rukavice či další z minulosti oblíbenou kousky zapomeňte. Dnes už legendární čepele zde slouží prakticky jako jediná zbraň, ale během hraní si odemknete čtyři různé verze. Jako první tu je ohnivá verze od Arese, která hlavně při maximální úrovni sežehne všechny nepřátele. Poseidon zase propůjčil čepelím vodní element, Zeus svoje blesky, no a pak je tu ještě verze od Hádese s dušemi mrtvých. Každá verze má svoje charakteristická komba i speciální útoky, takže absence jakékoliv jiné zbraně tu naprosto nevadí. Boje jsou díky čtyřem naprosto odlišným verzím neustále svěží, navíc během bojů můžete na nepřátele používat nejrůznější kopí, palice a další zbraně, které se povalují po arénách. God of War série si zakládá na precizním bojovém systému a krvavé akci, ale to je jen její jedna část. Kratos během své cesty bude muset vyřešit spoustu prostorových hádanek, které jsou v mnoha případech velmi jednoduché na splnění, prakticky od začátku hned víte, co musíte udělat. Najdou se ale i některé složitější kousky, nad kterými budete přemýšlet několik minut. Aby Kratos mohl řešit hádanky, má k tomu tři nové speciální schopnosti, které zde mají premiéru a starají se tak o největší oživení hratelnosti. Jako první tu je možnost opravovat či bourat prostředí, skvělým pomocníkem je možnost se rozdvojit, a třeba si tak pomoci v držení páky, no a poté je tu speciální vidění, které opravuje prostředí podle potřeby. Střídání akce s řešením hádanek je po celou dobu plynulé a navzájem se tyto dvě části skvěle doplňují. Z předchozích řádek je jasné, že kampaň pro jednoho rozhodně nezklame, je zábavná, má slušnou znovuhratelnost a několik drobných novinek. Jde opět o kvalitně odvedenou práci. Rejpalové možná řeknou, že jde jen pořád o totéž, ale proč něco měnit, když to funguje. Poprvé s multiplayerem
Singleplayerová kampaň musí uspokojit i ty nejnáročnější fanoušky série. Když ji dohrajete, můžete se pustit do multiplayerové části. Té se na začátku moc nevěřilo, ale nakonec se jedná o celkem příjemný a hlavně propracovaný bonus, který by si mohli hlavně fanoušci v následujících týdnech a měsících zamilovat. Na začátku si vyberete jednoho ze čtyř bohů – Zeus, Áres, Poseidon a Hádes, kterému budete sloužit, za což vám propůjčí některé speciální schopnosti, které si postupně vylepšujete skrze jednoduchý odměňovací systém. Nová brnění, meče, kouzla a další podpůrné věcičky se vám odemykají nejen za levelování, ale i za vedlejší úkony, kam třeba patří otevírání truhel či dokončení vln nepřátel na zlaté hodnocení. Než tak vše odemknete a postupně si maximálně vylepšíte všechny čtyři bojovníky sloužící jednotlivým bohům, prosedíte u hry klidně i několik týdnů, a že se během nich budete slušně bavit. Ačkoliv má Sony s multiplayerovou částí hodně plánů a propagovala ji před vydáním asi nejvíce, je možná trochu zklamáním, že nabízí jen čtyři základní herní režimy, které svým zaměřením moc nepřekvapí. Naštěstí to alespoň nahrazují pro God of War charakteristickou hratelností a tím i vysokou zábavou. Základním herním režimem tu je Favor of the Gods. Pokud jste hráli betaverzi, jistě víte, že jde o klasický free-for-all, v němž se rubete s dalšími hráči o nejlepší skóre v celkem malých arénách. Nic více od tohoto režimu čekat nejde, slouží jako základ k natrénování komb či vyzkoušení nových schopností. Můžete ho hrát buď ve čtyřech, nebo až v osmi hráčích. Daleko kvalitnější je kooperativní režim Trial of the Gods, který si můžete vyzkoušet ve třech arénách - Desert of Lost Souls, Forum of Hercules a Rotunda of Olympus. V něm prakticky likvidujete vlny nepřátel, které se na vás postupně hrdnou, mnohdy se silně namíchanou sestavou nejrůznějších kreatur. Když se vždy dostanete na konec, čeká vás souboj se silným bossem, ať už s notoricky známým kyklopem, známého z nejrůznějších videí nebo traileru, či Herkulem. Protože na klasický multiplayer jsem nikdy nebyl, právě kooperativní režim zaujal asi nejvíce, a pokud vývojáři přidají časem další arény, rád se do něj zase vrátím. Jen je tedy nutné říci, že na začátku je kooperativní režim až příliš těžký, potvory zasazují ošklivé rány, času také není zrovna hodně, takže mnohdy jsou tyto arény pouze zkouškou vašich pevných nervů, o to více, pokud se rozhodnete jimi prosekat sami. I to je. Vývojáři s Trial of the Gods tak trochu nahrazují klasické arénové výzvy, které nyní v hlavní části zcela chybí. K nim bych tento režim asi přirovnal. Protože je tento režim neskutečně brutální, doporučuji postavu vylevelovat v jiných herních režimech, což je o dost snazší, a pak se pustit do této šílenosti. I tak ale budete mít co dělat, abyste vše pomlátili. To bychom měli dva menší herní režimy, které jsou dělány pro čtyři, v druhém případě jen dva hráče. Třetím režimem tu je Team Favor of the Gods pro osm hráčů 4 vs. 4, případně 2 vs 2, kteří se mezi sebou budou řezat o dosažení co nejvyššího skóre. Do toho se počítají nejenom zabití soupeřů, ale pomoci si můžete i zabíráním strategických míst na mapě, čímž se získávání bodů značně urychlí. Zajímavostí je, že můžete na jedné z map v tomto režimu sejmout třeba obrovského kyklopa, kterého určitě znáte z trailerů, na další vám zase bude dělat společnost ohavný velký pavouk. Toho zase můžete znát z třetího dílu, v němž s ním Kratos změřil síly. Posledním režimem je Capture The Flaq. Klasická bitva o vlajku. Na vás je, abyste infiltrovali základnu nepřítele, stisknutím R1 uchopili vlajku a mačkáním kolečka ji vyrvali, no a poté donesli na svoji respawnovou základnu. Tento režim se mi hodně líbil, ačkoliv je už stokrát ohraný, vývojáři ho okořenili o nesčetně zajímavých situací. Není nic lepšího, než připravit přímo na respawnu nepříteli past a poté se dívat, jak jeho snažení bylo zbytečné. Pokud by se nějak daly nějak označit multiplayerové souboje, asi bych použil slovo jatka. Rozsekávání hlav, usekávání končetin i vysekávání vnitřností z těl protivníků je tu přítomno. Navíc brutalitě pomáhá i design jednotlivých arén, které mnohdy skrývají nějaká ty pro protivníky děsivá překvapení. Proč si třeba v jedné nepřivolat na pomoc ohnivé šípy, které rozpárají protivníky, případně v další ohnivého velkého psa, na kterého je možné naskočit a protivníkům pořádně zatopit. Levely, v nichž se jednotlivé boje odehrávají, mají nejen nápaditý design, ale jsou mnohdy stavěné i pro ony brutální hrátky, ze kterých kolikrát budete valit bulvy. Úrovně sice nejsou moc velké, vlastně jsou spíše menší až střední, ale to zde rozhodně nevadí, protože se sází především na neustálou akci, při níž létají končetiny vzduchem, a krev cáká na všechny strany. Větší mapy by tak hře spíše uškodily. Těžko něco vyloženě vyčítat hratelnosti u multiplayeru, protože se vývojářům velmi dobře povedla epická singleplayerová zábava přenést do části více hráčů. Hry se tak velmi dobře hrají, prakticky stejně, jako v singleplayeru, jen stojíte proti živým hráčům. Protože při vás nebo proti vám stojí živí hráči, jsou jednotlivé hry vždy jiné a jen tak se neohrají, všemu navíc dopomáhá velké množství nejrůznějších komb. Na začátku jsem si říkal, že multiplayer ani hrát nebudu, jen ho zkusím, ale po několika hrách už jsem se nemohl odtrhnout, chtěl jsem neustále pokračovat a odemykat si další výbavu pro svého virtuálního bojovníka. Multiplayerová část je tak děsně návyková, a pokud nemáte hodně času, rozhodně ji nezkoušejte. Šance, že jí propadnete tak jako já, je obrovská. A to se mi multiplayerová beta zase tak moc nelíbila. Vizuálně ohromující
Když vycházek druhý díl God of War na Playstation 2, vyždímal z této legendární konzole i tu poslední kapku výkonu. Jinak tomu není ani nyní u God of War: Ascension. Vývojáři ještě vylepšili engine převzatý ze třetího dílu, takže vás čeká naprostá pastva pro oči. Textury ve vysokém rozlišení, do toho skvělé efekty, nad kterými vám mnohdy spadne čelist až dolů. Velkým plusem navíc je, že vás po celou dobu hraní neotravují jednak nahrávací obrazovky, ale ani poklesy frameratu, rovněž žádného tearingu jsem si nevšiml. Opět vývojáři ze studia SCE Santa Monica dokázali, že jsou naprostými mistry v oboru. God of War série je známá i pro svůj skvělý soundtrack, který nyní dostal i několik nových skladeb, takže nejde jen o recyklaci. Nejvyšší měřítka splňuje i ozvučen v DTS. Pokud kvůli nějaké hře se vyplatí zapojit domácí kino, je to právě tato! No a vše podtrhává kvalitní dabing. Těžko říci, kam až se dá série God of War posunout, každopádně vývojáři každým novým dílem si nastavují laťku ještě výše. God of War: Ascension sice na první pohled vypadá stejně, jako jeho předchůdci, podobně se i hraje, ale nabízí i několik oživujících novinek, ale především má dobře napsaný příběh, návykovou hratelnost, to vše zabalené do ohromujícího audiovizuálního kabátku. Pro ty největší fanoušky je tu navíc poprvé multiplayer, který nedopadl vůbec špatně, dobře se hraje a prodlužuje herní dobu klidně o desítky hodin. God of War: Ascension je povinnost pro každého majitele konzole Playstation 3 a jednou z nejlepších Hack and slash akcí videoherní historie. Jen už to není takové zjevení, jako tomu bylo u předchozích dílů.