Většina podobných her Fast & Furious je o závodění, ostatně kolem něj se i točily předchozí díly. Vývojáři ze studia Firebrand Games, kteří mají za sebou Nintendo DS verze her jako Cars 2, Planet 51 nebo Hot Wheels Track Attack, se rozhodli, že vše okoření příběhem, do něhož zasadí několik postav z filmové série, hlavně prvního dílu (Diesel byl naštěstí tak chytrý, že se do této šarády zatáhnout nenechal). Ačkoliv bych vám chtěl příběh nějak popsat a alespoň nastínit, je to hodně těžké, protože vše je jeden velký nezajímavý chaos, takže jsem kolikrát raději sáhnul po možnosti přeskočit filmové sekvence, a tím vše urychlit. Příběh se sice do závodních her nehodí, ale v minulosti jsme tu několik podobných pokusů měli, které navíc nedopadly vůbec špatně. Zde ale vše dopadlo nejhůře, jak mohlo, takže budete rádi, když se konečně dostanete přímo do hry. I když, tato radost bude kolikrát trvat jen několik vteřin, protože přijde daleko bolestivější vystřízlivění. První mise či závod závodních her mají hráče navnadit do dalších hodin hraní. U Fast & Furious: Showdown tomu tak rozhodně není, protože vývojáři ukazují to nejhorší, aby zřejmě hráčům řekli, že se od tohoto mají vzdálit nejdále, jak jen to jde. Už během první mise poznáte, že tu na vás čeká jen jedna velká fraška, s naprosto chybějícím jízdním modelem. Kde jinde by měl být propracovaný jízdní model, než u hry jako Fast & Furious? Řízení auta je naprosto arkádové, nezáživné, požitek z jízdy je nulový, navíc kvůli chybějící fyzice když narazíte do aut, ty od vás odlétávají jak papírové krabice. No a hře určitě nepomůže ani další kupa chyb a nedodělků, které prostě vývojáři museli vidět, a ať zkusí říci, že ne. Většinou se herní vývojáři závodních her předhánějí v tom, aby vytvořili co možná nejhezčí tratě, po nichž je radost jezdit, ale to není případ Fast & Furious: Showdown. Sice tu máte hned několik lokací, podíváte se třeba do Mexika a jeho charakteristických pouští, případně do Moskvy, Los Angeles nebo Buenos Aires. Nic ale nemění na tom, že všechny tratě, které se dost opakují, jsou naprosto bez nápadu, chybí jim jakékoliv detaily a jízda po nich je maximálně nezajímavá. Takto odfláknuté tratě jsem snad v žádné závodní hře na současné generaci konzolí neviděl. Vývojáři se zřejmě snažili, aby Fast & Furious: Showdown připomínal v tratích Need for Speed: Pro Street, ale ukazuje se, že na rozdíl od EA nemají tolik zkušeností, aby vše dotáhli do zdárného nebo alespoň trochu zajímavého konce. Od Fast & Furious: Showdown byste čekali, že na vás čeká jeden závod za druhým, ale v tomto vás rozhodně hra překvapí, protože klasických závodů je tu málo. Spíše tu máte několik jiných, neustále se opakujících úkolů. V jedné misi musíte sestřelovat z auta protivníky, poté se chopíte volantu vy, a střílet po protivnících bude umělá inteligence, tedy promiňte, to jsem přehnal. Demence počítačem ovládaného spoluhráče je někdy tak do nebe volající, že jsem měl chuť vše raději vypnout. Sice sestřelí sem tam nějaké to auto, to mu upřít nemůžu, ale vše mu trvá tak dlouho, navíc občas do protivníka, který jede hned vedle ani nestřílí a jen čeká, možná na to, až nudou usnete. Naštěstí je alespoň možnost se přepínat mezi střelbou a jízdou, takže výsledek se dá dohrát bez ztráty vlasů. Takto hra pokračuje, přičemž občas zpestří hratelnost nějakým jiným úkolem, ale že by vytrhnul hru z nebetyčné nudy, to se ani trochu říci nedá. Co může být horší, než když je hra prostě nudná. Nyní se dostávám konečně k závodům, které hra sem tam nabídne. Ty probíhají naprosto normálně, prostě musíte dojet první, ať se děje, co se děje. Umělá inteligence soupeřů na trati je žalostná, čehož si byli vědomi i vývojáři (pokud tedy nejsou úplně slepí), takže vám hází co nejvíce klacků pod nohy, aby cestu za prvním místem udělali co nejvíce těžkou. Závody probíhají za běžného silničního provozu, což je u podobných her celkem normální. Jenomže, u ostatních závodních her víte, že když narazíte do nějakého toho vozidla, můžete si za to sami, ať už nepozorností nebo neodhadnutím situace. U Fast & Furious: Showdown toto neplatí. Když totiž náhodou vjedete do protisměru, auta se vpařují před vás jen několik metrů, čímž se pochopitelně zvyšuje šance nárazu. Vzhledem k tomu, že když v závodu nabouráte do vozidla, hodně vás to zpomalí, můžete tak ztratit během okamžiku šanci na výhru. Následuje tak restart a další pokus, a takhle závod opakujete, dokud vám nerupnou nervy. Zábava? Nikoliv, jen frustrace a pokračující nuda. Celkově se hra skládá ze zhruba třiceti misí, každá vám zabere tak pět minut (záleží ale, jak budete danou část opakovat), takže není problém vše dohrát pod tři hodiny, což je asi největší plus tohoto paskvilu. Nedokážu přesně říci, kolik času jsem strávil s tímto odpadem času já, prostě jsem měl za dopoledne dohráno, takže si to zhruba odhadněte. Je ale třeba říci, že jsem plnil jen hlavní úkoly. V každé misi máte ještě několik alternativních úkolů, které je ale ztráta času plnit. Ostatně stejná ztráta času, jako hrát tuto hru samotnou. Vývojáři měli dost chytrosti, že neukazovali Fast & Furious: Showdown před vydáním. Každý, kdo by se totiž na tuto patlaninu podíval, musel by se zděsit. Dámy a pánové, máme tu před sebou jednu z nejošklivějších her posledních let, a zaručeně nejošklivější závodní hru této generace, která vypadá jen o chlup lépe, jak první Driver na PlaystationOne. Je celkem nepochopitelné, že i přes tuto hrůzu má hra řadu technických problémů, od klesajícího frameratu (tedy, framerate je permanentně tak na 10-15 snímcích) až po šílený tearing, z něhož vás budou po několika minutách bolet oči. Zkuste tohle dohrát v kuse, garantuji vám, že druhý den navštívíte očního, pokud vás tedy neodvezou hned po dohrání. Najednou ten Need For Speed nevypadá vedle tohohle tak špatně co? Na technické stránce je možná nejvíce vidět, že se vývojáři s vývojem Fast & Furious: Showdown nemazlili, prostě vytvořili za několik dnů tuto frašku, kterou nyní prodávají za plnou cenu. Ničemu nepomáhá ani soundtrack, který je bez nápadu, nudný jako celý zbytek hry. Na hru Fast & Furious: Showdown by se neměli podívat jen herní novináři, aby odradili od nákupu své čtenáře, ale mělo by se na ni zaměřit i ministerstvo zdravotnictví, protože její hraní je zdraví škodlivé. Tomuhle pokusu, který se zdráhám nazvat hrou, se raději vyhněte velkým obloukem, protože si nezaslouží váš čas ani peníze. Nákupem jakékoliv jiné hry uděláte lépe. Více dodávat nemusím.