Echoshift

recenze  3
Martin Šmíd, 18. 3. 2010 20:01
Když před několika lety Sony oznámila hru Echochrome, zavládlo mezi novináři nadšení a každý ji očekával s velkým napětím. Po vydání se ukázalo, že některé prvky by se slušelo ještě vylepšit a zapracovat na nich. Přesto se jednalo o velmi solidně prodávaný titul, který si získal svoji fanouškovskou základnu, která pro něj vytvářela stovky nových levelů. Nyní přichází volné pokračování Echoschift, které opět útočí na naší prostorovou představivost, přičemž největším lákadlem nyní budou hrátky s časem. Review verze hry doputovala nedávno i do našich mechanik, tak se pojďme na tuto velmi zajímavou hru podívat.
Oproti předchozímu Echochrome, kde jsme v prostoru nakláněli plošinky, abychom se dostali dále, má Echoschift statický 2D náhled na scénu, kdy nyní musíme překonávat překážky za pomocí hrátek s časem. Nyní se pokusíme trošinku vysvětlit samotnou hratelnost, což rozhodně není snadné. Jako vzor si můžeme vzít třeba plošinovku Ratchet and Clank, kde jsme v posledním díle řešili s Clankem podobné logické problémy. Nyní je ovšem budeme řešit čistě ve 2D. Na začátku každé úrovně má hráč určitý čas a devět panáčků. Panáčkem přitom máte za úkol dostat se na konec úrovně s co možno nejmenším použitím ostatních. Pokud vám dojde čas, tak se objevíte vždy na začátku levelu jako nový panáček, přičemž ten předchozí se objeví jako duch a plní přesně ty úkoly, které jste plnili, když jste za něj hráli. Spíná tak tlačítka, abyste se nyní mohli ostat dále, přičemž nemusíme ani říkat, že vše si vyžaduje velmi pečlivé načasování, protože vám neustále běží čas. Celkem má hra osm různých světů po sedmi levelech, kdy v každém světě se onen sedmý otevře vždy až ve chvíli, kdy jste dokončili na tři hvězdičky těch předchozích šest. To je docela obtížné, protože tak můžete v každém levelu použít maximálně tři panáčky. Naštěstí existuje opravdu spousta nejrůznějších průchodů levelem, přičemž někdy naleznete opravdu jednoduché řešení, které jste předtím dělali zbytečně složitě. Rozhodně je tak třeba hodně přemýšlet a díky časovému limitu také velmi rychle. Právě v této kombinaci ukazuje hra opravdovou sílu. Čím dále se dostáváte dál, tím jsou levely pochopitelně zrádnější, naleznete v nich více problémů a daleko více pastí. Na začátku třeba řešíte jen stisknutí tlačítek, aby se objevila další plošinka, která vás dostane dále, v pozdějších levelech už naleznete nejrůznější spínače a pohybující se plošinky, které vám pořádně zatopí. Zvládnout tak naprosto všechny levely dá zabrat opravdu každému a musíme říci, že doposud jsme mluvili pouze o módu, kde je vaším jediným úkolem se dostat do dveří na konci levelu. Dále tu máme i režim Key, ve kterém musíte během levelu posbírat i všechny poschovávané klíče. Jako třetí je tu pak režim Illusion, kde lze stopovat čas a tak i své předešlé ozvěny vašich činů. Pokud dohrajete všech 56 úrovní, tak si jistě všimnete položky DL, která odkazuje na dodatečný obsah, který by se měl brzy objevit na Playstation Network. Zde je určitě chvályhodné, že Sony na dodatečný obsah myslí, ale trošinku nepochopíme nepřítomnost editoru levelů, kde by si hráči mohli vytvářet nové vlastní levely, jako tomu bylo u předchozí hry. Je to škoda, protože se tak budou muset hráči spolehnout jen na levely, které vytvoří samotní vývojáři, ačkoliv je nutné dodat, že už ty původní jsou mistrovským dílem. Podporu by tak měl mít Echoschift i do budoucna hodně velkou. Vývojáři se v Echoschift drží podobného stylu, který už přinesli v předchozím titulu Echochrome. Už ale neběháte jen v černobílém prostředí, ale najdete v úrovních i nějaké ty barvy, které je oživují a dodávají potřebný šmrnc. Pokud se vám líbil Echochrome, tak určitě se vám bude líbit i Echoschift. Záleží ale na vkusu každého hráče. Stejně tak na vkusu záleží, jestli se vám bude líbit hudební stránka, která je podobná té v Echochrome a skvěle podkresluje všechny úrovně a samotnou hru. Tady se sluší ještě říci, že hra podporuje instalaci na vaší kartu, čímž by se měly urychlit nahrávací obrazovky. My jsme tuto možnost pochopitelně využili, ale nejde říci, že by nějak výrazně pomohla. Většina se totiž pořád načítá z pomalejší UMD mechaniky a tak nějaká ta vteřinka není moc poznat. Je také nutno podotknout, že už bez instalace jsou nahrávací časy celkem krátké, ale je jich více, než by bylo zdrávo. Co říci závěrem. Echoschift je rozhodně skvělou logickou hrou, která určitě uspokojí všechny myslitele a ty, co mají tento styl rádi. Pokud se vám líbil už první díl, který naznačil možnosti této série, tak ani na chvilku neváhejte, Echoschift je totiž o dost lepší a zábavnější, což u pokračování nebývá zase tak zvykem. Na závěr tak můžeme hru jenom doporučit, ačkoliv musíme dát výrazný vykřičník, že rozhodně není pro každého.

echoschift

psp
Sony Computer Entertainment, Sony Computer Entertainment Japan
Datum vydání hry:
24. 2. 2010
KARTA HRY
8/10

Komentáře