Recenzovaná verze: PlayStation 5

Kampaň v rozšíření The Witch Queen končila tím, že se objevila zcela nová velká hrozba – The Witness (Svědek). Hrozně moc jsem se těšil, až se o něm konečně dozvím více podrobností a bude i odhaleno, jaké má vlastně plány. Místo toho, aby vývojáři navázali na předchozí kampaň a události, dozvíme se hned na začátku Lightfallu, že se musíme vydat do města Neomuna a najít tajemný artefakt The Veil. Ten se snaží najít i The Witness a jeho učedník Calus, který touží po slávě a velké moci. Od počátku jsem si říkal, o co vlastně jde, protože informací o tomto artefaktu moc není a vlastně jsem se o něm nic nedozvěděl po celou dobu kampaně. A to je obrovský problém, když člověk neví, co má hledat, za čím se hnát a jak velké je ono nebezpečí. Všichni v tom světě berou, jako kdyby bylo zcela jasné a očividné, co vlastně The Veil je, ale hráč jen naprosto tápe a moudřejší není ani po dohrání, což jen ukazuje, jak špatně je příběh v rozšíření Lightfall vyprávěn. Navíc vývojáři rozjedou i další témata, ale nedokážou je dostatečně dobře vysvětlovat v rámci hlavní linky a přirozenou cestou. Některé podrobnosti hráč najde ze záznamů či popisků, případně v dalších end-game úkolech, k nimž se ještě dostanu, ale spousta dalších informací zatím chybí. I proto jsem měl po dohrání více otázek než odpovědí, a byl ze všeho dost zmatený.

Zatímco příběh hlavně z důvodu jeho vyprávění v rámci zhruba šestihodinové kampaně Lightfall je zklamáním, vlastně se Destiny 2 po příběhové stránce nikam neposune, stejně jako skutečnost, že je celá kampaň strukturována jako jeden velký tutoriál na novou sílu Strand, k čemuž se ještě dostanu, má i několik světlých okamžiků. Hrozně moc se mi líbila celková prezentace se skvělými filmečky (Sony je má ráda, takže se daly čekat), na nichž je vidět, že vývojáři měli na rozšíření daleko větší rozpočet než v minulosti. Střety s protivníky jsou také pořád neskutečně uspokojivé, kolikrát dojde i na velké bitvy dvou větších armád, což jen umocňuje pocit ze započaté války, navíc se mi hodně líbily i souboje s bossy. Těch není málo, přičemž každý je zajímavý, skvěle navržený a hlavně na Legendární těžší obtížnost, která se vrací z The Witch Queen, je zábava je zdolávat. Bossové patří k vrcholům kampaně a je škoda, že vývojáři nevěnovali více energie i zbytku. Pochválit musím i skvělé zcela nové protivníky Tormentory, z nichž jde pořádná hrůza a strach pokaždé, když se objeví na scéně. Jsou dobře využiti a střety s nimi vyžadují maximální soustředění. Já jen doufám, že je vývojáři budou v dalších měsících dál využívat, byla by škoda, aby se na ně zapomnělo.

Když jsem si od kampaně odpočinul a vstřebal počáteční menší zklamání, začal jsem prozkoumávat, co hra dalšího nabízí. A není toho málo, protože vývojáři připravili několik vedlejších úkolů s dobře navrženými a zábavnými misemi, během nich jsem se dozvídal postupně o městu Neomuna, jeho historii i obyvatelích další podrobnosti. V tu chvíli mě začalo znovu rozplétání příběhu bavit, a tady vývojáři opět navazují dobře na to, co přinesli v posledních letech. I proto nechápu tak velký zkrat v samotné kampani. Destiny bylo vždy o odkrývání různých tajemství, z čehož jsem měl následně hodně velkou radost. Díky tomu ho mám rád, proto ho s kamarády pořád i po deseti letech hraji, ale styl vyprávění příběhu v rámci hlavní kampaně Lightfallu je opravdu krajně nevhodný. Navíc ještě více znesnadňuje uchopit příběh naprosté nováčky, kteří budou mít v hlavě maximální guláš (fanoušci ho ostatně mají také). A je to obrovská škoda. Chápu, že vývojáři chtějí další podrobnosti odhalit v rámci celého následujícího roku v rámci sezón, což hned po vydání oznámili na svém webu, ale na některé základní otázky mají odpovědět rovnou, aby nebyl hráč ztracen. V rozšíření The Witch Queen to ostatně šlo a i proto byla celá jeho kampaň fanoušky tak ceněna.

Velkým lákadlem rozšíření Lightfall měla být i zcela nový lokace Neomuna. Jde o neonové a technologicky neuvěřitelně vyspělé utopické město na Neptunu. Těšil jsem se, až budu moci po této lokaci pomocí nové síly Strand skákat z budovy na budovu a prozkoumávat ji, ale bohužel vertikalita téměř vůbec neexistuje, protože když jsem se dostal na nějakou budovu, buď mě čekala hláška, že se mám vrátit, nebo rovnou neviditelná stěna. Celkově ale musím říci, že design nové lokace je hodně průměrný, má jen několik nezajímavých míst s naprosto nezajímavými budovami, které jsou spojeny silnicemi. Navíc je vše umocněno skutečností, že celé místo působí mrtvě. Nikde nejsou žádní obyvatelé, což je vysvětleno tím, že se nahráli před hrozbou a kvůli dosažení nesmrtelnosti do virtuální reality.

I proto se po místech pohybují jen skupinky Cabalů a Vexů, ale člověk nemá vůbec pocit, že by šlo o živé vyspělé místo, kde by číhala nějaká velká hrozba, které by bylo nutné čelit.  Neomuna je tak překvapivě jednou z nejméně zajímavých lokací, jakou Destiny 2 doposud nabídlo a vůbec se nedá srovnávat s Dreming City, Europou nebo i třeba Měsícem. Co se mi ale na Neomuně líbí, jsou originální a dobře navržené Lost Sectory, které je zábava zdolávat. O něco méně se mi ale líbí hlavní aktivita Terminal Overload, protože hodně podobná už v Destiny 2 byla v předchozím roce na Leviathanu v rámci jedné ze sezón. Jde o jeden velký public event o několika částech, v němž se musí náhodní hráči spojit a zdolávat společně několik úkolů a následně i bosse. Bohužel se mezi hráči tato aktivita moc velké oblibě netěší, a proto ji nikdo nehraje. A dát ji sólo je prakticky nemožné vzhledem k obtížnosti.

Kdo ve městě Neomuna žije, jsou dva Cloudstrideři – Rohan a Nimbus. Jde o naprosto nové postavy v rámci Destiny univerza, s nimiž se hráč setkává až zde během hlavní kampaně. Zatímco Rohan je veterán a má už něco za sebou, mladík Nimbus je hodně nezkušený a podle toho se i chová. Bohužel musím říci, že obě nová NPCčka jsou maximálně nezajímavá a špatně napsaná. Třeba Rohan se v příběhu objeví jen krátce, protože v rámci kampaně přijde o život. Má jít o tragickou scénu, která má hráče zasáhnout, ale bohužel se tak nestane. A to z mnoha důvodů. Těmi hlavními je ale hlavně skutečnost, že o samotné postavě zase tolik podrobností nepadne, a protože se dříve objeví jen v několika kratších scénách, nejde si k ní udělat nějaký hlubší vztah. Každému proto může být její osud naprosto ukradený. Není tam žádný emocionální dopad, jaký měla třeba smrt Caydea ve Forsaken, jenž mimochodem dostal na Toweru pomníček. A pak je tu Nimbus s trapnými a neuvěřitelně špatně napsanými dialogy i rádoby vtipnými hláškami ve stylu Marvelu, jenž se chová naprosto nelogicky a kolikrát tak dost narušuje některé události. Chvilkami jsem si proto říkal, co Bungie vedlo k tomu, aby takto slabě napsanou postavu do hry zakomponovalo a snažilo se na ní stavět část příběhu. Pokud se bude někdy vyhlašovat ocenění pro nejzbytečnější, nejbizardnější a nejhůře napsanou postavu v univerzu Destiny, Nimbus má své ocenění jisté.

Když bylo rozšíření Lightfall oznámeno, vývojáři z Bungie potvrdili spekulace, že přítomna bude i zcela nová zelená podtřída Strand. Na začátku jsem z ní byl docela rozpačitý, k čemuž pomáhá i skutečnost, že v rámci kampaně se k ní hráč dostane jen v několika tréninkových částech. Až po dohrání kampaně se celá odemkne. To je dle mého názoru špatně, navíc se mi nelíbí, že jsme se o Strandu vlastně nic nedozvěděli. Kde se tato síla vzala, jaký má význam, prostě nic, naprostý opak toho, jak vývojáři přistupovali ke Stasis. Zpět ale na pozitivní vlnu, protože nakonec musím říci, že si mě Strand získal a je zábava tuto novou sílu využívat. Zvláště když vývojáři hned po několika dnech odemknuli kvůli kritice hráčů všechny fragmenty, které přidávají různé bonusy a je možné si skrze ně skládat mocné buildy. Zatím jsem si asi nejvíce oblíbil Strand Warlocka, který je možná až moc silný a hodí se nejen do týmu, ale i pro sólo hraní většiny endgame aktivit. Skvělý je ale i Titán a dokonce i Hunter. Ten se mi sice na začátku líbil asi nejméně, ale po složení silného buildu jsem mu naprosto propadl. Pár připomínek ke Strandu by se asi našlo, vývojáři budou muset udělat pár optimalizací, ale celkově mám z nové podtřídy velmi dobrý pocit a skvěle doplňuje předchozí.

I když má Lightfall docela dost problémů, které jsem zmínil výše, herní základ je pořád zábavný, návykový a líbí se mi i některé novinky, s nimiž vývojáři přišli. Nejvíce oceňuji možnost vytvářet si přímo ve hře buildy na jednotlivých postavách a následně mezi nimi rychle přepínat. To je fajn, protože tak nemusíte ručně vždy přepínat vybavení na raid nebo crucible, případně v něm i měnit módy a další nastavení, stačí jedno kliknutí. Stejně tak se mi líbí i správa módů, které navíc byly kompletně překopány. Na nový systém si pomalu zvykám a myslím si, že nakonec není špatný a ačkoliv byl zjednodušen a vývojáři odebrali řadu dříve oblíbených módů, pořád dává docela dost volnosti, jak si upravit svoji postavu dle preferovaného stylu hraní. I tak ovšem doufám, že časem budou vývojáři přidávat další módy, aby se rozmanitost navýšila a dala se hráčům ještě větší volnost.

Líbí se mi i zjednodušená a lépe řešená výroba zbraní, případně systém hodností, který přidává další množství úkolů, za jejich plnění je hráč lépe a viditelněji odměňován. Vývojáři navíc během roku uvedou i možnost přímo ve hře hledat pro různé aktivity spoluhráče. Na tuhle funkci se popravdě hodně těším. Zatím byla dostupná jen skrze mobilní aplikaci nebo oficiální web Bungie. Do budoucna ale bude hledání spoluhráčů díky tomu zase o něco jednoduší. Co je ale naopak trochu zklamáním, je hodnocení hráčů po aktivitách. Hodnocení měla být jakási vizitka hráče, dávající ostatním vědět, jak se s ním hraje, ale nakonec tomu tak není. Hráči většinou ostatním házejí naprosto náhodná hodnocení, aby získali další loot, takže nakonec o ničem nevypovídá a je k ničemu. Nápad dobrý, ale dost nedotažený a nedomyšlený. Abych ale najel zase na pozitivní vlnu, zmíním výborně navržené a zábavné nové exotické zbraně, ale také nové klasické legendární zbraně, které mají nově Strand element, případně krásná brnění. Lootem rozšíření Lightfall rozhodně nezklame, je radost nové zbraně získávat, vyrábět je, levelovat, osazovat nejlepšími perky a následně používat.

Vrcholem každého velkého rozšíření Destiny 2 je zcela nový raid, který je i jakýmsi vyvrcholením příběhu. Raid v rozšíření Lightfall se jmenuje Root of Nightmare (do hry se dostal 10. března), přičemž vývojáři z Bungie na něj nalákali už před několika týdny parádním obrázkem. A musím říci, že nezklamali. Raid je opět povedený, nabízí několik dobře navržených částí, výborný design, nové herní mechaniky i dobrý finální souboj s bohem bolesti Nezarecem, jehož není třeba fanouškům Destiny dlouze představovat. Líbí se mi i lore celého raidu, gear vypadá také zajímavě a zbraně, ačkoliv je pořád testuji, také zřejmě nebudou k zahození a budou se hodit do řady situací i náročnějších endgame aktivit. Pokud bych měl raidu něco vytknout, je to možná jeho až příliš velká jednoduchost, protože není tak těžké jeho části zdolat, jako tomu bylo u předchozích raidů. Raid Root of Nightmare, ale i třeba různé endgame aktivity – exotická mise či týdenní mise, docela silně napravují vývojářům z Bungie pověst po prvních dost rozporuplných pocitech, které se dostavily s dohráním hlavní příběhové kampaně.

Společně s vydáním Lightfallu začala i nová sezóna Season of Defiance, točící se kolem velké invaze Cabalů na Zemi. Tu je třeba bránit a zachraňovat uvězněné civilisty ve zcela nové aktivitě pro tři hráče. Ta není špatná, v současnosti jsou dostupné tři dobře navržené mapy s kvalitními a hlavně zábavnými souboji s bossy. I příběhově se mi zatím sezóna líbí a docela se těším, jak se bude vyvíjet skrze další týdenní mise a aktivity. Jinak sezóna navazuje svoji strukturou na ty předchozí, takže se točí kolem sbírání zbraní, jejich výroby a dostání se k dalšímu ceněnému lootu. Celkově mám ze sezóny zatím dobrý pocit.

Protože jsem velkým fanouškem Destiny, docela dost věcí kritizuji možná více, než by bylo třeba, ale nic nemění na tom, že jsem se pořád u Lightfallu dobře bavil a těším se, až budu dále odhalovat další střípky příběhu v rámci současné i dalších sezón. Příběhová kampaň má mezery, hlavně ve vyprávění jinak určitě solidního příběhu. Neomuna mohla být zajímavější a lépe navržená. Vše ale vývojáři vynahrazují skvělými střety s protivníky, hlavně bossy, kvalitním endgame obsahem, zábavnou novou podtřídou Strand i opět povedeným raidem, který jsem si hodně užil, a je bez debat hlavním lákadlem nového rozšíření.