Recenzovaná verze: PlayStation 4 (obrázky u textu vytvořené za pomoci SHARE tlačítka) Studio Bungie už u Halo série ukázalo, že umí vytvářet obrovské zajímavé světy s vlastní historií a propracovaným příběhem, u něhož navíc musí hráč přemýšlet a trochu si hrát se svojí fantazií a představivostí, což ale neplatí tak zcela u Destiny. Příběh zde není originální, což by nevadilo, ale problémem je, že si vývojáři pomáhají až moc berličkami, a příběh nemá ani ve výsledku hloubku a takovou sílu, aby utáhl pozornost hráče. Někdy má sice světlejší chvilky, ale když už se objeví nějaká potencionálně zajímavá postava, vše vývojáři rychleji přejdou, aby se náhodou mozek hráče nezahltil příliš mnoho informaemi. Věc se má každopádně tak, že se kdysi dávno objevil v sluneční soustavě zvláštní měsíc, díky němuž bylo možné cestovat na různé planety a ty následně kolonizovat, navíc se rychle začala vyvíjet technologie a dokonce se ztrojnásobila délka života. Tento Zlatý věk ale netrval moc dlouho, protože se objevil velký nepřítel, který je ve hře označován jako The Darkness, přičemž následně bylo lidstvo téměř zničeno. Následně zbytky lidstva vybudovaly pod měsícem poslední město, aby ho chránil, a v něm byla najata armáda bojovníků známí jako Strážci, která má město ochraňovat a s nepřítelem bojovat. Vše začíná ve chvíli, kdy vytvořená umělá inteligence Ghost nalezne v pustině nového Strážce, tedy vás, abyste se mohli pustit do boje. Ještě než se pustíte přímo do hry, musíte si vytvořit vlastní postavu, s níž budete hrát. Na rozdíl od ostatních MMO her je tu editor značně omezený, ale to moc nevadí, protože stejně má Strážce na sobě těžké brnění, které ho po většinu času zakrývá. Prakticky si můžete jen nastavit obličej, který následně vidíte ve městě. Každopádně na výběr tu máte hned tři třídy, které se liší různými podtřídy, schopnostmi, brněním a dalšími atributy, a samozřejmě se liší i svými bojovými možnostmi během střetů s nejrůznějšími protivníky. Jako takový tank je tu Titan, který jsou vybaveni pokročilým brněním a rádi využívají hrubou sílu. To Hunter se raději drží od protivníků dále, no a Warlock využívá sílu získanou z měsíce k používání nejrůznějších kouzel. Vybrání třídy je na začátku hodně důležité, protože následně se podle ní odvíjí styl hraní. Já si zvolil Titána, a hodně jsem si u něj oblíbil nejen ničivé granáty, ale i speciální schopnost vyskočit a dopadnout s ničivou volnou, která smete prakticky každého protivníka v blízkosti, a to i v multiplayeru. Když se dostanete konečně do hry, ocitnete se ve vesmíru ve své lodi, kterou si později ve hře můžete upravovat k obrazu svému, tedy jen kosmeticky, na hratelnost úprava vliv nemá. Každopádně v této části si vybíráte, do jakých koutů vesmíru se podíváte. Na začátku máte odemčenou jen dobrou modrou Zemi, na níž boje probíhají boje ve starém Rusku. Následuje měsíc, Venuše a nakonec i Mars. Vývojáři připravili na každé planetě docela rozlehlý plácek s vlastní architekturou a vlastnostmi, přičemž design je něco, co si zaslouží velkou pochvalu. Na Marsu naleznete jen písčité pláně s občasným komplexem, na Venuši zase jsou džungle ukrývající velké nebezpečí. Ostatně design levelů vývojáři umí už z Halo série a zde je jen vše větší a kolikrát daleko epičtější, takže nemám moc námitek, navíc některé lokace se vám vryjí do paměti na hodně dlouho. Jen co mi vadilo, jsou dlouhé nahrávací časy před každou misí. Následně, když se dostanete na planetu, plníte spoustu spíše standardních úkolů, které moc nápaditosti nepobraly, abyste se posunuli dále. Vzhledem k tomu, že plácky jsou opravdu obrovské, je dobře, že se dá přesouvat díky speciálnímu vozidlu, které si kdykoliv můžete vyvolat. Během misí navíc sem tam narazíte i na tanky, které můžete používat, v základu vaše vozidlo režim střelby nemá. Co určitě oceňují, je ovládání vozidla, systému z Halo série jsem nikdy na chuť nepřišel, a zde je daleko klasičtější. Zatím jsem zmínil standardní mise, ale během hraní se podíváte i do Věže, tedy posledního lidského města, kde se můžete setkávat s kamarády, ale daleko důležitější je přijímání nových vedlejších úkolů, případně nakupování nových věcí. Před nákupem hry Destiny je nutné si uvědomit, že jde prakticky o MMO hru, kterou je nutné hrát pro co nejlepší zážitek s kamarády. Hraní navíc vyžaduje neustálé připojení k internetu. Před vydáním se hodně mluvilo, jestli je Destiny akční hra nebo MMOčko (MMO slovo nikdy vývojáři nepoužili, a to záměrně). Na tuto otázku není snadné odpovědět ani nyní po vydání, spíše jde o jakýsi mix obou žánrů, který ale ve výsledku funguje docela dobře a vlastně k němu nemám moc námitek, co se tedy funkčnosti týče. Základem je samozřejmě akční složka, kdy střílíte po protivnících z nejrůznějších zbraní, které si můžete postupně hraním vylepšovat, případně získávat nebo nakupovat nové. V akčních pasážích vývojáři z Bungie ukazují, že je mají dobře zmáknuté, umí je lépe, než kdokoliv jiný, ostatně od těch z Halo série se moc neliší. Jak ale hrajete, je důležité postavu levelovat, ať už zabíjením protivníkům, plněním hlavních i vedlejších úkolů nebo hraním PvP multiplayeru. Díky levelování se vám následně odemykají lepší zbraně, ale i brnění a další možnosti, a dokonce se vám odemyká další obsah. Vývoj postavy funguje dobře, a je srozumitelný hned po několika minutých hraní, takže se do Destiny může pustit i naprostý začátečník. Levelový strop je zde stanoven na 20, ale po dosažení tohoto levelu můžete ještě přidat dalších deset leveů vylepšováním svého brnění s Light statistikami, abyste se dostali do těch nejtěžších misí a v nich vyhráli legendární a exotické zbraně. Ačkoliv můžete hrát příběhové mise sami, hra je primárně navržena pro kooperaci s dalšími dvěma kamarády (trochu netradiční počet, uvítal bych možná hraní ve čtyřech). Právě v tomto režimu si užijete spoustu zábavy, a pokud nemáte kamarády, kteří by se s vámi na mise pouštěli, přijdete o to hlavní, a možná i se vyplatí zauvažovat, jestli si Destiny vůbec kupovat. Pro singleplayerové hraní moc není, tím se ochudíte o hlavní zážitek. Pokud se rozhodnete hrát sami, ale i případně, pokud budete hrát s kamarády, budete na jednotlivých planetách potkávat další hráče, samozřejmě náhodně, kterým můžete, ale nemusíte pomoci. Třeba uvidíte, jak je hráč obklíčen protivníkem a následně je zabit. Můžete vše nechat být, ale také ho můžete oživit a pomoci mu, sice žádnou odměnu nedostanete, ale Strážci musí vždy držet při sobě, takže dojde alespoň na menší uspokojení v tomto směru. Během hraní se mi docela líbilo, že sem tam hra vygeneruje nějaký ten náhodný event na mapě, který určitě znáte z jiných MMO her, třeba Final Fantasy. V něm musíte vždy do určitého času zlikvidovat silného protivníka, případně se ubránit vlnám nepřátel, samozřejmě se do eventů zapojují naprosto všichni hráči, kteří jsou v dosahu, a kolikrát jsou eventy to nejlepší, co v dané misi najdete, pomáhá tomu i maximální vyhecovanost a nutnost taktizovat. Za splnění jste vždy náležitě odměněni. Každopádně na kooperaci nejsou postaveny jen příběhové mise, ale i těžké Strike mise obsahující další úkoly a hlavně silné protivníky a bosse, za které získáte nejen spoustu XPček do vývoje postavy, ale i lepší zbraně a brnění. Kromě Strike misí tu jsou i další Vanguardy pro vyšší levely, případně můžete plnit náhodně generované úkoly na jednotlivých planetách, nebo vedlejší úkoly takzvané Bounty, za které získáte spoustu výhod, nejen hromadu XPček, za které si vylevelujete zbraně a brnění. Co se týče přímo samotného obsahu, musím říci, že by ho mohlo a hlavně mělo být více. Vývojáři asi vsází na to, že hráči budou po dokončení příběhové kampaně pokračovat v hraní náhodně vybíraných levelech v těžším ražení, a získávat nové lepší vybavení, ale vracení se do stále stejných lokací, kde jsou stejně rozmístění protivníci, které už máte prošlé, není zrovna ideální. Ano, takto funguje celá řada her, ale Destiny doplácí na to, že těchto levelů není daleko více, takže se rychleji ohrají. Na druhou stranu, vývojáři do budoucna plánují velkou podporu, a to v podobě LDCček, které přinesou nový obsah. Mezi ten budou patřit hlavně raidy. Už nyní ten první Vault of Glass je skvělý, potřebujete na něj sehnat pět kamarádů, přičemž týmové hraní rázem dostane zcela novou úroveň. Některé úkoly jsou hodně těžké, třeba ubránění světel, která je nutné sestřelovat, případně sundání dvou velkých bossů, kteří svoji kůži nedají zdarma. Je tedy docela ve výsledku těžké hodnotit Destiny takto na začátku, protože ačkoliv nejde o MMOčko, bude mít do budoucna podobnou podporu, a s tím je tedy nutné počítat. Jak budete cestovat vesmírem, narazíte na každé z planet na jednu frakci protivníků, kteří se trochu jinak chovají a mají i odlišný způsob boje. Halo série se hodně proslavila umělou inteligencí protivníků, a možná je i škoda, že Bungie na ní nedokázalo v Destiny navázat. Protivníci se totiž chovají spíše jako v MMOhrách, než v akčních hrách, což má za následek to, že se moc nekryjí a respekt budí spíše svým počtem a silou, než umělou inteligencí, případnou taktikou na bojišti. Samostatnou kapitolu následně tvoří velcí bossové na konci většiny levelů nebo Strike misí, na které vždy vystřílíte poslední zbytky nábojů. Středy s nimi jsem si pokaždé maximálně užíval, protože představují pořádnou výzvu a po jejich zdolání vždy následovalo velké uspokojení. Patří určitě k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. Souboje s bossy jsou i napínavé z toho důvodu, že když selžete, tak začínáte znovu u checkpointu, jako třeba v Diablu 3. Kromě příběhové části a následných dalších kooperativních misí obsahuje Destiny i konkurenční multiplayer nazvaný The Crucible., který ačkoliv nabízí celkem standardní herní režimy, je hodně zábavný, a vývojáři z Bungie v něm jednoznačně ukazují, že umí dělat ty nejlepší multiplayerové hry. Dopomáhá tomu hlavně design základních deseti map, který je prostě skvělý, lokace spíše středně velké jsou zasazeny na čtyři planety ze singleplayeru, ale jsou samozřejmě originální, přímo stavěné pro multiplayerové hrátky, což pomáhá snadné zapamatovatelnosti a lehkému pohybu po mapě, na mnohých z nich navíc můžete využívat nejen předpřipravené kulometné věže, ale také tanky, případně své vlastní vozidlo. Multiplayer je navíc v rámci možností dobře vyvážený, navíc se do něj nepromítne levelový rozdíl mezi jednotlivými hráči, což je určitě dobře, i když samozřejmě pokud máte třeba lepší zbraň, budete mít hraní o něco málo snazší, ale s tím se musí tak nějak počítat. Jinak se ale rozdíly smazávají. Vývojáři vzali dědictví z Halo her a zde ho dobře zužitkovali, ačkoliv by mohlo být více herních režimů. V základu jsou jen čtyři, přičemž nejlepší je dle mého Control, v němž se dva týmy o šesti hráčích střetávají o tři kontrolní body. Boje jsou kolikrát hodně vypjaté a mnohdy rozhoduje od prohry nebo výhry pár bodů. Dále tu je Clash, což je prakticky Team Deathmatch, klasický Deathmatch tu představuje Rumble a pak je tu ještě režim Skirmish, což je vlastně 3 vs. 3 variace na Team Deathmatch. Režimy jsou sice jen čtyři a spíše klasické, ale vývojáři hodlají další přidávat, důkazem je třeba režim Salvage, který se objevil o víkendu. V něm bojují dva týmy po třech hráčích o speciální artefakty, které se objevují na mapě, a musím říci, že tento režim není vůbec špatný, nahrál jsem v něm pár hodin a určitě ještě nehraju. Zvláště když hrajete s kamarády, s nimiž jste sehraní, užijete si spoustu zábavy. Vývojáři hodlají už v září přinést další režimy, takže by měl být multiplayer zajímavý i v následujících týdnech a měsících. Destiny bude dostávat každý měsíc nový obsah zcela zdarma, ale jsou už oznámeny i dvě velká placená rozšíření - Expansion I: The Dark Below a Expansion II: House of Wolves. První vyjde koncem letošního roku. Vývojáři už na začátku řekli, že k hraní Destiny bude nutné být připojen k internetu, bez něj si hru prostě a jednoduše nezahrajete. Docela jsem měl strach, jak se tento fakt na hře podepíše, hlavně tedy na začátku, když bude počáteční velký nápor. Vývojáři se ale se vším poprali velmi dobře, možná i díky dřívějšímu beta testu, od spuštění hra šlape naprosto v pohodě a nevšiml jsem si žádných výpadků nebo lagů, takže jsem mohl nerušeně s kamarády hrát, což je určitě nutné přičíst k dobru. Pokud máte náhodou nějaké problémy, určitě se o ně podělte v diskuzi. Já žádné nezaregistroval. Co je určitě zajímavé, tak je fakt, že hra hází hráče na server podle lokality, kde se nacházejí, takže jsem během hraní potkal v Toweru spoustu českých hráčů, a samozřejmě i mnoho z vás, čtenářů konzolisty. Halo série vždy obsahovala pěknou vizuální stránku, ale nikdy se nejednalo o úplný top. Možná i proto se vývojáři vrhli na zcela nový engine, který napsali primárně pro nové konzole, a na Destiny je to sakra vidět. Vizuálně jde totiž o jednu z nejpůsobivějších her dneška, nejen postavy a nepřátelé jsou velmi detailní, ale i prostředí je parádní a budete tak moci obdivovat kolikrát až epické scenérie, které vyráží dech. Výborné je i dynamické nasvícení jednotlivých scén, možná nejlepší, jaké jsem kdy ve hře viděl, a do toho vývojáři nešetří spoustou dalších nádherných efektů, takže tady musí být spokojen i ten nejnáročnější hráč. Mnou testovaná PlayStation 4 verze navíc běžela po celou dobu stabilně na 30 snímcích, nevšiml jsem si žádného propadu, a ani nějakého toho většího bugu, který by kazil hraní, což je u takto rozsáhlé hry docela obdivuhodné. Vizuální hostinu navíc výborně doplňuje úžasný soundtrack, obsahující spoustu výborných skladeb, hodících se nejen k vyprávění příběhu, ale také k samotné akci. Soundtrack z větší části opět složil Martin O'Donnell, který nedávno z Bungie musel odejít, a pokud mohu mluvit za sebe, jedná se zatím o to nejlepší, na čem se podílel. Některé skladby zaslouží i samostatný poslech. Vše pak doplňuje a podtrhává výborné ozvučení, na které ale samozřejmě musíte mít adekvátní domácí kino. Před vydáním se od Destiny čekalo hodně. Ostatně stojí za hrou studio, které vytvořilo Halo sérii. Ve výsledku jsme se dočkali hry, na které jsou vidět ony finanční prostředky, které do ní neváhal Activision vložit. Vizuální zpracování je výborné a svojí prezentací Destiny nemá moc velkou konkurenci. Když ale dojde na hratelnost, Destiny je jen dobře hratelná akční hra v kooperaci, která by v hlavní části měla být rozhodně rozmanitější a nabídnout i nápaditější obsah, který chybí, stejně jako kvalitněji podaný příběh. Nic ale nemění na tom, že jde opět o kvalitně odvedenou práci, a navíc je tu velmi zábavný multiplayer. Ničeho revolučního jsme se nedočkali, ale dobře hratelné a zábavné střílečky ano, a tak je nutné k Destiny přistupovat, stejně jako je nutné počítat s tím, že se bude v následujících týdnech a měsících vyvíjet a přibude do něj nový obsah.