Recenzovaná verze: PlayStation 5

Už první trailer na hru Atlas Fallen ukázal, že se odehrává v záhadném pouštním světě plném monster. Hlavní hrdina je bezejmenný, jeden z mnoha zotročených lidí, kteří v nehostinném světě musejí makat na své pány a hlavně zlého boha Thelose, který má vše pod palcem. Při jedné menší vzpouře najde hlavní hrdina/hrdinka (pohlaví je možné si vybrat) záhadný artefakt z dávných časů v podobě rukavice, která k ní dokáže promlouvat. Cesta za svobodou a poražením zlého boha může začít. Příběh hry Atlas Fallen není nijak složitý ani originální, vlastně je celkem lineární, protože od začátku víte, co je cílem. Vývojáři se sem tam snaží přinést nějaký ten zvrat nebo zajímavou událost, ale popravdě děj je docela dost předvídatelný a dá se celkem snadno odhalit, kam vše směřuje a co se stane.

Příběhem hra moc nezaujme, ale co je dle mého daleko horší, je skutečnost, že samotný písečný svět nemá moc velkou zajímavou historii. Z tohohle šlo vytěžit mnohem více, jak naznačoval třeba oznamující CGI trailer. K příběhu ještě dodám, že je vyprávěn skrze statické obrázky, na nichž je vidět, že vývojáři neměli na hru nějaký přehnaně velký rozpočet, a to ani po úspěchu her ze série The Surge. Ve výsledku mi ale tento styl vyprávění nevadil, na rozdíl od nezajímavých postav s průměrným dabingem a kolikrát komickou mimikou, které jsem během putování potkal. Na žádnou si už nepamatuju, navíc rozhovory s nimi jsou nudné a povětšinou hlavně otravné.  

Zatímco oba dva díly The Surge byly lineárněji pojaté Soulovky ve sci-fi prostředí se zajímavým příběhem, dobrým designem i originálně pojatým soubojovým systémem, Atlas Fallen je klasičtější akční RPG hra ve stylu prvních dílů God of War nebo Darksiders, odehrávající se v rozlehlém písečném světě plném nejrůznějších monster. Změna rozhodně velká, přitom vývojáři neváhali do hry zakomponovat i vlastní zajímavé nápady. Třeba možnost surfovat po písečných dunách a tím si značně urychlit průzkum světa (pohyb po světě je vůbec skvěle zvládnutý a plynulý) a dostání se z jednoho bodu do druhého. Průzkum světa je přitom hodně důležitý, ať už kvůli získání další herní měny nebo různých surovin sloužících k vylepšování kamenů esence, k nimž se ještě dostanu.

Navíc, jak budete postupovat hrou, získáte hromadu nových schopností napojených na starodávnou rukavici, s nimiž je možné se dostávat do dříve nedostupných míst. Mezi ně patří třeba delší skoky, otevírání zapečetěných bran nebo možnost vytvářet si ve vzduchu plošinky. Skákací pasáže jsou jednoduché a méně komplexní než třeba v Darksider, a to samé platí o několika hádankách, u nichž moc nehrozí, že byste se při jejich řešení zbrzdili nebo museli více namáhat svůj mozek. To je i trochu škoda, že tyto pasáže nejsou o něco propracovanější a komplexnější, hře by to určitě prospělo.

A pak Atlas Fallen staví hodně na soubojích s různými monstry, které jsou tím hlavním a vlastně i nejlepším, co hra nabízí. Protivníci se dají rozdělit na tři kategorie. První tvoří spíše menší monstra, kdy souboje s nimi jsou hodně rychlé a akční, ačkoliv také je důležité vyhýbat se jejich útokům a útočit ve správný čas. V dnešní době už taková klasika, takže nestačí jen mačkat jedno tlačítko a doufat, že všechny protivníky jednoduše rozsekáte. Zvláště, když někteří se kryjí. Druhou kategorii tvoří větší minibossové, s nimiž jsou mapy hry docela dost prošpikované. Když začne souboj s takovým protivníkem, objeví se vám na obrazovce ukazatel jeho částí těla, které je nutné zničit, aby padl. Tímto vývojáři trochu odkazují na The Surge, kde také bylo nutné ničit různé části bossů, přičemž v Atlas Fallen je tento systém ještě propracovanější a souboje jsou díky němu zajímavější a vyžadují maximální soustředění. A pak jsou v Atlas Fallen klasičtí velcí bossové. Těch není zrovna hodně, ale souboje s nimi jsou dobře navržené a hodně jsem si je užíval.

Se souboji s protivníky se pojí soubojový systém, který je docela originální a hlavně propracovaný. V základu má hlavní hrdina tři zbraně, kdy jednu je možné používat jako hlavní a další jako sekundární. Rozmanitost se může zdát na začátku malá, ale zdání rozhodně klame, protože velkou roli ve hře hrají speciální kameny esence (těch je ve hře více než 150), skrze které je možné skládat unikátní silné buildy a přizpůsobovat si herní styl své preferenci. Kameny esence jsou rozděleny do tří kategorií, přičemž následně je možné je aktivovat naplněním speciálního ukazatele tím, že budete dávat poškození protivníkům. Některé kameny přidávají aktivní schopnosti, jsou prakticky takovými lehčími kouzly, a mají tedy přímý vliv na komba, obranu a útoky, další slouží pro přidávání pasivních schopností. Navíc, když se vám povede ukazatel naplnit a odemknout kámen, je možné ho buď použít, nebo spustit speciální silný útok. Čím více je ukazatel naplněn, tím větší poškození tento útok protivníkovi uštědří, a proto se hodí hlavně během střetů s bossy. Soubojový systém je ve výsledku určitě kvalitně navržen, ale hlavně je zábavný, hodně komplexní a kameny esence ho krásně obohacují a je možné si ho přizpůsobovat k obrazu svému.

Hra Atlas Fallen se odehrává v dosti nehostinném pouštním prostředí, které ale není tak fádní a nezajímavé, jak by se mohli z prvních minut hraní zdát. Po úvodu se hlavní hrdina dostane na otevřenou mapu, která má kolikrát docela krásné scenérie, města, menší vesničky či sem tam nějaký ten lesík s divokou zvěří, která dokáže odhalit nějaký ten zakopaný poklad, a další zajímavá místa. Svět hry se mi líbil a v žánru působí určitě i svěžím dojmem, ačkoliv je nutné zmínit, že nejde o open-world, jako třeba hry ze série Assassin’s Creed. Atlas Fallen je rozdělen na několik map. Dvě se odehrávají na povrchu, další pod ním, přičemž je možné se na předchozí vracet skrze rychlé cestovní body v podobě kovadlin. Ty v Atlas Fallen fungují prakticky jako bonfiry, takte je možné u nich vylepšovat zbroj za získané duše z protivníků, rukavici, modifikátory nebo si jen tak odpočinout a doplnit zdraví. Na rozdíl od Souls her ale použití kovadliny nemá vliv na herní svět, takže se v něm hned nerespawnou znovu všichni protivníci. Atlas Fallen sice má se Souls žánrem některé charakteristické prvky, ať už jde o kovadliny, souboje s bossy a i trochu vyšší obtížnost, ale pořád jde spíše o tradičnější hack and slash akci s RPG prvky.

Zatímco souboje s protivníky jsou fajn, velkou výhradu mám u Atlas Fallen k obsahu samotné hlavní příběhové kampaně. Ta vás totiž neustále tlačí do toho, abyste pátrali po upgradech rukavice, což je neskutečná a neustále se opakující nuda. Kampaň postrádá nápaditost, rozmanitost, zajímavou náplň a nějaké snadno zapamatovatelné momenty. Když jsem po zhruba dvanácti hodinách posbíral konečně všechny upgrady, hra mi řekla, že jdu na finálního bosse, po čemž jsem protočil obě oči. Postavit celou kampaň na jedné neustále se opakující aktivitě bylo od vývojářů dost odvážné, ale to je tak vše. A je to škoda, protože herní základy, ať už jde o pohyb po světě nebo souboje s protivníky, jsou hodně povedené.

Já jsem hru Atlas Fallen hrál na střední obtížnosti a nejprve jsem po většinu času dělal jen hlavní příběhovou linku. Nic mě nehnalo k tomu, abych plnil vedlejší aktivity, možná i z toho důvodu, že mi přišlo, že hlavní kampaň je složená z nezáživné opakující se vedlejší aktivity. Každopádně dohrání hlavní linky zabere zhruba patnáct hodin herního času. To není málo, i vzhledem k faktu, že Atlas Fallen není velkou AAA hrou, ale pořád spíše menším projektem. Každopádně po dohrání se mi načetla uložená pozice před finálním bossem a mohl jsem dodělat vedlejší úkoly. Ty bohužel nejsou moc nápadité, stejně jako hlavní část, a propracované. S těmi z třeba třetího Zaklínače nebo podobně velkých RPG her se nemohou rovnat. Vlastně bych i řekl, že vedlejší úkoly jsou opravdu jen do počtu na natažení herní doby. Kromě plnění vedlejších úkolů je také možné se vydat na lov legendárních monster, zabírání věží, případně plnit další aktivity v pouštním světě, u nichž mi ale chybí větší propracovanost a kreativita. Herní doba se každopádně dá skrze další aktivity a vedlejší obsah znatelně natáhnout a můžete ve hře strávit i dvojnásobný čas, pokud budete chtít získat veškeré achievementy nebo trofeje. Kvalita tohoto obsahu je ale značně diskutabilní.

Vývojáři z Deck13 Interactive použili pro Atlas Fallen svůj vlastní interní engine FLEDGE, na němž už běžely obě hry The Surge. Ten byl v posledních letech vylepšen a optimalizován na současné platformy. I když hra Atlas Fallen vznikala pouze pro současné platformy, vizuální zpracování je z mého hlediska spíše jen lehce nadprůměrné, ať už jde o detailnost světa, monster nebo různé efekty. Vizuální stránka neurazí, ale ani nějak extra nenadchne. Jsou rozhodně daleko hezčí hry s otevřenými světy. Na druhou stranu, ty měly většinou mnohem větší rozpočty. Hra Atlas Fallen má dva režimy zobrazení. Jeden se zaměřuje na vysoké rozlišení a hra v něm běží při 30fps. Proto jsem od rozehrání zvolil druhý režim, v němž hra běží sice jen v 1080p, ale zase podporuje 60fps, což má velký dopad na hratelnost. Zvláště u takto rychlé akční hry. Je ale třeba nutné zmínit, že 60fps není stabilních. Sem tam snímkování docela spadne a hra se začne škubat. Děje se tak převážně ve městech. Během soubojů s protivníky jsem si poklesů moc nevšiml. Také vykreslování světa není úplně ideální a občas se textury či objekty dokreslí jen pár metrů před vámi. Na tyto technické nedostatky se budou muset vývojáři ještě podívat.

Série The Surge je u nás hodně oblíbená, i z toho důvodu české lokalizace u druhého dílu. Je vidět, že vývojáři z Deck13 Interactive chtěli oslovit co nejvíce hráčů a herní vydavatel Focus Entertainment vyšel vstříc. Ostatně i on sám rád lokalizuje své hry do co nejvíce jazyků. Už když byla oznámena hra Atlas Fallen, dozvěděli jsme se, že bude také obsahovat českou lokalizaci formou titulků. Přeloženo je naprosto vše, od filmečků po rozhovory a interface. Také veškeré dokumenty a další věci, které během hraní sesbíráte. Lokalizace je povedená, jen jsem si všiml několika momentů, kdy nesouhlasila a byla špatně zakomponovaná. Naštěstí těchto momentů je pár a věřím, že se na ně vývojáři ještě podívají a opraví. Jinak lokalizaci rozhodně chválím.

Sérii The Surge od studia Deck 13 mám docela rád a Atlas Fallen vypadal během oznámení hodně nadějně. Bohužel po dohrání musím říci, že jde o docela snadno zapomenutelného zástupce žánru akčních RPG her, který má slabší a hodně předvídatelný příběh, nezajímavé postavy, nudnou náplň a sem tam nějaký ten technický nedostatek. Na Atlas Fallen zaujme jen velmi dobře navržený soubojový systém, zábavné střety s monstry a plynulý pohyb po písečném světě, který se mi hodně líbil, ačkoliv ho vývojáři nedokázali obohatit o nějakou propracovanější historii. Atlas Fallen měl rozhodně větší potenciál.