První díl Assassin´s Creed nás zavedl do Svaté země, kde jsme se chopili zabijáka Altaira, abychom našli tajemný artefakt. Kdo by si myslel, že je po konci Assassin´s Creed s Templáři konec, pořádně by se spletl. Ti utekli na Kypr, kde si chtějí založit nové království. To pochopitelně Altair nemůže jen tak přehlédnout a tak se za nimi vydává. Není ovšem sám, kdo se vydává po stopách Templářů. Společnici mu bude dělat Maria, přičemž pozorovat měnící se vztah Altaira k Marii je možná to nejdůležitější a nejlepší na samotném příběhu. Celá hra je pak klasicky vyprávěna ve vzpomínce, akorát se zde nevracíte do současnosti, ale příběh máte podán jako samostatné Altairovo dobrodružství. Celé dobrodružství je poté rozděleno na sedm jakýchsi kapitol, ve kterých se podíváte do měst jako Limasol a Kyrenia. Mezi nimi budete cestovat pomocí lodě, která je zakotvena v přístavu. Pokud bychom měli zhodnotit jednotlivá města, tak ty jsou celkem bez života, protože se po nich pohybuje jen velmi malé množství obyvatel a většinou spíše potkáte stráže, kteří si vás od první minuty velmi všímají. Samotná hratelnost je poté velmi podobná dvěma velkým titulům. Běháte po otevřeném světě, plníte jednoduché úkoly, jako je někoho najít, něco doručit nebo někoho chytit. Po splnění těchto jednoduchých úkolů přijde finále dané kapitoly, kde si to rozdáte s nějakým tím tvrdším bossem. Když už jsme u soubojů, tak musíme zmínit, že bojový systém zůstal téměř nezměněn a opět tak budete obdivovat choreograficky nádherně zpracované boje, které jsou bohužel dosti zjednodušeny a to i díky tupé AI nepřátel. Ačkoliv Altair umí několik velmi efektivních triků, většinou stačí do nepřátel mlátit mečem a na třetí úder mu proženete meč brněním. Altair má kromě klasického meče i házející dýky a vystřelovací čepel, takže co se výbavy týče, nic se nezměnilo a je tak vše při starém. Stejně jako v předchozím díle, i v Bloodlines naleznete nejrůznější úktryty, kam se můžete schovat, pokud vás pronásledují vojáci. Klasicky můžete použít kopec sena, kterého je po celé hře opravdu hodně, nebo můžete použít osvědčené střešní úkryty. Ať už je samotná hratelnost jakákoliv, co hru nejvíce pohřbívá, je kamera. Ta se totiž chová, jak chce a i samotné manuální naklonění mnohdy nepomůže, protože ihned sjede zase pryč. Pokud pouze lezete na budovy, dá se kamera ještě přežít, ale pokud náhodou budete někoho pronásledovat nebo přímo honit v uličkách města, připravte se na prvotřídní horor, který skončí pouze vypnutím PSPčka. Kamera je opravdu peklo a za celou dobu hraní jsme se ji nenaučili ovládat. Ona vlastně ani nechtěla, abychom se ji naučili ovládat. Pokud bychom měli hodnotit pouze audiovizuální zpracování, dostal by Assassin´s Creed Bloodlines asi maximální známku. Grafická stránka je totiž něco neskutečného, co nemá na PSP obdoby. Sice narazíte sem tam na nějaký ten zoubek, ale jinak si grafika moc nezadá s velkými verzemi, za což si vývojáři zaslouží velkou pochvalu. Neklesá ani framerate, takže vás nebude při hraní nic rušit. Aby si vývojáři mohli dovolit takovouto grafiku, doplatilo na to samotné prostředí, kde se budete pohybovat. Každé město je rozděleno na menší úseky, přičemž při vstupu do dalšího úseku následuje nahrávací obrazovka. Nahrávání trvá jen několik vteřin, takže rozhodně nebude vyrušovat od hraní. Pochválit musíme UbiSoft i za nádherný hudební doprovod, který je z větší části přebrán z původní hry, ale i za vynikající dabing, který rovněž nemá na PSP moc obdoby. Škoda jen, že se jako audiovizuální zpracování nepodařila i samotná hra. Škoda. Assassin´s Creed Bloodlines je bohužel jen průměrnou hrou, která postrádá šmrnc a napínavost velkých verzí. Jako dodatek k prvnímu dílu poslouží tato PSP odbočka asi dobře, ale pokud za každou cenu nechcete vědět, co se odehrálo po prvním dílu, asi na Assassin´s Creed Bloodlines zapomeňte a investujte peníze jinam. Naštěstí jsou letos na PSP o dost kvalitnější tituly. UbiSoft by se příště mohl zamyslet, jestli dělá pouze technologické demo na PSP nebo hru pro hráče.