Recenzovaná verze: PlayStation 5

Ale ono slovo nový není zde úplně na místě. Aktuální Alone in the Dark je totiž kompletním rebootem a tak trochu remakem úplně prvního dílu série, který vyšel už v roce 1992, a popravdě jsem jej před pár lety znovu zkusil skrze emulátor. Celkově tehdy vyšly tři díly v rozmezí tří let, které si získaly obrovskou oblibu, a mezi nimi drobnější záležitost Jack in the Dark. V roce 2001 vyšel pro mě osobně jeden z nejlepších herních hororů, jaký znám, a na jehož remake čekám celé roky - Alone in the Dark: The New Nightmare. Po něm se značka na dlouho odmlčela. Až o po několika letech byly zaznamenány pokusy o její návrat skrze hry Alone in the Dark (2008) a Alone in the Dark: Illumination (2015). Obě však nedokázaly ani zdaleka uspokojit fanoušky značky a šlo přinejlepším o průměrné záležitosti, na které si dnes už skoro nikdo nevzpomene. Pokud se navíc ukájíte v sebemrskačství, doporučuji film Alone in the Dark od německého filmového génia, který se vám skutečně vryje do paměti.

Trvalo to tedy téměř 10 let, ale máme tu nejnovější počin od vývojářů ze studia Pieces Interactive, který má být novým začátkem tohoto praotce herních hororů. Už z prezentací hry před vydáním bylo jasné, že tvůrci vsadí na jistotu, nebudou se pokoušet o nějaké velké překopání značky či jiných podobných pokusů, a půjdou na to podobně jako novodobé Resident Evily nebo loňský Dead Space. A prvotní prezentace byly opravdu slibné. Autorům se povedlo do hlavních rolí obsadit hollywoodské herce. Detektiva Edwarda Carnbyho zde hraje a mluví David Harbour (Stranger Things, Gran Turismo) a jeho klientku Emily Hartwood hraje a mluví Jodie Comer (Poslední souboj, Free Guy). Oba se v rámci příběhu vydávají do sídla Derceto, aby zde zjistili, co se tam děje.

V roce 1924 se proto objevujete před branami starého sídla Derceto, které nyní slouží jako sanatorium pro duševně choré. Vyberete si hrdinu a vydáváte se do temných prostor. Edward Carnby zde má vyšetřit podivný obsah dopisu od Jeremyho Hartwooda. Ten se v něm zmínil o jakémsi Dark Manovi, jenž má sanatorium řídit, a upozornil také na fakt, že místní z Derceta jsou zapleteni do jakýchsi nepěkných praktik. Ačkoliv jde o mentálně narušeného pacienta, Emily neváhá zjistit, zda se v tom neskrývá zrnko pravdy (spoiler: skrývá).

Podobně jako to známe z remakované série Resident Evil, můžete se těšit na průzkum velkého sídla, sbírání předmětů, interakce s jinými postavami a občasný boj s monstry. Ačkoliv to vypadá, že se hra odehrává pouze na panství Derceto a v jeho okolí, není tomu tak. Poměrně rychle ve hře objevíte speciální amulet, s jehož pomocí můžete cestovat na další různá místa z Jeremyho minulosti. Kromě vily si tak projdete uličky New Orleans, podíváte se do prastarého chrámu a dostanete se i do rafinerie v bažinách.

Pokud jde o lokace, nejvíce lze pochválit samozřejmě samotné Derceto. Sídlo je poměrně rozsáhlé, byť nedosahuje takové velikosti a rozmanitosti, jako policejní stanice v Resident Evil 2 nebo sídlo z prvního dílu Resident Evil. Ale dobře na mě fungoval průzkum a postupné otevírání jeho jednotlivých částí. Co je možná poněkud zvláštní, tak aby vás autoři vždy nasměrovali, kam potřebují, během dalších kapitol se některá místa stávají nedostupnými. Nový Alone in the Dark je proto dost lineární záležitostí a vývojáři vás po většinu času doslova vedou za ručičku, a kam nechtějí, abyste šli, tam vás nepustí.

V rámci dalších lokací už to taková sláva není. Jsou poměrně uzavřené a k průzkumu toho příliš není, neboť vás vedou po jasně vytyčené cestě. Určitě je fajn, že autoři ponechali atmosféru 20. let minulého století a nesnažili se remake zasadit do aktuální doby. Jenže tím, jak je hra až příliš uzavřenou záležitostí, tak si to příliš nevychutnáte. V jednotlivých lokacích většinou navštívíte jen malý úsek, a vše v pozadí jsou jen prachbídné kulisy.

Výraznou herní mechanikou jsou puzzly, které budete muset řešit, abyste získali klíčové předměty nebo se posunuli ve hře dál. Asi není žádným tajemstvím, že jsme k recenzi dostali dokonce návod na jednotlivé hádanky. První, co mě napadlo, když jsem to zjistil, že hádanky v novém díle budou zatraceně zapeklité. Jenže chyba lávky. Návod není vůbec potřeba. Stačí se nad nimi lehce zamyslet a řešení na vás doslova řve. Většinu kódů najdete někde mezi řádky v denících, někdy zase okatě najdete předmět, který někam musíte umístit, a jindy zase budete skládat dohromady obrazec. Je to směšně jednoduché a absolutně bez náboje a nápadu.

Tady musím uznat, že mě autoři velice zklamali. Rozhodně nejsem zastáncem puzzlů například z Alone in the Dark: The New Nightmare, které byly v některých ohledech opravdu skutečným peklem, ale s těmi novými si mohli autoři alespoň trochu vyhrát a udělat je mnohem zajímavější a nápaditější. Takhle to spíše vypadá, jako když dali některému ze svých dětí za domácí úkol vymyslet 10 hádanek pro své kamarády, a pak je různě rozházely ve hře. Bída, bída.

A nyní k tomu hlavnímu. Alone in the Dark je legendou všech hororů, a již jednou jsem zmínil, že na svou dobu bylo The New Nightmare pořádně děsivou záležitostí. Doba značně pokročila, grafická stránka a zvuky se posunuly do dříve nemyslitelných možností, a nové Alone in the Dark navíc běží na Unreal Enginu 5. Tak pokud jste se těšili na to, až vás hra pořádně vyděsí a nabídne tu pravou hororovou atmosféru, díky níž se budete klepat strachy, tak na to můžete rovnou zapomenout. V prvních pár minutách měla hra docela solidní atmosféru, ale rozhodně se nepodařilo, aby mě děsila. Objevila se monstra a stále nic. Blížil se konec hry a pořád nic, a pak najednou přišel konec. Hra není vůbec děsívá! V tomto ohledu jde o naprosté selhání a hra tím absolutně ztrácí na atraktivitě.

Tato situace je způsobena dvěma hlavními faktory. Jedním je to, že hra se vůbec nesnaží být děsivou. Derceto je až na sklepení a pár výjimek plné světla z venku nebo v rámci osvětlení. Nemá vás tak co překvapit. Místních obyvatel je tu také celkem dost a ničím moc nevybočují z normálu, takže vám hrůzu také nenaženou. Druhým hlavním faktorem, proč nemáte pocit, že je potřeba se bát, je dostatek zbraní proti stvůrám. Příšery je možné likvidovat pistolí, brokovnicí, samopalem nebo je umlátíte jakoukoliv ruční zbraní. Což je například lopata, krumpáč, sekerka, trubka nebo kladivo.

Tím se rovnou dostáváme asi k nejhorší herní mechanice, kterou nový Alone in the Dark oplývá. Jsou to přímé střety s protivníky se zbraní v ruce. V danou chvíli se téměř rozsype fungování kamery, protivníka mnohdy nejde trefit ani z metru, a pokud se do vás pustí, tak než se vaše postava oklepe, budete umláceni k smrti. Naprostá tragédie a zmar, takže místo zábavy se dostavuje pouze frustrace. V některých momentech hry tak budete určitý checkpoint opakovat několikrát kvůli nefungující mechanice a katastrofální kameře. Když byl nový Alone in the Dark několikrát odložen a vývojáři ujišťovali, že o nic vlastně nejde, hra je hotová a jen jde o správné načasování, věřil jsem jim. Teď vidím, že tomu tak nebylo. Snažili se odstranit zásadní problémy a ne u všeho se jim to povedlo.

Hra využívá konceptu lovecraftovských příběhů, což ostatně dělal už původní titul z roku 1992. Díky tomu by člověk očekával, že se můžeme těšit na celou plejádu odporných monster. Jejich design popravdě není vůbec špatný, ale naprosto mizerná je rozmanitost typů. Autoři všehovšudy vytvořili zhruba desítku různých monster, do níž se vejdou i bossové, takže to není zrovna žádné terno a možná by člověk čekal, že budou tyto zrůdy i mnohem hnusnější. V tomto se Alone in the Dark vůbec nemůže rovnat například Dead Space nebo The Callisto Protocol. Pro mě hry, které sice mohou mít menší nebo větší mušky, ale jsou ukázkou toho, jak by se mělo pracovat se strachem a jak by měly vypadat protivníci v hororových hrách.

Další nefunkční věcí na tomto titulů je jakákoliv interakce s postavami. V rámci Derceta jich potkáte na horor překvapivě hodně. Sem tam se tedy spustí cutscéna (ty mimochodem nejsou úplně špatné) a dostanete příležitost s ostatními charaktery mluvit. V praxi to znamená, že zmáčknete 3x křížek a počkáte, až vaše postava řekne své tři repliky a NPC na ně 3x zareaguje. Vůbec tu nefungují základní vztahy mezi postavami, a to bohužel ani u ústřední dvojice.

Je pro mě celkem záhadou, co se to přesně stalo u psaní scénáře a dialogů. Občas jsem měl dojem, jako kdyby se na tom podíleli scénáristé Ulice, a ne uznávaný scénárista Mikael Hedberg, jenž stojí za hrami Soma a Amnesia: The Dark Descent. Carnby ani Emily se nijak výrazně nepozastavují nad tím, že se okolo nich dějí skutečně prazvláštní věci. Absolutním bizárem jsou pak scény, kde jsou postavy opět spolu a ta, která prožila „speciální událost“, absolutně nemá zájem o tom vykládat té druhé, takže vypadá jako naprostý idiot nebo úplný ožrala. Hlavní postavy na sebe v příběhu spíše náhodně naráží, a ve své podstatě vůbec neřeší situaci, která nastala. Všechno jen tak nějak obyčejně plyne.

Pomyslnou třešinku na dortu tomu dává herní doba. Alone in the Dark dokončíte i s větším průzkumem okolo 6 až 7 hodin. To je bohužel směšně málo, ačkoliv musím vývojářům přičíst k dobru alespoň to, že nechtějí 70 euro. Titul má pouhopouhých 5 kapitol, přičemž poslední vám zabere asi tak 20 minut. Po dohrání také zjistíte, že děj po celou dobu neobsahuje jediný zajímavý zvrat a gradace příběhu je doslova nulová. Pro sběratele trofejí přidávám informaci, že hra se záměrně pokouší vás donutit ji hrát znovu a znovu. V závěru ještě doplním, že pokud se pustíte do hraní za druhou postavu, tak až na mírné změny v dialozích a cutscénách hrajete úplně to samé s výjimkou jedné jediné pasáže. Ptám se proč?

Alone in the Dark běží na Unreal Enginu 5, a ačkoliv se dost často budete setkávat s názorem, že hra nevypadá příliš dobře, tak v tomto ohledu nesouhlasím. Hra je v některých pasážích opravdu pěkná, má poměrně vysokou míru detailů. Stejně tak postavy jsou zpracované velice pěkně, a to včetně těch vedlejších. Titul využívá dvou režimů zobrazení. Ačkoliv už dávám přednost hraní s vyšším frameratem, u Alone in the Dark je režim kvality za mě osobně lepší volbou kvůli zpracování, ale jde samozřejmě o preferenci každého hráče.

U frameratu ještě zůstaneme. Hra nedokáže stabilně držet ani oněch 30 snímků za sekundu. Jsou pasáže a zejména ty bojové, kde snímky klesají, řekl bych až téměř k nule. Poznáte to bohužel i u běžného otevírání dveří. Hra se v momentě před otevřením doslova zastaví přibližně na sekundu, jako kdyby honem musela načíst místnost za nimi. Dalším zklamáním jsou nejrůznější grafické artefakty a anomálie, které by se možná daly tolerovat u hry jednoho člověka, ale ne u hry, za nímž stojí relativně velký vydavatel a studio. Mnohdy některé předměty v rukách hrdinů levitují a poměrně často vám některé objekty budou do obrazu doskakovat později. Technický stav není příliš dobrý. Hudba je vcelku stylová, ale působí na mě spíše dojmem nějakého jazzového klubu, než jako doprovod k hororové hře.

Suma sumárum, Alone in the Dark je průměrnou oddychovou adventurou, která bohužel nedokáže nabídnout uspokojivé akční pasáže, a trochu překvapivě ani hororovu atmosféru a sem tam nějakou lekačku. Celkově je tento pokus o reboot dovařený tak z poloviny a stojí ve stínu velikánu žánru, mezi nimiž je Resident Evil nebo Dead Space. Tímto se obávám, že můj sen o remaku The New Nightmare se nejspíše rozplývá v nenávratnu. Osobně jsem Alone in the Dark řadil mezi černé koně podzimu, a díky odloženému vydání jsem předpokládal, že dostaneme nakonec výbornou akční hororovou záležitost, která značku nakopne a znovu nastartuje. Nepovedlo se.