Nikdy jsem příliš nechápal důvod, proč se Square v posledních letech rozhodl vydat cestou, kterou lemuje oprýskaný ukazatel, na kterém stojí: „Raději kvantita, nežli kvalita.“ Titulů, jež se honosí nápisem FINAL FANTASY, vyšlo za posledních několik let tolik, že by se s nimi mohly bez problému dláždit ulice. Jejich kvalita je však v drtivé řadě případů sporná. Vlastně si jen matně vzpomínám, kdy jsem naposledy hrál Final Fantasy, po jehož dohrání bych neměl nepříjemný pocit, že se jedná o zcela zbytečný titul, bez kterého bych se obešel, a jenž by mne nedonutil otevřít dobře zabezpečený trezor a vytáhnout staré dobré výlisky původních Final Fantasy z éry PSOne a PS2, abych si připomněl, čím série v minulosti byla. Možná, kdyby to byl jen čistě můj osobní pocit, nezabíral bych se tím, ale protože se ve Final Fantasy komunitě léta pohybuji a pravidelně sleduji diskuze u nás i v zahraničí, nabírám dojmu, že nejsem jediný, komu připadá, že nad kdysi úspěšnou sérií se začínají stahovat zlověstná mračna a ti, co mají nyní budoucnost Final Fantasy v rukou, si příliš nevědí rady s tím, jakým směrem se vydat. Je příznačné, že se například v Japonsku více prodával HD remake desátého dílu, nežli tolik propagovaný Lightning Returns: Final Fantasy XIII, jehož recenzi sem dostal za domácí úkol.