Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Je tomu už téměř třináct let, co se na PlayStation 2, tehdy úplně nové konzoli, objevil v pořadí již desátý díl Final Fantasy. Paradoxní je, že ani u Final Fantasy X samotné tenkrát nebylo žádného proroka, který by mohl dohlédnout do budoucnosti, kde by uzřel rozpačité počínání série a jejích tvůrců, neboť by se vzápětí celým světem ozývalo úzkostlivé volání, že je to naposledy, kdy se zakladatelé a tvůrci Final Fantasy sešli, aby ještě jednou zažili zlatý večer a ukázali všem, jak vypadá „poslední fantazie“. Stejně tak nikdo, kdo usedl před obrazovku s ovladačem v ruce a za zvuku truchlivého piana uslyšel první monolog ve hře: „Poslechněte si můj příběh. Tohle je možná naše poslední šance…“, nemohl tušit, že budoucnost z tohoto monologu udělá jeden z největších a nejsilnějších dvojsmyslů, jaké historie her pamatuje. Ano, už tomu tak je, tehdy to bylo skutečně v mnohém naposledy, ale zároveň pro někoho poprvé.