Když jsem během posledního Nintendo Directu minulý rok poprvé spatřil nový herní přírůstek do mé srdeční záležitosti jménem Bayonetta, vyvolávalo to ve mně smíšené pocity a v prvních vteřinách jsem dokonce protáčel oči v sloup, neboť ona jemně hořkosladká pachuť z třetího počinu, byla na mém herním jazyku ještě příliš čerstvá. Pomyslel jsem si, že Nintendo teď asi hodlá tuto značku pěkně podojit, čímž by pro mě s dalším a dalším novým dílem, tato série ztrácela více na originalitě a puncu jedinečnosti. Do toho mi při pohledu na výtvarný směr hry, viditelně orientovaný na rodinu, vyvstávaly na mysl otázky jako „pro koho vlastně tahle hra je dělaná“, když tvrdé fanouškovské jádro je složeno převážně z dospělých jedinců, kteří dychtí v této trilogii po tématech dětem zapovězených? Na to snad dokážu odpovědět aspoň částečně v mé recenzi.