Recenzovaná verze: PlayStation 5

Hra Wild Hearts se odehrává v zemi Azuma, pro kterou se vývojáři inspirovali feudálním Japonskem, a docela dost je to vidět už od první minuty na vizuální stylizaci, postavách, atmosféře i architektuře. Tato země byla kdysi poklidným místem, kde žili lidé v míru a bez jakýchkoliv starostí. Jenomže zvířata Kemono začnou na vše útočit a měnit krajinu k obrazu svému, což má dopad i na lidi, kteří v zemi žijí. Jako na zavolanou se v zemi Azuma objevuje hlavní hrdina, jenž má unikátní schopnosti a jako jediný dokáže obnovit rovnováhu. Jak jste asi pochopili z předchozích řádků, příběh je v základu celkem jednoduchý a jde o klasickou záchranu světa před totální zkázou, na jakou jsme u těchto loveckých her zvyklí. Líbí se mi ovšem, že vývojáři nešetří pěknými epickými filmečky a scénami, a příběh vypráví i skrze slušně napsané rozhovory s nejrůznějšími postavami, které hlavní hrdina během svého putování potká. Ty mají docela dost prostoru už během hlavní příběhové části, ale vývojáři s nimi ještě více pracují v rámci vedlejších úkolů, kdy každá má vlastní linku, během níž se dozvíte spoustu dalších informací. Některé postavy jsem si tak ve výsledku i oblíbil, nejvíce asi kovářku Natsume, která se objeví hned na začátku. Navíc musím vývojáře pochválit za kvalitní anglický dabing.

V čem je hra Wild Hearts ale nejvíce silná, je samotný lov obrovských monster Kemono. Kolem nich se přímo točí a musím říci, že fanoušky Monster Hunter série rozhodně v tomto nezklame. Monster Kemono je sice zatím jen lehce přes dvacet, ale každé má naprosto unikátní a parádní vzhled, ale také pohyby a sadu útoků. Je proto vždy důležité každé monstrum bedlivě sledovat a učit se jeho útoky, aby bylo možné se jim vyhýbat, no a samozřejmě, abyste věděli, kdy je nejlepší čas zaútočit. Každý souboj s monstry Kemono je naprosto skvělý, kolikrát epický a hlavně napínavý do posledního seku. To je dáno i skutečností, že stejně jako v Monster Hunter World nevidíte přímo zdraví monstra, ale že je zranění poznáte podle usekaných částí těla a vůbec značně pošramoceném vzhledu. Nikdy ovšem ani tak nevíte, kdy bude přesně konec a je nutné tak být neustále soustředěný. Na začátku mi sice přišlo, že monstra nejsou tak náročná jako v sérii Monster Hunter, což je dáno i lepším zásobením lékárniček, ale později ve druhé polovině obtížnost docela naroste. Hráči, kteří mají rádi výzvy, si určitě přijdou na své. Co bych ale soubojům trochu vyčetl, je dost problematická kamera během lezení po monstru, a také mi přišlo, že lockování monster je spíše nefunkční a nadělá více problémů než užitku.  

Pokud jste hráli nějaký díl série Monster Hunter, asi nebudete moc překvapeni rozmanitostí a druhy úkolů. Hlavní příběhová kampaň se točí jen kolem vyšetřování a lovu velkých monster, a vlastně to samé se dá říci i o vedlejších úkolech. I Wild Hearts je postavena na obrovském grindování, během něhož budete porážet velká monstra, získávat z nich suroviny a do toho po úrovních sbírat materiály, aby bylo možné vyrábět sety brnění a nové silné zbraně. Jako v Monster Hunterovi nechybí ani speciální zakázky, které spočívají v lovu menších zvířat, sbírání surovin a tak dále, za což jsou další bonusy a materiály, které se vždy hodí. Úkoly tedy v rámci loveckých her naprosto standardní a je možná trochu škoda, že se vývojáři nepokusili přijít tady s něčím originálnějším, co by fanoušci žánru neviděli u konkurence a trochu překvapilo. V tomto jeli až moc na jistotu.

Wild Hearts svými úkoly, základními herními mechanikami i dalšími vlastnostmi nezapře inspiraci sérií Monster Hunter. V čem se ale Wild Hearts značně odlišuje od své konkurence, je to možnost stavění. Po mapách, na které se dostanete, můžete hledat místa, kde je možné postavit kemp a tam dát ohýnek pro online, ale i další prvky, třeba pro sběr důležitých materiálů nebo lékárničky. Mezi kempy je pak možné rychle cestovat, což se také vždycky hodí. Ještě více se ale na možnost stavět klade důraz během soubojů s velkými monstry. Můžete totiž stavět různé pasti (bomby), případně útočné těžké zbraně jako střílny nebo velké palice, které uštědří lovené potvoře pořádné poškození. Stavění je docela intuitivní a jednoduché, jen je nutné si vždy zapamatovat, z čeho se co skládá. To může nějaký čas zabrat, ale na souboje má stavění a možnost vyrábět těžké zbraně velký rozhodně pozitivní vliv a dělá je i rozmanitější. Jde o dobrou a fungující mechaniku, díky níž má Wild Hearts svoji vlastní unikátní tvář. Navíc, jak porážíte monstra a postupujete, je možné si skrze jednoduchý strom dovedností odemknout další stroje pro útok či obranu, možnost nosit více lékárniček nebo další věci pro tábor, které hraní usnadní.

Wild Hearts nabízí čtyři naprosto odlišná velká prostředí, která mají pěkný design, sem tam parádní scenérie a jsou i docela dost členitá. Jednotlivé lokace jsou silně inspirované nejen feudálním Japonskem, ale zároveň i ročními obdobími. Navštívíte tak nejen džungle a louky, ale i nádherný ostrov s plážemi nebo zasněžený chrám v horách. Speciální lokací je pak město Minato, fungující jako základní hub s NPC postavami. Ty neslouží jen pro zadávání dalších úkolů posouvání příběhu, ale jsou to i obchodníci, a nechybí ani zmíněná kovářka Natsume, u níž je možné si vylepšit nebo vyrobit vybavení. Když už jsem u prostředí, je nutné dodat ještě jednu docela podstatnou věc. Zatím jsem nezmínil, že i při průzkumu je možné si pomáhat stavěním. Můžete si stavět jen bedny, abyste se skrze ně vydrápali do vyšších míst, ale také rovnou střílny se zip linou, díky níž se snadno dostanete přes velký úsek mapy nebo vysoko do jinak nedostupných míst. Najednou je tak pohyb po úrovních daleko rychlejší a plynulejší, což jen pomáhá průzkumu i samotné hratelnosti. Navíc je možní jen blbnout stavěním s kamarády, dělat si různé dráhy i naschvály. Kreativitě se meze nekladou. Oceňuji také, že postavené věci ve světě zůstanou a vy o ně po vypnutí nepřijdete.

Ve Wild Hearts naleznete na začátku pět zbraní jako obrovskou palici, luk, katanu, velký meč Nodachi či speciální útočný deštník, ale následně se arzenál ještě drobně rozroste. Počet zbraní není tak velký, jako v posledních dílech Monster Hunter, vlastně je poloviční, ale popravdě mi to zase tak moc nevadilo. Je to dáno jednak jejich rozmanitostí a unikátností, ale i tím, že každá zbraň má obrovské množství různých variací, do nichž je možné investovat. Jednotlivé varianty zbraně se neliší jen silou, kterou postupně zvedáte, ale i dalšími vlastnosti, jenž jsou dány pasivními skilly. Pro upgrade je nutné jako v Monster Hunter sérii získat materiál z poražených monster, případně suroviny povalující se po úrovních. Na začátku pro upgrady moc materiálu nepotřebujete, ale pro silnější verze už je nutný docela velký grind. Když ale si konečně chtěnou zbraň nebo upgrade vyrobíte, dostaví se velké uspokojení. Nehledě tedy na to, že lov je díky nim zase o něco jednoduší.

Kromě zbraní můžete vyrábět i brnění. Systém výroby je i tu opět naprosto stejný jako u Monster Hunter série, jen s tím rozdílem, že každý set má dvě varianty. Lidskou a Kemono. Tyto dvě varianty se neliší jen naprosto odlišným vzhledem, ale i statistikami a pasivními perky. Hra tak nabízí docela dost možností v postavení si vlastního unikátního buildu, nehledě tedy na to, že jednotlivé sety vypadají parádně a je radost se v nich vydávat do divočiny a lovit monstra. I proto ten chvilkový grind tolik nebolí, když odměna je hodně uspokojující.  

Pokud se počítáte mezi hráče, kteří chtějí vše vyřešit a vybojovat si sami, můžete. Wild Hearts je celý hratelný v sólo režimu offline, během něhož vám dělá společnost jen Tsukumo. Dle mého názoru je ale hra nejzábavnější, když se na lov pustíte ve skupince, ať už s náhodnými hráči nebo kamarády. Byl jsem docela překvapen, že se vývojářům povedlo online zakomponovat velmi dobře a intuitivně. Vytvářet lovy můžete u táboráků, kde si jen vyberete monstrum a necháte ostatní, aby se k vám připojili. Takto je ale možné vyhledávat i lovy ostatních, přičemž s kamarády se můžete spojovat klasicky přes heslo. Celý systém vyhledávání a zakládání lovů je přehledný a vyřešen daleko lépe než třeba v sérii Monster Hunter, kde proklikat se tabulkami a nastaveními je kolikrát dost zdlouhavé. Navíc se mi líbí, že pomoc je možné rychle zavolat i v okamžiku, kdy začne boj s monstrem. Když mi někdo během testování přišel na pomoc nebo já se k někomu připojil, mohl jsem s ním komunikovat přes headset nebo předpřipravená gesta, přičemž vše běželo velmi dobře a plynule. Nesetkal jsem se s žádnými technickými problémy, za což zaslouží vývojáři pochvalu. Je vidět, že se v tomto ohledu na launch dobře připravili. Navíc ještě musím zmínit, že hra Wild Hearts od prvního dne podporuje cross-play mezi PC a konzolemi PlayStation 5 a Xbox Series X/S, takže šance, že vám přijde někdo pomoc s dotěrným monstrem, s nímž máte problém, je docela velká.

Hra Wild Hearts už nyní nabízí slušnou zábavu na desítky hodin, ať už při plnění hlavní příběhové linky nebo vedlejších úkolů. Vývojáři ze studia Omega Force už ale nyní přislíbili, že se budou o hru do budoucna starat a obohacovat novým obsahem. Ten bude navíc přidáván zcela zdarma pomocí updatů, jako je tomu u konkurenční série Monster Hunter. Vývojáři si dobře uvědomují, že mají hru s velkým potenciálem a jen přísunem nového obsahu ji udrží svěží a zajímavou pro fanoušky z dlouhodobého hlediska. Co se týče přímo nového obsahu, vývojáři už přislíbili nové druhy zbraní, nová brnění, lovy s vyšší obtížností i nové druhy monster Kemono. Některé zmíněné novinky se do hry dostanou už během března a dubna, další budou následovat. Zatím to tedy s podporou vypadá slibně.

Electronic Arts je jedna z mála herních společností, která už nové hry připravuje pouze pro PC a konzole současné generace PlayStation 5 a Xbox Series X/S. To je určitě chvályhodné, protože jen díky tomuto přístupu mohou vývojáři vymáčknout ze současného hardwaru maximum. Nebo, alespoň by tomu tak mělo být. Wild Hearts je totiž po vizuální stránce dosti rozporuplnou hrou. Někdy jsem byl až překvapen, jaké nádherné scenérie dokáže vykouzlit a že monstra mají spoustu detailů, jsou parádní a je radost je lovit. Docela fajn je i často samotná estetika hry. Jenomže pak Wild Hearts praští do očí občas haprujícím nasvícením, nepříliš detailními postavami s bídnými animacemi a mimikou, a v neposlední řadě i sem tam nepříliš hezky vypadajícím prostředím. I proto je výsledek spíše jen lehce nadprůměrný. Vizuálně hra Wild Hearts asi nezklame, ale ani nějak extra nenadchne, což je docela škoda. Zvláště když vychází jen na současné konzole. Vlastně jsem si chvilkami říkal, že by bez větších problémů mohla běžet v dosti podobné kvalitě i na starší generaci.

Wild Hearts má jako dnes už většina her dva režimy zobrazení. Režim zobrazení má detailnější textury a vysoké rozlišení, ale zase jede jen při 30 snímcích. A v nich nahánět monstra vážně nehodlám. I proto jsem si zvolil hned po zapnutí režim výkonu. Ten bohužel běží jen v rozlišení 1080p (opravdu nechápu, proč alespoň neběží v 1440p), má snížené detaily, a co se týče frameratu, ten drží na 60 snímcích jen v momentech, kdy se toho moc neděje. Jakmile jsou na scéně tři hráči a monstrum začne vyvádět a bořit prostředí, framerate viditelně klesá. No a také se mi moc nelíbilo, jak hře trvá, než načte jednotlivé mapy, a vlastně i při zapínání má hned dvě delší nahrávací obrazovky. Tedy delší, ony ve srovnání s předchozí generací jsou krátké, ale dnes jsme zvyklí díky SSDčkům v konzolích zvyklí na jinačí fofr. I proto jsem si chvilkami říkal, že by hře prospělo, aby na ni vývojáři ještě nějakou dobu pracovali.

Zatímco vizuální zpracování má sice pěkný umělecký styl, ale jinak je dost nekonzistentní a rozporuplné, plný počet bodů si zaslouží soundtrack. Už během průchodu jednotlivými lokacemi a při jejich prozkoumávání hrají krásné uchu lahodící skladby. Vše je ale umocněno ve chvíli, když začne boj s nějakým tím velkým monstrem. To začne hrát kolikrát až epická hudba, která souboje krásně doplní a postará se o výborný zážitek a elektrizující atmosféru. Hudební doprovod hry Wild Hearts je vynikající. Velmi dobré je ale i ozvučení, ať už se jedná o okolní svět, různé zvukové efekty i řev obrovských monster. I proto doporučuji hrát na kvalitních sluchátkách, jen pak je zážitek maximální.

Když jsem hru Wild Hearts zapnul a uchopil do rukou gamepad DualSense, byl jsem popravdě docela příjemně překvapen, jak dobře je u něj využita haptická zpětná vazba, ať už jde o filmečky nebo herní pasáže. Ta krásně hru doprovází a reflektuje vše, co se děje na obrazovce. Za tohle si vývojáři zaslouží velkou pochvalu, stejně jako s citem využité adaptivní spouště. Je vidět, že když vývojáři chtějí, dokážou DualSense dobře využít a hned to má velmi pozitivní dopad na celkový herní zážitek. Absence podpory pro haptiku mi třeba u nedávného portu Monster Hunter Rise vadila, u Wild Hearts mi to ale vývojáři plně vynahradili.

Vstup studiu Omega Force a společnosti Electronic Arts se do žánru loveckých akčních RPG her povedl. Wild Hearts je kvalitní hra s epickými souboji s velkými monstry Kemono, kterou by si fanoušek Monster Hunter série neměl nechat ujít. Zábavné rozmanité herní mechaniky a kvalitní soubojový systém vývojáři obohatili o dobře fungující stavění různých strojů, dělající souboje s monstry rozmanitější a průzkum prostředí příjemnější. Pochválit je nutné i parádní soundtrack, případně kvalitní design herního světa. Kde ale Wild Hearts trochu ztrácí je příběh, vizuální zpracování a optimalizace. Poslední problém snad vývojáři v dohledné době vyřeší.