Recenzovaná verze: PlayStation 5

Na první Valiant Hearts vzpomínám se značnou nostalgií. V záplavě tradičních mainstream titulů totiž působil jako naprosté zjevení a příjemné osvěžení žánru adventur. Valiant Hearts si vystačilo s 2D pohledem a jednoduchou hratelností, aby si hráče omotalo kolem prstu svým výborným příběhem a skvěle napsanými postavami, k nimž bylo velmi jednoduché přilnout a vcítit se do jejich situace. V některých chvílích bylo až neuvěřitelné, jak silné emoce hra dokázala vyvolat v rámci svého příběhu, jenž se odehrával během hrůzných událostí první světové války.

Valiant Hearts: Coming Home i po mnoha letech rozehrává to samé, na co jsme byli zvyklí už v prvním díle. Pokud vám jednička utkvěla v paměti, tak si při spuštění druhého dílu vzpomenete, že většinu postav už znáte. K nim se přidávají i zcela nové, které dokonce stojí na opačném konci barikády. Z navrátivších je tu americký voják Freddie a balgická zdravotní sestra Anna, z nových pak Freddieho bratr James, pilot George a německý námořník Ernst. Postupně se osudy všech těchto postav prolínají a odehrávají na různých místech. O příběhu se nebudu moc rozepisovat, abych zbytečně nespoileroval a nekazil překvapení, a je to dáno i tím, že nabízí poměrně zajímavé zvraty na velmi malé herní ploše.

Z hlediska hratelnosti se vůbec nic od prvního dílu nezměnilo. To uvádím hned na začátku, abyste nečekali nějakou revoluci nebo alespoň evoluci. Nic takového se tu neděje. Coming Home nabízí úplně to samé, co první díl, ale v jiném prostředí a se (staro)novými postavami. Titul je rozdělen na 3 velké kapitoly a poté dílčí scény. Každá ze scén je na pár minut a povětšinou jde o to, že musíte někam dojít nebo někomu něco konkrétního přinést, díky čemuž následně budete puštěni dále.

S Annou se budete starat o vojáky, kteří byli zraněni v boji, takže vás čekají minihry, kdy musíte ošetřit raněné nebo je dostat do bezpečí. S Georgem se zase dostanete do několika leteckých přestřelek, Freddie bude čelit drsným podmínkám v zákopech, a nechybí ani mírné stealth mise, kdy se musíte před nepřáteli schovávat. Od hry nelze čekat nic velkého ve smyslu hratelnosti. Vše jsou spíše jednoduché úkony, které musíte udělat ve správném pořadí, dokonale je načasovat anebo správně odhadnout. Nesložitější mechanikou se tak stává mačkání správných tlačítek v misích, kde hrajete na hudební nástroj. Vše se postupně značně zrychlí a není snadné udržet krok.

Valiant Hearts se ani podruhé nebojí vám skrze krásně zpracovanou grafiku ukázat ohavné hrůzy války a její dopad na jednotlivé lidi. Možná je to jen subjektivní dojem, ale druhý díl už neměl, alespoň pro mě, tak zásadní scény, které by mě doslova přikovaly k obrazovce. A to je vlastně hlavní mínus, který ke hře mám. Druhý díl všechno dělá stejně. Ne lépe, ne vyloženě hůře, ale stejně. Nemá tedy takový wau efekt, jako tomu bylo před lety, ale na druhou stranu se stále jedná o moc krásné a nesmírně zajímavé dobrodružství, které stojí za zahrání.

Zbytek je však dobrý. Grafická stránka a styl jsou doslova dokonalé. Každá scéna je něčím speciální a vytvořená s maximálním citem. Ve své podstatě jde o jeden z nejhezčích interaktivních komiksů, jaký si můžete v současnosti zahrát. U vybraných scén je navíc dokonale synchronizována velmi povedená hudba. V těchto okamžicích hra ukazuje svou obrovskou sílu. Ostatně není náhoda, že studio Ubisoft Montpellier má za sebou vynikajícího Raymana a jeho hudební mise.

Na hře je znát, že byla původně vyvíjena pouze pro mobilní telefony, takže veškeré úkony jsou nyní mnohem jednodušší a vše splníte poměrně rychle. Takzvaný zákys může nastat jen v místech, kde chvíli pátráte po nějakém specifickém předmětu nebo jste minuli správnou postavu, která vám má říct něco konkrétního. Hra ani nepotřebuje v základu české titulky, jelikož mluvené slovo je tu pouze v rámci cutscén a vše ostatní je téměř jasné na první pohled. Kdo ale umí anglicky a chtěl by se dočíst o dalších podrobnostech z první světové války, tato možnost tu je. Vlastně tím hru vývojáři pěkně obohacují.

Valiant Hearts: Coming Home je opět krásné dobrodružství, které jsem si užil od začátku až do konce, ale nedokáže už překvapit jako první díl a jde jen v jeho šlépějích bez nějaké větší inovace. I proto dávám nyní jen sedm, ale známka není v tomto případě podstatná. Pokud se vám líbil první díl, i druhý si oblíbíte, navíc nyní můžete i na konzolích bez nutnosti vlastnit účet u streamovacího giganta.