Interaktivní drama je specifický subžánr klasických adventur, a ačkoli se to na první pohled nezdá, je tu s námi už mnoho let. Vznikl vlastně ještě dříve, než jej do povědomí široké veřejnosti dokázal prosadit dnes již legendární Fahrenheit z roku 2005. Tento bezesporu zajímavý a přitažlivý žánr je sice stále ještě okrajovou záležitostí, ale herní vývojář David Cage v minulosti se svými excelentními tituly Heavy Rain a Beyond: Two Souls jasně ukázal, že v interaktivním dramatu dřímá nejen velký potenciál, ale i příležitost prezentovat neopakovatelný příběhový zážitek. Oba výše jmenované tituly, které co nevidět zavítají v HD remasteru i na PlayStation 4, jsou jedněmi z nejznámějších exkluzivit Sony. V těchto dnech k nim přibude exkluzivita nová, která bude symbolicky kráčet ve stopách svých duchovních předchůdců, aby nám tak znovu připomněla, že hry mohou být interaktivním médiem, jež přináší napětí, emoce a hlavně pocit naplno prožitého příběhu filmového ražení, jehož hlavním autorem je hráč sám.

Until Dawn, který byl poprvé oznámen na GamesComu 2012 jako velká exkluzivita Sony pro PS3 a ovladač Playstation Move, vychází sice až nyní, a to dokonce na další generaci PlayStation, ale za toto zdržení jsme vlastně rádi. Nejenže se Until Dawn strefuje do období mírného klidu po vydání ambiciózního Zaklínače 3, a před velkou bouří, kdy zanedlouho zboří recenzentské žebříčky megahit Hideo Kojimy MGS V, ale vstupuje také na scénu v době, ve které Sony prožívá mimořádně úspěšné období. Právě Until Dawn je dokladem, že lidé v Sony nechtějí pouze recyklovat staré značky a rozvíjet již existující herní série, ale naopak tvořit i nové projekty, které by mohly být dostatečně atraktivní pro majitele PlayStation 4 i ty, kteří nad nákupem konzole teprve přemýšlejí.

Sony vývoj své nejnovější exkluzivity svěřila do rukou britského nezávislého studia Supermassive Games, které sice není nejzvučnější, ale je rychle a dynamicky se rozvíjející společností, jež v posledních letech stoupá díky stále ambicióznějším projektům. Lidé v Supermassive Games se podíleli například na Killzone HD nebo LittleBigPlanet PS Vita. Until Dawn je však jedním z mála titulů, na kterém zatím pracovali naplno. S finanční a logistickou podporou vydavatelů ze Sony dokázali tvůrci navázat nejen na vynikající audio-vizuální stránku minulých interaktivních dramat, ale také na více než zajímavé herecké obsazení.

Žádné hvězdy z Hollywoodu, jaké jsme viděli například v Beyond: Two Souls, tentokrát nezavítají na naše obrazovky, avšak o známé tváře ve hře není nouze. Obzvláště, pokud holdujete seriálové produkci. Zřejmě nejznámější tváří je krásná a talentovaná Hayden Panettiere, kterou si mnozí jistě pamatují jako roztleskávačku Claire Bennetovou z mimořádně úspěšného seriálu „Heroes“. Hayden Panettiere sekundují další seriáloví herci, ať již Brett Dalton, který hraje v „Agents of S.H.I.E.L.D.“, hvězdička z Disney Channel Meaghan Martin, či Rami Malek, jehož si nelze nevybavit v souvislosti s válečnou minisérií „The Pacific“. Objeví se zde i zkušený Peter Stormare, jenž si vyjma seriálu „Prison Break“ střihl také nejednu roli ve filmu. Výčet by mohl pokračovat, ale není netřeba, jistě jej nejeden čtenář recenze může doplnit o další jména, jež zrovna zná ze svého oblíbeného seriálu. Casting se tvůrcům podařil na výbornou, neboť dokázal do hlavních rolí obsadit skutečné osobnosti, které svým rolím předaly i velkou část vlastního charakteru. Osobně mně nejvíce uchvátil výkon Bretta Daltona, který jasně dokázal, že se pro role neohrožených hrdinů skutečně narodil. V některých pasážích na sebe dokonce strhával celkovou pozornost a bez problému přehrával své herecké kolegy. Obsazení je tak velmi kvalitní. Že se ale celkově nejedná o masově známé herce, je svým způsobem dobře, jelikož pozornost hráče se může soustředit na příběh a herní obsah, a ty jsou více než zdařilé.

Kdopak by ve svém životě neviděl alespoň jeden filmový slasher, tedy podžánr hororu, který funguje na relativně plochém a jednotvárném principu, v němž hraje prim psychopatický masový vrah, jehož často jedinou náplní práce je nasekat na úkladnou hromadu partu teenagerů? Není to sice žádný filmový kumšt, ale je možná až překvapivé, jak je tento žánr populární a kultovní. Sony žánrově vsadila na osvědčenou a léty prověřenou klasiku, která sice není originální a obsahuje velkou dávku klišé, avšak není sporu o tom, že Until Dawn bude zejména pro věkovou skupinu adolescentů magnetem v pravém slova smyslu. Celá hra se točí kolem party osmi dospívajících, a to čtyř dívek a stejného počtu chlapců. Jsou jimi samostatná a dobrodružná Sam, lamač dívčích srdcí a středoškolský hrdina Mike, poněkud nevyzpytatelný Josh, bojácná a spirituálně založená Ashley, zádumčivý Matt trpící pod panovačnou a sebestřednou Emily, věčný optimista a srandista Chris, a jako poslední Jessica, naivní a bláznivě zamilované děvče. Právě oni se jedné mrazivé noci sejdou na horské chatě v malebném a přírodě utopeném Blackwood Pines, aby společně zavzpomínali na neblahý incident z minulého roku, při kterém na stejném místě za záhadných okolností zahynuli jejich přátelé, dvojčata Beth a Hannah. Netrvá dlouho a parta, mezi kterou to jiskří spletencem romantických vztahů, flirtováním i vzájemnou antipatií, se stane terčem vražedných útoků krutého psychopata. Noc je temná, mrazivá, a pomoc přijde nejdříve za úsvitu. Kdo nakonec vydrží a přežije až „Do rozbřesku“? To záleží čistě na hráči…

To je vše, co vám k příběhu prozradíme. Nejenže jsme vázáni slibem mlčenlivosti, jelikož Until Dawn vychází v Evropě oficiálně až v pátek 28. srpna, ale plně si uvědomujeme, že interaktivní drama stojí především na příběhu, momentu překvapení a v tomto případě také na postupném odhalování pozadí celé hrůzné tragédie, včetně identifikace vraha i jeho motivu. Kdybychom přesto měli příběh blíže klasifikovat, asi bychom jej popsali jako neotřelý mix naivní i přitažlivé éry devadesátých let tak, jak to předvedl film „Tajemství loňského léta“, a zvrácené perverze snímku „Texaský masakr motorovou pilou“. Ano, už slyšíme radostný povzdech čtenářů, kteří nyní rozbíjejí porcelánová prasátka, a kroužkují si v kalendáři datum vydání. Jenže u Until Dawn nejde pouze o zajímavou žánrovou stylizaci, nýbrž o samotný obsah. Ten vychází ze základní koncepce hratelnosti předchozích interaktivních dramat, což znamená, že pokud patříte mezi odpůrce tohoto žánru, nemá vůbec cenu, abyste o pořízení Until Dawn uvažovali, jelikož se nejedná o žádnou hardcore výzvu a ani plejádu nespoutané volnosti. O tom interaktivní drama není a nikdy nebude. Toť jeho největší slabina a důvod, proč jej někteří stále ignorují a nepovažují za plnohodnotného zástupce herních žánrů.

Kdybychom přesto měli příběh blíže klasifikovat, asi bychom jej popsali jako neotřelý mix naivní i přitažlivé éry devadesátých let tak, jak to předvedl film Tajemství loňského léta, a zvrácené perverze snímku Texaský masakr motorovou pilou.

Until Dawn je bytostně spjat s tzv. „motýlím efektem“, tedy z různých sci-fi a vědeckofantastických snímků poměrně známý termín, jenž označuje situaci, kdy i sebemenší rozhodnutí nebo čin mohou mít v konečném důsledku katastrofální následky pro jedince i celou skupinu lidí. Vzhledem k tomu, že Until Dawn má osm hratelných postav, v jejichž hraní se pravidelně střídáte, není asi nutné zdůrazňovat, že je vysoce nepravděpodobné, aby lidé, kteří hrají hru poprvé, mohli mít stejný nebo alespoň podobný scénář, jelikož každé rozhodnutí, pouhá odpověď nebo čistě jen nepatrná interakce s prostředím mohou zásadně ovlivnit průchod hrou. Často budete přemýšlet a kalkulovat, jakou volbu zvolit, aby následky nebyly tak drastické, jenže tím většinou pouze zpustíte řetězec neblahých událostí, které mohou snadno vyústit i ve smrt některé z postav. Genialitou celé hry totiž je, že je téměř nemožné odhadnout, jaký čin vyústí v následek, který očekáváte a žádáte. Ani sbírání speciálních totemů, z nichž některé slouží jako nápověda a jiné zase jako zlověstné varování v podobě krátkého záblesku možné budoucnosti, na tom nedokáže mnoho změnit. Je to vskutku nevyzpytatelný a zrádný motýlí efekt se vším všudy. Minulé tituly s tímto již experimentovaly, ale teprve Until Dawn přináší komplexní a obdivuhodně variabilní herní kostru, která dostává samotný název žánru do úplně nového a aktuálního světla.

Aby se předešlo tomu, že budou hráči měnit svá rozhodnutí opětovným nahráním a zpuštěním hry od uzlového bodu, obsahuje Until Dawn pojistku, která toto znemožňuje. Hru totiž nelze uložit klasickým způsobem, přičemž auto-save systém je zde nastaven tak, že nabízí pouze jednosměrný průchod bez možnosti návratu nebo změny rozhodnutí. Znamená to mimo jiné i to, že na jeden zátah, který zabere zhruba deset hodin, nelze pochopit příběh v celé šíři a objemu. Každé rozhodnutí je proto nutné důkladně zvážit a počítat s následky. Je sice možné provést peklem zasněžené víkendové noci bez úhony všech osm postav, ale vyžadovalo by to několikeré hraní a nalezení způsobu optimálního průchodu hrou. O motivaci k opakovanému hraní je tak dostatečně postaráno. Pobídkou je i odemknutí veškerého bonusového materiálu, neboť Until Dawn obsahuje také sympatický bonus v podobě videí ze zákulisí, ve kterých se dozvíte zajímavé informace ohledně hereckého obsazení, natáčení scén s živými herci pomocí technologie motion capture nebo tvorby soundtracku. Je toho opravdu hodně, a to musíme zmínit i podporu trofejí.

Je tedy nutné, aby se drtivá většina hráčů připravila na scénář, že bude nejen při prvním hraní o postavy přicházet. A věřte, že smrt některé z postav s Vámi pořádně otřese, jelikož hrdinové jsou sice na první pohled povrchní a řeší klasické dilema mladistvých, jenže během několika hodin si k většině z nich utvoříte silný vztah a citové pouto. Jejich příběh bude Vaším příběhem, a i když ne všechny postavy Vám přijdou přitažlivé, přece jen je budete milovat jako celek a držet jim palce. Je to svým způsobem princip seriálu „Lost“, tj. „najdi sám sebe“, neboť i zde jsou postavy, jež budou na každého působit jinak, a to dle jeho vlastního charakteru. Když proto dojdete k situaci, že některá z postav zemře, automaticky budete celý incident vnímat jako ztrátu a osobní selhání. Snad nejtíživější na celé hře je, že tvůrci nebezpečně balancují na hranici morálních a etických kritérií, neboť mohou vystavit hráče situaci, kdy bude muset zvolit mezi životem a smrtí některé z postav. Takové řešení je pak nervy drásající, nevyhnutelné a nenabízí šťastný konec.

Snad nejtíživější na celé hře je, že tvůrci nebezpečně balancují na hranici morálních a etických kritérií, neboť mohou vystavit hráče situaci, kdy bude muset zvolit mezi životem a smrtí některé z postav.

Tím se dostáváme k bodu, který jistě potěší každého, kdo od Until Dawn očekává na prvním místě horor a skutečný filmový zážitek, jenž je zde navíc umocněn i osvěžením v podobě rekapitulace děje z minulých kapitol prostřednictvím klasických seriálových střihů. Drama, které pánové ze Supermassive Games nabízejí, je syrové a drsné. I přes zdánlivě okoukaný námět dokáže hra navodit dusivou a mrazivou atmosféru, už jen tím, že přítomnost vraha je zde silně cítit prakticky od začátku. Zasazení děje do temných lesů a izolovaného horského střediska byl dobrý tah, který funguje. Stejně tak znázornění osmice hlavních hrdinů, u většiny z nichž už na první pohled správně tušíte, že nemají při přímém střetu s maskovaným a rafinovaným zabijákem mnoho nadějí. S každým záběrem a další minutou strávenou v zasněžené hrobce narůstá pocit frustrace a neblahých věcí příštích.

V některých momentech je atmosféra natolik dusná, že by se dala krájet. Když do tohoto napětí navíc tvůrci vyrukují s nějakým svým momentem laciného, avšak v téměř většině případů skvěle fungujícího „vybafnutí“, je na infarkt slušně zaděláno. Popravdě, vždy když se takto vyděsíte, zasmějete se sami sobě, že jste tak snadno naletěli na filmový fígl starý snad sto let, abyste se vzápětí ocitli v tom samém rozpoložení s hlasitě bušícím srdcem, jelikož hra Vás nenechá ani na moment vydechnout a vrství stále nové a nečekané důvody schoulit se pod postel. Nikdy a nikde si nemůžete být jisti, co bude následovat. Strach a napětí vyvolávají nejen temné scenérie často ozařované pouze svitem svíček, baterky nebo lucerny, ale také mimořádně zdařilé úhly kamery a všudypřítomný pocit, že jste pouze hračkou v rukou sadisty a vražedného úchyla. Je to zábavné a šílené zároveň. Vždyť podobné napětí a pocit intenzivního strachu nezažijete ani u posledních dílů SH a RE série, což o současné kvalitě těchto dvou „hororových“ značek nevypovídá nic pozitivního, když je v tomto ohledu přebije i hra, o které dost lidí bude tvrdit, že vlastně ani hrou není.

Co je potřeba vyzdvihnout, a v čem překvapil Until Dawn snad nejvíce, je, že se po celou dobu hraní dění na obrazovce nezvrhne v béčkový slasher nebo hloupou vyvražďovačku naivních a hloupých oveček, které měly tak skvělý nápad, jako dát si sraz na opuštěné horské chatě o půlnoci. Naopak, akčnější scény a boj o holý život střídají pomalejší adventurní kousky, ve kterých budete sbírat stopy, jež mohou pomoci odhalit identitu vrahu, či se pokoušet rozvíjet vztah se svými přáteli. Řada akčních scén, ačkoli i v nich se najde několik nelogičností a pitomých vyústění, je na obdivuhodně vyspělé úrovni. Podobné je to i v rozuzlení mnohých situací. U některých z nich musí člověk dokonce pouze uznale pokynout hlavou a vyseknout tvůrcům poklonu za dostatek nápadů a odvahu ukázat i to, co se obvykle ve hrách nevyskytuje. Absolutní mistrovství pak tvůrci předvedli v šokujícím zvratu, o kterém však musíme mlčet a zároveň vyzvat všechny, kteří hru již hrají nebo hráli, aby brali ohled na své kamarády, jimž by spoilerem v tomto ohledu zkazili celou hru. Bylo by to totiž možná ještě horší, než kdybyste před lety ještě před vydáním Heavy Rain odhalili identitu Origami vraha.

Ačkoli jsou hlavními hrdiny puberťáci, od kterých nelze čekat duchaplnější konverzaci, přece jen se podařilo napsat přitažlivé dialogy, ve kterých se ukrývá nejedna kvalitní narážka a vtípek. Žel bohu to mohou ocenit pouze ti, co umějí alespoň průměrně anglicky, jelikož Until Dawn neobsahuje českou lokalizaci v podobě titulků, kterou paradoxně předtím měl Beyond: Two Souls. Je to stále dokola jedna a ta samá písnička. Hráči i prodejci v ČR mohou na Sony naléhat, jak chtějí, že pouhé přidání titulků prodá o celé tisíce kusů více, avšak pánové nahoře jsou neoblomní, jelikož by to vyžadovalo finance a prostředky navíc. Velká škoda, jelikož v Until Dawn odhalujeme vraha, sbíráme stopy a vytváříme konstrukce, kdo a proč vraždí. Bez schopnosti dostatečně porozumět obsahu zůstanou mnozí stát před prahem hlubšího a smysluplnějšího děje, který Until Dawn rozhodně má.

Strach a napětí vyvolávají nejen temné scenérie často ozařované pouze svitem svíček, baterky nebo lucerny, ale také mimořádně zdařilé úhly kamery a všudypřítomný pocit, že jste pouze hračkou v rukou sadisty a vražedného úchyla.

Jelikož se interaktivní drama tradičně stylizuje do podoby hraného filmu, musí mít i Until Dawn více než nadprůměrné grafické ztvárnění. V tomto ohledu hra nezklamala. V pozadí lze navíc spatřit jasné zadání Sony, která chtěla mít svou exkluzivitu co nejvíce propracovanou, jelikož se svým způsobem jedná i o demonstraci potenciálu a síly PlayStation 4. Už od prvních trailerů bylo zřejmé, že Until Dawn bude hodně sázet na detailní a dynamické prostředí, stínování a naturalistické ztvárnění postav. To se podařilo naplnit měrou vrchovatou, přičemž vytvoření fiktivního horského střediska s několika stavbami, impozantními scenériemi zasněžené krajiny a interiérem budov i podzemních komplexů vykazuje patrnou známku toho, že se nad designem ve vývojářském studiu skutečně někdo zamyslel hlavou a nechal se inspirovat skutečnými lokacemi. Je to fungující sídelní ekosystém, do kterého se podařilo zasadit i čarokrásnou a divokou přírodu, ať již jde o ptactvo, vlky nebo jeleny. Pouze v jediném lze u Until Dawn v souvislosti s grafickým a technologickým zpracováním hovořit s rezervou, a to je mimika postav. Ta totiž ne vždy funguje odpovídajícím způsobem a zejména připitomělé výrazy s naplno odhalenými jasně bílými zuby v nás často evokovaly reklamy na zubní pastu a novou řadu Superstar.

Jako každý pořádný horor, tak i Until Dawn nabízí kvalitní soundtrack, jehož autorem je jistý Jason Graves. Že Vám toto jméno něco říká? Mělo by, neboť tento velezkušený kompozitér se podílel na hudebním doprovodu k takovým titulům, jako je Tomb Raider z roku 2013 nebo The Order: 1886. Více jak dvacetiletá praxe v oboru je u Gravese patrná na první poslech, jelikož si je plně vědom toho, na jakém principu funguje hudba k hororu. V některých pasážích hudba nehraje vůbec, v dalších je sotva slyšitelná, avšak její přítomnost hráč vždy hrozivě pocítí. Jindy je zase k nezastavení, to většinou v situacích, kdy bojujete o holý život. Soundtrack zvyšuje adrenalin a mrazivý pocit v zádech stejně tak, jako vysoce zvedá celou hru. A to již nemluvě o excelentním ozvučení, kdy dokáže hráče rozhodit i vzdálený zvuk padajícího nábytku, kvílení mrazivého větru, či dokonce sténání kamarádů, kteří se ocitli ve spárech vraha. Bylo zřejmé, že Sony audio-vizuálně nekvalitně odvedenou hru nikdy nevydá, avšak že bude prezentace Until Dawn na tak vysoké úrovni, obzvláště uvážíme-li, že vývojářské studio Supermassive Games nepatří k žádným gigantům, to čekal asi málokdo.

Blížíme se pomalu k závěru, a proto je nutné celou recenzi rozseknout a ocejchovat jí regulérní známkou. Paradoxně největším úskalím hry je nikoli to, čím je, ale co představuje, jelikož při hraní jsem de facto nenarazil téměř na žádný zásadnější nedostatek. Až příliš mnoho hráčů totiž nepovažuje interaktivní drama za skutečně plnohodnotnou hru. A vzhledem k tomu, že se jedná o žánr stále ještě relativně mladý a nepočetný, v nejbližší době se na tomto pohledu nic zásadního nezmění. Nízká hodnocení tak bude Until Dawn stejně jako kdysi kvalitně řemeslně odvedený Beyond: Two Souls dostávat ne pro své nedostatky, ale pro svou samotnou podstatu, a to je samozřejmě špatně. Nelze totiž v žádném případě zpochybňovat smysl žánru a pak odsuzovat hru jen proto, že je odlišná a „hraje se sama“. Interaktivní drama je regulérní žánr videoher, ať již se to někomu líbí nebo ne. Osobně jsem si jako recenzent i hráč dobře vědom toho, že se budu v konečném hodnocení velmi vymykat z mainstreamu, ale jsem ochoten jít proti proudu. Jen u málokteré hry vydané v posledních letech prožije člověk tolik protichůdných emocí, učiní tolik kontroverzních rozhodnutí, a bude tolik litovat promarněných příležitostí, jako právě u Until Dawn. Ale o tom život svým způsobem je. S nikým se nemazlí a rozhodně jen minimálně nabízí druhou šanci. Tento realismus je dle mého názoru na hře asi nepřitažlivější a vnímaví hráči to poznají a pochopí.

Dostali jsme přesně to, co nám Sony slibovala několik let - špičkový temný atmosférický horor a po dlouhé době také velké interaktivní drama, kde je na rozdíl od minulých počinů tentokrát i velká míra možnosti utvářet vlastní příběh. Nenaplnily se obavy, že hra ztroskotá na nevýrazných a nudných charakterech i béčkovém scénáři. Opak je pravdou. Na víkendovou party osmi hrdinů proti své vůli, k řadě z nichž si utvoříte možná až neobvykle velké sympatie, jen tak nezapomenete. Until Dawn je exkluzivita poctivého ražení, která je protknuta nadmíru důmyslně pojatým příběhem v kulisách mrazivého hororu, v němž se tou největší obětí konspirace stane nakonec hráč sám. Vše je navíc zabalené do přitažlivého hábitu, a to se, dámy a pánové, cení všemi devíti. Tenhle kousek na PlayStation 4 vítáme s opravdovou a upřímnou radostí. Zároveň jsme zvědaví, jak na Until Dawn odpoví otec celého žánru David Cage, který již delší čas připravuje na PlayStation 4 zatím blíže nespecifikovanou hru.