Tom Clancy's Rainbow Six Siege

recenze  22
Martin Šmíd, 7. 12. 2015 13:55
Je tomu už mnoho let, co byla vydána první verze legendární akční hry Counter-Strike, která si dokázala získat miliony hráčů. Ačkoliv je tu s námi už řadu let, i dnes má obrovskou základnu fanoušků, přičemž ukazuje, že v jednoduchosti je ta největší síla. Ubisoft se před několika lety rozhodl, že se pokusí vytvořit podobnou hru, kterou navíc zasadí do svého oblíbeného Tom Clancy's Rainbow Six univerza. Už nyní mohu říci, že právě vycházející Siege má sice několik mušek, ale do budoucna by se z něho mohl stát rovněž velký hit, potenciál tu je, jak se dočtete níže v recenzi.

Recenzovaná verze: PlayStation 4 (česká verze)

Když před několika lety Ubisoft oznamoval novou Tom Clancy's Rainbow Six hru, chystal propracovanou příběhovou kampaň, na níž lákal i v prvním traileru. Následně ale došlo k restartu vývoje a vývojáři se rozhodli, že se zaměří jen na propracovanou online multiplayerovou část, na níž budou stavět. To znamená, že klasickou kampaň Siege neobsahuje. Tu zde zastupuje jedenáct speciálních tréninkových misí, v nichž budete muset vystřílet určený počet teroristů, zachránit rukojmí nebo se postarat o nastraženou bombu, aby nakonec byla vytvořena speciální jednotka Rainbow Six, mající nás ochraňovat před těmi nejšílenějšími plány teroristů po celém světě. Ačkoliv mají mise tréninkový charakter, a tuto svoji roli plní velmi dobře, jsou rovněž zábavné, docela dlouhé a vyžadují od vás maximální soustředění, protože stačí trocha nepozornosti a je konec. Tyto základní mise vás navíc naučí, jak využívat schopnosti jednotlivých agentů a docela dobře vás připraví na to hlavní, co hra nabízí.

Pokud čekáte od Rainbow Six Siege zběsilou akci, v níž jako Rambo naběhnete do baráku s teroristy a postřílíte je, aby vás následně svět oslavoval jako hrdinu, máte smůlu. Rainbow Six Siege je totiž maximálně takticky svázaná akce, v níž musíte potichu a pomalu pokračovat z místnosti do místnosti a čistit je od dotěrných protivníků, jako tomu tak je v reálných operacích speciálních jednotek. Jak totiž už během základního tutoriálu zjistíte, nepřátelé vás dokážou sejmout na několik kulek, navíc se vám nedoplňuje zdraví, takže není možné se nějakým způsobem regenerovat, když zalezete do úkrytu. Navíc nepřátelé mají v tendenci, a to hlavně pak v multiplayeru, pokládat nejrůznější rušičky, C4ky nebo miny, takže vběhnout do dříve neprověřené místnosti je vždy velkým riskem, do něhož jde pouze sebevrah.

Rainbow Six Siege se takto hodně liší od ostatních akčních her jako Destiny, Call of Duty nebo Battlefield, prakticky nemá v tomto subžánru na konzolích současné generace konkurenci. Na PC má velkého konkurenta v Counter-Striku, u něhož si brala tato novinky Ubisoftu asi nejvíce inspirace. Musím ale říci, že na rozdíl od svého vzoru nabízí Rainbow Six Siege trochu více možností, co se taktiky týče, a způsobů, jak překvapit a eliminovat protivníka. Můžete se třeba jednoduše k protivníkovi slanit po budově a sejmout ho z okna, případně jdou odpalovat slabší stěny, dělat si díry do podlah či stěn a z nich eliminovat soupeře, možností je opravdu hodně. I díky nim jsou jednotlivé hry pak v multiplayeru jedinečné, protože během útoku můžete vytvářet všelijaké plány na eliminaci protivníků, během obrany zase pak nevíte, s čím vás protivník překvapí. Kolikrát jsem si říkal, že sem se prostě nedá dostat, a nakonec mise trvala jen několik vteřin, protože mi soupeři ukázali opak.

Dalo by se říci, že Rainbow Six Siege je rozdělen do dvou zcela samostatných režimů. Ten první je pojmenován Hon na teroristy, přičemž jde o kooperativní režim, v němž se čtyřmi dalšími kamarády nebo hráči z celého světa musíte zlikvidovat teroristy na předem dané mapě, případně splnit nějaký ten úkol v podobě záchrany rukojmího nebo deaktivace bomby či bomb. Teroristy v tomto režimu klasicky ovládá umělá inteligence, která je na velmi dobré úrovni, zvláště pokud si dáte třeba druhou obtížnost, což je Těžká, mají protivníci už docela hodně dobrou mušku a chovají se prakticky jako reální hráči, takže chybičky neodpouštějí. Určitě tedy AIčko není tak tupé jako v Call of Duty nebo jiných podobných akčních hrách. Snaží se vás co nejrychleji eliminovat a rovněž třeba zničit zařízení na zničení bomby. Režim jako takový je zábavný, přičemž určitě vydrží na dlouho i vzhledem k tomu, že hra neustále točí zmíněné tři módy na desítce map. Ano, možná mohlo být režimů i map více, na obsah je zatím Rainbow Six Siege chudší, ale režim se jen tak neohraje, a to i z důvodu, že bomby nebo rukojmí, případně teroristé, jsou rozmisťováni náhodně. Musím navíc říci, že design map je velmi dobrý, navíc mapy jsou rozmanité, přestřelky se budou odehrávat nejen v bankách, ale i v kavárnách, případně se podíváte i do letadla, kde není moc prostoru se krýt.

Hon na teroristy je sice zábavný režim, ale tím hlavním je klasický multiplayer, v němž bojují proti sobě dva týmy po pěti hráčích na každé straně v klasickém TDM. Ten je ovšem obohacen o likvidace bomb nebo záchranu rukojmích. Úspěšné splnění mise tedy nezáleží nutně na vystřílení všech protivníků (tato varianta samozřejmě stačí), ale můžete vyhrát i třeba zachráněním rukojmího nebo zničení bomby, jako je tomu ostatně už léta u zmíněného Counter Striku. To pochopitelně v případě, pokud útočíte, bránící tým zase musí soupeři zabránit, aby rukojmího nebo bombu našel ve stanoveném čase. Je určitě dobře, že během jednotlivých her si vyzkoušíte obě strany, takže se nestane, že byste ve třech kolech jen útočili.

Multiplayerovou část jsem si v Rainbow Six Siege hodně oblíbil a je radost jí hrát i díky skvělé atmosféře, vymýšlet nové taktiky, hlavně když hrajete se čtyřmi kamarády, s nimiž můžete komunikovat přes headset. Komunikace je totiž v multiplayeru klíček k úspěchu. Ano, jde hrát režim s náhodnými hráči bez komunikace, několik her takto můžete vyhrát, ale zábava pak pochopitelně není tak velká a jakékoliv plánování taktik se tímto značně omezí. Navíc náhodní hráči mají tendenci nespolupracovat a spíše se honit za killy, a tím ohrožovat nejen svůj život, ale i úspěch celé mise. S tímto faktem je nutné počítat už před nákupem. Pokud ovšem máte dalších několik kamarádů, s nimiž budete hrát, máte o zábavu na několik týdnů postaráno.

V prvním odstavci jsem nakousnul agenty, kteří mají největší vliv hlavně na klasický multiplayer. Vývojáři do Rainbow Six Siege připravili hned pět jednotek (FBI, SAS, GIGN, Spetsnaz a GSG 9) po čtyřech členech, které si můžete postupně odemknout. Dva členové jednotky jsou vždycky určeni pro útok, tedy záchranu rukojmích nebo eliminaci bomb, dva následně pro obranu, když je nutné zabezpečit oblast. Je celkem jedno, jaká jednotka vám přiroste k srdci více, důležitější jsou hlavně samotní agenti, kteří se navzájem od sebe neliší jen zbraněmi, ale také dalšími možnostmi v boji nebo taktice. Je tedy nutné pečlivě vybírat, jestli třeba při útoku dáte přednost mé oblíbené Ash z FBI, která používá samopaly a umí prorážet i silnější povrchy, nebo Montagnemu, který má zase štít a tím může udělat kryt nejen sobě, ale také svým spoluhráčům. Takto hodně se od sebe liší pochopitelně i bránící agenti, kteří zase mohou dělat rušičky, nastražovat bomby nebo stavět opevnění, případně dávat kolegům lepší vesty.

Jak hrajete jednotlivé hry, dostáváte XPčka, za která následně levelujete. Level tu ovšem není zase tak důležitý, jde spíše o reputaci hráče. Důležitější je speciální měna, kterou získáváte za jednotlivé zápasy. Za tu si odemykáte nejen nové agenty, ale také vylepšení pro jednotlivé zbraně. Ono jít do akce se základní verzí zbraně nebo s vylepšenou je sakra znát, hlavně v multiplayeru. Rainbow Six Siege totiž nemá arkádový systém střelby, jde spíše i lehčí simulaci, takže do střelby se určitě promítne stabilita, nasazení tlumiče a tak dále. Pak si můžete za měnu odemknout ještě nejrůznější skiny pro zbraně, jen zamrzí, že Ubisoft až moc spoléhá na mikrotransakce. Vylepšení zbraní kupujete za herní měnu, ale některé skiny už vyžadují žetony, které koupíte jen za reálné peníze, což je trochu škoda. Na druhou stranu vývojáři slibují, že nové mapy i režimy budou v budoucnu zdarma, stejně tak nové agenty, které bude možné odemknout jen hraním.

Z předchozích řádek je patrné, že tu máme kvalitní kooperativní akci, šlapající na paty legendárnímu Counter-striku, která navíc na konzolích ve svém žánru nemá prakticky konkurenci. O omezenějším obsahu na startu už řeč byla, asi ho mělo být více, co mi ale více vadilo, je občasné vykopávání z rozehraných her. I nyní o víkendu se mi několikrát stalo, stejně tak klukům z týmu, že je hra z ničeho nic vykopla a hodila error. Jde o nepříjemnou věc, na níž by se měl určitě Ubisoft podívat, protože asi nejvíce kazí dojem z této jinak kvalitní akce, která pro české hráče nabízí bonus v podobě českého překladu formou titulků. Pokud Ubisoft tyto nedostatky vychytá a bude hru zásobovat pravidelně novým obsahem, jen tak se od Tom Clancy's Rainbow Six Siege nebude dát odtrhnout.

Vizuální stránka Tom Clancy's Rainbow Six Siege určitě nenadchne, ale rozhodně ani neurazí, jako u mnohých podobných multiplayerových her je funkční, takže není přeplácaná a plně pro hru dostačuje. Sem tam se samozřejmě nějaký ten pěkný efekt objeví, ale vývojáři vše vynahrazují prakticky kompletně zničitelným prostředím, díky němuž hra nabízí další strategické možnosti v tom, jak přepadnout protivníka, případně se dostat do místnosti s rukojmím nebo bombou, jak jsem ostatně zmínil výše. Kromě výborné destrukce navíc hra běží po většinu času stabilně, nevšiml jsem si žádného poklesu frameratu, který by stál za řeč, a to ani při těch největších explozích, když se zhroutila půlka baráku. To je u multiplayerové hry velké plus, stejně tak pochválit mohu ozvučení, které ačkoliv nedosahuje kvalit čtvrtého Battlefieldu, má vysokou úroveň, navíc mít pro Tom Clancy's Rainbow Six Siege kvalitní sluchátka nebo domácí kino je velké plus, protože pak přesně víte, odkud na vás protivník jde.

Tom Clancy's Rainbow Six Siege je zábavná a propracovaná taktická akční hra se spoustou strategických možností, která nabízí vzrušující a neustále jiné přestřelky. Ačkoliv má na začátku omezený obsah, kterého mohlo být více, a sem tam zazlobí připojení k serverům, základ je natolik kvalitní, že u sebe dokáže udržet hráče po hodně dlouhou dobu, a pokud Ubisoft bude hru podporovat po následující měsíce, mohl by tu Tom Clancy's Rainbow Six Siege vydržet klidně celou tuto konzolovou generaci a stát se druhým Counter-Strikem, alespoň na konzolích. Počáteční kvality na to jistě má. 

Rainbow Six Siege

ps4xonexsxps5
Ubisoft, Ubisoft Montreal
Datum vydání hry:
2. 12. 2015
KARTA HRY
8/10

Komentáře