Recenzovaná verze: PlayStation 4
Obrázky pocházejí z recenzované verze Vývojáři od začátku říkali, že nový Thief není pokračováním, ale spíše restartem celé série, který ji znovu nakopne a udělá prostor pro případná pokračování. To se samozřejmě podepsalo i na příběhu, který na předchozí hry nenavazuje a může se tak do hraní pustit i naprostý začátečník. To je jistě plus, ale plusem už není samotný příběh, který má několik pořádných trhlinek, či spíše trhlin, stejně jako zbytek. Hlavním hrdinou je opět Garrett, mistr zlodějů, který ukradne téměř vše, co není přikované ke stolu nebo podlaze, aby to následně mohl zpeněžit. Jeho příběh se točí kolem odpovědi na smrt jeho společnice, protože sám si moc toho nepamatuje, což není zrovna něco, co má sílu utáhnout celou hru, a výsledek opravdu není tak dobrý, jak by asi každý očekával, ačkoliv svět sužovaný morem, jemuž vládne zlý tyran Baron, je zajímavý a na pořádný příběh rozhodně má. Hra má sice několik zvratů, i slušně napsané postavy, ale vše je až moc takové prosté a postrádá větší hloubku, jakou měl třeba poslední Deus Ex nebo Dishonored, kterému se Thief svým stylem podobá. To je vážně škoda, že vývojáři nepřišli s něčím lepším, propracovanějším. Hře určitě nepomáhají ani nudnější filmečky s nepěknou animací či rozhovory, které postrádají zajímavější informace. Než začnu přímo s hrou, musím zmínit jednu hodně příjemnou věci či bonus, který vývojáři začlenili. Hodně hráčů má svůj vlastní styl hraní a mnohdy se vývojáři přesně netrefí s obtížností, která by maximálně vyhovovala. Proto Thief nabízí možnost nastavit si obtížnost podle sebe. Můžete třeba vypnout používání Focus funkce, případně smrtících šípů. Jsou tu i další možnosti, takže pokud vám nebudou vyhovovat tři základní obtížnosti nabízené vývojáři – Rogue, Thief a Master, můžete si nastavit vlastní. Možná i doporučuji si s obtížností trochu pohrát, protože za dohrání hry na vlastní nastavení je trofej, takže zabijete dvě mouchy jednou ranou. Celá hra se odehrává ve městě City, které má celkem slušnou architekturu a dokonce i zajímavé lokace, které čekají na prozkoumání a vyloupení. Navíc ve městě je navozena velmi dobrá atmosféra. Na rozmanitost lokací si určitě nikdo stěžovat nemůže, protože hlavní hrdina navštíví nejen různá sklepení, ale i hospody, sídla bohatých či nevěstince, kde se slézá docela dost osamělých mužů a využívají tam nejrůznější služby. To ostatně během jedné z misí sami zjistíte. Později se podíváte i na tajuplný ostrov, na němž je postaveno záhadné nemocniční zařízení, přičemž procházka po něm navozuje hororovou atmosféru a jednou jsem se dokonce pořádně vylekal. Ačkoliv je město docela rozlehlé a má působit otevřeným a živým dojmem, bohužel tomu tak není. Vše se skládá jen z menších plácků, které od sebe dělí nahrávací obrazovky, trvající i několik desítek vteřin, a narušující tak herní zážitek. Časté nahrávací obrazovky jsou opravdu hodně rušícím faktorem celé hry, který narušuje onu volnost, kterou se nám vývojáři snažili dát. Vedle her jako Assassin’s Creed nebo Grand Theft Auto tak Thief působí hodně zastarale, až archaicky. Takto si next-gen hru prostě nepředstavuju. Navíc nahrávací obrazovky docela dost zasahují do samotných událostí, protože pokud ve městě spustíte alarm, což není nic těžkého, stráže jsou všude, kam se podíváte, stačí doběhnout k nejbližšímu výlezu, vzdálenému většinou pár metrů, a přejít do další lokace. Alarm bude minulostí. Rozkouskovaný svět, který prakticky na sebe nenavazuje, je určitě největším mínusem nového Thiefa. Tady se možná ukazuje, že zvolit Unreal 3 engine nebylo příliš šťastné, protože on bude asi tím největším viníkem tohoto problému. Ostatně Unreal engine se nikdy nehodil pro hry s otevřeným světem, a zde je vidět proč. Z předchozích řádek by se mohlo zdát, že Thief moc kladů nemá, a jediným plusem jsou rozmanité lokace s pěkným designem, ale naštěstí tomu tak není. Thief je rozhodně slušnou hrou, která má velmi dobře fungující stealth systém, na němž staví, díky němuž si ho fanoušci žánru mohou užívat, a i budou. Levely jsou přímo navrženy pro stealth způsob a je v nich vždy radost přicházet na různé postupy, jak se skrýt před nepřítelem a následně ho obejít, případně někam nalákat a v temném zákoutí ho zamordovat. Vždy po překonání další lokace se dostaví uspokojení z dobře odvedené práce. Hlavní hrdina Garrett má navíc spoustu věcí, které může během svých toulek využívat, ať už luk s několika typy šípů (vodními se dají ničit osvětlená místa), tak třeba speciální obušek pro omráčení nepřátel, případně páčidlo a další věci k odemknutí zamčených truhel nebo dveří. Garrett je hlavně zloděj, není žádný zabiják, který by likvidoval nepřátele po desítkách jako třeba nějaký Assassín, což se samozřejmě projevilo na jeho výbavě a stylu hraní. Na střety s nepřáteli moc vybaven není a je lepší jim tedy předcházet. Zvláště když nepřátelé chodí ve skupinkách. Když už na nějaký ten střet dojde, Garrett není úplně bez šance, zvláště když nepřátelé jsou spíše tupější a navíc je k dispozici sice jednoduchý, ale fungující systém boje, který se navíc během hraní zlepšuje díky speciální travině, stejně jako další schopnosti. Protože je Garrett zloděj, během hraní sebere vše, co mu přijde pod ruku. Nejrůznější talíře, prsteny, náhrdelníky, peněženky, dokonce i stříbrné vidličky, když je ta možnost. Sbírání těchto předmětů má smysl, i když už si kolikrát musí člověk říkat, kam je dává, když sebou nenosí žádný velký pytel. Logika ale stranou, protože za ukradnutí věci získává hlavní hrdina peníze, které může následně utratit u obchodníka za šípy do luku nebo lékárničky, ale také různá vylepšení, ať už luku či obleku. Ostatně dobrá příprava na misi se vždy vyplatí, vyrazit na ní nepřipraven je ten nejhorší možná nápad, jaký vás může během hraní napadnout. U obchodníka jdou nakoupit i další předměty, které usnadní následně hraní a dostanou hlavního hrdinu do míst, kam by se normálně nedostal. Vydělávání peněz přes tyto drobné krádeže je nedílnou součástí hry, která má jednak smyls a je navíc po celou dobu navíc zábavná, zvláště když se musíte dostat do nějakého toho zamčeného trezoru. Thief se skládá z osmi hlavních příběhových misí, které vás přenesou do větší lokace. Všechny mise jsou dobře navrženy, mají patřičné tempo a zabaví, hlavně díky své rozmanitosti, protože vždy se děje něco nového. Nebudete jenom krást nejrůznější předměty velké ceny, ale i překonávat překážky případně řešit menší logické problémy, takže mozek bude muset být neustále v pohotovosti. Příběhové mise jsou spíše lineární tím, jak vývojáři vedou hlavního hrdinu za ručičku, aby měly zřejmě rychlé tempo a nenudily, ale naštěstí překonávání místností se strážemi je čistě na hráči, takže volnost u stealthu tu je, a jak jsem zmínil výše, je radost s ní pracovat. Jednotlivé mise zaberou zhruba hodinu, někdy více, takže herní čas odhaduji zhruba na osm až deset hodin, podle zvolené obtížnosti. To je rozhodně slušný čas, ale dohráním hlavních misí nic nekončí. Ty si můžete dát znovu, abyste vysbírali skryté bonusy a doplnili si doma sbírku, i když znovuhratelnost je trochu diskutabilní, ale také je tu další vedlejší obsah, který se vyplatí splnit. Můžete se pustit do vedlejších misí – je jich několik desítek, kterými jsou spíše drobné krádeže. Ty nejsou moc nápadité, ale na nějakou tu chvíli zabaví, navíc se dají takto získat další peníze, kterých není nikdy dost. PlayStation 4 verze samozřejmě podporuje možnost típání obrázků, nahrávání videí nebo streamování hraní na jednu ze dvou podporovaných služeb. Má ale i dva další bonusy, které docela hratelnost oživují a přidávají ji na atraktivitě, a musím říci, že se mi líbily. Prvním bonusem je možnost vybírat předměty z inventáře skrze touchpad na Dualshocku 4. Inventář má několik políček, přičemž kam kliknete na touchpad, ten předmět se vybere. Nejprve jsem se sice trochu bál, abych si zapamatoval, kde jaký předmět mám, ale později mi to nedělalo problém a rychlý výběr předmětů jsem ocenil, navíc v inventáři jde jednoduše listovat, takže není žádný problém. Druhým bonusem je využití lightbaru u Dualshocku 4. Podle toho, jestli se nacházíte na světle nebo v temném koutě lightbar svítí. Pokud jste ve tmě, svítí modře, pokud na světle, svítí bíle. Podle této signalizace jsem se kolikrát řídil, abych odhalil, jestli mě nepřátelé uvidí nebo ne. Jak už bylo zmíněno výše, vývojáři použili pro Thiefa postarší engine Unreal 3 od Epicu, což je dáno především tím, že vývoj začal před několika lety. Vizuální zpracování proto nepatří k naprosté špičce, ale ve výsledku toto nebude vadit. Svět je pořád zpracován pěkně, i ty modely postav jsou slušné, ale je jasné, že sem tam se objeví nějaká ta ošklivější textura, která už by na nové konzolové generaci být nemusela. Na druhou stranu vývojáři hodně engine vylepšili, takže tu je i řada menších detailů a efektů, které byste nečekali, a určitě udělají radost. Mnou testovaná verze pro PlayStation 4 běží nativně v rozlišení 1080p, což je samozřejmě slušný výsledek. Vývojáři před vydáním říkali, že framerate u ní bude na 30 snímcích. Toto číslo je během hlavních misí stabilní a framerate viditelně neklesá. Jen během průchodu městem se mi sem tam stalo, že jsem si zpomalení všimnul. Daleko více padá u filmečků a animací, což je zvláštní o to více, když se jedná pouze o rendery a neběží přímo v enginu hry. Že by PlayStation 4 nezvládl přehrát prosté video? I když… Co se podepisuje na velmi dobré atmosféře, je hudební doprovod, mající několik pěkných skladeb, a možná by nebylo na škodu si sehnat soundtrack samostatně. Povedené je i ozvučení a dokonce i dabing vedlejších postav. Jen nový hlas hlavního hrdina mi moc nesedl. Na Thiefa se určitě těšil každý fanoušek předchozích dílů, navíc tu byl velký předpoklad, že se bude jednat o skvělou hru, když na ní pracovali úspěšní vývojáři z Eidos Montreal. Jak se ale nyní ukázalo, očekávání byla až příliš vysoká a Thief jim dostát nedokázal. Thief se sice slušně hraje, stealth mechanismy fungují dobře, navíc má i spoustu hlavního i vedlejšího obsahu, případně zajímavé hlavní mise, ale také obsahuje slabý příběh nebo průměrnou umělou inteligenci nepřátel, a jistě mu nepomáhají ani časté nahrávací obrazovky, narušující akorát tempo. Pokud se ale přes tyto nedostatky přenesete, budete se dobře bavit, protože hratelnost není špatná, ostatně Thief není špatnou hrou, jen se od ní čekalo více, zvláště když měla takový rozpočet.