Je to již přes rok, kdy se na konzolích objevil čtvrtý regulérní Street Fighter, zástupce moderních retro bojovek, jež dokázal dokonale zmixovat klasické prvky s moderní technologií, díky kterým je Street Fighter série tak unikátní. Pro pamětníky se jednalo o událost, která daleko převyšuje výhru ve sportce, pro nováčky naopak něco nového, na co nebyli doposud zvyklí. Street Fighter byl zvyklý bořit hranice a povedlo se mu to i nyní, jelikož hra sbírala samé skvělé výsledy a to oprávněně. Soudruzi v Capcomu si ale řekli, že to stále není všechno a jelikož neradi dělali přesčasy, rozhodli se Street Fighter 4 přifouknout dodatečným obsahem a novinkami, aby mohl o rok později vzniknout Super Street Fighter 4. Jádro původní hry zůstalo, jen je daleko mohutnější, jako když vymácháte jablko v čokoládě, nebo obličej v blátě. Možná si říkáte, že se jedná o podraz, kdy chtějí vývojáři a vydavatelé vydělat další peníze, což je možná pravda, ale jakmile otevřete krabičku a zasunete hru do mechaniky, tyto výčitky vás okamžitě přejdou. Teď si řekněme narovinu – co čekáme od bojovky? Ano, hlavně boj, což asi čeká valná většina z nás. SSF 4 je v tomto ohledu dál jak ostatní, za což může poděkovat zejména atmosféře, která je i přes všechno to pozlátko na prvním místě. Stylový design postav a prostředí jasně indikuje, že se jedná o starý dobrý Street Fighter, akorát poháněný daleko silnějším železem. Pohyby, postavy, hlášky, dokonce i ovládání moc dobře poznáte, pokud máte se sérií dlouhodobé zkušenosti. Trojrozměrné modely postav byly vytvořeny tak, aby připomínaly ručně kreslené modely, což ve výsledku vypadá více než uspokojivě. Tento design můžete buďto milovat, nebo naopak nenávidět. I bojové arény stojí za zmínku, díky své rozmanitosti a malebnosti nebudete mít pocit, že se neustále pohybujete v kruzích. Například nová aréna Sonic Eclipse dokonale potvrzuje naší teorii. Pokud tak dostanete na držku, může za to třeba také to, že jste se prostě zakoukali, jelikož celá tato mozaika v pohybu vypadá zkrátka úžasně a je potěchou pro oči. Jak už ale bylo řečeno, jinej pes, jiná pěst... Základní kostru hry pro jednoho hráče tvoří hlavní režim Arcade, který je jakýmsi opěrným bodem v začátcích. Postup každé z postav je navíc podtržen jednoduchým příběhem, který se většinou točí kolem osobních problémů (problémy s erekcí vynechejte) nebo ofenzívě vůči všem milované organizaci S.I.N., kterou vede tolik opěvovaný generál Bison a Seth, jedny z ústředních postav Street Fighter motivu. Ryuovi jde například o jediné, prokázat, že je ten nejlepší, co se týká použití bojového umění, bláznivá Juki se chce jen bavit mlácením ostatních, Guile se žene za pomstou, nebo Seth, zakončovací boss, sbírá zkušenosti a data vymlacováním z protivníků. Každý se tak vydává na cestu s jiným přesvědčením, ovšem se stejnými následky a cílem – vyhrát. Jak jsem říkal, příběh je prezentován pouze skrze prolog a epilog, takže nečekejte žádné hluboké spletitosti, jedná se spíše o takové doplnění několika soubojů, aby vše nevypadalo tak suše, jak zpočátku vypadá. Pravda je ale taková, že k hraní Arcade módu vás motivuje už jen ten fakt, že si tím odemykáte tituly a odznáčky, jimiž si můžete zkrášlit profil a prezentovat se tak mezi online komunitou, která je alfou a omegou posledního SF. Mimo to si odemykáte slušivé variace kostýmků, taunty či dokonce hudební podklady pro každou z postav, jež si můžete libovolně pouštět. Na truc si tak můžete pustit Ryuovo téma při hraní za Kena. Předmětů k odemknutí je tak spousta, přičemž si během režimu Arcade otevíráte přístup i k menším výzvám, jako je například rozbíjení auta či sudů na čas. Vše je samozřejmě bodováno, přičemž dostáváte bodíky za trvání boje, rozmanitost a kvantitu útoků, obtížnost, nebo například zakončováky pomocí Ultra komb. To vše se následně zapisuje do žebříčku, ať už online, či offline. Přesto by možná mohl být Arcade Mode, jakožto hlavní režim, ještě o něco šťavnatější zejména pro ty, kteří nejsou připojeni na internet. Jak již bylo řečeno, čím více hráčů, tím lepší hra, takže ať už sáhnete po splitscreenu nebo online bitce, neuděláte chybu. Největší překážkou pro nováčky bude ale obtížnost, která nespočívá ani tak v nastaveném počítači samotném, jako spíše rozmanitosti a rozlehlosti bojového systému. Výhodou hry je, že každá postava je svým způsobem originální díky rozdílným bojovým stylům, pohybům, Ultra kombům, ale třeba také zaměřením. Zatímco někdo exceluje v pomalém a kradmém boji na blízko, jiný naopak volí rychlé a nepředvídatelné výpady. Tak jako tak brzy přijdete na to, že střídání postav jako v jiných hrách podobného typu k ničemu nevede a nejlépe tak uděláte, když budete pilovat techniku s tím, kdo vám sedne nejvíce. Na výběr máte z opravdu širokého repertoáru postav s rozdílným přístupem k vyrážení dechu, natrhávání vazů nebo lámání končetin. Pořád ale mějte na paměti, že se tu bavíme o arkádové bojovce. Důležitou součástí boje jsou tzv. Super a Ultra komba. Od SF4 se toto nabobtnalé pokračování mimo jiné liší také v tom, že má každá z postav na výběr ze dvou Ultra komb, což jsou jakési ultimátní pohyby, které lze vyvolat po naplnění příslušného ukazatele, který se plní, když dostáváte na hubu, nebo naopak někomu na tu hubu dáváte. Používání takovýchto komb je v bojových podmínkách zpočátku obtížnější, jakmile se vám ale dostane rozložení tlačítek do ruky, tak vše půjde samo. Na nejlehčí obtížnosti si téměř vždy vystačíte s čistou ofenzívou, kdy musíte jen minimálně přemýšlet nad vykrýváním útoků, nebo prováděním protiútoků. Obtížnost Normal a větší už vás ale lehce procvičí a teprve zde začnete objevovat krásy hry, kdy vám vítězství konečně udělá radost poté, co jste se hodiny dřeli v tréninkovém režimu. Obtížností máte na výběr mnoho, takže samozřejmě i nováček dostane šanci si urvat kus masa, ať už je jeho svalstvo rozloženo jakkoliv. V opačném případě pohoří stejně rychle, jako dřevěná chatka. Vše je tak jen o časování, předvídání a určitém skillu v rukách. Co tlačítko, to končetina. Ta virtuální samozřejmě, pokud vám na toto tvrzení pasuje i realita, nechceme s vámi mít nic společného. Důležitou součástí boje jsou již zmíněné protiútoky, tzv. Countery, kdy na poslední chvíli vykryjete útok oponenta, ať už přišel ze vzduchu, země či vody... ne, vody ne, a vrátíte mu jej s ještě většími následky. Čím dále stoupáte v žebříčku, tím těžší výzvy vás čekají, pravdou ovšem je, že Arcade má pouze několik úrovní, takže jeho obtížnost stoupá exponenciálně. Provádění Counterů má dvě fáze, které lze vyvolat stisknutím dvou tlačítek ve správnou dobu, kdy postava vyblokuje úder a při druhé udeří. Síla úderu a počet ubraného zdraví se liší od délky doby držení zmiňovaných dvou tlačítek. Právě Counterování je základ úspěchu a v kombinaci se samostatným blokováním se bez něj neobejdete. Ultra komba jsou poté vysoce efektivní i efektní, jelikož jsou doprovázena slušivou animačkou, ale opět, vyžadují mnoho tréninku a pečlivého časování. Poté už jen sklízíte plody, jelikož ne všechny hry se vám odmění tak dobrým pocitem, který získáte, jakmile vaší postavu plně ovládáte, jako právě Super Street Fighter 4. Bojový systém by si vystačil svým rozborem hned na několik stránek, my si zatím vystačíme s tím, že se jedná jednu z nejkomplexnějších kombinací ovládání a pohybů, na kterou u arkádovek narazíte. Super Street Fighter 4 se nese ve znamení dodatků a dokonce i změn technického rázu, což se týká zejména online režimu. Takže zabrzděme trošku a vezměme to popořadě. Tím největším lákadlem je deset ranařů a ranařek (ano zní to opravdu blbě), přičemž dva z nich jsou zbrusu noví. To už dělá celkem pětatřicet bojovníků, což je na hru podobného rázu úctyhodné číslo, o co lépe, všichni jsou přístupní od začátku, takže nemusíte řešit nějaké záležitosti ohledně odemykání. Za to může také určitá bezbariérovost hry, kdy se v podstatě stiskem tlačítka může do hry připojit hráč, ať offline nebo online, pakliže si tuto možnost při hraní v singlu nevypnete. A kdo jsou naši nováčci? Ten s největším pérem je T. Hawk, původem indián, který vám může dělat problémy díky svojí přelétavosti, což myslíme doslova. Dee Jay je veselý chlapík, který se řídí heslem „Víno, ženy a zpěv” což je vidět i na jeho bojovém stylu. Dále Adon, nebo také Cody a Guy, kteří sem zavítali z Final Fight. Makoto, Dudley a Ibuki můžete znát ze třetího dílu SF, ale pro nás jsou klíčoví Hakan, turecký wrestler, který přišel obhájit svůj bojový styl zvaný Oil Wrestling a mlaďoučká Taekwondistka Ibuki, která pracuje pro Setha a organizaci S.I.N. Díky tuningu, který na ní Seth provedl se může pohybovat v čase, takže si budete mnohdy připadat jako při honu na motýly. Malá perlička na závěr – při hraní Arcade režimu se můžete utkat s dvěma tajnými bossy... pro případ že byste se chtěli nechat překvapit, nebudeme prozrazovat jejich totožnost, ale vy stejně asi víte, o koho jde... že? Jak jsem již zmínil, online režim a vůbec celé rozhraní pro hru více hráčů je překopané a nyní dokonale přehledné. Pokud rádi soupeříte s ostatními, potěší přítomnost hodnocení jak samotných hráčů, tak postav za které hrajete díky tzv. Player a Battle bodům, které získáváte (a také ztrácíte) při hraní hodnocených her. V praxi to funguje tak, že je ovlivňován zejména váš hráčský rank a rank zápasníka zejména určuje, jak moc si s ním rozumíte. Tudíž výhry a prohry mají efekt na vás jako hráče celkově, zatímco machinace s Battle body ovlivňují jen daného bojovníka. To vše se zaznamenává do online žebříčků, takže pokud berete svoje působení opravdu vážně, není problém u hry uvíznout na pár měsíců, ne-li dokonce let. V tom případě doporučujeme návštěvu urologa a psychiatra, protože pokud z toho všeho nezešílíte, pravděpodobně se minimálně pomočíte. Krom klasických hodnocených her máte k dispozici dva další režimy, které jsou výkvětem zábavy ve více jak dvou hráčích najednou. Team Battle je založen na soupeření dvou týmů po dvou, třech až čtyřech hráčích v každém, tím pádem funguje jako takový miniturnaj, ve kterém se ukáže, který z týmů je lepší. Ještě zábavnější je ale Endless Battle, kde se do fronty zařadí celkem osm hráčů, kdy se dva řežou a ostatní je sledují, přičemž mezi sebou mohou všichni komunikovat. Pokud tak seženete podobně postižené kamarády, může se z takovéhoto setkání vyvinout celkem příjemné celonoční paření s podlitýma očima nebo játry. Další hezkou vlastností SSF4 je možnost sledovat záznamy již odehraných zápasů na internetu, kdy si můžete ke sledování replayů pozvat sedm dalších hráčů a probírat spolu cokoliv živě. Videa lze zpomalovat, upravovat si HUD podle svých potřeb tak, abyste měli dostatek informací o obou účastnících, a když vás samotné video nakonec nadchne, můžete si jej uložit na pevný disk. Vedle výstavní sbírky porna tak můžete po večerech studovat taktiku a bojový styl i těch nejlepších hráčů z celého světa a zaučovat se. Samozřejmostí je možnost posílat vlastní záznamy. Pokud se vám líbil už samotný Street Fighter 4, možná budete valit bulvy, jak moc se SSF 4 změnil. Ačkoliv se nový obsah rovná spíše přerostlému DLC, finální podoba je zkrátka perfektní a z SSF 4 se tak stává ještě návykovější a propracovanější bojovka, které se jen tak něco nevyrovná. Pokud chcete komplexní a propracovanou, leč přístupnou a úžasně vypadající hru, se Super Street Fighter 4 rozhodně chybu neuděláte, ať už jste malí, velcí, hubení, nebo tlustí. Lehce vyšší obtížnost oproti konkurenci zpočátku překousněte a bude vám naděleno mírou vrchovatou... Street Fighter je totiž stylovka po všech směrech. Vřele doporučujeme.