Super Mario RPG
Recenzovaná verze: Nintendo Switch
Protože jsem původní verzi pro SNES, která vyšla před 27 lety, nikdy nehrál, udělalo mi oznámení remaku od japonského studia ArtePiazza obrovskou radost. I proto budu v recenzi k němu přistupovat jako k nové hře, místo toho, abych ho porovnával s originálem a psal, jak moc se liší nebo neliší. Mohl bych totiž napsat i nějakou hloupost, za níž bych od fanoušků dostal v komentářích patřičně vyčiněno. Raději zmíním, že jsem si hraní Super Mario RPG hodně užil, a možná o to více z důvodu, že jsem původní verzi nikdy nehrál. Navíc jsem si tímto remakem doplnil vzdělání v Mario hrách, a už dokážu lépe pochopit následné další spin-offy s oblíbeným instalatérem, jako série Paper Mario nebo Mario & Luigi, které ze Super Mario RPG vycházely. Ostatně z něj dost vychází i hry od Ubisoftu Mario+Rabbids Kingdom Battle a Mario + Rabbids Sparks of Hope. Ty jsem si osobně hodně oblíbil a patří k tomu nejlepšímu, co jsem na konzoli Nintendo Switch hrál.
Zápletka hry Super Mario RPG začíná dost standardně. Roztomilá princezna Peach si užívá volného dne, ale z ničeho nic se objeví zlý Bowser a unese jí. Únos nenechá v klidu Maria, který se jí hned vydá zachránit, protože nemá nic lepšího na práci, než neustále zachraňovat nebohou princeznu. Když se dostane až do Bowserova hradu a záchrana princezny je téměř dokonána, nastává velký zvrat, který klasickou linku a notoricky známý příběh o záchraně docela dost nabourá. Na scéně se totiž objeví ještě daleko větší padouch v podobě velkého meče se svým poskoky. Ten rozbije mocný předmět Star Road, který se rozletí do všech koutů světa, probodne Bowserův hrad a zmocní se i princezny. Na Mariovi tak je, aby se vydal najít princeznu, ale také sesbíral úlomky Star Road, a to za pomoci nových spojenců, díky čemuž je možné zachránit celé Houbičkové království. Od začátku jsem byl docela překvapen, že ačkoliv je příběh v základu opět jednoduchý, a to i přes onen pro Mario sérii netypický zvrat, má spoustu dobře napsaných dialogů, zábavné vedlejší postavy, humorné, kolikrát až komediální pojetí, a pěkně nově vytvořené animace. Ty následně pomáhají prezentaci, díky níž Super Mario RPG působí moderním dojmem.
Na Super Mario RPG se mi hodně líbí, že ačkoliv se od klasických plošinovek hodně liší, zachovává si vlastní identitu a atmosféru, a vlastně sdílí s nimi i charakteristické prvky. Mario proto z trochu pro něj nezvyklého izometrického pohledu skáče, může řešit menší logické hádanky a lehce prozkoumávat jednotlivá prostředí, která postupně navštíví. Lokace nejsou tak velké, vlastně jsou docela malé, a jsou spíše lineárnějšího charakteru. V tom se Super Mario RPG hodně liší třeba oproti zmíněným Mario+Rabbids hrám, a je vidět na tom, že původní hra vznikala pro konzoli s dosti z dnešního pohledu omezeným hardwarem, a do její paměti se větší úrovně prostě nevešly. Přesto si myslím, že je docela škoda, že jednotlivé menší plácky se vývojáři nerozhodli v remaku propojit, protože výsledkem je pak více přechodových černých načítacích obrazovek, než by bylo zdrávo. Velikost úrovní ale hra vynahrazuje výborným designem jednotlivých lokací a jejich rozmanitostí. Mario se podívá do lesů, různých jeskyní, hradů a nechybí ani pirátská loď nebo rozpálení pouště, přičemž každé prostředí vždy nabídne nové protivníky, nástrahy, hádanky a vlastní problémy, které je nutné řešit. I díky tomu jsem neměl pocit, že bych přešlapoval na místě a měl důvod k tomu, abych se začal nudit. Neustále se děje něco nového.
Super Mario RPG se liší od klasických dobrodružných plošinovek s Mariem hlavně v tom, jak probíhají souboje s protivníky. Když narazíte na nepřítele, přepne se hra do menší arény jako třeba v klasických dílech Final Fantasy či jiných japonských RPGčkách, no a na vás je, abyste dávali své skupince hrdinů příkazy a s protivníky se popasovali. Je možné vybírat jednoduché útoky, ale i silné útoky či různá kouzla, které spotřebovávají speciální květinovou energii (jde prakticky o obdobu many), případně léčit hrdiny nebo používat nejrůznější předměty, které třeba zvednou poškození. V tomto se Super Mario RPG od ostatních tahových RPG her moc neliší, a pokud jste nějakou hráli, budete hned vědět, co se od vás požaduje. Někteří protivníci jsou imunní proti různým druhům útoků, což musíte zjistit prostým zkoušením. Na rozdíl od některých modernějších her následně nevidíte u protivníků na bojišti nápovědu, proti čemu jsou imunní nebo naopak slabí, musíte si to pamatovat. S tím ale pomáhá přehledný a dobře zpracovaný Monster List, v němž si můžete jednotlivé protivníky prohlédnout a zjistit o nich další podrobnosti.
U většiny tahových her stačí v soubojích naklikat povely, které následně hrdinové provedou v rámci svého tahu. V Super Mario RPG to tak jednoduché a prosté ale není, protože souboje jsou daleko komplexnější, než se na první pohled zdá. Ostatně stojí za nimi vývojáři, kteří vytvořili sérii Final Fantasy. Jakmile dáte povel k útoku, můžete jeho účinek značně zesílit skrze mechaniku Action Command, a to tím, že správně načasujete stisknutí akčního tlačítka. Každý útok nebo zbraň vyžaduje trochu jinačí načasování, případně jinou interakci, takže to chce i trochu učení. Na rozdíl od originálu v remaku vidíte skrze vyskakující ikonku s vykřičníkem, kdy máte tlačítko stisknout, díky čemuž jsou souboje o něco jednodušší, stejně jako využívání samotné mechaniky, ale na druhou stranu pořád tato mechanika vyžaduje trochu toho skillu, naučit se stisknutí tlačítka správně načasovat a hlavně maximální soustředění. Když se vám povede správně načasovat stisknutí tlačítka, dáte nejen daleko větší poškození protivníkovi, na kterého primárně útočíte, ale také menší poškození okolním jednotkám. Některé slabší tak není tímto způsobem problém zlikvidovat ještě dříve, než na ně dojde řada.
Správní načasování nehraje důležitou roli jen při útoku, u kterého je navíc možné řetězit komba, ale i při obraně. Když správně načasujete obranu, je možné se základním útokům protivníkům vyhnout, případně ztlumit jejich účinek na naprosté minimum, a to může být při řadě soubojů rozhodujícím faktorem, jestli uspějete nebo ne. Při správním načasování při útoku i obraně se vám následně doplňuje speciální ukazatel, po jehož naplnění je možné dát jeden velký super útok Triple Move. Ten se liší v závislosti na tom, jaké postavy máte zrovna v týmu během souboje, přičemž hlavně během soubojů s bossy si s ním můžete hodně usnadnit práci, protože uštědříte opravdu masivní poškození. Musím říci, že mechanika Action Command se mi hodně líbí, krásně doplňuje tahové souboje a dělá je napínavější, rozmanitější a hlavně zábavnější, a vlastně se s ní i liší od jiných tahovek jako třeba Mario + Rabbids Sparks of Hope.
Mario je opět hlavní hrdina této hry, ale postupně se k němu připojují i další postavy. Mezi nimi nechybí roztomilá princezna Peach, Bowser, jenž se konečně postaví na stranu Maria, protože se mu řádění nového hlavního nepřítele také nelíbí, no a zahrnuty jsou i méně známé postavy jako Mallow a Geno. Poslední zmíněný hrdina měl v rámci Super Mario RPG: Legend of the Seven Stars premiéru a je škoda, že následně nebyl v dalších Mario hrách využit. Objevil se už jen v rámci bojovky Super Smash Bros. Ultimate. Každý hrdina má každopádně své vlastní unikátní speciální útoky a schopnosti, s nimiž je nutné počítat při skládání party. Ačkoliv s vámi chodí všichni, v partě při souboji můžete mít v jeden okamžik jen tři. Je proto jen na vás, jestli partu složíte ze tří pro boj silných hrdinů nebo do ní dáte i hrdinu, který dokáže uzdravovat, zvedat padlé kolegy a ostatní podporovat. Co se mi na hře líbí, je možnost vyměňovat hrdiny i během soubojů. Padne vám nějaký hrdina? Není problém ho oživit nebo vyměnit za jiného, který je v daleko lepší formě a svými schopnostmi dokáže v těžkých chvílích pomoci. Během jednoho souboje jsem měl už položené dva hrdiny, takže jsem třetího vyměnil za princeznu Peach, která mi je hned jedním kouzlem oživila a doplnila zdraví.
Ačkoliv v samotném souboji můžete mít v jeden okamžik jen tři hrdiny, za zdolání protivníků dostanou XP body naprosto všichni, takže se nemusíte bát, že byste méně využívaného hrdinu měli na konci hry na malém levelu. Tento systém je dost podobný posledním Pokémon hrám, v nichž také levelují všichni Pokémoni, které máte zrovna u sebe. Sice tento systém levelování hraní trochu usnadňuje, ale zrovna v Super Mario RPG si myslím, že má daleko větší uplatnění a opodstatnění než třeba v rozsáhlém RPGčku s otevřeným světem, které hráče udrží po desítky nebo stovky hodin. Za každý level se hrdinům vždy automaticky zvednou statistiky, takže jsou daleko silnější, ale zároveň je ještě možné si vybrat, jaké statistiky dále posílit skrze speciální bod. Můžete si jednorázově zvednout život, sílu fyzického útoku/obranu nebo magii (útok i obrana), takže nad postavou a jejím směřováním máte daleko větší kontrolu, což se mi hodně líbí. Navíc posílit hrdiny můžete i nákupem lepšího vybavení, ať už jde o zbraně, brnění nebo prsteny. A že vybavení je hromada. Super Mario RPG má překvapivě slušně navržené a propracované RPG mechaniky, které hru krásně obohacují a dodávají ji další skvělou vrstvu.
Mario a jeho parta bude bojovat proti hodně rozmanité sebrance protivníků, kterých je několik desítek druhů. Až mě rozmanitost a počet protivníků docela dost příjemně překvapil, zvláště ke stáří hry. Mezi protivníky jsou i klasičtí obyvatelé Houbičkového království, takže nechybí želvičky, létající ryby, kytky plivající ohnivé koule, duchové nebo ikoničtí Goombové. Vývojáři ze Square ale připravili tehdy i obrovské množství originálních protivníků, kteří se v jiných Mario hrách nevyskytují, takže hra v tomto rozhodně dokáže překvapit i ty největší fanoušky Maria. Co se navíc povedlo na jedničku, jsou souboje s velkými bossy, kteří jsou většinou na konci jednotlivých kapitol a střeží kus rozpadlé Star Road. Tito silní velcí protivníci jsou skvěle navrženi a souboje s nimi zábavné, a vlastně patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. Chvilkami jsem si až říkal, že je docela velká škoda, že velké plošinovky s Mariem kolikrát takto nápadité a dobře zpracované bossy nemají.
I když vypadá Super Mario RPG roztomile, rozhodně nejde v základní obtížnosti o lehkou hru, kterou byste prošli s prstem v nose a nemuseli se u ní moc snažit. I proto by s jí mohli mít hlavně mladší hráči velký problém, ale protože ani na ně Nintendo nezapomíná, rozhodlo se přidat novou obtížnost Breezy. Do ní je možné se kdykoliv přepnout, přičemž na ní protivníci dávají menší poškození, navíc hrdinové získávají více XP bodů a celkově je hra vybalancována tak, aby ji dokončilo snadněji větší množství hráčů. Nedá se ale říci, že by až přehnaně hodně věcí odpouštěla. V pozdějších fázích je pořád nutné se trochu snažit. Já hrál po většinu času na Normální obtížnost, přičemž jsem se na konec dostal po nějakých třinácti hodinách hraní. Super Mario RPG tedy není nejdelší RPG hrou, jakou jsem kdy hrál, ale myslím si, že herní čas je i vzhledem k ceně adekvátní, a vlastně je daleko důležitější, že hra je zábavná a nemá hluchá místa.
Super Mario RPG ve své době vypadal dobře, nyní už jde ovšem o dost starou hru, která by svým vizuálním zpracováním moc hráčů nenadchla. I proto se vývojáři rozhodli Super Mario RPG předělat do kompletně nového grafického kabátku, díky němuž má moderní vzhled a vůbec vypadá moc pěkně, ať už budete hrát na televizní obrazovce nebo v handheldovém režimu. Mario i další postavičky (o jejich návrh se v originále postaral Tetsuya Nomura a dohlížel i na aktualizaci v remaku) jsou roztomilé a mají pěkné animace, prostředí jsou detailní a musím pochválit i nasvícení a nejrůznější pěkné efekty. Co se mi ale už nelíbilo, je občasné zpomalení a viditelné trhání obrazu, hlavně ve městech a více náročnějších lokacích. Framerate, ačkoliv se pokouší o 60 snímků, není ideální v některých lokacích a zasloužil by si ještě vyladit. Jinak ale moc nemám, co bych mohl hře vytknout. Nahrávací časy jsou rychlé a opět výborný je i soundtrack, o který se znovu postarala skladatelka Yoko Shimomura. Ta původní skladby modernizovala, ale napsala a nahrála i nové, přičemž následně udělala zcela nový mix, aby hudební doprovod lépe odpovídal tomu, co se děje na obrazovce. Výsledek je fantastický.
Díky pečlivé práci vývojářů ze studia ArtePiazza není věk na hře Super Mario RPG moc patrný a mohou si ji užít nejen fanoušci originálu, ale i zcela noví hráči. Hra láká na pěkné vizuální zpracování, přepracovaný soundtrack, zábavné souboje s rozmanitými řadovými protivníky i kvalitně zpracovanými bossy, pěkný design úrovní a propracované herní mechaniky. Je jen škoda trochu nedotažené technické stránky a skutečnosti, že je hra po vzoru originálu rozkouskovaná na menší úrovně s velkým množstvím načítacích obrazovek, ale jinak nemám prakticky nic dalšího, co bych mohl vytknout. Po celou dobu jsem se velmi dobře bavil a věřím, že se bude bavit každý fanoušek Maria, ať už má rád japonská RPGčka nebo ne.
Komentáře