V posledních letech se objevila celá řada akčních her. Mnohé si jsou podobné jako vejce vejci a rozeznat je mezi sebou, dělá problém i fanouškům tohoto žánru. Jakou hru ale poznají hned na první pohled, je právě recenzovaná novinka Spec Ops: The Line, která se celá odehrává v kdysi velmi bohatém ráji, městě Dubaj. Už nějaký ten čas ale není toto město důvodem k dovolené, protože po sérii několika přírodních katastrof je celé pokryté rozpáleným pískem. Většina obyvatel se stihla z města dostat, ale i tak je pěkná řádka pohřbena v troskách domů nebo letadel. Do tohoto pekla je vyslána jednotka kapitána Martina Walkera, aby zjistila, co se stalo s částí evakuační jednotky, kterou vedl plukovník John Kondrad. Na začátku se zdá vše jako rutinní akce, ale vše se začne zamotávat a na konci ze všeho začne blouznit i hlavní hrdina. Právě příběh je největší devízou hry, protože přináší dost zvratů a prakticky do samotného finále nevíte, na čem jste. Pokud jste nehráli demoverzi a o Spec Ops: The Line slyšíte poprvé, bude vás zajímat, že jde o akční střílečku ze třetí osoby, v níž vás po většinu času doprovázejí dva vaši kolegové. Protože hra staví hodně na příběhu a atmosféře, všechny levely jsou čistě lineární a máte v nich tak jen jednu cestu, kterou se můžete vydat. Ačkoliv jsou ale levely lineární, jejich design je hodně povedený a až se dostanete do několika luxusních budov, budete hledat bradu až na zemi. Hodně času ovšem strávíte i mimo budovy, kde vám budou dělat společnost jednak nepřátelští vojáci, ale také občas vyskytující se písečné bouře, které často pořádně zkomplikují dobře rozjetou přestřelku. Především kvůli horší viditelnosti. Písek není ve Spec Ops: The Line jen vaším nepřítelem, ale někdy dokáže být i velkým pomocníkem. Občas dojde totiž na situace, kdy můžete hned několik nepřátel zasypat. Těchto scén ale moc není, což je menším zklamáním. Rozhodně z tohoto šlo vytěžit více. Protože je Spec Ops: The Line akční hrou, po většinu času se budete nacházet v přestřelkách, které mají solidní tempo a i díky celkem obstojné umělé inteligenci nepřátel, ale i vašich kolegů, se budete dobře bavit. Zábavě určitě dopomáhají i dobře fungující herní mechanismy, třeba už i trochu ohraný krycí systém. Jak ale víme z jiných her, i ten se dá pokazit, zde tomu tak rozhodně není. Abyste si občas odpočali od neustálého střílení, připravili vývojáři několik docela emotivních situací, ze kterých vás pořádně poleje pot. Právě podle nich zjistíte, v jakém pekle se skutečně nacházíte. Nahnilá těla, na kterých se pase ptactvo, to je jen začátek. Čeká na vás i spousta dalších scének, nad kterými budete jen nevěřícně kroutit hlavou, ale všechny dopomáhají maximálnímu realismu a ztvárnění zdejšího poněkud brutálního světa. Až po tom všem zjistíte, jaká obrovská katastrofa toto kdysi slavné město potkala. Kampaň Spec Ops: The Line je rozdělena do patnácti spíše kratších kapitol, které na střední obtížnost dokončíte za nějakých pět hodin. Když už se hra začne pořádně rozjíždět, je najednou konec. Po dohrání budete chtít asi více, ale na druhou stranu, celá kampaň má solidní tempo od začátku do samotného závěru, takže hluchá místa, u kterých byste se nudili, tu nehledejte, což je ve výsledku i celkem plus. Hlavní kampaň není nejdelší, takže vás určitě zajímá, jestli tu je něco dalšího, na co se můžete po dohrání vrhnout. Pokud čekáte kooperativní část, musím vás nyní zklamat, protože ta zde přítomna není. Vývojáři ovšem slibují brzké vydání DLC, které přinese čtyři kooperativní mise. Tento dodatek má být plně zdarma. Od věcí budoucích k těm, které má hra už v základu, tedy na disku. Druhou větší částí je tu klasický multiplayer, z něhož je ale už od začátku trochu cítit, že je tu jen do počtu. Multiplayer si můžete zahrát pouze v osmi hráčích v několika herních režimech, které nepřináší moc nového a určitě jste je viděli v jiných hrách. Většinou tu jsou týmové režimy, v nichž se proti sobě postaví jednotky The Dammed a The Exiles. Také mapy jsou celkem standardní, někdy ale docela rozlehlé, což ubírá tempu hry, když se na mapě může objevit jen osm hráčů. Co určitě oceňuji, je i v multiplayeru možnost využívat písek ve svůj prospěch, možná v daleko větší míře jak v singleplayerové části. Multiplayer je celkově docela zábavný a dá se u něj prosedět několik hodin, ale po delší době tu chybí větší motivace pokračovat, protože upgradů zbraní a dalších odměň za levelování moc není. U Spec Ops: The Line bylo vsazeno na populární Unreal 3 engine, ale je vidět, že i po letech dokáže docela příjemně překvapit. Textury jsou sice o něco slabší, nyní mluvím především o prostředí, protože postavy se povedly, ale vše zastiňuje naprosto perfektní nasvícení, se kterým si vývojáři maximálně vyhráli. Také framerate po většinu hry drží a zpomaluje jen v několika málo částech (testováno na konzoli Playstation 3). Co je už ale slabší, tak jsou zvuky, třeba zbraní, které působí dost nereálně, zvláště pokud je srovnám třeba se třetím Battlefieldem. To hudební doprovod se stará o slušnou atmosféru a pochválit musím i povedený dabing, díky němuž je lehké se sžít s hlavními hrdiny. Od Spec Ops: The Line jsme nic nečekali, ale výsledek dokázal překvapit propracovaným příběhem s několika nezapomenutelnými okamžiky, skvělou atmosférou i výbušnou akční hratelností, díky níž se od hry jen tak neodtrhnete a možná ji i dáte na jeden zátah, protože dlouhá zrovna není. Jako vedlejší část je tu multiplayer, který dokáže na pár hodin zabavit, ale nepřináší nic nového, čím by ohrozil zajetou konkurenci.