Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Vývoj hry Smurfs Kart si vzali na starost vývojáři ze studia Eden Games, kteří se v posledních letech zaměřovali na vývoj her pro mobilní platformy a přinesli třeba úspěšnou závodní sérii Gear.Club Unlimited. Že za hrou stojí vývojáři hlavně mobilních her je vidět po první hodině hraní. Zatímco základy hratelnosti jsou dobře položené, protože vývojáři celkem rychle pochopili, co dělá tento žánr tak oblíbený a zábavný, ačkoliv se ho nesnažili nějak zásadně inovovat, tak hře bohužel chybí větší hloubka po obsahové stránce, na níž hodně dojíždí. Pojďme ale pěkně popořadě.

Pokud jste hráli třeba Mario Kart 8, víte naprosto přesně, co vás po stránce hratelnosti čeká a co po vás hra vlastně chce. Dostanete se na trať a musíte dojet na prvním místě, a to nejen skrze dobré vybírání zatáček za pomocí driftu, po němž na malou chvilku zrychlíte, ale také používáním zkratek na trati či nejrůznějších power-upů, kterých má hra slušné množství a jsou dostatečně rozmanité. S nimi můžete na malou chvilku zrychlit, ale je možné i skrze ně zatopit dotírajícím protivníkům házením lískových ořechů, vysíláním včel nebo pokládáním pichlavých pastí. Co mi trochu vadilo, je skutečnost, že power-upy jsou spíše útočné a není moc možností, jak se jim bránit, což kolikrát přináší trochu frustrující okamžiky. Ovládání je ale jednoduché, neměl jsem s ním problém, takže jsem se mohl celkem dobře bavit.

A velký vliv na to mají i samotní hrdinové. Hra Smurfs Kart obsahuje hned dvanáct Šmoulů, s nimiž je možné se vrhat do závodů. Nemůže mezi nimi chybět ikonický Taťka Šmoula s červenými kalhotami, ale ani roztomilá Šmoulinka, případně Silák, Květuše, Plechánek, Nešika nebo Šprýmař. Každý Šmoula se liší nejen vzhledem, ale také vlastním vozidlem s unikátním designem. Všechna vozidla mají stejné jízdní vlastnosti, takže v tomto byla hra značně zjednodušena oproti Mario Kart 8, ale na druhou stranu každé vozidlo nabízí unikátní silný power-up. Když vám na trati padne, je možné ho využít, a skrze něj si docela hodně pomoci. Zatímco třeba Šprýmař hodí ostatním pěkný výbušný dárek, to Plechánek zrychlí a vytvoří kolem sebe vír, který ničí vše v okolí. Šmoulové jsou dostatečně rozmanití po stránce vzhledu i hlavní dovednosti, takže jsem je docela dost točil. Rozhodně se kladně podepisují na samotnou hratelnost.  

Po zapnutí hry se dostanete do celkem jednoduchého menu, kde si můžete vybrat pouze to, jestli budete hrát singleplayerové nebo multiplayerové závody v lokální podobě. Online podpora bohužel kompletně chybí. Nabídka herních režimů je tu značně omezena, a to je asi největší problém celé hry. Prvním režimem je Závod na čas, kde jezdíte proti časům ostatních Šmoulů a snažíte se je překonat/porazit, za což jste odměňováni medailemi. Pak hra obsahuje Volný závod. Jde o klasickou rychlou hru, v níž si vyberete trať, nastavíte AI nebo power-upy. Nejpropracovanějším režimem je Velká cena, který je rozdělen ještě dle rychlosti (obtížnosti). V každé obtížnosti máte šest šampionátů, kdy každý se skládá ze čtyř závodů na odlišných tratích. Tedy šest šampionátů, ve skutečnosti tři unikátní, protože každý má svoji verzi na zrcadlově obrácených tratích. Režim Velká cena není nějak extra dlouhý, vlastně jsem ho pokořil za jeden večer, no a následně není moc důvod se k němu vracet. Těžko říci, jestli menší hráči budou mít zájem jezdit pořád to samé dokola. Motivací mají být speciální nálepky, které je možné získávat vyhráváním závodů a zdolávání speciálních výzev, ale nejsem si jist, jestli je to dostačující.

Je to vlastně škoda, že když už vývojáři pochopili, co dělá tento žánr zábavný a tolik oblíbený, nedokázali nabídnout i zajímavé a rozmanité herní režimy, které by hráče udrželi u hry více než jen pár večerů. Zvláště když dostupné tratě nejsou po stránce designu vůbec špatné a odehrávající se v odlišných lokacích šmoulího univerza, ať už jde o kukuřičná pole, vesnici, pláž, přehradu, jeskyně nebo bažiny. Opět ale tratě dojíždí na počtu, protože jich je pouze dvanáct unikátních. Ano, je možné si je dát ještě v zrcadlově obrácené verzi, ale ani tak tento počet moc neohromí, zvláště ve srovnání s konkurencí, která podobný počet nabízí třeba jen v rámci DLCčka.

Vizuální zpracování Smurfs Kart není na první pohled špatné, zvláště když hrajete v handheldovém režimu, kde se řada neduhů ztratí. Šmoulové jsou roztomilí a sem tam se objeví i nějaký ten pěkný efekt. Okolí tratí je na tom ovšem podstatně hůře a postrádám v něm větší detaily, jako je tomu u konkurence v podobě Mario Kart 8. Ta stále vypadá velmi dobře a o jednu až dvě třídy lépe jak Smurfs Kart. I proto moc nechápu, proč hra běží pouze ve 30fps, což je na tento žánr dnes už hodně nedostatečné a má zásadní vliv na plynulost a celkový zážitek. Ona vůbec technická stránka hry mi přišla docela odfláknutá ze strany vývojářů, což je vidět i na častém doskakování objektů a malém dohledu na trati. Ano, někdo může namítat, že hardware konzole Nintendo Switch není nejsilnější, ale tady není žádný důvod, aby hra Smurfs Kart nemohla být hezčí a odladěnější. Co mohu alespoň na závěr pochválit, je přítomnost české lokalizace. Ta je u hry pro děti vždy vítána, ale na druhou stranu Smurfs Kart moc textu neobsahuje. Je přeloženo jen menu s názvy tratí a Šmoulů.

Smurfs Kart je už druhou šmoulí hrou, ale ani ta nedokázala vykročit z lehké nadprůměrnosti. Hratelnost sice staví na slušných a zábavných základech, Šmoulové jsou roztomilí a rozmanití s unikátní schopností, ale bohužel vše sráží dolů technický stav i dost omezený obsah. Už tratí mělo být daleko více, ale hlavní problém jsou herní režimy, které nemají hloubku, navíc jich je hodně málo. Ze hrySmurfs Kart je tak zábava pouze na několik málo večerů, protože i menším hráčům bude velmi brzy vadit, že jim nemá prakticky co nabídnout a neustále se opakuje. Je to škoda, protože potenciál tu byl daleko větší.