Perfect Dark 64
recenze
5
Filip Voržáček, 19. 2. 2009 0:24
Ve své minulé retro recenzi jsem se s vámi podělil o zážitky s legendární hrou a jedinou kvalitní bondovkou. Ano, řeč je logicky o projektu jménem Golden Eye 64, který se stal kultovní záležitostí. Dnes se podíváme na jeho mladšího brášku od stejného studia, tedy RARE. Byly to časy, kdy PSX excelovala jako nejlepší platforma na trhu, avšak její přímá konkurence v podobě Nintenda 64 nijak nezaostávala. Big „N“ a RARE byly jedna ruka a jejich magické spojení v přítomnosti Tima a Chrise Stamperovcových vyčarovalo nezapomenutelné hry. V roce 2000 se většina časopisů ve světě pilně věnovala recenzím na hru Perfect Dark 64 a každému muselo hned dojít, že vysoká čísla u každé recenze nepadají jen tak náhodně. Pojďme se tedy nyní v retru podívat na příběh krásné agentky jménem Joanna Dark.
Určitě se ptáte, proč v úvodním odstavci vzpomínám na hru Golden EyE 60. Je nutné už na začátku podotknout, že Perfect Dark 64 je označován jako spiritual sequel k této hře. To znamená, že si na Bondovi RARE naplno vyzkoušelo, co to znamená pracovat na kvalitní FPS hře pro N64. Tyto zkušenosti poté naplno využilo i do temného příběhu, který se celkem jednoduše mohl zařadit k známé románové předloze Brutální Nikita. Joanna je totiž prvotřídní agent z budoucnosti (rok 2023) a její vzácné pozadí je posíláno na ty nejnebezpečnější mise v přísném utajení. V době, kdy vrcholí na naší planetě mezihvězdný konflikt, ve kterém soupeří lidská rasa proti mimozemské – Maians, se ve městě Carrington zakládá tajná organizace jménem R & D. Ta má sloužit jako kontrolní jednotka nad křehkou dohodou ve smyslu příměří ve vesmíru. Právě naše Joanna Dark je ústřední postavou této špionážní akce, a tak se pod vašima rukama ocitne zkušená osoba, se kterou se vydáte na neuvěřitelné dobrodružství napříč celým vesmírem. Budete muset zachránit prezidenta USA, kterého mimozemšťané unesli a na jeho místo dosadili jeho klon se stejnou podobou.
Design levelů postavený na GoldenEye 007 enginu mi ve své době doslova vyrazil dech. Už úvodní pasáž hry, kde vás vysadí na mrakodrap společnosti dataDyne, vám dá jasny odraz toho, čeho si budete ve hře užívat do úplného konce. Ať se rozhodnete postupovat poschodí po poschodí, pěkně s tlumičem nasazeným na krásné zbrani, anebo půjdete do akce s hučícím alarmem za zadkem, hru si budete naplno užívat. Zbraní se vám dostane ve hře dostatek a co je podstatné, nejen z našeho arzenálu, ale také toho mimozemského. Můžete se tak připravit na bizardní kousky jako Reaper (ten vám může na první pohled připomínat křovinořez, ale jeho účinnost je více než razantní), či zbraň, která umí střílet přes stěny. Každá zbraň ve hře má dvě funkce. Například obyčejná 9mm automat vám po přepnutí do speciálního módu poslouží jako ruční granát, což se může rozhodně hodit při nedostatku nábojů. Avšak čekat vás bude daleko více vychytávek, které budou pocházet z roku 2023. Jako další příklad bych uvedl samopal Laptopgun, který v běžném módu slouží jako zbraň do obou rukou, ale po přepnutí do druhého ho můžete připevnit na libovolné místo, kde se promění v automatický rotační kulomet, který všechno v okolí zlikviduje. Tady bych navázal na fakt, že Perfekt Dark 64 si od kolegy Golden Eye 64 vzal i koncept multiplayeru a dokázal ho dovést téměř k dokonalosti. Když už vás u single hry nudí postupné přecházení všech čtyř obtížností, multiplayer vám dá něco, co se špatně popisuje.
V základu na vás čekají samozřejmě klasické herní módy, ale i kopa nových:
Combat (všichni proti všem)
Capture the Case (parafráze na známý mód Capture the Flag)
Hold the Briefcase (hráč musí bez ztráty života přenést kufřík z jednoho bodu do druhého)
King of the Hill (hráč nebo dvojice, která postupným likvidovaním souperů získává svoje území na mapě)
Hacker Central (hráč nebo dvojice musí najít centrálu soupeře a v časovém limitu ji hacknout)
Pop a Cap (hra určená výhradně pro čtyři hráče, kde jeden je cíl a ostatní jdou po něm)
Všechny tyto módy možná sami o sobě nepůsobí nijak převratně, ale nyní přichází důležité spojení s návratem arén jako Complex či Facility. Každý, kdo ví, o jakých legendárních lokalitách tu mluvím, ví o čem je řeč. K tomu si přidejte už vzpomínané zbraně s různými funkcemi a boj může začít. Zábavnost hry na rozdělené obrazovce maximálně pro čtyři navyšuje oproti 007 hře i dokonale zvládnutá statistika každého hráče. Ta vám ukáže doslova všechno - od výstřelu do soupeře, kolegy nebo stěny, až po množství střeliva. Stačí vám říci, že za tu dobu, co jsem Perfekt Dark 64 hrál s kamarády každý víkend víc než čtyři roky, se mi podařilo na svůj profil nastřádat více než 500 000 zabitých soupeřů. Ano, byl jsem mezi kolegy nejobávanějším hráčem, ale i tak se toto číslo zdá jako neuvěřitelné i v mých očích. Pokud byste nyní chtěli namítat, že se jen vytahuju, na požádání mohu tento profil vyfotografovat a následně poslat.
Na závěr v retro pohledu na hru Perfekt Dark jsem si nechal i pár negativních názorů. Ty se přímo netýkají samotné hry, ale jejího potenciálu, který Nintendo využilo na velké zisky. Narážím tu nyní na nepochopitelný kus hardwaru se jménem Expansion pack, bez kterého jste si tuto geniální gamesku nemohli zahrát. Po vydání hry to už šlo s RARE jen z kopce a nakonec vše vyvrcholilo odchodem od Nintenda k Microsoftu. Právě pro nástup Xboxu 360 se na trh dostalo pokračování Perfekt Dark s podtitulem ZERO, ale kvality prvního dílu ani zdaleka nedosáhlo. Ještě že máme tu možnost se kdykoliv vrátit ke klasice jako je Perfekt Dark 64. Nikdy na ni nezapomenu.
Ostatní recenze:
Edge - 9/10, Gaming Age Grade - A-, Total Video Games - 100%, Game Critics - 9/10, Electric Playground - 100%, Game Revolution Grade - A-, GameSpot - 9.9/10, GamePro - 100%, IGN - 9.8/10, N64 Magazine - 96%, Core Magazine - 100%, Daily Radar - 100%, CheckOut - 100%, Games Radar UK - 100%, Cincinnati Enquirer - 100% .9/10
Komentáře