Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

Byla doba, kdy studio Obsidian Entertainment muselo prosit své fanoušky na Kickstarteru, aby mohlo vyvíjet další hry, což zhledem k jeho historii bylo i trochu zvláštní. Vše se ale změnilo ve chvíli, když ho koupil Microsoft, který mu navíc dal docela velkou volnost. Toto rozhodnutí se ukázalo jako správné, protože jde o zatím nejplodnější nové studio Microsoftu, které má do budoucna obrovský potenciál. Výborné akční RPGčko The Outer Worlds vyšlo ještě pod 2K Games, ale pokračování už vydá Microsoft výučně pro své platformy. V předchozím odstavci jsem zmínil hmyzí Grounded, ale vývojáři ještě připravují ambiciózní akční first-person RPGčko Avowed, jehož vývoj sice měl být několikrát restartován, ale zdá se, že je konečně na dobré cestě, aby se dostalo k hráčům. Než se tak ale stane, je tu adventura Pentiment, která se na první pohled v mnohém od předchozí produkce Obsidianu liší, ale také s ní má hodně věcí společných. Třeba velký důraz na příběh a jeho ovlivňování. Úplný výstřel mimo tedy Pentiment nakonec není, ale jen těžko si představit, že by taková hra za normálních okolností dostala šanci se k hráčům vůbec dostat. Je totiž určena pro docela malou skupinku hráčů, která podobné hry vyhledává. Mainstreamová záležitost to není, to je třeba nutné si upřesnit hned na začátku, abyste od hry nečekali něco, co vám nemůže dát.

Hra Pentiment se odehrává v malém malebném bavorském městečku Tassing v šestnáctém století, což je čas velkých změn ve společnosti a šíření myšlenek Marina Luthera. Hlavním hrdinou je Andreas Maler, který jako celkem nadějný umělec, jehož charakter si na začátku sami stanovíte (co studoval, odkud pochází a tak dále), pracuje pro místní opatství v písařské dílně, nad nímž drží ochranou i finanční ruku mocný baron. Jenomže ten záhy zemře, rozhodně ne přirozenou cestou, na což poukazuje i kaluž krve a několik bodných ran v jeho zádech. A protože je z vraždy obviněn jeden z mnichů, navíc Anderasův dobrý kamarád, rozhodně se hlavní hrdina všemi přijít na kloub. V tu chvíli ale netuší, že tím odstartuje docela dost událostí a vše je součástí velkého spiknutí, které se bude táhnout dlouhých 25 let. Právě s takovou časovou osou sama hra pracuje, a ačkoliv prostředí jako takové se moc nemění, to se nedá říci o postavách. Ty stárnou, mění názory, dospívají, rostou i umírají, někdy i vaší zásluhou, takže díky tomu máte pocit, že jste součástí živého a neustále se vyvíjejícího se světa, na jehož chod máte někdy malý, někdy ale i velký vliv.

Hra Pentiment je ve své podstatě klasickou 2D adventurou postavena na perfektně napsaných rozhovorech s postavami a volbách, které během nich uděláte, a to je hlavní část hratelnosti. I proto je tu hromada textu, který musíte neustále přelouskávat, abyste měli co největší šanci odhalit skutečného vraha. Navíc při pomyšlení, že na odhalení vlastně moc času nemáte a ani není v Andreasových silách, aby všechny vyslechl a udělal si co nejlepší závěr. Zvláště když každá postava, s níž přijde do styku, má trochu jinačí problémy a vztahy s ostatními, které jsou mnohdy minimálně hodně komplikované. Jsem si proto jist, že odsouzen byl proto nakonec naprosto nevinný občan krásného malého městečka, ale bez dnešních forenzních metod, ale zato s dost chvátajícím časem, se bohužel nedá nic dělat. Někdo si takový zločin prostě a jednoduše odskákat musí, a i proto je lepší, když černého Petra vytáhnete někomu, kdo je méně oblíbený.

Pentiment ale není jen hra o vyšetřování, ale spíše o životě začínajícího umělce v malém městečku šestnáctého století, ukazující, jak tehdy lidé žili. Právě mluvení s ostatními skvěle napsanými a charismatickými postavami, na mnohých mi později opravdu hodně záleželo a nebyl mi jejich osud lhostejný, řešení různých starostí i ovlivňování děje patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. Nejde přitom jen o usvědčení potencionálního vraha, ale i o ovlivňování osudů všech obyvatel ve vesnici. Hra je v tomto dosti nepředvídatelná, situace nejsou úplně černobílé, takže jsem kolikrát mohl jen odhadovat, jaký dopad moje volba bude mít a jestli s ní někomu neublížím. A to třeba i za pár let, protože vše nemusí mít jen okamžitý efekt, jako je to v mnohých jiných hrách, které se neodehrávají v rámci takového velkého časového rámce.

Hra je v tomto dost napínavá a neskutečně promyšlená, takže mi ani ve výsledku nevadilo, že po většinu času nenabízí nic jiného po stránce hratelnosti, jako je tomu u některých jiných podobných adventur. Když je její svět poutavý (vývojáři si nastudovali historii i dobové zvyklosti, což mu dodává na uvěřitelnosti), propracovaný se zajímavou historií a potřebnou hloubkou, naprosto to stačí, aby si hráče omotala kolem svých prstů a nepustila až do svého finále. Sem tam se sice vyskytnou menší minihry, ale ty jsou naprosto jednoduché a spíše jen slouží k dokreslení situace než k něčemu, u čeho by se měl hráč opravdu zabavit. Pokud bych ale něco hře Pentiment vytkl, tak je možná až moc utahaná poslední část, v níž hra ztrácí tempo a finále proto nemá tak silný dopad, jaký by mělo mít. A vlastně jsem ani z něj nebyl tak překvapen. Jde ale jen o drobnou připomínku a výtku, protože jinak jsem se po celou dobu dobře bavil.

Pentiment je hodně ukecaná hra s obrovským množstvím textu. I proto je škoda, že se Microsoft nerozhodl ji lokalizovat do češtiny, jako tomu bylo před několika měsíci u jiné příběhové adventury As Dusk Falls. Pokud tedy neumíte nadprůměrně anglicky, na Pentiment můžete rychle zapomenout, protože si ho ani trochu neužijete a budete jen sledovat pěkné obrázky, které vám nebudou dávat moc smysl. Je to škoda, snad se to s lokalizací first-party her Xboxu bude do budoucna zlepšovat. Pentiment by si lokalizaci zasloužil i vzhledem k zasazení, navíc se v něm sem tam i pár českých vět objevuje (třeba hláška „do prdele“ je tak populární, že ji znají i v Americe). Nehledě na to, že pár vedlejších postav pochází z naší vlasti, znají Prahu i třeba Jana Husa.

Než jsem začal Pentiment hrát, myslel jsem si, že půjde vzhledem ke stanovené ceně o menší adventuru na pár hodin, kterou během pár kratších večerů dohraju. Nakonec jsem byl ale překvapen, když se herní čas vyšplhal k osmnácti hodinám, což je na hodně lineární příběhovou adventuru velmi pěkný počin, přičemž velkou devízou hry je bez debat i silná znovuhratelnost. Často jsem přemýšlel, jak by vše dopadlo, kdybych se rozhodl trochu jinak, a i proto nepochybuji, že si dám někdy celý Pentiment ještě jednou, jakmile najdu trochu více času. Svým zasazením, postavami i dobře napsanými dialogy mi doslova sedla a bylo lehké se do ní ponořit a občas při hraní zapomenout na čas.

Pokud se podíváte na nějakou ukázku, určitě vás zaujme nádherná stylizovaná grafika do podoby obrázků z dobových kronik. Vše je krásně ručně kreslené, ať už jde o prostředí nebo postavy, které mají povedené animace i řadu pěkných detailů. Na hru je opravdu radost pohledět a vizuální zpracování má velký vliv na atmosféru i celkový zážitek. Co ale musím trochu zkritizovat, jsou občasné grafické glitche a bugy, které snad vývojáři časem opraví. Na hratelnost sice nemají moc velký vliv, ale zamrzí. Stejně tak je trochu škoda, že hra neobsahuje dabing, takže je opravdu jen založena na čtení textu, který navíc, když se na televizi zobrazuje, je doprovázen otravným škrabáním pera, na což je nutné si hodně dlouho zvykat. Líbil se mi ale soundtrack, jehož skladby se hodí k době, v níž se hra odehrává, ale také krásně dokreslují jednotlivé situace.

Pentiment rozhodně není hra pro každého, ale kdo má rád klasické 2D adventury postavené na silném příběhu, propracovaných postavách a skvěle napsaných dialozích s možností ovlivňovat svět kolem sebe a osudy ostatních, ten se bude královsky bavit. Pro Obsidian byla tato hra obrovským riskem, ale ten se nakonec vyplatil. Věřím, že řadu hráčů dokáže hodně potěšit, i vzhledem ke svému zařazení v nabídce Xbox Game Pass.