Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Hra Ninja Gaiden 2 vyšla poprvé v roce 2008 pro konzoli Xbox 360, takže je stará už neuvěřitelných sedmnáct let. Jako by to ale bylo včera, kdy jsem ji hrál, přičemž mám na ni hodně rozporuplné vzpomínky. Hra jako taková mě bavila, rád na ni vzpomínám, ale bohužel mi třikrát během hraní selhala konzole a ukázala zlověstné červené oko, a proto musela putovat na reklamaci. Když následně vyšla verze Sigma na PlayStation 3, odehrál jsem jednu úroveň a i tato konzole se odebrala do věčných lovišť. Musím se přiznat, že jsem se zapnutím Black verze chvilku váhal, ale kdo se bojí, nesmí hrát hry, a ty od studia Team Ninja zvláště, a proto jsem nakonec Ninja Gaiden 2 Black zapnul. Protože můžete nyní číst mojí recenzi, tak už asi tušíte, že prokletí bylo prolomeno.

Dobrou zprávou určitě je, že hra Ninja Gaiden 2 Black je mixem původního vydání pro Xbox 360 a pozdější Sigma verze pro PlayStation 3. Jde prakticky o spojení obou verzí do jedné, z každé se vývojáři rozhodli vzít to nejlepší dle zpětné vazby od komunity. Takže zatímco akční hratelnost je spíše věrná originálu, ze Sigmy tu máme bonusový obsah a různá herní vylepšení, které dělají hraní plynulejší a zábavnější. Když vyšel Ninja Gaiden 2 v Sigma verzi pro PlayStation 3, fanoušci hodně kritizovali kompletní absenci krve a gore prvků. Vývojáři tehdy chtěli, aby hra byla přístupná i mladším hráčům, což se dá chápat, ale ztratila tak i jednu ze svých mechanik a charakteristických prvků. Ninja Gaiden 2 Black tohle všechno znovu obsahuje (kdo by nechtěl, může vypnout v nastavení), takže znovu si užijete cákání krve, usekávání končetin a tak dále, což vypadá dost brutálně a kolikrát za sebou Ryu nechává hotová jatka, ale k sérii Ninja Gaiden neodmyslitelně patří. Není ani žádná cenzura ženských postav. Je pěkné, že se vývojáři rozhodli zachovat původní vizi autorů.

Nejde ale jen o krev a gore prvky. Vývojáři se rozhodli použít systém nápovědy ze Sigmy, oceňuji také, že není nutné mít klíče, takže se dveře otevírají automaticky, díky čemuž je průchod úrovněmi plynulejší. Na druhou stranu vrátili zpět původní systém upgradů zbraní. které vylepšujete za nastřádané esence. Jde o něco, čeho si asi všimne jen ten největší fanoušek, který všechny verze zná jako své boty, ale výsledkem je zatím nejlepší verze Ninja Gaiden 2, jakou si můžete zahrát. A i nejpřístupnější. Obtížnost je o něco nižší než u původní verze z Xboxu 360, protože vychází z pozdějšího Sigma vydání. Je to dáno hlavně tím, že checkpointy jsou docela časté a navíc je možné najít mnohem více léčivých předmětů, které se hodí hlavně během soubojů s bossy. Sigma 2 zároveň snížila počet nepřátel na obrazovce, kterým ovšem přidala více zdraví, ale Black verze jich má opět o něco více, ale nejde o počet z původního vydání. Dle mého názoru jde o zlatý střed a slušné nové vybalancování, ačkoliv některé spawny jsou pořád jednoduše řečeno zvláštní.

Pokud by se vám obtížnost zdála i tak příliš velká, je možné si zapnout novou lehkou úroveň Hero Play Style. Pokud si ji aktivujete, hra vám bude v náročných pasážích znatelně pomáhat, abyste zbytečně neumírali a nebyli akorát frustrovaní. Jde určitě o dobrou volbu pro začátečníky, i když já osobně raději preferuji normální nebo hard obtížnost, ale je dobře, že vývojáři dávají možnost si vybrat, jak si hru užít.

Ve hře Ninja Gaiden 2 se vrací oblíbený ninja Ryu Hayabusa, který už vykonal svoji pomstu, ale nyní se musí pustit do záchrany své kamarádky a agentky CIA v jedné osobě, což bude znamenat, že musí popadnout svůj meč a zlikvidovat stovky, možná tisíce svých nepřátel. A to nejen různé ninja bojovníky, ale také démony a další neřády. Ninja Gaiden 2 je především o hodně rychlé akci, která překvapivě ani trochu nezestárla a hned jsem se do ní dostal. Pořád má kvalitní soubojový systém se spoustou komb, a do toho může hlavní hrdina ovládat velké množství zbraní, od svého meče přes lunární tyč až kosu, dvojité katany nebo speciální čepele, s nimiž je možné doslova porcovat protivníky. Střety s protivníky jsou proto neustále zábavné a díky zachování krve a odřezávání končetin má hra řadu brutálně krvavých zakončovacích úderů, na které se dobře dívá. Po celou dobu hlavní kampaně jsem si užíval i procházení rozmanitých a dobře navržených úrovní, které jsou sice až moc lineární, ale vše vynahrazují tím, že nehrozí nuda nebo hluchá místa, kdy by se nic nedělo. Vrcholem jsou pak bez debat souboje s velkým množstvím kolikrát spektakulárních bossů, číhající na konci každé kapitoly, kteří patří k tomu nejlepšímu, co tato série kdy nabídla.

Ninja Gaiden 2 Black zahrnuje i obsah z vydání Ninja Gaiden Sigma 2. To znamená, že jsou zahrnuty i bonusové kapitoly, které v původní verzi pro Xbox 360 nebyly, v nichž jsou hratelné oblíbené ženské hrdinky Momiji, Ayane a Rachel. Kapitoly, ačkoliv jsou spíše kratší, krásně doplňují samotný příběh a zároveň osvěžují hratelnost, protože tyto oblíbené ženské hrdinky mají vlastní styl boje a vůbec sadu pohybů. Nehledě na to, že jsou pořádně sexy a úrovně se neodehrávají jen v nových lokacích, ale také obsahují zábavné střety s řadovými protivníky a zároveň jsou zahrnuti i noví bossové.

Kromě těchto bonusových kapitol nechybí ani režim Team Mission Mode, který nemá sice původní online mód, což trochu zamrzí, ale je možné se do bojů pustit s umělou inteligencí. V tomto režimu se dostanete vždy do menších arén, které jsou převzaty z původní hry, no a v nich následně musíte přežít vlny nepřátel a pokusit se nahrát co nejlepší skóre. Určitě je fajn, že je možné mezi oběma postavami přepínat, takže se do boje můžete pustit jako Ryu Hayabusa a během hraní následně přepnout třeba na Momiji. Co možná někdo opláče mnohem více než online podporu, jsou chybějící bonusové kostýmy a hlavně některé režimy. Z původního Xbox 360 vydání chybí režimy Mission a Survival. Nejsou dostupné ani režimy Ninja Race a Turbo, které byly zahrnuty exkluzivně do Ninja Gaiden Sigma 2 Plus na konzoli PlayStation Vita.

Už na první pohled největší změnou v Ninja Gaiden 2 Black je vizuální zpracování. Vývojáři se rozhodli zahodit svoji nyní už hodně starou technologii, na níž ještě nedávno stavěli ostatně své hry, a místo ní vsadili na Unreal Engine páté generace. A musím říci, že hra neskutečně prokoukla. Sice jsem si prvních pár minut říkal, že takto si ji přece pamatuju a vypadala, ale opak je pravdou, protože při porovnání je to jako den a noc. Vývojáři vylepšili prakticky vše, od textur v prostředí, které je mnohem detailnější, ale také modely postav, přidali efekty a zároveň dynamické osvětlení, takže nechybí realisticky zpracované stíny a odlesky. Ano, měli jsme tu už o mnoho hezčí hry, ale jsem toho názoru, že Ninja Gaiden 2 Black rozhodně neurazí, pořád jde o slušný nadprůměr, zvláště když běží v dynamickém 4K rozlišení při stabilních 60 fps, které jsou u takto rychlé akce hodně důležité. Pokud by vám 60 fps nestačilo, vývojáři přidali i 120 fps režim, ale v něm běží hra jen v rozlišení 1080p i na konzoli PlayStation 5 Pro, přičemž má viditelně osekané detaily a další efekty. I proto jsem hrál většinu času v prvním režimu, protože 60 fps je dle mého názoru stačí a vizuálně je hra úplně někde jinde.

Ninja Gaiden 2 je jednou z těch akčních her, která zestárla se ctí. Nejen dobře vypadá, ale také se pořád skvěle hraje, ačkoliv sem tam je možné si všimnout na několika prvcích, že nejde o moderní počin. Třeba kamera je dost neposedná, hlavně během hektické akce, takže kolikrát nemáte o dění kolem sebe přehled, čemuž napomáhá i to, že není žádná zpětná vazba ohledně toho, jestli se na vás protivník snaží zaútočit nebo ne. Také kamera schválně zabírá úhly, abyste neviděli za rohy, kde už na vás mohou být připraveni protivníci. Je to trochu archaické a hlavně u tohoto je vidět, jak moc se žánr akčních her za tu dobu vyvinul a posunul úplně někam jinam. Je škoda, že vývojáři kameru do Black verze neupravili a nemodernizovali.

Zároveň mi trochu chybí možnost uzamknout si protivníka po vzoru Soulovek nebo moderních akcí, protože kolikrát jsem mlátil všude možně, jen ne do protivníka. No a pak také nepotěší různé neviditelné bariéry, kvůli nimž není možné se do určitých částí úrovně dostat, takže sem tam jsem se pokoušel doskočit někam úplně zbytečně. Stačilo by, kdyby vývojáři dali jasněji vědět, že sem nebo sem hráč nesmí. Vše co jsem ale zmínil v těchto posledních dvou odstavcích, mi sice během hraní sem tam vadilo, ale nakonec jsem se velmi dobře bavil a rád jsem si Ninja Gaiden 2 zopakoval. Pořád jde o akční hru, která si zaslouží pozornost, a je rozhodně mnohem lepší než z mého pohledu dost zpackaný třetí díl.

Jsem moc rád, že se vývojáři ze studia Team Ninja rozhodli vrátit ke své nejslavnější sérii, a navíc se zdá, že v opravdu velkém stylu. Ninja Gaiden 2 Black je velmi zdařilou novou verzí slavné akční klasiky, která potěší svým aktualizovaným vizuálním kabátkem a různými bonusy z pozdějšího vydání, ačkoliv některé režimy a bonusové kostýmy chybí. Jen stěží jde proto označit Black za jakousi definitivní edici. Fanoušci budou ale i tak určitě hodně spokojeni. Navíc už během léta by se měli dočkat zatím zajímavě vypadajícího spin-offu Ninja Gaiden: Ragebound a na podzim pak regulérního pokračování Ninja Gaiden 4. Do té doby si ale mohou užívat Ninja Gaiden 2 Black, který mohu rozhodně doporučit. A to nejen fanouškům, ale i nováčkům.