Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Údiv, zvědavost, soustředění, přecházející k napětí a končící rozčarováním. Tak nějak by se dal popsat v pár slovech prolog v Metroid Prime, v němž vás hra seznámí se všemi základními pomůckami pro zdolání nejrůznějších překážek, načež vám jich ke konci úvodu asi 95 % sebere, jak bonbóny zlobivé ratolesti, a během následujících hodin donutí, abyste si je díky vlastnímu úsilí opět vysloužili. Uvedení do samotné akce vesměs začíná primitivně. Samus vyšetřuje opuštěnou loď, vysílající nouzový signál, což zapříčiní zahájení sebedestrukčního programu, a vy se během časového limitu musíte evakuovat, než celá loď exploduje.

Po úspěšném úniku před žhnoucím peklem se odeberete se svým vesmírným plavidlem na blízkou planetu, kterou budete posléze prozkoumávat, odkrývat na ní nejedno tajemství, a pokud byste snad očekávali, že se vyprávění výrazně do té doby změní, budete zklamaní. Příběhový počátek rozhodně není žádným adeptem na cenu za scénář roku a jak navíc bývalo pro tehdejší dobu zvykem, Samus za celou kampaň neřekne ani půl slova, a to pro fanouška dnešních filmových her může být demotivující. Jenomže, kde vývojáři ubrali na filmovosti, to plně vynahrazují vyprávěním skrze vaši herní interakci se světem.

Metroid série začala jako 2D akční side-scroller a podtitul Prime byl jejím ambiciózním odklonem nejen směrem k 3D formátu, ale taktéž k pohledu z první osoby, což chytré hlavy z Retro Studios dokázaly plně zužitkovat v malých, vizuálních detailech, pro hráčovu absolutní imerzi, která ani po 20 letech není v dnešních hrách standardem. HUD kupříkladu připomíná displej a je ohraničený výhledovým okýnkem na Samině helmě. Když se při dešti zakloníte k nebi, uvidíte, jak na HUD dopadají kapičky vody a z vašeho plazmového kanónu stékají dolů, jako by na ně působila opravdová gravitace, zatímco při pohledu na horizont přetrvávají na jeho povrchu. V extrémně horkých oblastech se vám helma zase bude mlžit výpary s kondenzovanou vodou a úplně ten nejlepší efekt podle mě spatříte při silném záblesku světla poblíž Samus, načež se vám po jeho odrazu od helmy na vteřinu zjeví její obličej.

Výtvarný směr této legendy obecně byl vždy osobitý a přesto, že ve hře strávíte vaše putování za finálním bossem jen na jedné planetě, těžko si při něm budete připadat ochuzení, jelikož ekosystém zdejší fauny a flóry je vskutku rozmanitý a dramaticky se od sebe lišící. Podíváte se zde do pralesů, písečných údolí, arktických jezer či do vulkanicky aktivního podzemí, včetně mnoho jiných lokací a do toho vám budou hrát tóny minimalistického soundtracku, jehož úloha je zde sice hlavně jemné dokreslování pozadí hry, nýbrž způsob, jakým dokáže navodit tu správnou náladu pro každou specifickou oblast je jednoduše „chef's kiss“.

Tohle všechno na vás čekalo již v GameCube verzi. Víceméně graficky totožná verze pro Wii potom nabídla odlišný zážitek s pohybovým ovladačem, jenže to, co se povedlo borcům a borkyním z Retro Studios a Iron Galaxy Studios, kteří měli remaster na starosti, to si troufám říci, že je ve finále úplně jiná liga a zaslouží si velký aplaus. Ve stoje.

Tato vyšperkovaná, ultimátní verze, bere po technické stránce dech nikoli pouze tím, jak vypadá, ale též jak bezproblémově funguje na dosluhující konzolce od Nintenda, a co za novinky nabízí. Textury jsou ostré, nedoskakují ve vašem zorném poli, třebaže sem tam si všimnete jejich pozdního načtení do požadovaného rozlišení u vzdálených objektů, ale těch situací, kdy mě to za 15 hodin strávených ve hře praštilo do očí, si pamatuji jen 2. Nasvícení taky doznalo velké změny a díky němu ještě více vyniknou různé biomy, jimiž planeta Tallon IV oplývá. Hra se teď dokonce může pyšnit řádným stínováním, vyhlazováním, novými modely či ambientní okluzí a přesto, že zde nemůže být řeč o grafice nové generace, na onom malém OLED displeji se pokochat výsledkem stojí občas vážně za to. Ostatně, posuďte sami v přiložených screenshotech.

A ten chod? No, vždyť jsem už psal, že je bezproblémový, co byste ještě chtěli? Skálopevných 60 snímků za sekundu? Bez bugů a glitchů? Bez Day One patche? Nějak moc si vyskakujete, ne? A přece se objevil nějaký blbec, kterému se to povedlo vše dodat v den vydání... Jak? Tomu popravdě sám nerozumím. Nicméně, konec řečí o technikaliích, pojďme se podívat na zoubek hratelnosti a pár novinek ve způsobu, jak ji můžete konzumovat.

Předně, Metroid Prime je mixem mnoha žánrů, to jest střílečky s prvky plošinové arkády, kladoucí důraz na logické hádanky, ke kterým budete řešení často potřebovat své speciální dovednosti a víceúčelovou zbraň, trčící vám permanentně z pravé ruky. Samozřejmě nesmím zapomenout na fakt, že tato série je jedním z průkopníků, společně s Castlevanii, podžánru „metroidvania“. Ačkoli, potíž je v tom, že dnes se tento termín tolik nadužívá pro popis jakéhokoli druhu hry, který vyžaduje backtracking, že ztratil svůj význam, a proto o Metroid Prime raději hovořím jakožto o akční logické adventuře z pohledu první osoby. I když to pro některé hráče může být degradající přirovnání.

Každopádně, takové množství aktivit či lokalit, které můžete v této hře provádět, respektive prozkoumat, je doopravdy ohromující a domnívám se dokonce, že je téměř nemožné udržet si po celou kampaň přehled o všech místech, které jste navštívili, pokud si tedy neděláte poznámky nebo neustále nekontrolujete mapu, abyste si zapamatovali, kde jste už byli a kam se právě potřebujete vydat. Vývojáři si jistojistě byli této skutečnosti vědomi již u originálu z roku 2002, když implementovali do hry systém nápovědy, který vám na mapě naznačí místo, kam by měl směřovat váš další cíl (nápověda vám neukáže cestu, pouze oblast), ale to nijak neubírá na skutečnosti, kolik věcí na vás ve hře čeká k objevení a kolik času budete muset strávit zkoumáním na vlastní pěst.

Jak jsem už navíc zmínil v úvodu, na konci prologu přijde Samus o většinu svých speciálních dovedností, tolik potřebných pro pokoření velkého množství hádanek, nástrah i cestiček k novým oblastem. Vaše pouť tak započne s plazmovým kanónem a skenovacím hledím, jehož úloha ve hře je větší, než by se na první pohled mohlo zdát. Pro začátek jej musíte často používat k otevírání dveří a silových polí, ale tato věcička dokáže také skenovat nepřátele a bosse, čímž odhalíte jejich slabiny, které jsou rozhodující ve virtuálních soubojích na život a na smrt. To ale stále není vše. S jeho pomocí nadto můžete skenovat zdejší ekosystém a rozvaliny, čímž si zajistíte přístup pod pokličku zdejší historie a života na planetě. Nejeden fanoušek vypravěčského minimalismu ala Dark Souls bude u Metroid Prime určitě vrnět blahem.

Později vám do arzenálu přibudou další typy zbraní, jako je například raketomet či ledový paprsek a u pohybových dovedností vývojáři už vůbec netroškařili. Morph Ball, dvojitý skok, termovize, vyjmenovat a popsat všechny upgrady by v pohodě vystačilo na samostatnou recenzi a přesto je každé dovednosti více či méně uzpůsoben level design a dokonce souboje s bossy, takže si buďte nadmíru jistí, že žádná z nich nepřijde nazmar. A aby vám ten průzkum, střílení a hopsání pěkně odsejpalo, připravili si vývojáři pro vás pár vychytávek, které posouvají koncept trojrozměrného Metroidu k bezchybnému zážitku.

Tou nejzásadnější je vylepšené ovládání zahrnutím 4 různých způsobů, jak se hrou „promačkat“ až k závěrečným titulkům. Nejzajímavější pravděpodobně bude pro nové hráče možnost Dual Stick, která vám umožní hrát hru coby moderní střílečku při klasickém rozložení: pohyb - levý analog, otáčení kamerou - pravý analog, zaměření - levý trigger, spoušť - pravý trigger. Druhou možností je Pointer, vycházející z Metroid Prime trilogie pro konzoli Wii. Tahle varianta funguje podobně jako ta první, s tím rozdílem, že u pravého Joy-Conu nebudete používat pro otáčení se/míření analog, ale gyroskopické pohybové ovládání. Třetí možností je klasický GameCube styl a tou poslední jakýsi hybrid Dual Sticku a Pointeru.

Za další velkou novinku považuji obtížnost Casual, kterak by mohla k obrazovkám Switche přitáhnout novou skupinu hráčů, obávající se, že hra ze „staré školy“ bude pro ně příliš zdrcující. Na konec si pak nechávám něco, co sice osloví nejméně hráčů, zato bude pro tuhle malou skupinku lidí tou nejdůležitější vlastností ze všech: úprava barevného spektra pro barvoslepé. Víte, ve hře se v pozdní fázi hry vyskytují nepřátelé, pro které včasnou likvidaci bude jediným vodítkem právě potřeba rozpoznat jejich odlišnou barvu, a jak si určitě dokáže většina empatických lidí představit, tohle může být pro některé hráče obrovským problémem. Jsem proto rád, že stále více a více vývojářů toto nastavení zařazuje do svých her.

Potud dobrý, vše dobré, že? Né tak docela. Pár menších pih na kráse by se našlo. Například artistická vize dveří vypadá v originále lépe, pohybové ovládání v remasteru zase není tak elegantní, jako na Wii. Ale to píšu jen proto, abych splnil kvóty na popsání nedostatků a nebyl prohlášen za fanboye. Haha, prosím zasmějte se...

Jestli jsem vás doteď předešlými řádky nepřesvědčil o kvalitě tohoto remasteru, řeknu to znovu a stručně. Tohle je jeden z nejlepších remasterů jedné z nejlepších her všech dob, jakým nás herní bohové požehnali, u nějž si Nintendo neříká o plnou cenu, což mi popravdě při psaní této věty přijde jakožto nějaká chyba v Matrixu. Metroid Prime Remastered je testamentem dob minulých, kdy herní kultura nebyla tolik populární a tomu se přizpůsobovala i filosofie vývoje, jenž byla koncipována tak, aby měl tehdejší hráč důvod se vracet ke hře po dohrání opakovaně, ať už kvůli do nejmenších detailů promyšlenému level designu, návykové herní smyčce či obsahu, který jen málokomu se podařil všechen objevit již při prvním dohrání. A ani v roce 2023 není vůbec lehké tomuto nyní vybroušenému drahokamu něco vytknout. Tempo a dávkování kampaně mají stále po 20 letech nadčasovou kvalitu a hra díky tomuto remasteru obstává ve zkoušce času z technické perspektivy, čímž tak smazává z povrchu zemského většinu výmluv, proč by měl fanoušek akčních logických adventur, nebo chcete-li metroidvanií, tento láskyplně opečovávaný kultovní symbol ignorovat. Metroid Prime v novém kabátku vypadá mnohem lépe, zní lépe a hlavně se lépe hraje, když zvážíte, jaké nové berličky pro nováčky nabízí. A přesto, že vás hra nebude držet za ruku, nemusíte se zároveň bát, že by vás házela po hlavě do neznámých hlubin, ve kterých si budete připadat navždy ztracení. Organicky vyvážená kombinace hádanek, střílení a explorace vám dá dostatek času se adaptovat, za doprovodu famózní hudby a jedné z nejikoničtějších hlavních protagonistek všech dob. Pokud se nějaký produkt přibližuje k dokonalosti, je to právě tento.