Série Metal Gear Solid vždy stavěla na propracovaném příběhu, kterému nescházely vzrušující filmové scény. Pokud bychom měli hodnotit příběh v Peace Walkeru, tak musíme říci, že je až moc obyčejný a dost možná i z takového toho informativního hlediska pro fanouška nejméně zajímavý. Přesto si scénáristi občas připravili pro hráče nějaké to překvapení, díky kterému vyskočí radostí. Takových scén je ale v Peace Walkeru jako šafránu. Co se týče samotného příběhu, tak ten je situován do roku 1974, kdy hrdina třetího MGS Big Boss přestane věřit vládě, k čemuž mu jistě pomohla i ztráta The Boss. Jeho budoucnost je tak spjata jen s bojem a cítí se jen jako voják, který jde z jednoho válečného konfliktu do druhého a kamarády by spočítal na prstech jedné ruky. Právě v tento moment nachází místo, kde vojáci žijí svým vlastním životem a poskytují své služby svým klientům, od kterých získávají šeky s hodně pěknými částkami. Toto místo se jmenuje Militaires Sans Frontieres a jak už jste se mohli dovtípit, nachází se zde jeden žoldák za druhým. Jednoho dne se ve dveřích objeví nový klient, profesor, který chce poprosit Big Bosse o pomoc. Celá zápletka se poté točí kolem kubánské raketové krize, kdy Latinská Amerika se stala naprosto klíčová při šarvátkách mezi Východem a Západem. V této oblasti leží i Costa Rica, která byla považována za území klidu. Tedy až do doby, než se v této zemi objevili po zuby ozbrojení vojáci. Mír tak v této zemi skončil, což se záhadnému profesorovi ani trochu nelíbí. Big Boss tak má za úkol zjistit, proč se vojáci v Costa Rice objevili a co mají za lubem. Protože příprava na takovou akci potřebuje silnou základnu, profesor věnuje Big Bossovi jakousi základnu někde u pobřeží, kde si může vybudovat svůj nový domov s neuvěřitelnou vojenskou podporou. Tato základna bude poté i během hry naprosto klíčová a dalo by se říci, že v ní strávíte stejně času, jako na samotných misích. O ní ale až později. Nyní ještě zmíníme několik slov o postavách, které ve hře potkáte. Každý MGS stavěl na propracovanosti všech aktérů příběhu, čímž si zajišťoval hodně velkou hloubku a fanoušci tak pátrali po každé nové informaci o každé postavě. Je tak poměrně překvapující, že ona hloubka u postav v Peace Walkeru chybí a většinou se o nich nedozvíme skoro nic. To je rozhodně velká škoda. Pokud jde o samotnou hratelnost, tak ta je v Peace Walkeru podobná té ze třetího dílu. Po většinu času se totiž pohybujete v džungli a jen občas se podíváte na nějakou tu základu, kde si to rozdáte s nejedním bossem. Se třetím dílem nemá hra společné jen prostředí, ale i systém kamufláže, která i zde funguje opravdu dobře a hráč tak musí pečlivě volit oblek, jaký použije. Když už jsme u kamufláže, tak musíme zmínit, že pro úspěšné dokončení mise je doporučeno se plížit levely a pokud možno nespustit alarm. Hra sama o sobě je totiž docela těžká a stačí jen jeden nepovedený pohyb a už slyšíte alarm a přibíhající vojáky. Poté už je jen o štěstí, jestli se dokážete schovat, aby alarm ustal. Života totiž není nikdy dost a vzhledem k tomu, že Snake toho z počátku moc nevydrží, je spuštění alarmu téměř rozsudek smrti. Navíc po smrti vždy jedete celou misi od začátku, takže smrt u konce levelu už dokáže hodně zabolet, zvláště když jste překonali v pozdějších fázích opravdu nepříjemné pasáže. Když už jsme u hratelnosti, tak zmíníme ovládání hry. V samotné hře existují hned tři druhy, přičemž my jsme si nechali to základní a neměli jsme s ním žádný problém. Klasický pohyb přes analog a rozhlížení pomocí tlačítek nám vyhovoval a dalo by se říci, že ani nám nevadila absence druhé analogové páčky. Na ovládání si tak podle nás nemůže nikdo stěžovat. Ke každému MGS patří neodmyslitelně i souboje s bossy. Ty jsou i pochopitelně v Peace Walkeru, ale už rovnou napíšeme, že jsou pro nás trošinku menším zklamáním. Zapomeňte totiž na charizmatické bosse jako je Psycho Mantis, The End nebo Ocelot. V Peace Walkeru na vás čekají jen samí roboti, tedy mechy, které je třeba rozstřílet na hadry. Bossové ovšem nejsou vůbec jednoduchou překážkou a jejich porážka je poté výsledkem nejen dobré taktiky a přístupu, ale také dobrých zbraní, které si na misi vezmete. Špatně zvolené zbraně totiž mohou samotný souboj někdy opravdu pořádně ztížit a občas s i stane, že bosse neporazíte. Protože jsou bossovské souboje někdy opravdu frustrující a budete je několikrát opakovat, hra se před nimi vždy uloží, takže všechny souboje jsou brány jako samostatné mise. Několikrát v recenzi jsme nakousli mateřskou základnu. Nyní si o ní něco povíme. Na mateřské základně se nachází vaše výzkumné středisko s žoldáky, kteří na ní pro vás pracují, aby vám vyráběli užitečné věcičky do misí. Máte na ní několik kategorií, jako je Combat Unit, R&D Team, Mess Hall Team, Medical Team nebo Intel Team. Každá skupina má poté na starost něco jiného, přičemž dohromady tvoří nepostradatelný tým. Třeba Combat Unit bojuje v terénu, zatímco R&D Team zkoumá nové zbraně, které si můžete poté vytvořit za nějaký ten peníz. Aby tyto dvě skupiny dobře pracovali, budou potřebovat jídlo, o které se zase stará Mess Hall Team. O vaše zdraví se pak stará Medical Team. Samotný vývoj vaší základny je pro postup hrou naprosto klíčový, protože se mnohdy dostanete do situace, ve které budete potřebovat lepší vybavení, bez kterého by vás těžší boss rozcupoval na kousky. Určitě se nyní ptáte, jak získáváte vojáky do své základny. V Peace Walkeru už je netaháte do připravených náklaďáků, ale na každého omráčeného vojáka stačí připevnit jakýsi padák, se kterým odletí rovnou na základnu. Počet padáků je na jednu misi vždy omezen, ale jejich počet se dá zvednout právě pomocí výzkumu. Celkově musíme uznat, že mateřská základna je hodně dobrý nápad a obohacuje sérii o hodně zajímavý prvek. Pokud se budou této ideje vývojáři držet i v dalších velkých dílech, rozhodně nic namítat nebudeme. Určitě se nyní ptáte, jak dlouho vám Metal Gear Solid: Peace Walker vydrží. Na tuto otázku ale neexistuje zase tak lehká odpověď. Pokud si chcete zahrát jen hlavní kampaň, rezervujte si tak dvacet hodin. Ano, číslovkou 20. Čekají na vás hned tři desítky pestrých misí. Pokud ale budete chtít hru dohrát na 100%, herní doba se klidně může vyšplhat i ke stovce hodin opravdu vydatné zábavy. Kromě hlavních misí na vás totiž čekají i ty vedlejší, kterých je několik desítek a jako bonus si můžete zajet i na ostrov s faunou ze hry Monster Hunter. Navíc i vylepšování vaší mateřské základny je hodně silná motivace pro pokračování v hraní, protože si tím odemykáte spoustu nových věcí do samotné hry. Nedílnou součástí Peace Walkeru je i kooperativní multiplayer, o kterém Hideo Kojima básnil už dlouho před vydáním. Musíme uznat, že se nám kooperativní hraní velmi líbilo a procházet hlavní kampaň až se čtyřmi kamarády je opravdu nezapomenutelný zážitek. Celá vaše sehranost poté vyvrcholí při soubojích s bossy, na které budete potřebovat i trošku té taktiky. Jen střílením do něj vám určitě pšenka nepokvete. Samotnou kooperativní kampaň poté můžete hrát s kamarády přes ad-hoc, ale i na dálku přes Playstation 3 prográmek, který jde stáhnout na PS Store. Jeho nastavení je velmi jednoduché a nedělal nám žádný problém. Už po prvním traileru a obrázcích bylo jasné, že Metal Gear Solid: Peace Walker je jednou z nejlépe vypadajících her na PSP. Po zapnutí hry možná opravdu nebudete chtít věřit, že hra běží na PSP, protože všechny ty krásné textury a samotné zpracování je o několik tříd výše, jak konkurence na této platformě. Ke grafické stránce tak nemáme naprosto žádné výhrady. Tu navíc doplňují skvěle i kreslené animace, které si vzal na starost Ashley Wood, který se už podílel v minulosti na MGS sérii. Co dále musíme pochválit, je i velmi povedený soundtrack, který ostatně v každém MGS patří k tomu nejlepšímu, co se na poli s herní hudbou urodilo. Jinak tomu není ani zde. Stejně dobře jsou na tom i všechny zvuky okolního prostředí, se kterým si vývojáři opravdu pohráli. Vše pak podtrhuje i profesionální dabing všech aktérů, který už jde ale také brát u série jako za naprostou samozřejmost. Metal Gear Solid: Peace Walker je dalším vynikajícím kouskem od mistra Kojimy a jeho týmu. Přinesl nám opravdu grandiózní žranici, ať už jde o samotnou hratelnost, grafiku nebo ozvučení. Vše je na naprosto špičkové úrovni a to jsme rozhodně od hry na PSP nečekali. Pokud máte Metal Gear Solid sérii rádi, tak si k dobru můžete přičíst i desítky hodin jedinečné hratelnosti, která vás chytne a nepustí. Na druhou stranu je třeba říci, že ani nováčci zde nebudou rozhodně ztraceni a budou se bavit úplně stejně dobře.