V mariovských hrách téměř nikdy nehraje prim příběh - pokaždé je hlavním úkolem záchrana princezny Peach a přestože tomu není jinak ani v případě Dream Team Bros., vede k cíli zatraceně klikatá cesta plná menších příběhů, nových postav a zvratů. Vedle hlavních hrdinů pochopitelně nechybí takové stálice jako Toad či nezkrotný zlosyn Bowser, ale hra nijak nepřetéká věcmi již milionkrát viděnými a namísto toho se snaží předvádět své vlastní nápady. Svět nového Luigiho RPG sice staví na zajetých prvcích, tradičně se střídají zelené pláně s rozpálenými pouštěmi, ale o nějakém "ždímání" či "zneužití" frančízy vůbec nemůže být řeč. Cesta za odpočinkem na ostrov Pi'illo (podobnost se slůvkem pillow - polštář není náhodná) nevyšla zcela podle plánu - romantickou cestu horkovzdušným balónem stylově naboural démonický zloduch Antasma, kterého kníratí bráchové sice donutí roztáhnout křídla a zaletět zpátky do netopýří jeskyně, ale jen zkuste hádat, co se může stát, když se spojí taková okřídlená potvora s neodbytným Bowserem. Ostrov Pi'illo ale není jen hezkou dovolenkovou oblastí - v jeho útrobách se skrývají tajemství, která by mohla pomoci se záchranou nebohé princezny. A nenechte se zmást "seriózním" tématem, Dream Team Bros. je hra k prasknutí naplněná příjemně suchým, ale rozhodně ne hloupým, humorem. Luigi, který se od začátku hry projevuje jako notorický spáč, se právě díky své ospalé povaze stává ústřední postavou celého děje. Nechceme vyzrazovat příliš, a tak jen velmi stroze - po ploše ostrova jsou rozesety desítky starobylých polštářů, jež vyvoleným bytostem umožňují otevřít bránu do snového světa. Asi i vám už doběhlo, že jednou z nich je právě Luigi, a díky tomu se vývojářům otevřel prostor pro realizaci pořádně ujetých nápadů, kterými vůbec nešetřili, což nelze vnímat jinak než maximálně pozitivně. Na motivu snů ostatně Dream Team Bros. staví. Mimo to, že imaginární svět je o poznání fantasknější a plný objektů a monster, která ve skutečném světě nemohou existovat, se mezi sny a realitou projevuje jeden zásadní rozdíl v hratelnosti. Zatímco svět opravdový využívá plně trojrozměrného prostředí, ten druhý se vrací k Mariovým kořenům a prezentuje tradiční 2D pohled. To opět otevírá vrata dalším herním prvkům, které jsou především v dvojrozměrné části hry vážně zajímavé - Luigiho, který si v "režimu spánku" zabírá celou dolní obrazovku, totiž můžete všelijak pošťuchovat dotykem stylusu. To rezultuje například v silná kýchnutí, která posouvají objekty z pozadí do popředí, či využití Luigiho pružného knírku jako prostředku k překonání velkých výšek. RPG ale nebývají jen o kochání se krajinou a přeskakování překážek. Cestu za úspěchem samozřejmě blokují stovky soubojů, které jsou v podání Mario & Luigi titulů opravdu unikátní. Představte si klasický bojový systém ze starých JRPG, třeba Final Fantasy, a sami si ho v hlavě upravte tak, aby nebyl zbytečně zdlouhavý, nudný a vyžadoval postřeh a plnou koncentraci. Tak nějak souboje v Dream Team Bros. fungují - tradiční tahy jdou ruku v ruce s akčními úskoky a pro co nejlepší výsledky je potřeba nastudovat útoky soupeřů a osvojit si umění načasování. K dispozici má hráč i spoustu předmětů, jmenujme například léčivé houbičky (legální) a posilňující sirup, a své útoky může provádět třemi základními způsoby. Základní skok a úder kladivem doplňují specální, lehce pozměněné, Bros. Attacks, které kombinují síly obou hlavních hrdinů a pomáhají s vyražením více protivníků naráz. K milému překvapení nejsou silné tak, aby jejich používání automaticky znamenalo vítězství, a jejich získání nevyžaduje nic víc než sbírání speciálních kostiček. Snový svět ovšem bratrská komba nahrazuje tzv. Luiginary útoky, jež sice mají podobný efekt, ale zkrátka jsou jiné, jinak vypadají a do pozice hvězdy znovu staví Luigiho, i když jen v jakési nehmotné formě (ten skutečný totiž spí). A musíme alespoň pár slov věnovat obrovsky epickým bitkám s bossy - ty vás donutí otočit 3DS do pozice "kniha" a přestože se vlastně nijak extrémně neliší od běžných potyček, nelze se zbavit příjemného dojmu z výjimečnosti těchto událostí. Ale víc by jich klidně být mohlo... Správné hře na hrdiny, kterou Dream Team Bros. nepochybně jsou, nesmí chybět ani poctivý levelovací systém. V tom žádné velké zázraky nehledejte - úroveň dvou bratří se klasicky zvyšuje porcováním nepřátel a s každým dalším levelem dochází na vylepšení všech základních atributů, které ovlivňují například maximální hladinu zdraví nebo sílu úderů. Jednou za čas se dočkáte i zvýšení celkového ranku, jichž je dohromady pět, a dosažení každého nového vám dovoluje aktivaci některého z užitečných perků. K přemožení zákeřných protivníků vám mohou dopomoci i lepší botičky a kladívka, případně se proti jejich útokům lze bránit kvalitnějšími kšandami. Nejviditelnější změnou je však očividný posun v grafice. Hra přešla z kresleného 2D do stejně pestrobarevného 3D, ale přesto zůstává věrná vizuálnímu stylu svých předchůdců. Ne vždy se 3D perspektiva chová úplně přátelsky, a právě v těch okamžicích se ke slovu dostávají 3D schopnosti konzolky. Dream Team Bros. jsou totiž jednou z mála her, které hloubku obrazu opravdu využívají, a sluší se přiznat, že v například v případě zmíněných Bros. Attacks či uhýbání některým útokům, může byť jen jemné 3D značně usnadnit práci. Zkritizovat bychom mohli snad jen to, že Dream Team Bros. ostříleným hráčům RPG nenabídnou žádnou velkou výzvu, ale na druhou stranu si nesmírně vážíme toho, že tvůrci zdárně eliminovali element úmorného grindování peněz a levelů. Také by si některé postavičky mohly odpustit zdlouhavé a víceméně nepotřebné rady, které jdou ruku v ruce s tím, jak občas bolestivě klesá tempo hry. I přes těch pár drobností se ale jedná o bezmála dokonale fungující hru, která uspokojí jak fanoušky Maria, tak příznivce nepříliš komplikovaných RPG.