Recenzovaná verze: PlayStation 5

Hned na začátku je nutné zmínit, že nový Lords of the Fallen se nesnaží o žádnou žánrovou revoluci. Jde cestičkou, kterou mu vyšlapali japonští mistři, ačkoliv se vývojáři nebáli začlenit i některé vlastní zajímavé mechaniky a nápady, které do žánru vnášejí svěží vánek. Za to je nutné je určitě pochválit, a ještě na ně dojde řeč v rámci recenze. Lords of the Fallen je ovšem ve svém základu klasickou Souls hrou, která by se dala přirovnat k Dark Souls sérii, z níž vývojáři očividně hodně čerpali, ať už jde o hratelnost, design umírajícího a válkami zmítaného světa, gotickou ponurou atmosféru i některé mechaniky. A není se čemu divit, hry z této série jsou i dnes skvělé a svým způsobem nadčasové, a jsem toho názoru, že ještě dlouho budou. Vývojáři ze studia Hexworks jsou očividně velkými fanoušky Souls her, a Lords of the Fallen je toho jasným důkazem. Možná bych i řekl, že jde o doposud nejlepší Souls hru, jakou nevytvořilo studio From Software, což je jistě pro vývojáře skvělá vizitka. Zvláště když jsme tu letos měli velmi dobrý Lies of P.

Vývojáři hru poskytli herním novinářům i vybraným streamerům s docela velkým předstihem. Nebylo to ale jen z důvodu, aby měli více času na recenze a další výstupy. Vývojáři chtěli dostat zpětnou vazbu, aby mohli hru na vydání vyladit a opravit co nejvíce chyb. A musím říci, že když jsem hru dostal, byla ve značně rozbitém stavu. Framerate haptoval, hra se kvůli problémům s pamětí po určité době začala brutálně sekat, objevovaly se kritické chyby zabraňující pokračovat v hraní a postupu, vypadával zvuk a tak dále. Vývojáři už ale během tohoto období vydali několik updatů a dalo by se říci, že většinu největších problémů opravili. I proto musím doporučit, abyste před prvním zapnutí stáhli docela velký update. Bez něho hru rozhodně nezapínejte, protože byste měli značně frustrující zkušenost, a to by vzhledem ke kvalitám hry byla velká škoda. Je otázka, jestli by nebylo příště lepší, aby vývojáři připravili klasickou betu, ale chápu, že někdy na ní není čas a ani peníze, zvláště u studia, které nepatří mezi největší a musí obracet každý dolar. Nyní je ale hra naštěstí ve slušném stavu, a to je hlavní.  

Nyní už ale pojďme na samotnou hru, od níž jsem se v posledním týdnu nemohl odtrhnout. Vývojáři zahodili vše z prvního dílu Lords of the Fallen pro svůj kompletní reboot, a pokud jste ho tedy nehráli, nemusíte se bát, že byste o něco přišli. Dalo by se říci, že příběh nového Lords of the Fallen začíná hodně v minulosti, v době, kdy byl největšími hrdiny, jaké kdy svět poznal, poražen démonický bůh Adyr. V ten den se zdálo, že je jeho tyranie konec, načež z hrdinů se stali strážci, kteří měli zabezpečit, že se už nikdy nevrátí. Jenomže jeho duch si po čase našel cestu na svět a obrovské krveprolití začalo znovu. Navíc strážci jeden po druhém padli a jejich majáky, které se tyčí nad celou zemí Mournstead, byly zkaženy. Po staletí válek učedníci boha Oriuse našli tajemnou lampu, díky níž je možné plynule procházet říší živých i mrtvých. A i proto se zlému bohovi mohou postavit a pokusit se ho zlikvidovat jednou provždy.

Příběh je v základu klasickým soubojem dobra a zla, ale co se mi hrozně líbilo, je celková výborná prezentace a velké produkční hodnoty, které bych u hry od nového studia, které navíc nemělo na vývoj stomilionový rozpočet, rozhodně nečekal. Navíc lore temného fantasy světa s výbornou atmosférou, jenž se utápí v krvavých válkách, je propracovaný a nesmírně zajímavý, a i proto byla radost dozvídat se o něm další podrobnosti. Zvláště když jsem poznal i řadu kvalitně napsaných postav, kterým jsem mohl pomáhat během své cesty, za což mi zase kolikrát pomohly s tuhým bossem. O tom ale až později. Zvláště některé postavy jsem si oblíbil, a docela jsem byl i pak překvapen, čím jsou či jaký měly osud. Nechci ale zbytečně spoilerovat, abyste nepřišli o nejedno překvapení. Svět, lore, postavy a prezentace, to vše je na vysoké úrovni a naprosto zastiňuje devět let starého předchůdce. Tady vývojáři z Hexworks odvedli parádní práci, s níž položili navíc základ do budoucna. Věřím, že s Lords of the Fallen mají další plány.

Ještě než se ocitnete v herním světě, čeká vás důležitý úkol, a to vytvoření hlavního hrdiny. Můžete si upravit jeho vzhled skrze celkem dobře zpracovaný editor, ale hlavně je důležité vybrat jeho třídu. Na výběr jsem měl na začátku devět tříd, přičemž čtyři další je možné odemknout hraním. Jednotlivé třídy se na začátku liší odlišnými hlavními zbraněmi (každá třída může později nosit jakoukoliv zbraň, takže o ní primárně nejsou), ale hlavně počátečními atributy, určující prakticky její směr, jakým se vydat. Když se později ve hře rozhodnete, že byste chtěli body za levelování utratit do jiných atributů, je to možné, ale vždy se reset provede jen do základního nastavení dané třídy. Pokud si vyberete třídu, která bude mít počáteční sílu třeba 12 (Hallowed Knight), bude stejnou sílu mít i po resetu, ne méně. Je určitě dobré, že vývojáři nezapomínají ani na hráče, kteří by si chtěli sami upravit třídu podle svých představ a mít nad svým hrdinou co největší kontrolu. Pro ně je tu třída Condenmed začínající na levelu 1 a s dřevěným kbelíkem v ruce. Ta je ale dle mého určena spíše zkušenějším hráčům, kteří už mají jeden průchod za sebou.

Kromě atributů pak třída určuje i počáteční zbraň na dálku, protože tu existují házecí sekyrky, granáty nebo kouzla. I základní zbraň na dálku tak může být při výběru důležitým faktorem. Zvláště, když tyto zbraně dokážou značně pomoci během soubojů, ať už s řadovými protivníky nebo bossy. Z testování bych řekl, že jednotlivé třídy jsou hodně rozmanité, dobře zpracované a každý si určitě vybere tu, která bude nejlépe pasovat jeho hernímu stylu. Já si vybral na začátku třídu Udirangr Warwolf, která má ze všech největší počáteční sílu, jako zbraň na dálku házecí sekyru, má fešné vlčí brnění a hodí se pro používání velkých zbraní bez štítu, hlavně mečů a sekyr, které je možné držet v jedné ruce nebo v obou pro větší poškození. To je přesně herní styl, který preferuji, na druhou stranu není tak agilní a rychlá, jako některé jiné třídy. A o kouzlech si také může nechat zdát, ale to mi nevadilo, protože je v Souls hrách moc nepoužívám (ano, jsem v tomto trochu divný).

Lords of the Fallen nemá velký otevřený svět jako Elden Ring, ale nabízí větší navzájem propojené lokace, tvořící velký svět, jako tomu bylo třeba u série Dark Souls a vůbec klasických Souls hrách. Na začátku jsem procházel hořící hrad, který mě popravdě po stránce designu moc neohromil, ale naštěstí jde jen o úvodní ne moc výraznou lokaci. Následně se úroveň designu v dalších částech znatelně zvedne, ať už jde o močály, doly, menší vesničky, hořící vesnička či zasněžený les, přičemž ty je možné i více prozkoumávat a nejsou tak lineární, jak by se mohlo zdát. Lokacím a vůbec průzkumu pomáhá i začlenění dvou verzí světa, o čemž se ještě rozepíši níže, protože pak není nouze o skryté chodby a další místa. Celkově jsem s designem i rozlohou úrovní spokojen, jsou navíc i dostatečně rozmanité a navzájem odlišné. Navíc musím ocenit i sem tam nádherné scenérie, které hra dokáže vykouzlit, na nichž je vidět velká kvalita všech umělců, kteří se na hře podíleli. Kolikrát jsem hned hru zastavil a skrze Photo režim, jenž je ve hře spíše základní, típal jeden nádherný obrázek za druhým. Až jsem si chvilkami říkal, jestli náhodou nehraju nějakou novou hru od From Software. Nejen designem světa, ale i dalšími prvky vývojáři dokázali úspěšný vzorec her od japonských vývojářů prakticky dokonale zkopírovat.  

Stejně jako u jiných Souls her je důležité aktivování speciálních cestovních bodů (bonfirů), u nichž je možné i levelovat. Zajímavostí je, že během hraní sbíráte speciální semínka, díky nimž je možné jeden tento bod vytvořit i během procházení lokace na místech, které jsou pokryty květinami. Těchto míst je velké množství, a pokud projdete velkou část lokace a chcete si odpočinout, je možné si prakticky záchytný bod vytvořit. Pokud následně postoupíte dál a vytvoříte další bod, ten předchozí se přepíše. Většinou je možné tento bod vytvořit i přímo před bossem, takže nemusíte k němu běhat delší cestu, jako tomu občas u Souls her bylo. Pěkná inovace, zvláště když semínka je možné farmit z minibossů, takže je jejich relativní dostatek. Je vidět, že vývojáři jsou velkými fanoušky Souls her a dobře si uvědomili, jaké části by bylo dobré zlepšit a lehce inovovat, aby hraní bylo příjemnější, a když už je hra těžká, tak zbytečně hráče nefrustrovala.

Výše jsem zmínil, že hlavní hrdina nosí neustále u sebe speciální lampu, díky níž může procházet říší živých (Axiom) a říší mrtvých (Umbral), které jsou přes sebe překryty v rámci jednoho světa. Zatímco říše živých sama o sobě nevypadá dobře a je plná krve a utrpení po staletí válek, říše mrtvých je doslovnou noční můrou, kde se nachází děsivé přízraky a další hrůzy. Zajímavostí je, že do říše mrtvých je možné jen nahlížet skrze lampu, nemusíte se do ní hned přepínat. Díky tomu tak můžete procházet tajné zdi, případně mříže a dostávat se do jinak nedostupných míst, kde je cesta dál, ale také třeba nějaký poklad či důležitý předmět. Musíte si ale dávat pozor, abyste při nahlížení do říše mrtvých nenarazili na protivníka, protože stačí jeden škrábanec a hned se v ní ocitnete natrvalo. Tedy, do doby, než se vysvobodíte.  

Do říše mrtvých je ale možné se dostat i klasicky smrtí (u bosse vás to zachrání, protože tím pádem máte dva životy a můžete pokračovat v boji), případně vlastním obětováním se. Když se v říši mrtvých ocitnete, máte vždy jen polovinu života, druhou je ale možné doplnit dáváním poškození protivníkům. Svět mrtvých je značně nehostinné místo, kde jsou nebezpečné přízraky, které se na vás vrhají ze všech stran v nekonečném zástupu. Navíc, čím déle v říši mrtvých jste, tím více se objevuje protivníků, a vše může dojít až tak daleko, že se objeví silný přízrak, který nejde prakticky zabít a je nutné před ním utíkat. Když jsem dokonce zemřel u jednoho z bossů, tak ve světě mrtvých jsem měl nejen jeho, ale i druhého, takže o překvapení v tomto rozhodně není nouze.

Říše mrtvých ale není jen trestem. Kolikrát se v něm nachází plošinky, které v říši živých nejsou. Vidíte rozbořený most, přes který je nutné se dostat? V říši mrtvých třeba není zničený, případně je u něho plošinka, kterou je možno si přivolat případně na ní skočit. A to je jen jeden z příkladů. Abyste se dostali zpět do říše živých, je nutné vždy najít speciální oltář. Těch naštěstí je docela dost. Každopádně možnost procházet říší živých a mrtvých je výborné oživení klasické Souls hratelnosti a hlavně skvělá mechanika, která pomáhá nejen boji s protivníky, ale také řešením lehčích hádanek či průzkumu světa. Hodně jsem si ji užíval. Navíc má díky ní Lords of the Fallen svoji vlastní identitu.

Během hraní budete narážet na rozmanité druhy protivníků, od rytířů několika druhů a velikostí, po velké přerostlé psy, mnichy a různá další monstra, s nimiž není radno si zahrávat. A to je jen svět živých, protože svět mrtvých má svoje vlastní příšery, od klasických zombiím podobným kreaturám po duchy, zlé víly nebo smrtky s velkou kosou. Na rozmanitost protivníků si stěžovat nemohu. Je jich slušné množství. Jen bych ocenil, pokud by hra obsahovala nějaký bestiář, skrze který by bylo možné se s jednotlivými protivníky seznámit, a třeba i zjistit, jaké mají slabiny. Také si myslím, že v některých pasážích vývojáři ne úplně dobře nastavili protivníky, případně jejich počet. Někdy je až příliš mnoho lučištníků nebo protivníků útočících na dálku, kteří jsou hodně přesní. Sem tak jsou i části, kde je zase velké množství silných protivníků v podobě třeba velkých rytířů. Bojovat s nimi poprvé je zábava a hodně napínavé, ale když musíte opakovat několikrát stejnou cestu s nimi, je lepší je už oběhnout, protože jen zpomalují v postupu, nehledě na to, že je lehké u nich vyplácat velké množství léčiva. . No a i umělá inteligence protivníků by zasloužila větší péči, protože mají tendenci se někde zaseknout, což má za následek, že jsou snadným cílem. Jednou se mi dokonce takto sekl jeden z menších bossů, takže jsem ho mohl následně snadno zabít. To by se rozhodně dít nemělo.

Nejsilnější zbraní Souls her od studia From Software jsou a budou souboje s bossy, které jsou naprosto fantastické. První Lords of the Fallen měl bosse slušné, ale nijak zapamatovatelné. Nový Lords of the Fallen je na tom podstatně lépe, a dokonce bych řekl, že většina kolikrát epicky ztvárněných bossů se může rovnat těm z her od japonských mistrů. Jsou dobře navržení, od designu po samotný souboj, přičemž každý boss je na začátku doprovázen pěkným filmečkem, jenž ho uvede. Jednotliví bossové se mohou chlubit unikátními pohyby a útoky, které jsou popravdě krásně čitelné a lze se je snadno naučit. Přesto bossové představují slušnou výzvu, protože stačí jeden nebo dva silné útoky a pořádně zacloumají zdravím vašeho hrdiny. Souboje s bossy, které jsou hodně o učení jejich pohybů, jsem si každopádně neskutečně užíval a jsou jen dalším důkazem toho, že vývojáři ze studia Hexworks dělali tuto hru s láskou k slavným předlohám. 

Pro likvidaci protivníků je možné využít nejrůznější zbraně, od mečů po palcáty, sekyry, kyje či kopí. Jak už jsem zmínil v odstavci se třídami, jsou zastoupeny i zbraně na dálku či magie, která ale není na rozdíl od některých Souls her tak silná, nebo alespoň mi to nepřišlo. Souboje s protivníky jsou hodně o čtení pohybů, úskoků, blokováním jejich výpadů a správném načasování, jako v sérii Dark Souls. Soubojový systém je kvalitně navržen a ovládání dobře vyladěné. Neměl jsem s ním během hraní problém. Když jsem udělal během souboje s bossem nebo těžkým protivníkem chybu, věděl jsem, že si za to mohu sám, třeba špatným načasováním. U soubojů se mi navíc líbí, že je možné už během animace úderu změnit držení zbraně. Většinou jsem používal držení svého velkého meče jednou rukou, protože pak neubírá při akci tolik staminy, také úskok je s ním rychlejší a úspornější. Jsou ale momenty, kdy protivníky třeba udělá silný útok, a to je čas, kdy je dobré bleskově uchopit zbraň oběma rukama a dát mu větší poškození. A ještě jednu zajímavost má soubojový systém, která se mi hodně během hraní líbila. Klasickým krytím se po úderu protivníka část vašeho zdraví zbarví bílou barvou. Tuto část následně můžete získat zpátky tím, že úder vrátíte. Přitom nejste limitováni časem, jako tomu bylo třeba u Bloodborne, ale můžete hrát daleko trpělivěji a úder vrátit ve správnou chvíli. Jen si tedy musíte dávat pozor, aby vás při čekání protivník nezasáhl přímo, protože pak o tento dílem nenávratně přijdete.

Za porážení protivníků jako v každé Souls hře dostanete body zkušeností, které můžete utratit za levelování a přidávání bodů do dalších atributů. Moje třída vyžadovala hlavně sílu, zdraví a výdrž, nejen kvůli stamině, ale také aby mohla nosit těžká brnění a nebyla s ním příliš pomalá. Pomáhat si je možné i prsteny zvedající třeba odolnost vůči různým elementům, případně přidávající rychlejší obnovu staminy nebo její větší množství. Já si hodně oblíbil prsten, jenž dokáže uzdravovat. Sice velká poškození nedokáže rychle uzdravit, ale rozhodně mi v mnoha soubojích pomohl. No a zapomenout nesmím ani na brnění. Vývojáři připravili několik desítek helem, rukavic, nohou i těl, s pěkným designem, které navíc mají různé statistiky. Zatímco jedno vás může lépe ochránit před klasickým poškozením, další si lépe poradí s ohněm nebo jedem. Prsteny, brnění i amulety, to vše pomáhá při skládání co nejsilnější třídy, dá se v tomto i slušně experimentovat, a má rozhodně vliv na hratelnost.

Souls hry se skvěle hrají v online kooperaci a je určitě skvělé, že ji Lords of the Fallen podporuje. Kdykoliv můžete k hraní přizvat kamaráda, který následně s vámi může procházet celý svět a bojovat s řadovými protivníky i bossy. Postup ve světě vždy bude mít pouze hostitel, ale host získá předměty z nepřátel a XPčka, takže s prázdnou určitě neodejde. V době testování bohužel servery hry nejely, takže nebylo možné kooperaci vyzkoušet, a to platí i o PvP, protože můžete napadat hry ostatních. Je ale také nutné si dávat pozor při vlastním hraní, protože kdykoliv i vám může někdo napadnout hru a vyzvat na duel. Od prvního dne pak vývojáři slibují i podporu pro cross-play, takže mohou hrát hráči společně bez rozdílu platformy. To je jistě skvělá zpráva. Jak ale servery po vydání pojedou nebo nepojedou, a jak budou stabilní, na to vám nedokážu nyní odpovědět.

Když nechcete hrát s kamarády a chcete si hru užít offline, je tu tato možnost. Nikdo vás do online nebo kooperace nenutí. Nemusíte být ale ani při tomto způsobu hraní na bosse sami. Jak totiž pomáháte NPCčkům s jejich úkoly, ta vám následně mohou přijít na pomoc s bossem. Úkoly se tedy vyplatí sledovat a plnit, jako jsem to dělal já, rozhodně tu nejsou jen na natažení herní doby. U většiny z bossů jsem si tak mohl před vchodem nějakou NPC postavu vyvolat, která mi pak pomohla. Třeba u Lies of P jsem psal, že tito bojovníci ovládaní umělou inteligencí nejsou moc užiteční, protože rychle padnou, ale v Lords of the Fallen se drží. Nejen, že na sebe docela vážou bosse, abyste měli více prostoru třeba pro léčení, ale zároveň i vykrývají jeho útoky. Kouzelník vás dokonce může skrze kouzlo léčit, takže nebudete mít takovou spotřebu lékárniček. NPCčka jsou tedy velmi dobrou a vítanou pomocí. Své odvedou dobře, jen bosse sami zabít nedokážou, to největší poškození musí dát pořád hráč.  

Vývojáři před vydáním zmiňovali, že první průchod hrou zabere zhruba 35 až 40 hodin. Tento čas mohu potvrdit z vlastního hraní, ale je jasné, že hodně záleží na zkušenostech se Souls žánrem a dovednostech. Méně zkušení nebo dobří hráči mohou nahrát daleko více času. Lords of the Fallen není rozhodně lehká hra, v mnoha místech přináší docela slušnou výzvu i pro zkušené hráče. Na druhou stranu se mi nestalo, že by obtížnost v některých místech brutálně vystřelila a já byl kvůli tomu frustrován. Po dohrání je možné se rozhodnout, jestli zůstanete ve stejném světě nebo se pustíte do New Game+, kde vám zůstane nahraný level i získané předměty. Na druhou stranu ale i protivníci budou dávat větší poškození a budou i více odolní vůči elementům a vůbec vašim útokům. New Game+ určitě potěší, zvláště hráče, kteří si chtějí dál levelovat svého hrdinu a hledat další výzvy. Znovuhratelnost je i podpořena třemi odlišnými konci.

Lords of the Fallen je jednou z her, která je postavena od základu na moderním Unreal Enginu 5, a na vizuální stránce je to hodně znát. Svět hry je neskutečně detailní, to samé se dá říci o postavách a hlavně nejrůznějších brněních a zbraních, které jsou zpracovány do nejmenšího detailu. Hodně se mi líbilo i nasvícení a hrátky se stíny, které vytváří fantastickou atmosféru. Lords of the Fallen je rozhodně jednou z nejhezčích Souls her, jakou jsem mohl hrát. Vizuálně rozhodně nezklame, a to ani na jeden režim zobrazení. Režim kvality se zaměřuje na nativní 4K rozlišení a 30fps, druhý zaměřující se na výkon má dle starších informací běžet v základu jen v 1080p při 60fps, ale jak mi vývojáři během recenzování napsali, skrze jejích upscalovací technologii je výsledný obraz také v rozlišení 4K. A musím říci, že je jeho kvalita více než slušná, prakticky jsem během přepínání neviděl větší rozdíl, a to ani na velké obrazovce. Po posledním updatu je framerate docela stabilní, ačkoliv jsou stále pasáže, v nichž je možné zaznamenat jeho pokles. Ty budou potřebovat ještě vyladit, stejně jako občasné zasekávání protivníků i samotného hlavního hrdiny do textur, z čehož se bohužel většinou nejde dostat, takže je nutné hru restartovat.

Pochválit musím vývojáře i za kvalitní soundtrack, který většinou doprovází pěkné filmečky či epické souboje s bossy, s nimiž je pak o to větší radost bojovat. To s ozvučením už jsem moc spokojen nebyl, protože mi přišlo, že třeba údery zbraní jsou trochu tlumené a nezná tak dobře, jako v jiných Souls hrách. Celkově ozvučení je ale slabší a nevýrazné, ale rozhodně nejde o nějaký průšvih, který by kazil zážitek z hraní. To třeba dabing většiny postav je rozhodně povedený, a není na co si u něj stěžovat.

Zatímco první Lords of the Fallen si mé srdce moc nezískal a vlastně jsem na něj po dohrání rychle zapomněl, to reboot je úplně jiná pohádka, či v tomto případě spíše noční můra. Jde o kvalitní akční RPG hru s dobře navrženým světem se zajímavým lorem, epickými souboji s bossy, zábavnou hratelností, velkou rozmanitostí a pěkným vizuálním zpracováním. Navíc musím ocenit, že ačkoliv se vývojáři nesnažili o překopání základních mechanik, přišli s několika chytrými novinkami, mezi nimiž nejvíce září možnost přepínat mezi dvěma říšemi, což má velký vliv na souboje, průzkum i řešení hádanek spojených s prostředím. Škoda jen několika problémům s umělou inteligencí či stále trochu haprující technickou stránkou. I tak ale mohu nákup jednoznačně doporučit všem fanouškům žánru, no a nyní si přát, aby hra měla úspěch a vývojáři přišli s vydatným rozšířením nebo rovnou druhým dílem.