Recenzovaná verze: Xbox Series X/S (hra je v předplatném Xbox Game Pass)

Hra Jusant se mi od první minuty trefila naprosto do vkusu a ohromila svoji atmosférou, pojetím a vůbec zpracováním. A zaujala i skutečností, že sdílí řadu společných prvků s dalšími oblíbenými hrami jako Journey, Abzu nebo The Pathless. Také v ní cestujete tajemným zničeným světem a postupně odhalujete jeho tajemství. Hlavním hrdinou je tentokrát mladý horolezec, jenž sebou nese roztomilého tvora, jenž trochu připomíná malou velrybu. Tento malý tvor má ale jednu zvláštnost a tak trochu dar. Dokáže do zničeného světa, z něhož po jedné velké katastrofě zmizela veškerá voda, navracet tuto životodárnou tekutitu a tím mu vracet i jeho krásu. Cílem hry je vyšplhat na obrovskou záhadnou věž, která je už delší dobu opuštěná. Proč tak musíte udělat? To na začátku nevíte a můžete jen hádat, ale postupně budete odhalovat mnoho záhad spojených s věží, hlavně skrze nalezené kolikrát emotivní dopisy obyvatel věže, kteří záhadně zmizeli, nádherné jeskynní malby, různé sběratelské předměty, samotné prostředí i sem tam pěkné kratší filmečky. Příběh je velkým lákadlem hry Jusant, moc se mi líbilo odhalovat jeho záhady, a proto vám více neprozradím, abych vám nezkazil zážitek z hraní i emotivního finále.

Příběh je velkým lákadlem hry Jusant, ale neméně dobře je na tom její výborná hratelnost, založená na lezení po obrovské věži. I když šplhání může znít nudně, opak je pravdou, a to hned z několika důvodů. Šplhání je prakticky navrženo tak, aby každá pasáž představovala menší logický rébus, během něhož hledáte cestu k cíli. Navíc mu pomáhá i vyladěné a dobře navržené ovládání. Směr, jakým bude hlavní hrdina šplhat, udáváte vždy analogovou páčkou. Jeho ruce následně ovládáte pomocí spouští LT (L2) a RT (R2), kdy každá spoušť představuje jednu ruku hlavního hrdiny, přičemž po jejím stisknutí se vždy danou rukou chytí, pokud má tu možnost. Šplhání díky tomu není jen o nudném klikání na výstupky a místa, kterých se může hlavní hrdina chytit. Jde o chytře navržený a intuitivní systém, díky němuž je šplhání hodně zábavné s uspokojující. Jediné, co občas trochu zazlobí, je kamera, ale dá se to přežít a jde naštěstí jen o ojedinělý jev.  

Protože je lezení hodně náročné na fyzičku, stejně jako třeba ve hře The Legend of Zelda: Breath of the Wild má hlavní hrdina i zde ukazatel výdrže. Ten není tak přísný jako v Zeldě, ale je nutné s ním počítat, protože když výdrž dojde, hlavní hrdina spadne. Naštěstí je možné si výdrž doplňovat i během šplhání. Hlavní hrdina se může po stisknutí R3 na chvilku zastavit a odpočinout, ačkoliv nikdy si na sto procent staminu takto neobnoví. Ukazatel se po každém takovém dobití o něco zmenší a bude zmenšovat, dokud nedosáhnete nějaké plošinky nebo záchytného bodu, kde by bylo možné si komplet odpočinout. Stamina do hry přidává určitý prvek napětí, protože kvůli ní je nutné hledat co nejrychleji cestičky dál, případně precizně načasovat skoky, protože ty berou z ukazatele hodně energie. Kolikrát jsem proto hlavně v pozdějších pasážích vyšplhal na záchytný bod jen tak tak.

Abyste se nemuseli bát, že z věže spadnete úplně dolů a přijdete o život, máte k dispozici speciální horolezecké lano, s nímž jste v každé pasáži jištěni. Když začnete lézt, hlavní hrdina ho vždy automaticky připevní ke skále či nějakému pevnému bodu. Během šplhání si ale následně můžete sami udělat až tři další vlastní záchytné body, aby když se náhodou pustíte a spadnete, nemuseli jste opakovat celou cestu znovu, což je určitě fajn. Záchytné body je možné dělat prakticky kdekoliv, v tomto vývojáři dávají hráči naprostou svobodu. Sem tam ale po delších trasách jsou rozmístěny i pevné záchytné body, u nichž hlavní hrdina lano smotá a začne zcela od začátku. Záchytný bod ovšem neslouží jen na „uložení“ cesty, ale můžete se u něho slanit, třeba na zem pod vámi, případně je možné se u něho na laně rozhoupat, aby bylo možné skočit do výklenku před vámi nebo na vzdálenější výstupek, jehož je možné se zachytit. Také může hlavní hrdina díky němu běhat po stěnách. Lano tedy neslouží jen pro jištění, ale jde o docela chytrý a dobře do hratelnosti zakomponovaný nástroj, který během šplhání nejednou pomůže k překonání různých pasáží i řešení logických problémů.

Hlavní hrdina je po celou dobu hraní opuštěný a nemá si s kým promluvit, a o to více přijde vhod možnost pomazlit se s roztomilým společníkem, o němž byla už řeč výše. Kdykoliv si ho můžete pohladit, čímž se postupně mezi vámi prohlubuje pouto. Tento společník ovšem není jen normálním doprovodem, jenž by sloužil jako kosmetika, ale může vydávat speciální zvuk, po němž rostliny začnou kvést a udělají další cestičku, kterou je možné se vydat. Někdy se kytka zvětší a je možné po ní tedy šplhat, přesněji po jejích ostnech, jindy rozkvete po skále a udělá záchytné body. Ty většinou zůstanou natrvalo, ale někdy po chvilce začnou mizet, takže je nutné trochu pohnout a počítat s tím. Každopádně malý velrybě podobný společník je příjemným doplňkem, má vliv na hratelnost a řešení hádanek, navíc umí i odkrýt záhadné malby, doplňující střípky o záhadné věži a vůbec herním světě.

Ačkoliv je Jusant hra o šplhání na jednu věž, hrozně se mi líbí, že i tak vývojáři dokázali přijít s různými prostředími s úžasným designem a nádhernými malebnými scenériemi, u nichž se tají dech, ale i také vlastními problémy a hádankami. Nemusíte se tedy bát, že byste po celou dobu šplhali jen v jednom stejném prostředí, které by nemělo záhy čím překvapit. Navíc vývojáři i do hratelnosti s každou kapitolou přidají novou mechaniku, která oživí hratelnost a přinese něco nového. Ať už jde o možnost využívat vítr pro dostání se do vzdálenějších míst, možnost šplhat po lezoucích broucích, kteří vytvářejí své vlastní cestičky nebo využívat světlušky pro skoky do vyšších výšek. Hra je dostatečně rozmanitá, ať už jde o nádherné lokace nebo i samotnou hratelnost a mechaniky, aby nezačala nudit.

Jusant je hodně intenzivní zážitek, jenž nemá žádná hluchá místa a neustále servíruje hráči něco nového, co oživí hratelnost nebo doslova ohromí. To je ale vykoupeno dost i samotnou délkou. Jde o docela krátkou záležitost, kterou není problém dohrát za nějaké tři až čtyři hodiny. Jde tedy o pohodovou relaxační záležitost po těžkém dni na jeden večer (cena hry je na PlayStation Store stanovena na 599 Kč). To je docela škoda, protože u takto parádní hry bych si dokázal představit delší herní dobu, ale nedá se nic dělat. Znovuhratelnost moc velká není, ale pokud se do hry opravdu zamilujete, budete si moci zopakovat jednotlivé kapitoly a dohledat v nich chybějící dopisy, různá tajemství a další věci, které vám dodají další podrobnosti o světě a tajemné věži.

Na hře Jusant zaujme hned od první minuty i její nádherné stylizované vizuální zpracování. Hlavně pokud hrajete na velké televizi ve 4K rozlišení, jde o naprostou parádu, v níž zaujmou různé krásné efekty, detailní prostředí i fantastické nasvícení, o které se stará Unreal Engine 5. Hra je po celou dobu dobře optimalizovaná. Neměl jsem žádný problém, ať už jde o pády hry nebo framerate. Co musím také pochválit je fantastický soundtrack, za níž stojí zatím nepříliš známý hudební skladatel Guillaume Ferran. Soundtrack s nádhernými meditativními a rytmickými skladbami, které se dobře poslouchají i samostatně, krásně doprovází šplhání po vizuálně působivých úrovních a pomáhá budovat výbornou atmosféru.

Jusant sice nepatřil mezi ty nejočekávanější hry letošního roku, vlastně byl trochu v jejich stínu a moc se o něm nepsalo, ale rozhodně je nakonec jednou z nejvýraznějších. Od první minuty chytne svým poutavým příběhem, výbornou hratelností, nádherným designem i zpracováním a elektrizující atmosférou, až je problém se od něj odtrhnout.  Vývojářům ze studia Don't Nod vytvořili svoji nejlepší hru od prvního Life Is Strange, která má vlastní identitu a dokáže chytnout za srdce. Pokud máte rádi originální dobrodružné hry jako Journey nebo The Pathless, Jusant si zamilujete jako já.