Ihned na rovinu musíme říci, že Jak and Daxter: The Lost Frontier se nám z doposud vyšlých dílů líbil nejméně, za což může i celkem nudný příběh, který je ve hře jen proto, aby se neřeklo. S naším milovaným duem se nacházíme ve světě, kde dochází jakási surovina Eco, která když dojde, bude to mít nedozírné následky pro zdejší ekosystém. JAK tak znovu hodí na ramena svého kolegu Daxtera a společně se vydají celou situaci vyřešit dřív, než bude pozdě. Příběh ukrývá spoustu příležitostí pro nějaký ten zvrat. Pár se jich sice dočkáme, ale nejde o nic, co by bylo hodno zapamatování a na co bychom později vzpomínali. Naší dvojce dělá často společnost Keira, která dá občas i nějakou tu radu. Další postavy už tolik zapamatovatelné nejsou a spíše je budete brát jako někoho, od koho dostanete požadovaný úkol, abyste ve hře pokročili o nějaký ten další kousek dál. Samotná hratelnost v Jak and Daxter: The Lost Frontier je naprosto typická pro tuto sérii. Procházíte lineární úrovně, kde občas něco umlátíte nebo ustřílíte. Na řadu přijdou i klasické skákací úrovně, kdy si budete muset poradit s rafinovanými překážkami. Zde bychom zmínili trojici speciálních schopností, které se nám velice líbily. První schopností je vystřelování červené světlice, která po zasazení kulkou exploduje. Tato nová vychytávka se nám velmi líbila a hojně jsme ji na nepřátele používali. Rovněž se nám líbila možnost stavět jakési zelené kvádry, které je třeba v rychlosti přeskákat, než se zase rozpadnou. Hojně budete využívat i možnost zpomalení času, kdy budete muset přeskákat rychle se pohybující plošinky. Schopností má JAK pochopitelně daleko více, jako třeba tryskové skoky, ale na ty si už budete muset přijít sami. Pokud bychom měli tuto část nějak shrnout, tak jde vždy jen o to, abyste se z bodu A dostali do bodu B. Pokud danou úroveň překonáte, většinou vás čeká nějaký ten tvrdší boss, do kterého vyprázdníte poslední zbytky nábojů. Bossovské souboje nejsou špatné, mají celkem spád, ale trošinku větší nápaditost by neuškodila, protože se jedná prakticky vždy o to samé. Stačí jen uskakovat a pálit, co to jde. Do hry se vrátily i klasické tlačítkové sekvence, kdy budete muset mačkat požadovaná tlačítka na obrazovce. Pokud třeba chytí JAKa boss, musíte ho pomocí Daxtera osvobodit mačkáním křížku. Podobné tlačítkové minihry nepředstavují jen souboje, ale i opravování strojů, ničení letadel a podobně. Velkou pochvalu si vývojáři zaslouží za úrovně, ve kterých ovládáme temného Daxtera. Ten v těchto levelech představuje přerostlou veverku, která umí vyvolat ničivé tornádo, umí zuřivě bušit do stran nebo házet s nepřáteli o sto šest. Kapitolou samou o sobě jsou vzdušné přelety. Mezi misemi, které budete plnit na nejrůznějších částech země, budete ovládat letadlo, kterým se na požadovaná místa dostanete. Ovládání letadélka je velmi jednoduché, přičemž si vystačíte jen s analogem a křížkem pro přidání rychlosti. Kromě klasických přeletů, kdy se toho moc neděje, absolvujete i vzdušné bitvy. V tento moment tak hra trošinku připomíná starší leteckou arkádu Crymson Skies. Bohužel musíme říci, že zaměřování letících cílů je mnohdy dosti nepřesné a pomalé, což vede ke spoustě vypáleným kulkám vedle. To nic ale nemění na tom, že tyto části hru oživují o nové zajímavé situace, takže nebudete jen neustále skákat z plošinky na plošinku, což by byla po čase nuda. Když jsme u létání, musíme zmínit, že ve vzduchu svedete i nějaké ty bossovské souboje, třeba když máte sestřelit letící vzducholoď, kterou hlídají desítky cizích letounů. Rovněž se nám líbila pasáž, kde jsme pronásledovali piráta, který unesl Keiru a my mu pomocí vystřelování Daxtera zničili plavidlo. Podobných situací je ve hře plná řada. Zmínit musíme, že letadlo můžete v docích dále vylepšovat, takže mu můžete připevnit lepší zbraně nebo zesílit brnění. Upgrady jsou velmi důležité a hlavně v tvrdších soubojích to pocítíte na vlastní plech. Hned po zapnutí hry budete obdivovat velmi pěknou grafickou stránku filmečku, který vás do hry uvede. Filmečky se vývojářům z High Impact Games opravdu povedly, jsou zajímavé, vtipné a rozhodně se u nich nebudete nudit. Grafická stránka v samotné hře poté není něčím, co by nám vyrazilo dech. Jde jen o něco více vyleštěný engine z předchozích dílů, který ovšem na malém displeji PSPčka vypadá i tak velmi pěkně. Pochválit musíme i plynulost hry, protože se nám nestalo, že by se hra nějak zpomalila. Občas můžeme pocítit lehké zaškubnutí, ale to je dáno načítáním hry z UMD mechaniky, PSN verze tímto nešvarem netrpí. Pochvalu si zaslouží i hudební zpracování, které je tradičně u série na velmi dobré úrovni a zapomínat nesmíme ani na podařený dabing, který hře dodává potřebnou šťávu. Technické zpracování je rozhodně na PSP lepším průměrem. Nenadchne, ale ani neurazí. Jak and Daxter: The Lost Frontier je podařenou plošinovkou, která ale nepřináší nic nového a spíše recykluje nápady z předchozích dílů. Pokud překousnete jen minimum změn, budete se hodně bavit, protože se jedná o nejpodařenější PSP plošinovku. Už by to ale chtělo, aby si v Sony sedli a se sérií Jak and Daxter udělali skok i na Playstation 3, kde by těch novinek v samotném systému hry mohlo být trochu více.