Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

U své novinky It Takes Two předvádí Josef Fares znovu své schopnosti vyprávět emotivní příběhy, které dokážou chytit za srdce, ale zároveň je v mnoha okamžicích odlehčit o řadu komediálních prvků. Zápletka hry se točí kolem malé dívky Rose, která se jednoho dne při jídle dozví, že její rodiče Cody a May už nedokážou spolu žít a chtějí se rozejít. Pro malou dívku je to pochopitelně velká rána, s níž se jen těžko smiřuje, a věřím, že taková situace není ani v reálu lehká pro hodně dětí. Rose se nechce s nastalou situací smířit, a proto s pomocí knihy o lásce doktora Hakima a svých slz převtělí své rodiče do prapodivných panenek. Ti se z tohoto svého prokletí chtějí co nejdříve dostat, ale nechápou, že jediná cesta není přes slzy své dcery, ale o znovunalezení cesty k sobě, aby rodina mohla být do budoucna kompletní. Nebude to ovšem nic jednoduchého, protože k cíli vede dlouhá strastiplná cesta plná nástrah. Josef Fares během celé hry ukazuje, že přišel do videoherního průmyslu z filmového světa, protože si často pomáhá dobře zrežírovanými filmečky, skvělou výpravou i dobře napsanými dialogy a postavami, které vám přirostou k srdci a kolikrát pořádně rozesmějí. Hlavně tedy May a Cody. Rose zase tolik prostoru nemá, což je ve výsledku i celkem škoda, a dalo by se i říci, že je spíše vedlejší postavou, která ovšem celý příběh spojuje. 

Zatímco příběh dokáže rozhodně zaujmout a je velmi dobře podán, tak tím největším tahákem je bez debat samotná hratelnost. Než se ale k ní dostanu, tak musím zmínit, že It Takes Two je stejně jako A Way Out čistě hra pro dva hráče, takže si ji sami nezahrajete. S tímto tedy musíte před nákupem počítat. Vývojáři naštěstí zakomponovali nejen lokální kooperaci, ale také online podporu, která navíc přichází s Friend Passem. Díky němu postačí, když jen jeden hráč vlastní plnou verzi. Oba pak mohou projít celou hru v kooperaci spolu. Jen je možná trochu škoda, že hráči s Friend Passem se nezapočítávají během hraní žádné achievementy/trofeje, takže je vlastně odměněn jen hraním samotné hry, kterou reálně nevlastní.

Nyní už ale k hratelnosti. Pokud jste viděli třeba jen obrázky nebo oznamující trailer, mohli byste mít o hře velmi zkreslené informace. It Takes Two se na první pohled může tvářit jako prostá kooperativní plošinovka, ale jde tak trochu o klam. Spíše než za plošinovku bych It Takes Two označil za kooperativní zážitek pro dva hráče, který svoji rozmanitostí, hravostí a skvělým designem i citem pro detail převyšuje prakticky veškerou kooperativní konkurenci. Hra It Takes Two totiž v sobě kombinuje řadu herních žánrů a obsahuje nepřeberné množství herních mechanik, takže ji někam zaškatulkovat je opravdu mimořádně těžké. V jedné úrovni se snažíte překonávat záludné překážky, skákat po plošinkách či řešit jednoduché hádanky, v dalších se ze hry stane arkádová střílečka, puzzle záležitost, adventura či akce na způsob Diabla, v níž hrdinové ovládají kouzla nebo meč. Díky této kombinaci žánrů hra nikdy neomrzí, pořád před vás servíruje něco zcela nového, takže je jednoduché se po celou dobu náramně bavit, což je podpořeno skvělým designem i vyladěnou hratelností. Vše má ve hře své místo, naprosto chybí hluché, nudné nebo natahované pasáže, a jednotlivé části na sebe skvěle navazují.

Hra se odehrává v útrobách domu hlavních postav a jeho přilehlém okolí, nebo alespoň by měla, ale to není až tak podstatné. Důležitější je, že se nemusíte bát, že byste chodili pořád po stejně vypadajících lokacích, protože ani zde vývojáři rozmanitostí nešetřili. Ano, podíváte se, jak to vypadá v dětském pokojíčku či dalších místnostech, ale následně se dostanete do lesa, prozkoumáte podvodní život i zasněžené malé vesničky. Vývojáři navíc v každé kapitole předhazují nové neotřelé nápady, neustále něčím překvapují a zároveň dávají hlavním hrdinům originální gadgety, které následně využíváte pro pohyb po úrovních, případně pro řešení chytrých hádanek. Zatímco na začátku jsem do rukou dostal jakousi zbraň vystřelující sliz a kamarád pušku, došlo i na hrátky s časem či magnety, a o dalších raději pomlčím, abyste nepřišli o překvapení. Kromě hádanek a různých překážek je hra doslova prošpikována skvěle navrženými souboji s bossy, kteří jsou jako zbytek nápadití, každý je jiný, zábavný a skvěle zapadá do hrané úrovně i samotné hry.

It Takes Two není unikátní jen ve své rozmanitosti, ale i v tom, co vidíte na obrazovce. I když hrajete s kamarádem online, tak je obrazovka rozdělena, abyste viděli nejen svoji scénu, ale také scénu kamaráda, jako když hrajete nějakou hru v lokálním split-screen režimu. Nejprve jsem si říkal, jestli to není v online módu zbytečné, ale není, protože některé logické problémy, skákací pasáže a další překážky vyžadují synchronizaci od obou hráčů, takže potřebujete vidět, co přesně dělá kamarád a kde se nachází. Rozdělená obrazovka je tak ve výsledku v mnoha situacích herní mechanikou, která do samotného konceptu skvěle zapadá. Po chvilce jsem si na ni zvykl a neměl s ní žádný problém. Ba naopak jsem byl překvapen, jak vývojáři rozdělení obrazovky využívají pro samotnou hratelnost.

Během průchodu hrou postupně narážíte na spoustu miniher, do jejichž plnění se můžete, ale také nemusíte pouštět. Opomíjet je by ovšem byla obrovská škoda. Musím totiž zmínit, že každá mi přišla zábavná, zajímavá a byla radost se v ní přetahovat s kamarádem, ať už šlo o rytmickou hříčku, přetahování se o provaz (tady jsem jako v jedné z mála opravdu zaválel), překážkovou dráhu nebo střelbu na terče. Skvělé určitě je, že jednotlivé minihry si postupně odemykáte do menu, takže si je můžete následně kdykoliv rychle spustit bez nutnosti hru znovu opakovat. U některých si určitě musím v budoucnu zlepšit reputaci, protože jsem v nich naprosto vyhořel.

It Takes Two se skvěle hraje i díky perfektně vyladěnému ovládání, takže hlavní hrdinové vždy udělají vše, co vám na očích uvidí. Pokud selžete, vždy si za to budete moci sami, na ovládání si stěžovat nebudete moci, stejně jako na kameru, která po většinu času zabírá přesně to, co potřebujete vidět. Vždy si ji ale můžete sami naklonit podle potřeby. Hra je ale i přístupná občasným hráčům, protože vždy nové herní mechaniky vysvětlí textovou formou, případně i sami hrdinové vám na začátku dávají nápovědy skrze své hlášky. Obtížnost není nějak extra vysoká, vývojáři nechtěli zbytečně frustrovat či házet klacky pod nohy. Chtěli, aby si mohli hráči hru maximálně užívat od prvního okamžiku. Na druhou stranu ale musím zmínit, že u některých hádanek jsem se občas slušně zapotil a musel svůj mozek lehce nastartovat.

It Takes Two není rozhodně žádná malá jednohubka na jeden večer. Za necelou tisícovku dostanete skvělou zábavu na nějakých 10 až 12 hodin, což je určitě na podobnou hru velmi dobrá délka. Znovuhratelnost je spíše jen střední, ačkoliv můžete znovu opakovat nejrůznější minihry a pokusit se v nich porazit svého kamaráda či příslušníka rodiny, ale také se pokusit splnit úrovně na maximum. Ještě určitě stojí za zmínku, že pokud si nejste jisti, jestli vás bude hra bavit, tak si můžete stáhnout Friend Pass, který zároveň slouží i jako demoverze, o čemž se popravdě před vydáním moc nemluvilo. Díky ní si můžete zahrát s kamarádem úvodní kapitolu zcela zdarma.

Hra It Takes Two nezaujme jen svým příběhem a vytříbenou hratelností, ale bez debat i svým krásným stylizovaným vizuálním zpracováním. Vývojáři navíc nešetřili detaily, takže je radost pohledět nejen na hlavní protagonisty, ale i prostředí, a do toho se na obrazovku valí neustále nejrůznější krásné efekty. It Takes Two je vizuálně hodně vděčnou hrou, která ani trochu nezklame. A určitě potěší, že se i velmi dobře hýbe. Díky skutečnosti, že většinou hra renderuje dva obrazy najednou, jsem měl strach, aby tímto neutrpěl framerate. Ten ale drží po většinu času velmi stabilních 60 snímků už na konzolích Xbox One, na nových konzolích Xbox Series X/S je pak framerate ještě o něco hladší. Jen v několika situacích mi přišlo, že se framerate trochu snížil a hra se zakuckala, ale na celkový zážitek těchto pár míst nemá téměř žádný vliv. Co doplňuje vizuální zpracování je bez debat výborný soundtrack, skvěle dokreslující jednotlivé scény, ať už herní pasáže nebo filmečky. No a kvalitní je i ozvučení, a pochválit mohu i profesionální dabing hlavních hrdinů.

It Takes Two je skvělá kooperativní hra, která si vás získá svoji hravostí, rozmanitostí a mistrným designem, společně se sympatickými hlavními hrdiny, dobře napsaným příběhem s komediálními prvky i kvalitním audiovizuálním zpracováním. Už dlouho jsem se u žádné kooperativní hry takhle nebavil, a vlastně ani nevím, co bych ji vytkl. Josef Fares se svým týmem vybrousil zářící diamant, který bude koncem roku útočit na hru letošního roku. Pokud si chcete udělat radost, It Takes Two si kupte a hrajte. Budete se s kamarádem skvěle bavit po několik večerů.