Recenzovaná verze: PlayStation 5

Inspirovaná filmovým stylem artové kinematografie a pohybující se podobným tempem, INDIKA se odehrává v alternativním Rusku konce 19. století, kde se náboženské vize střetávají s tvrdou realitou a vypráví příběh mladé jeptišky, která se vydává na cestu sebepoznání s tím nejneobvyklejším společníkem, jakého si dokážete představit. Neobvyklá je ale ve více aspektech, které byste jinak očekávali od klasické videohry. INDIKA je až nestydatě odlišná ve svém přístupu k vyprávění, dokonce jde tak daleko, že zdánlivě zesměšňuje klasickou metodu k podávání příběhu, jakou například vídáme v RPG titulech. Vypravěčem vám totiž bude hlas v hlavě Indiky, který promlouvá jak k hráčovi, tak k ní samotné, načež ona mu (nahlas) bude odpovídat, což někdy vyústí ve vtipné situace. Příběh je pak jedním slovem: geniální! Od začátku do konce se nebojí kritizovat náboženské ideologie a moderní společnost, zamýšlí se nad filozofickými koncepty sebe sama a občas vše okoření černým humorem. Na rozdíl od nádherně hořké barevné palety uměleckého směru hry, je narativ jednoduše všechno, jen ne černobílý.

Daleko víc než jen jako narativní agregát, však INDIKA využívá vnitřní boj naší protagonistky jako herní mechaniku. Při putování narazíte na body zájmu, kdy bude Indika přemožena svým vnitřním monologem a její úzkost a frustrace doslova zahalí obrazovku do pekelně červené aury a „roztrhá“ okolní prostředí na kusy. Jediný způsob, jak tuto epizodu utlumit, je modlit se, čímž vrátíte věci do normálu. Pokřivené prostředí, kdy se Indika poddává svým myšlenkám, mění strukturu levelů, což znamená, že musíte strategicky přepínat mezi poddáváním se svým temným myšlenkám a modlením se proti „hříchu“ tak, abyste se správně dostali na konec úrovně.

Mechanicky se domnívám, že INDIKA není nic, o čem by se dalo napsat dlouhé odstavce. Je to poměrně jednoduchá platformová logická hra. Ten typ, který byste mohli očekávat od těchto druhů zážitků, založených převážně na vyprávění. I když musím na jednu stranu dodat, že, ústřední segment hratelnosti je pozoruhodně kreativní, na druhou stranu věřím, že budete nakonec usedat ke hře zvláště pro její výsostné vyprávění, a ne pro vzrušující mačkání tlačítek na ovládači. Oni vám to i sami vývojáři dávají patřičně najevo a vysmívají se skutečnosti, že jde v prvé řadě o videohru, a že vaše očekávání ohledně toho, co od hry obdržíte, jsou v rozporu s Indičiným příběhem. Sbírání bodů a takzvané levelování se navíc jeví jako velmi zbytečná záležitost, jež vás bude pouze rozptylovat a tropit si legraci z vašich hráčských choutek.

Pakliže není INDIKA herním grálem všech příběhových adventur, je tu vůbec něco jiného, než pouze zápletka, pro co stojí za to investovat čas? Ano! A tím je jednoznačně obsazení klíčových hrdinů. Každá postava v INDICE je propracované a zajímavé stvoření, avšak nejvíce vynikají právě Indika a Ilya, naši osudoví parťáci. Samotná Indika se rychle stala jednou z mých nejoblíbenějších protagonistek všech dob. Je to hluboce komplikovaná postava, jejíž dětství jakožto prodavačka ve strojírenství z ní dělá schopnou a zajímavou řešitelku problémů, přičemž se střetává s jejím postavením submisivní jeptišky. Je to smíšená taška tužeb, která zoufale touží být dokonalou ženou v očích svého Boha a zároveň bojuje s vrozenými ďábelskými touhami, které vám jakožto ateistovi připadají naprosto přirozené.

Ilya taktéž není o nic méně komplikovaný, neboť je vězněm na útěku, jenž věří, že mluví s pánem Bohem a má v životě důležité poslání. Obě postavy jsou vskutku fenomenálně napsané a ani jednou v příběhu neřeknou něco, co by mě donutilo pozvednout obočí, či neudělají nic, čemu bych nevěřil, že by to v ten moment neměli udělat. Jejich interakce jsou vrcholem celé hry a budete u nich hltat každičké slovo. Pro maximální imerzi potom doporučuji hrát s bravurně namluveným ruským dabingem.

Z grafického hlediska nenacházím výstižnější slova, než co vám prozradí mé screenshoty. Hra je naprosto překrásná, s unikátním art designem a jedněmi z nejlepších level designů, jaké jsem letos viděl. Svět působí chladně, opuštěně a divně, čemuž zcela odporuje občasný flashback nebo snová sekvence, jež změní vizuál na zářivou, fantastickou pixelartovku.

Hudba a ozvučení si též zaslouží vlastní odstavec. Pro tuto hru si studio vyvinulo mnoho vlastních nových zvuků, včetně například ozvučení pro parní kolo. Při své cestě budete slýchávat hluboké, ambientní tóny, které chvílemi přehluší industriální a mrazivé okolní zvuky. Hudba pak hezky kontrastuje s ruskými a náboženskými tématy.

Na INDICE tak nakonec nejvíce zamrzí její technická odladěnost. Několikrát mě praštil do očí propad frame-ratu, přesto, že tyto momenty jsou ojedinělé a odehrávají se ve chvíli, kdy se na obrazovce zrovna moc neděje. Pro české hráče neovládající cizí jazyk taky určitě zamrzí absence české lokalizace, bez které si tuto hru jen těžko užijí a celý průchod lze dokončit za delší jednodenní hráčské posezení, což ale může být pro někoho velké plus. I přes tyto menší výtky si ale stojím za tím, že INDIKA je natolik neortodoxní a natolik prominujícím počinem, že nemohu hodnotit jinak, než absolutním hodnocením.

Od INDIKY jsem čekal opravdu hodně, avšak po nájezdu závěrečných titulků na obrazovku, předčila její unikátnost veškerá má očekávání. INDIKA totiž není jenom hrou, nýbrž i médiem, které jako jedno z mála překračuje práh svého bezpečného domova primitivní zábavy, aby se s hráčem vydala na dobrodružnou cestu do chladné a bezútěšné ruské sněhové krajiny, prošpikovanou až neuvěřitelně nápaditou alegorií, satirou a provokativních otázek, za doprovodu surrealistické prezentace. Tato hra nebude pro každého, jenomže podobných her je jako šafránu a takové hry ve vás zanechají opravdu hlubokou stopu, když jim dáte šanci. Jakkoliv to zní banálně, INDIKA je ve finále hra, jež si musíte zahrát sami za sebe a utvořit si vlastní závěry – a tak to pravděpodobně studio Odd Meter i chce.