Recenzovaná verze: PlayStation VR2

Firewall Ultra navazuje na svého úspěšného předchůdce (než o pokračování jde o novou verzi s novým obsahem) a jde tedy o taktickou a svým způsobem hardcoreovou týmovou střílečku, v níž je důležitý opatrný postup vpřed, sehranost týmu a naučení se zacházet se zbraněmi. Stačí totiž málo, a i umělá inteligence či živý protivník vás dokáže docela rychle sundat, stejně jako zbylé členy týmu. Někdy mi přišlo, že hra je v tomto až moc nekompromisní, ale na druhou stranu to vytváří velké napětí a hráč musí být neustále ve střehu. Co je ještě hodně důležité, je komunikace, protože bez ní jsou veškeré hry dost ztíženy a stačí jeden hráč, který nebude komunikovat (hlásit, odkud se blíží protivník, že potřebuje pomoc atd…), a může to značně ovlivnit výsledek hry. I proto doporučuji hrát hlavně s kamarády v jednom týmu, ačkoliv musím říci, že většinou jsem se s hráči domluvil a jen výjimečně se stalo, že někdo nic neříkal. Je to dáno i tím, že mikrofon v headsetu je ve výchozím nastavení zapnutý. Hra Firewall Ultra je pak rozdělena na dvě samostatné části – kooperativní PvE a čistě multiplayerovou PvP, v níž se proti sobě utkají dva týmy.

Co se mi na Firewall Ultra líbí, je samotná hratelnost a základní herní smyčka, která je stejně jako u podobných her (Rainbow Six: Siege) zábavná, návyková a s dobrým týmem jsem se vážně velmi dobře bavil i několik hodin v kuse. Střelba ze zbraní je uspokojivá, míření velmi dobře zpracované (jako v jiných hrách jde držet zbraň jednou rukou, ale pak je nepřesná, případně je možné ji chytit oběma rukama pro lepší stabilitu a přesnost) a vůbec pohyb po mapách je bezproblémový. Map je nyní na začátku osm. Každá mi přišla povedená, přičemž se v nich střídají úzké chodbičky s otevřenými prostranstvími, kde nikdy moc netušíte, odkud přijde protivník, a je nutné si tak neustále dávat pozor. Mapy mají nejen dobrý a promyšlený design, ale jsou i dostatečně rozmanité, navíc hra je docela dost točí, takže se mi nestalo, že bych hrál jednu mapu dvakrát po sobě. Pokud jsem tedy byl připojen v týmu s těmi samými hráči.

Jak už jsem zmínil, ve hře jsou hned dva herní režimy. Začnu PvE kooperativním režimem pro čtyři hráče, v němž se spojíte s dalšími třemi hráči a vydáte na jednu z map plnit úkol. Ten spočívá v hacknutí třech počítačů a následné evakuace. Hackování počítačů neprobíhá jen tak, že byste je našli a stiskli tlačítko. Každé hacknutí chce čas, přičemž musíte místnost s počítačem bránit před vlnami nepřátel. Těch kolikrát přibíhá docela dost, přičemž využívají pro boj nejen samopaly, ale také brokovnice, s nimiž dokážou hráče sundat na jednu dobře mířenou ránu. Dokonce i hází granáty, s nimiž mohou pěkně pocuchat zdraví. Ačkoliv se v tomto režimu hraje jen proti umělé inteligenci, hodně jsem se při jeho hraní bavil, protože protivníci nic nedarují a stačí malá neopatrnost a už ležíte. Pokud vás už hráči nemohou zvednout, nejste jen pozorovatelem a fanouškem, ale můžete přepínat kamery a týmu hlásit, odkud se na ně valí protivníci. Ačkoliv už takový hráč do hry přímo zasáhnout nemůže, je důležitou součástí týmu, což se mi hodně líbilo.

Ačkoliv je PvE režim zábavný, tak hlavní částí hry Firewall Ultra je určitě multiplayerový PvP režim, v němž se proti sobě postaví hráči ve dvou týmech po čtyřech. Zatímco jeden tým se vždy zhostí role útočníka, jehož cílem je najít a hacknout počítač, druhý tým v roli obránců se mu v tom snaží zabránit. Hry jsou napínavé a mají tu správnou Rainbow Six atmosféru, jen probíhají ve virtuální realitě. Jen je škoda, že multiplayer má jen jeden mód, který se postupně dost ohraje. Snad vývojáři časem přidají další, až tedy opraví některé další problémy, které hru nyní trápí.  

Jak vyhráváte zápasy, získáváte XP body, za které levelujete. Bohužel těchto bodů moc není a i po deseti - patnácti hodinách hraní se mi stalo, že jsem neměl dostatečný level, abych si mohl odemknout dalšího kontraktora nebo se dostal k dalším zbraním i různým vylepšením. Jsem totiž sotva druhý level, přičemž třeba pitomý tlumič vyžaduje, abych byl level 39. Navíc zbraně stojí obrovské množství peněz a ani po deseti hodinách hraní nemám na další pušku. Levelování a odemykání nových zbraní je proto nyní tak neskutečně pomalé a demotivující. Přitom stačilo málo a opisovat třeba od Call of Duty, kde je hráč pravidelně odměňován, aby měl motivaci pokračovat v hraní. Zde jsem měl spíše chuť vše vypnout, protože po deseti hodinách hraní jsem využíval pořád stejnou zbraň se stejným příslušenstvím, jako tomu bylo na začátku. Do budoucna by vývojáři měli přidat každodenní výzvy, díky nimž by se měla rychlost levelování a získávání kreditů zlepšit, ale je otázkou, kdy se tak stane. V současnosti tyto výzvy jsou ve hře zamknuté a vývojáři spíše nutí hráče utrácet za prémiovou měnu, aby si mohl odemykat další kontraktory a obsah. Dokonce je možné si skrze mikrotransakce koupit kontraktora, umožňujícího vidět přes zdi, pokud protihráči v blízkosti vydávají nějaký zvuk. Jde prakticky o placený wall hack, který v podobné hře nemá co dělat. Z tohohle musí být každý hráč a fanoušek prvního dílu hodně zklamaný.  

Headset PlayStation VR2 přišel s moderními gamepady PlayStation VR2 Sense, umožňující ve hrách přesné a daleko intuitivnější ovládání, navíc pomáhají umocnit pocit, že je hráč skutečně v centru dění a v herním světě. Je proto docela překvapením, že first-party hra jako Firewall Ultra tyto ovladače úplně nevyužívá a zaměřuje se spíše na klasičtější, ve VR lehce zastaralou hratelnost, a velmi malou interakci, ať už jde o prostředí nebo dokonce zbraně. Chvilkami mi proto přišlo, že hraju spíše normální střílečku, jen s headsetem na hlavě. Už v tutoriálu jsem byl bohužel nepříjemně překvapen, že pro hod granátu stačí stisknout tlačítko, zamířit a dalším stisknutím hodit. Dveře se otevírají také stisknutím tlačítka, nikoliv chycením za kliku a táhnutím, zbraně se nabíjí automaticky stisknutím tlačítka, a na jakoukoliv interakci s nimi je tedy nutné zapomenout, spoluhráče zvedáte pouhým stiskem tlačítka a tak bych mohl pokračovat. Přitom třeba nabíjení v Resident Evil Village bylo přímo skvělé a mohli se u něho vývojáři z First Contact Entertainment inspirovat. To, že ve hře v tomto ohledu chybí jakákoliv větší interakce, je určitě zklamání a vytrhává to hráče z virtuálního světa. U hry, která je od základu vytvářena pro virtuální realitu, je to dost nepochopitelné.

Zatímco interakce s prostředím a zbraněmi je minimální, co se mi u Firewall Ultra hodně líbí, je využitá funkce sledování očí. Ta je využita už v nabídkách, ale také pomocí očí vybíráte zbraně z kruhového menu. Skvěle je sledování očí začleněno i v momentě, kdy protivník před vás hodí oslepující granát. Pokud je stihnete rychle zavřít, nedostanete plnou dávku a pořád budete vidět. Protivník si tak nikdy nemůže být na sto procent jistý, že vás oslepil, což ale platí samozřejmě i pro vás. Pokud ale se mu povede vás oslepit, chvilku vidíte bíle, následně rozmazaně s dost ošklivým efektem, jako by tomu bylo ve skutečnosti, takže jste prakticky vyřazeni z boje a snadným cílem pro kohokoliv. Pochválit musím vývojáře i za využití haptické zpětné vazby v ovladačích i samotném headsetu, a zakomponovaná je i podpora pro adaptivní spouště.

Protože není headset PlayStation VR2 tolik rozšířen a hra Firewall Ultra nemá doposud kolem sebe vybudovanou velkou komunitu, projevuje se to bohužel na zdlouhavém matchmakingu. Ten trvá i několik minut, navíc se mi několikrát stalo, že jsem konečně našel hru a následně byl hned odpojen s hláškou, že je plná a další hráči se do ní nevejdou. To je určitě škoda, protože čekání určitě nikoho bavit nebude a je otázka, jestli kvůli němu a dalším nedostatkům se budou hráči v následujících týdnech a měsících vracet. A jestli bude vůbec hratelná, protože hra se spustí až ve chvíli, kdy v PvP je připojeno osm hráčů a v PvE všichni čtyři hráči. V tomto odstavci jsem měl ještě zmíněno, že když už jsou hráči všichni v lobby, musí se čekat na načtení další hry dvě minuty. Že jde o docela velký problém a hráče nebaví dále čekat, zjistili hned sami vývojáři a v rámci prvního updatu čas zkrátili na 30 vteřin. Určitě dobré rozhodnutí. Co mohu také pochválit, je celková stabilita. Během hraní PvE i PvP režimů jsem se nepotýkal s lagy ani jinými podobnými síťovými problémy, vše běželo dobře.

Co mohu na Firewall Ultra jednoznačně pochválit, je vizuální zpracování, o které se stará moderní technologie Unreal Engine 5 společnosti Epic Games. Jde o jednu z nejhezčích her, jakou jsem si mohl na headsetu PlayStation VR2 zahrát, ať už jde o detailnost prostředí nebo postav, skvělé jsou i efekty střelby i výbuchů, a vypíchnout musím přímo fantastické nasvícení. Většinou jsou úrovně temnějšího ražení, a proto se mi nasvícení s nutností využívat baterku na zbrani líbilo a staralo se o parádní atmosféru. Protože hra vypadá opravdu dobře, odnesla to bohužel fyzika, na níž už zřejmě nebyl výkon, takže prostředí nejde zničit jako třeba v Tom Clancy's Rainbow Six: Siege, ani nerozstřílíte počítače v kancelářích nebo židle. Na druhou stranu má hra stabilní framerate a netrpí poklesy ani během hektičtějších pasáž. I když je tedy nutné dodat, že hra běží pouze v 60fps a následně je přepočítána do 120fps, takže pohyb není tak plynulý, jak bych čekal. Co zamrzí daleko více, jsou občasné pády hry i velké problémy s animacemi, které kazí celkový zážitek a iluzi, že jste přímým účastníkem bojů. Většinou mají spoluhráči různě zkroucené ruce, což prostě dobře nevypadá a vývojáři na tom budou muset ještě zapracovat.

Protože se vývojáři z First Contact Entertainment soustředí na vývoj her pro virtuální realitu, nechybí ve Firewall Ultra různá nastavení pro pohodlí hráče, aby se mu nedělalo při hraní špatně. Je možné zapnout plynulé nebo stupňovité otáčení, případně během běhu ztmavnutí okrajů displeje, takže pak hra vypadá, jako když běžíte v tunelu. Já s virtuální realitou moc velké problémy nemám a dokážu v ní trávit i delší čas, ale je pěkné, že vývojáři tyto funkce do hry zakomponovali a každý si může hru nastavit tak, aby se mu hrála co nejpohodlněji.

Na vydání hry Firewall Ultra jsem se těšil od jejího oznámení. Věřil jsem, že vývojáři zakomponují zpětnou vazbu od hráčů a společně se Sony připraví parádní akční zážitek ve virtuální realitě. Bohužel tomu tak není, hlavně z důvodu špatných rozhodnutí. Základní herní smyčka je zábavná, přestřelky napínavé a s dobrým týmem jsem se bavil. Bohužel hru strhává dolů malá interakce, vytrhávající hráče z virtuální reality, pomalý postup spoléhající na mikrotransakce, zatím omezenější obsah a některé technické nedostatky. I proto jsem si chvilkami připadal, že hraju betaverzi, kterou budou vývojáři teprve finálně ladit. A stejně zklamaný jsem nebyl sám, protože spoluhráči měli na hru dost podobný názor. Je to obrovská škoda, protože potenciál tu byl obrovský, jen ho vývojáři nevyužili. V současnosti nákup proto nemohu moc doporučit, zvláště když je na trhu o dost lepší podobná střílečka - Pavlov.