Recenzovaná verze: PlayStation 5

I letošní ročník F1 od Codemasters se může opřít o kompletní licenci šampionátu, takže nechybí oficiální závodníci, monoposty, které jsou letos opravdu nádherné, sponzoři a tak dále. Kromě toho vývojáři zařazují i dva nové okruhy – v Las Vegas a Kataru (Losail International Circuit). Hlavně ten první se mi hodně líbí a je skvělým přírůstkem. Z oficiálního šampionátu letos vypadly okruhy Circuit Paul Ricard (Francie), Shanghai International Circuit (Čína) a Algarve International Circuit (Portugalsko), ale nemusíte se bát, že byste si na nich nemohli zajezdit a ve hře úplně chyběly. Nový ročník přichází i s červenými vlajkami, o nichž se rozepíši více níže, no a vývojáři hodně zasáhli i do ovladatelnosti samotných monopostů, což ocení hlavně hráči hrající na gamepadu, překopaly fyzikální model a změnily trakci při výjezdu ze zatáček, díky čemuž jsou závody a hlavně souboje daleko zábavnější a živelnější. Pocit z jízdy je letos opravdu parádní a během hraní jsem se proto mohl převážně bavit a ne vztekat, jako tomu bylo sem tam v minulosti. Třeba v minulém roce, kdy F1 přinesla rozsáhlé změny předpisů a zbrusu nové vozy, které měly větší kola a pneumatiky, a vývojářům nějakou dobu trvalo, než tyto změny dokázaly dostatečně zpracovat a vyladit. To se nyní v novém ročníku, který už tak zásadní změny nepřinesl, konečně povedlo.

Před dvěma lety vývojáři z Codemaster přinesli do F1 speciální příběhový režim Braking Point, pro který se nechali inspirovat seriálem F1: Touha po vítězství od Netflixu. Ten se po dvou letech znovu vrací a navazuje na ten původní. Pokud jste ho nehráli, nebo si už nepamatujete, co se v něm přesně dělo, což vzhledem k jeho kvalitě je docela dost dobře možné, nemusíte se bát, že byste nebyli v obraze. Hned na začátku dojde k rekapitulaci. Každopádně se vrací nyní už daleko zkušenější závodník Aiden Jackson, jehož dřívější protivník Devon Butler je nyní jeho týmovým kolegou v rámci týmu Konnersport Butler Racing. K tomuto ústřednímu duu se záhy přidá Butlerova sestra Callie Mayer, která také závodí a je šampionkou F2, ale do budoucna má daleko větší ambice. A musím říci, že do zápletky přináší svěží vítr a je vítaným novým přírůstkem. Nevím, jestli je to kvůli větší zkušenosti vývojářů, vyslechnutím zpětné vazby od hráčů nebo většímu rozpočtu, ale Braking Point 2 doznal docela velkého zlepšení, ať už jde o samotnou prezentaci nebo kvalitu zápletky, která nijak neurazí a nabízí uspokojivé drama. Sice sem tam se ještě nějaká nelogičnost objeví, ale není tak velká, jako v minulosti.

Režim Braking Point 2 je jako první část rozdělen na kapitoly, které vystačí na zhruba deset hodin hraní, v nichž závodíte a musíte během toho plnit předem zadané výzvy. Ty nejsou nijak složití, většinou hra po vás jen chce, abyste dojeli závod, předjeli určitý počet protivníků, skončili do určitého místa nebo předjeli stájového kolegu/soupeře. Kromě toho režim přichází s novinkou, která měří váš výkon ve dvou aspektech. Jednak se musíte chovat profesionálně na trati, ale zároveň je nutné budovat pověst týmu skrze média, kterým poskytujete rozhovory po závodech. No a do toho se ujmete ředitele týmu Andrea Konnera, s nímž je možné na určité situace během sezóny rychle řešit a tím i ovlivnit hodnocení reputace. Nechybí tak ani určitá část manažera, která je nesmírně důležitá. Celkově je Braking Point 2 určitě zábavnou a kvalitnější částí, než tomu bylo v minulosti, která je dobrým uvedením do hry F1 23.

V minulém roce jsme se dočkali zcela nového režimu F1 Life, jenž měl za úkol zprostředkovat život závodníka F1 mimo trať, ale výsledkem se jednalo o velké zklamání. Režim toho moc nenabídl, kromě možnosti úpravy vlastního pokoje či avatara, z čehož byla jasně viditelná snaha vývojářů vydělat na kosmetických doplňcích v rámci obchodu nebo Season Passu. Protože se na režim snesla velká kritika, v novém ročníku ho nenajdete. Tedy, jak se to vezme. V letošním ročníku ho nahrazuje režim F1 World, jenž by se dal označit za Ultimate Team světa F1, přičemž si bere některé základy z F1 Life, ale nabízí toho i mnohem, opravdu mnohem více. A vlastně působí jako skutečný plnohodnotný režim, který ve výsledku není špatný. Dokonce bych řekl, že se vývojářům povedl, protože krásně propojuje veškerý další obsah nad rámec klasické Kariéry nebo příběhové části Braking Point 2. Možnost upravovat si vizuálně pokoj či avatara zůstalo, ale vývojáři zároveň zakomponovali vytváření vlastního týmu a tím je spojeno i starání se o vlastní monopost, který je možné si časem vizuálně zkrášlovat a výkonově zlepšovat. Na začátku získáte jen vůz s tech levelem 60, ale jak jezdíte, třeba když plníte nové sólo i multiplayerové eventy, získáváte součástky či lepší smlouvy a level postupně roste. Takový lehčí RPG systém jako v Kariéře, který se mi osobně hodně líbí.

Kromě eventů F1 World zahrnuje i veškeré dřívější samostatné vedlejší módy jako Hodnocené multiplayerové závody, Grand Prix, Grand Prix Multiplayer nebo Time Trial. Najednou tak je daleko větší motivace je hrát, když jste za to odměňováni. Zajímavostí také je, že v rámci F1 World závodíte proti drivatarům vašich kamarádů, jako je tomu u série Forza Horizon, a ne tedy licencovaným závodníkům nebo smyšleným jménům. Jedna z dalších změn a novinek, která se mi líbí, stejně jako upravená umělá inteligence, která je zase o něco méně pitomější. Také oceňuji, že obtížnost a výkonnost vozů na trati se odvíjí od technického levelu, což přináší vyrovnanější závody a vůbec férovější závodění, hlavně tedy v rámci multiplayeru. Ačkoliv sem tam je možné potkat hráče, který je na vyšším levelu a na něj logicky mít nebudete a rychle vám ujede. F1 World je ve výsledku určitě zajímavý a povedený režim, který má do budoucna velký potenciál a jsem zvědav, co nám v jeho rámci vývojáři ještě přinesou.

V novém ročníku F1 nechybí ani režim Kariéry, který se za poslední roky moc neposunul kupředu a vývojáři staví stále na stejných základech, které jen drobně obohacují a doplňují i s ohledem na současná pravidla. Pokud jste čekali, že letos se Kariéra dozná nějakých velkých změn, budete bohužel zklamáni. Mezi novinky v Kariéře lze označit jen okruhy v Kataru a Las Vegas, které se objevují v rámci letošního ročníku, případně 35% velikosti závodů, které jsou rozumnou délkou a kompromisem mezi 20 a 50%. No a v rámci Kariéry nechybí ani návrat červených vlajek (poprvé od ročníku 2014). Když je vztyčena, třeba při nepříznivém počasí nebo velké bouračce, musí se všechny monoposty vrátit do boxů, během čehož je možné přezout pneumatiky či částečně opravit samotný monopost. Restart závodu pak probíhá z pevných pozic, přičemž pořadí je určeno tím, jaké bylo před vyhlášením červené vlajky. A to je vlastně vše, já jen mohu doufat, že se vývojáři do budoucna na Kariéru více podívají a třeba kompletně překopnou, aby zase působila svěžím dojmem a byla větší motivace ji hrát.

Stejně jako u posledního ročníku musím pochválit na konzoli PlayStation 5 podporu pro DualSense, ať už jde o adaptivní spouště nebo haptiku, pocit z jízdy díky tomu zábavnější. Je totiž cítit každé zařazení i náraz, což přidává příjemnou zpětnou vazbu. Co naopak je obrovské zklamání, je absence podpory pro virtuální realitu a tedy před několika měsíci vydaný headset PlayStation VR2. Minulý ročník na PC přinesl podporu pro VR headsety, která nebyla vůbec špatná, a proto jsem očekával, že letos se dočkají díky novému headsetu Sony i konzolisté. Z nějakého důvodu se tak nestalo, a jde tedy o dost promarněný potenciál přinést fanouškům ještě více pohlcující pocit z jízdy. Závodní hry se pro virtuální realitu přímo hodí, jak ostatně ukázalo i výborné Gran Turismo 7. Nyní musíme proto doufat, že se v Codemasters odhodlají podporu přinést v dalším ročníku, ale na ten si budeme muset zase minimálně rok počkat.

Co se musí závodním hrám od Codemasters/EA nechat, tak je skutečnost, že vypadají po vizuální stránce opravdu dobře, a nové F1 23 není výjimkou. Po většinu času jsem obdivoval nejen výborně do posledního detailu vymodelované monoposty (ty letošní jsou mimořádně povedené a hodně se mi líbí), ale také detailní tratě. Tedy, najde se pár tratí, které jsou trochu odfláknutější, ačkoliv stále vypadají dobře, ale většina potěší dobře vypadajícím prostředím se spoustou detailů, tribunami se stovkami diváků a také velmi dobrým nasvícení a různými efekty, mezi nimiž jsou i krásné odlesky. Co se vizuální stránky týče, opravdu moc nemám, co bych hře vytknul, hodně se mi líbí a přímo si říká o hraní na velké televizní obrazovce. Navíc jako v minulém ročníku hra podporuje dva režimy zobrazení. V prvním se zaměřuje na maximální možnou kvalitu grafiky a 4K rozlišení, ale zase běží v uvozovkách pouze v 60fps. Druhý režim pak nabízí podporu pro 120fps, ale zase ztrácí 4K rozlišení a některé jemné detaily. Na rozdíl od předchozího ročníku mi přišlo, že je framerate daleko stabilnější, nesetkal jsem se s žádným problémem ani viditelným poklesem.

F1 23 je kvalitním ročníkem i jakousi lehčí evolucí této série od Codemasters. Potěší aktuální licencí, zlepšenou ovladatelností vozů, přepracovaným fyzikálním modelem i zábavným příběhovým režimem Braking Point 2. A to není vše, protože se povedla i novinka v podobě režimu F1 World. Pochválit musím i audiovizuální zpracování. Co ale se mi nelíbí, je pořád stejná Kariéra, která by si zasloužila větší pozornost ze strany vývojářů, a po tolika letech i nějaké větší předělání, a zamrzí i absence VR režimu na konzoli PlayStation 5. Celkově jsem se ale velmi dobře bavil a věřím, že budou i všichni ostatní nadšenci do F1 a virtuálního závodění.