Recenzovaná verze: PlayStation 5

Vývojáři ze studia Relic Entertainment jsou veteráni strategického žánru, protože mají za sebou série jako Homeworld, Dawn of War a právě Company of Heroes. První díl byl v roce 2006 doslova zjevením a dodnes vzpomínám s nadšením na desítky hodin, které jsem strávil taktickou likvidací nepřátelských německých jednotek. A jsem rád, že i po mnoha letech tento drsný boj stále pokračuje. Company of Heroes 3 si dobře uvědomuje, že konzolisté ještě nemají se strategiemi tak velké zkušenosti a s touto sérií už vůbec ne, jako tomu je na PC. Nicméně je třeba ocenit, že tvůrci nachystali úvodní misi, která vás vše pomalu naučí a ukáže vám, jak je ovládání přizpůsobeno na gamepad – velmi dobře, k čemuž se ještě dostanu později. Kromě úvodní mise pak hra nabízí dvě kampaně - italské a severoafrické tažení, rychlou bitvu a kooperativní/kompetitivní multiplayer.

V rámci pořádného zaučení do tajů Company of Heroes 3 doporučuji začít s italskou kampaní. Tady je nutno podotknout, že herní mechaniky jsou poměrně odlišné od toho, co jste mohli zažít v sérii dříve. Tvůrci se rozhodli posunout sérii o kus dál a nabízí tak poněkud jedinečnou záležitost, která v mnohém překvapí i dlouholeté fanoušky. Tažení Itálie zabere více jak 30 hodin pořádného hraní. Po prvotní bitvě na Sicílii se před vámi rozprostře taktická mapa a vy máte po pár tazích zcela volné pole působnosti. Na mapě máte rozmístěné jednotky, kdy tu například tankový prapor zastupuje jeden velký tank a skupinu vojáků například tři vojáci. Celé italské bojiště je tak velmi přehledné a vy se v rámci tahů rozhodujete, zda vyrazíte do útoku na Neapol nebo nejprve získáte města v nejbližším okolí a vyrazíte až poté. Pochopitelně na cestách narazíte na řadu překážek a nepřátelských jednotek. Vše probíhá na úrovni tahů, kdy s každou dostupnou jednotkou můžete pohnout, případně zaútočit nebo využit nějaké speciální dovednosti.

Jakmile odehrajete svůj tah, tak se spustí akční kolo vašeho soupeře. Musím říct, že na začátku jsem byl touto změnou docela šokován, ale věřte mi, že italská kampaň si vás naprosto získá. Nemusíte řešit žádné složité herní mechaniky. Pouze zabíráte body, města a zdroje. Sem tam budete nějaká místa opětovně bránit, a když dojdete do klíčového místa z hlediska příběhu, tak se Company of Heroes 3 přepne do standardního režimu real-time bitvy, kterou je třeba vyhrát.

Postupným zabíráním měst se vám navyšují počty jednotek, odemykají se nová vozidla, lodě, letadla a k tomu i nové pěchoty. Zajímavým prvkem, který přidává občas i trochu humoru do toho válčení je pošťuchování nejvyššího velení vaší armády mezi sebou. Dodává to hře trochu větší autentičnost a vy vždy zvolíte, zda se přikloníte na stranu jednoho nebo druhého generála. Tato rozhodnutí nemají zásadní vliv na vývoj hry, ale přináší vám body do náklonosti jednotlivých generálů či šéfky partizánů, což vede k zisku trofejí.

V souhrnu je italské tažení naprosto brilantní. Úchvatná a rozmáchlá ukázka toho, jak se má dobývat v rámci strategií celá jedna země. Neuvěřitelně návyková a skvělá kampaň, která využívá všech letitých zkušeností studia Relic Entertainment. Zcela upřímně jde o nejlepší strategickou kampaň, s jakou jsme se doposud setkal. Možná i proto pak druhá kampaň působí jako malý a trochu laciný bratříček. Ta totiž nabízí obyčejnou příběhovou kampaň, kterou známe z předchozích dílů, ale je nutné uznat, že velice dobře vyprávěnou a se skvělými příběhovými filmečky. Severoafrická kampaň je specifická tím, že tentokrát hrajete za druhou stranu konfliktu, čímž se dostanete k velení německých Afrikakorps (německý africký sbor). Tato kampaň má dva větší nedostatky. Prvním je fakt, že německé tanky jsou velmi silné a není problém s nimi bez větší taktiky kampaň dokončit, a druhým nedostatkem je bohužel to, že ji dokončíte přibližně za 8 hodin, což je podstatně méně než při tažení přes celou Itálii.

Company of Heroes dokonale ukazuje, jak důležité je u této strategie přemýšlet na dva tahy dopředu a správně vyhodnocovat aktuální situaci na bojišti. Nikdy si nemůžete být jistí, že za další stodolou nečíhá nepřítel či nemá schovaného snipera v některém z nejbližších domů. Napětí je ve hře doslova všudypřítomné. Velmi se mi také líbil důraz na realismus, kdy i poloha vašich jednotek může rozhodnout o tom, zda přežijí salvu z MG 42 (Hitlerovi pily) nebo nikoliv. A věřte mi, že se vám běžně nestane, že budete mít u videohry strach doslova z jednoho tanku. Dechberoucí a nervydrásající jsou situace, kdy se ženete se svými tanky za další kvótou, když tu se ze strany přižene německý tank Tiger. Pokud zvolíte špatnou taktiku, tak je naprosto reálné, že si Tiger poradí s celou vaší jednotkou a v poklidu si odjede zpět na základnu.

Perfektně je ve hře vyřešena obtížnost, protože na standardní obtížnost vás nepřátelé spíše oťukávají a brání se, zatímco na vyšší obtížnosti je to doslova řež a budete mít co dělat, aby vaše jednotky tyto zatěžkávací zkoušky zvládly. Vyšší obtížnosti tedy doporučuji zejména hráčům, kteří už mají významné zkušenosti s tímto typem her a mají na konzoli podchycené ovládání do detailu.

Ovládání hry jsem zmiňoval v samém začátku v souvislosti s tím, že naučit se jej není vůbec náročné. Autoři vás za pomoci rozsáhlého a dobře zpracovaného tutoriálu naučí, jak se po mapě efektivně pohybovat, jak využít jednotlivé jednotky a jejich schopnosti. V praxi to znamená, že křížkem označíte jednotku či budovu a za pomoci L2 vyvoláte kruhovou nabídku všech dostupných povelů a možností, které jsou aktuálně dostupné. Na základě zdrojů je pak můžete či nemůžete zvolit. Ovládání je velice jednoduché a během úvodních desítek minut se s ním rychle sžijete. Zbylé herní možnosti jsou soustředěny na pár zbylých tlačítek, za což patří autorům velký palec nahoru.

Nutno podotknout, že hru nelze jen tak pozastavit. Herní čas běží i poté, kdy vyvoláte hlavní nabídku, což znamená, že hra stále probíhá i v případě vaší pauzy. Je tu však možnost, jak celé dění zastavit a v rámci taktiky zvolit následující kroky. Stačí hru přepnout pomocí L3 do taktického módu. V tu chvíli se čas zastaví a vy můžete jednotkám rozdat rozkazy. Následně hru spustíte a vše se odehraje dle vašeho přání. V rámci taktiky jde o šikovnou věc.

Multiplayer nabízí klasická klání v rámci RTS přestřelek. Celkově můžete bojovat za 4 různé frakce v režimech Vítězný bod a Anihilace. Je pak pouze na vás, zda budete hrát v rámci kooperace nebo proti jinému hráči. Výraznou změnou oproti hlavní hře je fakt, že můžete jednotky vylepšovat přímo na bojišti, a nikoliv v rámci nabídek, jako v kampani. Multiplayer postrádá akorát tahovou část první kampaně, která by byla dle mého názoru velmi zajímavá v online režimech, a je škoda, že ji vývojáři nezakomponovali. Ale i tak jde o skvělé bitvy, které si užijete nejen s jinými hráči, ale případně i proti AI.

V rámci strategického žánru je Company of Heroes 3 skvěle vypadající hrou. Možná některé hráče mírně mohou zklamat detaily při maximálním přiblížení, ale jinak je hra parádní, a nemám, co bych vytknul. Má skvělé efekty výbuchů, palby a destrukce. Vše pak umocňuje i ozvučení, které i při nižší úrovni decibelů dokáže solidně rozvibrovat reproduktory. Hra nabízí dva grafické režimy. Konkrétně jde o 1080p s 60 snímky za sekundu a 2160p s 30 snímky za sekundu. Zklamání jsem u hry pocítil pouze u načítání, které je i přes rychlé SSD disky vcelku pomalé. Nahrávání mise tak může zabrat i přes půl minuty, v dnešní době něco naprosto nevídaného a neslýchaného, že?. Výborná je pak ale ve hře česká lokalizace v podobě titulků, která je skvěle přizpůsobena i mluvě jednotlivých vojáků. Za ní musím vývojáře i českého distributora pochválit.

Company of Heroes 3 je na konzolích jednou z nejlepších real-time a zároveň i turn-base strategií, jakou si můžete zahrát. Kampaň v rámci italského tažení je excelentní a nemám k ní žádné výhrady, protože jsem se u ní neskutečně bavil. Mírným zklamáním je pak severoafrická kampaň, která je příběhově zajímavá, ale oproti té první působí dojmem trpaslíka. Největším zklamáním jsou načítací časy, které občas překračují práh únosnosti. Na druhou stranu to jen ukazuje, jak je hra celkově kvalitní a jak moc jsem se během hraní bavil, když je největší nedostatek z mého pohledu zrovna tohle. Ve výsledku se jedná skvělou strategickou hru na konzolích, kterou by doporučil nejen Bernard Law Montgomery, ale i Erwin Rommel.