Recenzovaná verze: PlayStation 5

Chorus je vesmírná střílečka, v níž v kokpitu lodi budete likvidovat nejrůznější nepřátele a plnit řadu úkolů. Překvapivě ale velmi důležitou součástí je i příběh, točící se kolem zřejmě nejlepší pilotky jménem Nara, která dokáže dělat opravdu šílené věci a díky svým schopnostem a inteligentní lodi Forsaken je v bitvách téměř neporazitelná. Ta dlouhé roky slouží kultu Circle, jehož členové chtějí věřit, že bojují za sjednocení lidstva, a to pod vedením velkého proroka a entit Faceless. I proto cestují po celém vesmíru, jenomže boj za mír je jen zdánlivý, jde spíše o genocidu, protože všichni mají ve výsledku jen možnost se ke kultu přidat nebo zemřít opravdu nehezkou smrtí. Vše se změní na začátku, když se Nara účastní mise, při níž zlikviduje celou obydlenou planetu a zabije miliardy lidí. Tím, co udělala, je zničena a s pocitem obrovské viny se rozhodne opustit kult a utéci na kraj známého vesmíru, kde se za pomoci žoldáků snaží chránit lidi, kterým je ubližováno. Netrvá ovšem dlouho, minulost si ji znovu najde a musí se vypořádat nejen se svými bývalými spolubojovníky, ale také velkým prorokem, jehož pravou rukou kdysi byla. I když příběh není nějak objevný a originální, vlastně by mu i prospělo, pokud by se nebral až tak moc vážně, rozhodně neurazí. Jde o slušné Bčko s celkem charismatickou hlavní hrdinkou, slušně je napsaná i její loď Forsaken, k níž se ještě dostanu a vývojáři si dali záležet i s řadou dalších NPC postav.

Daleko důležitější než příběh je samotná hratelnost. Většinu času budete sedět v kokpitu své lodi a létat ve třetí osobě po docela rozsáhlých lokacích, svádět kolikrát až neskutečně epické bitvy proti různým protivníkům a případně doprovázet další postavy. Pokud jste už nějakou podobnou vesmírnou střílečku hráli, třeba i loňský Star Wars: Squadrons od EA, asi vás Chorus hratelností moc nepřekvapí. V tomto není moc originální, ale základní formulka pořád funguje velmi dobře, navíc se vývojářům povedlo přijít se zábavným gunplay systémem, který neomrzí po celou dobu hraní, a vyladili i ovládání, takže ovládání lodi je jednoduché, přesné a zvládne ho po pár minutách naprosto každý. Na druhou stranu učení dělá mistra, a ačkoliv základní ovládání zvládne každý, až naučení se nejrůznějších fíglů, otoček nebo využívání upgradů lodě udělá z každého to pravé monstrum na každém bojišti.

Velmi důležitou roli ve hře hraje loď Forsaken, která po katastrofických událostech ze začátku hry odpočívala dlouhá léta v jeskyni, ale nová situace zapříčinila, že do ní musí hlavní hrdinka Nara znovu usednout. Forsaken je svým způsobem druhou hlavní postavou hry Chorus, protože s Narou může komunikovat, a vlastně je s ní i dost propojena. A hlavně jde také o velmi silnou zbraň, která si dokáže ve vesmíru s menšími i sem tam většími problémy poradit se vším. Na začátku je loď Forsaken vybavena pouze kulometem, ale postupně je možné ji osadit i lasery a raketami, případně ji dále modifikovat v hangáru za nahranou herní měnu či získané komponenty za plnění hlavních i vedlejších misí, aby třeba více vydržela nebo nasazené zbraně způsobovaly ještě větší poškození. Navíc postupně si během hlavního příběhu odemkne Nara řadu speciálních schopností, jako je skenování okolí, driftování, možnost teleportování se za protivníky či sesílávání výbojů, které na čas vyřadí protivníka z boje, takže bojové možnosti se neustále rozšiřují. Možnost upgradovat loď Forsaken a následné získávání speciálních schopností hře dodává slušnou hloubku a další zajímavou vrstvu, takže nejde jen o prostou střílečku.

Na hlavní kampani se mi hodně líbí skutečnost, že ačkoliv je Chorus vesmírná střílečka, nabízí v rámci hlavní kampaně pestrou skladbu úkolů, ačkoliv nejsou moc originální a jde spíše o takovou tu žánrovou klasiku jako vesmírné přestřelky, ničení velkých lodí, ochrana vlastních jednotek a dokonce dojde i na souboje s bossy. Těch ovšem není moc, a možná je to i dobře, protože jejich zpracování není moc dobré. Čeho je ovšem dost, tak je řadových protivníků z různých frakcí, kteří mají i celkem pestré jednotky, na které vždy platí trochu jiná strategie, případně je na ně nutné kombinovat zbraně. A i proto se mi tu střety s protivníky líbí, protože nespočívají pouze v držení R2, ale je nutné u nich taktizovat a trochu přemýšlet. Bezhlavá střelba nikam nevede, i vzhledem k tomu, že obtížnost není nejlehčí a skupinka protivníků dokáže Naru i s lodí Forsaken při troše nepozornosti zlikvidovat během několika vteřin. Naštěstí má hra většinou slušně rozmístěné checkpointy, takže se mi nestalo, že bych opakoval větší kus znovu. Až na pár výjimek.

I díky zábavné taktické akci a slušně navrženým hlavním misím se nemusíte bát, že by hraní záhy po rozehrání přešlo do stereotypu. Na to mají velký vliv i rozmanité světy, které Nara se svoji lodí Forsaken postupně navštíví. Každý svět je po stránce designu i atmosféry naprosto odlišný a kolikrát jsem v nich obdivoval naprosto úchvatné scenérie, které se jen tak neokoukají. I proto jsem se po celou dobu hraní hlavní kampaně, která zabere zhruba 10-12 hodin, slušně bavil. Hra Chorus ovšem nenabízí pouze příběhovou linku, ale také několik desítek vedlejších úkolů pro různé NPC postavy, takže si můžete tímto herní čas ještě značně navýšit, a navíc si tím i obohatíte zážitek, získáte jedinečné upgrady pro Forsaken i měnu a dozvíte se další podrobnosti k příběhu a různým postavám. Vedlejší mise nejsou zrovna nápadité a časem se i opakují, ale vzhledem k velmi dobré hratelnosti mi to ani ve výsledku nevadilo, ačkoliv lepší zpracování by určitě ke škodě nebylo. Co mi vadilo daleko více je skutečnost, že hra občas neřekne, co v daném úkolu přesně chce, a ani nenaznačí směr, takže jsem jen tak bezmocně létal po oblasti. To by se dít určitě nemělo.

Co na hře Chorus určitě nezklame, je velmi pěkné vizuální zpracování. Jednotlivé světy jsou detailní, stejně jako objekty a lodě, navíc se povedlo i nasvícení a parádní jsou nejrůznější efekty, hlavně výbuchy, kterými vývojáři nešetří. K vizuální stránce tak vlastně nemám moc připomínek. Protože jsem hrál na konzoli PlayStation 5, měl jsem k dispozici dva režimy zobrazení. Ten první se zaměřuje na 4K rozlišení, ale hra v něm jede pouze ve 30fps. Ano, hra je krásně ostrá na toto zobrazení, ale nižší framerate je znát, hlavně během akce. I proto jsem hrál v režimu výkonu, v němž hra pořád vypadá velmi dobře, navíc 60fps se podepisuje kladně na hratelnost. Pochválit mohu i ozvučení a soundtrack, který krásně podkresluje dění na obrazovce a kolikrát se stará během epických vesmírných střetů o skvělou atmosféru.

Chorus je příjemná vesmírná střílečka, kterou by si měl každý fanoušek žánru určitě zahrát, zvláště když se prodává od začátku za velmi příjemnou cenu. Ano, příběh mohl být lepší a ve výsledku i zajímavější, a hra jako taková nepřináší do žánru nic nového, ale vše vynahrazuje zábavnou hratelností, skvělými a kolikrát až epickými souboji s protivníky, krásně navrženými světy a výborným audiovizuálním zpracováním.